Ve středu 29. března začala Evropa chudnout. Aktivací článku 50 podepsanou na stole v londýnské Downing Street 10 přichází Unie o jednoho z nejsilnějších členů a největších plátců do evropského rozpočtu. Výpadek, který za sebou Britové po „lamanšském rozvodu“ nechají, se podle propočtů pařížsko-berlínského Institutu Jacquesa Delorse bude pohybovat okolo deseti miliard euro ročně. A to není málo, pokud si uvědomíme, že Česko bylo v posledních letech na evropských miliardách v mnoha oblastech zcela závislé. Mezi lety 2007 až 2013 připlulo z Bruselu téměř 700 miliard korun. Tyto peníze tvořily třetinu všech vládních investic a na ročním HDP se podílely zhruba dvěma procenty. Vzniklo skoro 100 tisíc pracovních míst a minimálně pár oken se díky evropským dotacím vyměnilo na 90 procentech českých základních škol.
I bez brexitu je zřejmé, že něco takového se už nikdy v budoucnu nebude opakovat. V současném „čerpacím“ období už je pro Česko vyhrazeno méně peněz a v tom dalším po roce 2020 (už bez Velké Británie) budeme rádi, když k nám vítr z Bruselu zavane alespoň pár kapek. Pro euroskeptiky a odmítače Bruselu právě vysvítá slunce a nastávají vysněné časy, ale pro českou ekonomiku nadopovanou dotacemi to rozhodně není dobrá zpráva. O to je pozoruhodnější, že česká politická reprezentace dosud nemá žádný plán, jak slábnoucí evropský penězovod nahradit a jak se vypořádat s finančními důsledky brexitu.
V podstatě existují dvě varianty, jak brexit po roce 2020 finančně vyřešit. Buď budou členské státy platit do evropského rozpočtu více, nebo dojde ke krácení vybraných kapitol. Někteří čistí plátci jako Dánsko, Švédsko nebo Nizozemsko se už teď ozývají s tím, že nebudou platit víc místo Velké Británie. Od německých politiků, ale i od některých českých diplomatů, s nimiž týdeník Euro hovořil, je slyšet kritika neefektivní zemědělské politiky, která je dlouhodobým „žroutem“ velké části společného rozpočtu. Ze zemědělských dotací přitom profitují zejména Francouzi a Poláci.
Ke škrtání ale může dojít i ve strukturálních fondech, na něž se Česko za posledních pár let tak úspěšně přisálo. Podle výpočtů Delorsova institutu se brexitový výpadek rovná zhruba dvacetiprocentnímu snížení kohezních fondů, tedy dotací určených pro rozvoj zaostalejších částí Unie. K jak velkému škrtání dojde a v jakých kapitolách, bude v příštích měsících předmětem velkého boje mezi jednotlivými zeměmi.
Rozhledny v údolích
„Dá se očekávat, že pro Českou republiku bude v rámci kontinuity naší pozice kohezní politika i nadále prioritou,“ říká týdeníku Euro ve svém vůbec prvním rozhovoru nový státní tajemník pro evropské záležitosti Jan Král, který na počátku dubna nahradil ve funkci předcházejícího „pana Evropu“ Tomáše Prouzu. Král se svým týmem na konci března absolvoval dvoudenní jednání s hlavním vyjednávačem EU pro brexit Michelem Barnierem. Česká strana se dozvěděla, jak bude probíhat vyjednávání, a podle toho přizpůsobí své priority. O rozpočtu po roce 2020 však zatím v české strategii mnoho slov není.
Gibraltar jablkem sváru. Čtěte více:
Gibraltar nedáme: Mayová chce hájit jeho zájmy
Přestože nový český „ministr pro Evropu“ Jan Král se domnívá, že dotace budou i nadále pro Česko prioritou, mnozí politici by se jich podle zjištění týdeníku Euro klidně vzdali. Vůdci hnutí ANO Andreji Babišovi vadí hlavně sociální fondy, které v Česku financují třeba rekvalifikace a školení pro nezaměstnané. „Pro mě nemají ty měkké programy smysl. Paní Marksová (ministryně práce a sociálních věcí - pozn. red.) dostala na roky 2014 až 2020 celkem 57 miliard. Nevím, koho budeme školit a rekvalifikovat, když máme nejnižší nezaměstnanost v Evropě,“ odmítal bruselská eura ministr financí v rozhovoru pro týdeník Euro.
Předseda TOP 09 Miroslav Kalousek by se zase klidně obešel bez „staveb rozhleden v údolích“. „Tam je třeba peníze ubrat a přidat je naopak na zajištění bezpečnosti schengenských hranic. Pak není potřeba zvyšovat příspěvky členských států,“ navrhuje Kalousek. Výpadky v dotacích ovšem odmítají sociální demokraté. Podle lidovců je to však nevyhnutelné. „Brexit bude mít zcela jistě dopad na objem peněz v evropských fondech soudržnosti,“ domnívá se předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek.
Dotační odvykačka
Navyšování českého příspěvku do evropského rozpočtu tak, aby nedošlo k dotačním výpadkům, svorně odmítají všechny české politické strany. Na druhé straně je vidět, že varianta škrtání ve strukturálních fondech je pro některé české politiky přijatelná. Ministr financí Andrej Babiš chce dokonce do hry více zatáhnout soukromý sektor. „Pro mě jsou nejlepší kombinací evropské a soukromé peníze,“ tvrdí šéf ANO.
Tímto směrem se snaží investiční zdroje přeorientovat i Evropská komise. Posiluje roli Evropské investiční banky, která nabízí půjčky a záruky i na významnější infrastrukturní projekty připravované ve spolupráci s privátním sektorem. Prostřednictvím takzvaného Junckerova hospodářského plánu chce komise snížit závislost zejména středoevropských zemí na nákladných a mnohdy neefektivních dotacích. Půjčky a záruky by měly být pouhým spouštěčem investic. Hlavními finančními tahouny by se podle představ Evropské komise měli stát soukromí investoři.
V roce 2016 Evropská investiční banka poskytla v Česku úvěry celkem za více než půl miliardy eur, což znamená 64procentní nárůst oproti předchozímu roku. Tyto peníze však směřují primárně na rozvoj malých a středních podniků. Velkou infrastrukturní stavbu zatím peníze z banky v Česku nepodpořily. Právě úspěch bankovního financování v této oblasti bude záviset na tom, zda se Česku podaří zbavit se závislosti na dotacích.
Eurozóna über alles
Sledovat v této chvíli pouze finanční důsledky brexitu by bylo krátkozraké. Odchod jednoho z ekonomicky i politicky nejvýznamnějších členů EU podnítil rovněž debatu o budoucnosti celého unijního bloku. Na stole je pět variant vývoje Unie, které ve své „bílé knize“ představil předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker. Je zřejmé, že po odchodu Británie se posílí role členů eurozóny. Budou tvořit 90 procent unijního HDP. V této skupině má jednoznačně nejsilnější pozici Německo. A bude to právě Berlín, který narýsuje, jak bude Evropa v příštích letech vypadat. V zájmu Berlína, ať už v případě stávající kancléřky Angely Merkelové, nebo jejího vyzývatele z SPD Martina Schulze, je těsnější unijní spolupráce.
„Ze zemí eurozóny sílí tlak na to, aby evropský rozpočet narostl na více než jen jedno procento HDP. Má-li evropská měnová unie fungovat tak, jak by měla, včetně fiskálního paktu, bude si podle těchto zemí muset vytvořit svůj vlastní autonomní rozpočet,“ řekl v rozhovoru pro Euro TV český ekonom a člen Evropského hospodářského a sociálního výboru Petr Zahradník. Pro „kohezní země“ typu České republiky jde podle Zahradníka o největší současné riziko, které může Česko nejen odsunout z hlavního evropského proudu, ale také z něj udělat čistého plátce, který nakonec bude financovat dotační programy například v Rumunsku nebo v Bulharsku. Pro Česko by pak neexistovala vlastně jiná alternativa než rychlý vstup do eurozóny, pokud bychom tedy EU nechtěli zcela opustit.
O těsnější spolupráci a případný vstup do eurozóny ale na české politické scéně není příliš zájem. „Měli bychom mít tu volbu integrovat se někde více, někde méně. Každý stát má nějaké zájmy, my musíme bojovat za české národní zájmy,“ prohlašuje ministr financí a kandidát na budoucího premiéra země Andrej Babiš, který zároveň odmítá přijetí společné evropské měny. „Já nechci euro. Chci, abychom si zachovali korunu, a mohli tak zásadním způsobem ovlivnit ekonomiku, pokud bude nějaký problém. Ani jakékoli další integrace bych určitě nechtěl,“ říká Babiš.
S vůdcem ANO je v tomto ohledu zajedno předseda ODS Petr Fiala. I podle něj je vícerychlostní Evropa jediným možným řešením budoucnosti EU. „ODS dlouhodobě preferuje takzvanou flexibilní integraci. V jejím rámci by si každý stát mohl svobodně zvolit takovou hloubku integrace, jaká mu nejlépe vyhovuje. Ostatním by v hlubší spolupráci nebránil, zároveň by je k ní nenutil,“ míní Fiala. Na druhé straně však doufá, že bude zachována rovnoprávnost členů a nečlenů eurozóny a nedojde k postupné dezintegraci kvůli vzniku politického tvrdého jádra okolo zemí eurozóny.
Odbočka do pomalejšího pruhu?
Na opačné straně jsou sociální demokraté. ČSSD odmítá koncept vícerychlostní Evropy. Ostře se proti němu staví jak ministr zahraničí Lubomír Zaorálek, tak i premiér a předseda strany Bohuslav Sobotka. Sociální demokraté nesouhlasí se vznikem tvrdého jádra, do něhož by Česko kvůli nepřijetí eura nepatřilo.
Ani TOP 09 si ústy svého předsedy Miroslava Kalouska nepřeje odsun Česka na vedlejší evropskou kolej. „Tvrdé a rychlé jádro bude budoucí Evropskou unií a globálním hráčem. Pomalejší pruh je eufemismus pro ty, kteří budou postupně odpadávat. My nechceme postupně odpadávat, chceme reformovat Evropskou unii v jejím tvrdém jádru a chceme, aby to byla také pozice České republiky,“ konstatuje Kalousek.
Jasný mandát pro evropského vyjednávače o brexitu Michela Barniera schválí mimořádný summit 27 unijních zemí už bez Velké Británie, který se uskuteční 29. dubna. Na základě tohoto zmocnění pak Barnier zahájí samotná vyjednávání s Brity.
Dubnovou Evropskou radou jednání ale zdaleka nekončí. Pokyny pro hlavního vyjednávače bude totiž v průběhu jednání třeba aktualizovat, zpřesňovat, hledat dílčí kompromisy. I tyto návazné fáze vyjednávání budou probíhat pod přímou kontrolou členských států. O tom, jak bude vypadat budoucí rozpočet Unie, se rozhodne v následujících dvou letech, stejně jako o konečné podobě brexitu. Tehdy také budeme vědět, co bude s celou Evropskou unií.
Čtěte dále:
Babiš: Česko by nemělo přijímat euro ani se více integrovat v EU
