ČEZ zvažuje, že si k výstavbě jaderných elektráren přibere parťáka
Elektrárenská společnost ČEZ za vybudování dvou nových bloků v Temelíně, rozšíření Dukovan a modernizaci Jaslovských Bohunic zaplatí zhruba 500 miliard korun. Příležitost podílet se na výstavbě jaderných elektráren navíc bude i v okolních zemích, kromě jiného v Maďarsku a Polsku. Ve vedení ČEZ se proto v této souvislosti začíná otevřeně hovořit o tom, zda by nebylo vhodné se při výstavbě Temelína a dalších jaderných zdrojů spojit s finančně silným partnerem. Pravděpodobně s nějakou velkou energetickou společností. Informaci potvrdilo týdeníku EURO několik nejvyšších manažerů firmy a členů dozorčí rady ČEZ. „Jsou to zatím jen úvahy, které však považuji za velmi realistické. Rozhodně to ale není o tom, že by ČEZ neměl peníze na výstavbu dvou bloků v Temelíně,“ uvedl jeden ze zdrojů.
O peníze přišel každý Proč ČEZ zvažuje přibrání partnera do jaderné energetiky? Pro odpověď na tuto otázku je nutné nejprve zabrousit do historie. Ještě před několika lety překonávaly ceny elektřiny svá předchozí historická maxima. Ekonomiky zemí eurozóny rostly a stejně tak i poptávka po elektřině. Manažeři energetických firem spokojeně seděli ve svých kancelářích a číselné údaje v kolonce čistý zisk rostly stejnou geometrickou řadou jako ceny elektřiny. Jenže za nějaký čas se situace dramaticky změnila. Ekonomická krize, která dorazila do Evropy přes oceán, srazila ekonomický růst, a tím i poptávku po elektřině. Ceny proudu se výrazně propadly. Energetické firmy začaly poněkud chudnout. „O peníze přišel každý,“ tvrdí Vladimír Schmalz, ředitel úseku fúze a akvizice společnosti ČEZ. Třeba i kvůli tomu, že regulátoři jednotlivých zemí jsou obezřetnější a zpřísňují svůj dohled nad děním v energetických firmách. Obdobně se začaly chovat i příslušné antimonopolní orgány. Ne všechny akvizice energetických společností uskutečněné před nástupem ekonomické krize přinesly očekávané zisky. I kvůli výše popsaným událostem akcionáři energetik přísněji dohlížejí na dění v energetických firmách. „Již nevěří powerpointovým prezentacím tolik jako v minulosti. Dříve stačilo oznámit, že budeme kupovat tuhle energetickou firmu, která má takhle velkou elektrárnu, prodá tolik a tolik elektřiny. A investice se vrátí za osm let. Teď chtějí více podrobných informací,“ sdělil týdeníku EURO dobře informovaný zdroj. A co je mnohem důležitější – na dění v energetice zareagovaly i bankovní ústavy. Ztížila se a zdražila dostupnost peněz. Současnou situaci ovlivňuje i rozhodování energetických společností v oblasti výstavby nových zdrojů. V podstatě existují dvě možnosti: první z nich, na niž mnohem raději kývnou i financující banky, je investice do projektů, které takřka okamžitě začnou generovat nějaký zisk. Třeba na výstavbu paroplynové elektrárny. Za tři roky je postaveno a zdroj hned začíná vydělávat. „A do aktuálního dění lze zasadit i příběh o nukleární investici,“ tvrdí Schmalz. Minimálně deset let trvá samotná výstavba nového jaderného zdroje. V jejich průběhu může dojít k zádrhelům, jako jsou zpoždění při spouštění elektrárny či prodražení konečné investice. „Při stavbě jaderných elektráren prostě existuje kupa velkých problémů, které na investora čekají. Dostanete od banky půjčku, deset let čekáte a modlíte se, jak to všechno dopadne. V této souvislosti je nejpragmatičtější se o daná rizika spojená s výstavbou jaderné elektrárny rozdělit,“ míní Schmalz. A nepřímo tím potvrzuje i informaci týdeníku EURO, že se ve vedení ČEZ o této možnosti začíná vážně uvažovat.
Nukleární příležitost Dle Schmalze nastala ve střední a východní Evropě doba nukleárních investičních příležitostí. Výstavbu nových jaderných bloků chystá Česko, Slovensko nebo Maďarsko. O jádru se začíná hovořit i v sousedním Polsku. A vedení ČEZ by se na jaderné renesanci velmi rádo podílelo aktivně i za hranicemi Česka. Jenže na víc než na stavbu Temelína pravděpodobně nebude mít dost finančních zdrojů. I kvůli tomu, že energetická firma rovněž investuje do obnovy klasických energetických zdrojů. Rekonstruuje a staví nové tepelné elektrárny. „Příležitosti jsou skutečně obrovské, nicméně lidská a finanční kapacita nám neumožňuje, abychom v regionu ještě více otiskli svůj palec. Šanci vidím v tom, vytvořit silný finanční vehikl a pořádně proniknout na regionální trh,“ konstatoval Schmalz. A současně dodal, že větší angažovanost ČEZ při výstavbě nových jaderných elektráren v oblasti střední a východní Evropy je pro firmu šance, jak se stát regionálně silným hráčem. Čímž by se ostatně splnilo i velké přání šéfa ČEZ Martina Romana, který větu „chceme se stát lídrem středoevropského trhu“ připojuje takřka za každé oznámení o úspěšné akvizici. Úvahy o tom, že by ČEZ přibral ke svým jaderným plánům někoho dalšího, jsou ve velmi ranné fázi. „Zatím nepadla žádná konkrétní jména firem, jež připadají v úvahu, takže se ani o možné spolupráci s nikým nemohlo jednat,“ konstatoval zdroj z vedení firmy. Jisté je pouze to, že by ČEZ chtěl v nově vzniklém uskupení hrát vedoucí roli, tedy ovládat minimálně jednapadesátiprocentní podíl. Kdo by tedy připadal v úvahu pro další spolupráci? Zcela logicky by to mohly být silné německé energetické firmy E.ON a RWE. Obě společnosti však již působí i v Česku a konkurují ČEZ. A to jak na trhu s elektřinou, tak i se zemním plynem. Taková spolupráce by se patrně nelíbila příslušným antimonopolním orgánům. Ale společností, které mají relativně dost prostředků a jsou schopny i provozovat jaderné elektrárny, je více. Třeba francouzská Électricité de France. Na trhu se hovoří i o zájmu ruských firem.
Koho naštvat
ČEZ by chtěl uvést dva nové bloky v Temelíně do provozu do roku 2020. Vítěz tendru dostane zakázku převyšující 500 miliard korun. O největší tendr v Evropě usilují tři společnosti – francouzská Areva, konsorcium společností Westinghouse a rusko-české konsorcium vedené Atomstrojexportem. Vítěz výběrového řízení by měl být znám na jaře 2012. ČEZ již koncem května předal ministerstvu životního prostředí studii o dopadech plánované dostavby Jaderné elektrárny Temelín na životní prostředí.
Samotného vítěze soutěže na výstavbu bloků v Temelíně sice bude vybírat vedení ČEZ, do tendru ale zcela jistě bude chtít hovořit i stát, který je dvoutřetinovým vlastníkem firmy. I z tohoto důvodu prosadilo ministerstvo financí, jež obhospodařuje státní podíl, na poslední valné hromadě firmy změny stanov, které umožní majoritnímu vlastníkovi více hovořit do průběhu tendru.
Navíc rozhodnutí ČEZ může ovlivnit i vztahy Česka s Francií, USA a Ruskem. Americká i ruská administrativa již několikrát oznámily, že mají eminentní zájem o to, aby se jejich společnosti na dostavbě Temelína podílely. Jenže vyhrát může jen jeden. Zbylí dva uchazeči zůstanou slušně řečeno naštvaní. Těžko rozhodovat, zda si rozhněvat Rusko, na jehož ropě a zemním plynu je Česko závislé, USA, na které se v posledních letech orientuje česká zahraniční politika, či Francii, jež má silné slovo v Evropské unii.
Je tu ale ještě jedna možnost. Pokud by například ČEZ vybral za vítěze tendru Atomstrojexport a současně vytvořil společný podnik třeba s francouzskou Électricité de France, naštvaný by zůstal jen jeden.
