Menu Zavřít

Hodnoty se změní

29. 1. 2009
Autor: Euro.cz

Je třeba si zvyknout, že standard je někde jinde, říká šéf Volkswagenu v Rusku

Ekonomická krize udeřila na Rusko daleko více než na střední Evropu. Odliv zahraničního kapitálu a prudký pokles cen ropy situaci jen vyostřil. Tamní automobilový průmysl dostal těžkou ránu a po letech růstu v desítkách procent nyní čelí propadu. O situaci v Rusku a o vlivu krize na evropský automobilový průmysl hovořil týdeník EURO s Martinem Jahnem, mimo jiné generálním ředitelem koncernu Volkswagen v Rusku.

EURO: Můžete stručně popsat uplynulý rok v Rusku z hlediska prodeje nových automobilů? JAHN: Loňský rok se podařil výborně. Skupina rostla o 60 procent, přičemž trh pouze o 16 procent. Tím jsme dosáhli výrazného navýšení tržního podílu, což je dobrý výsledek. Byl by býval ještě lepší, kdyby nedošlo v posledních třech měsících k poměrně dramatickému propadu. Z pohledu zapracování po mém prvním roce v Rusku lze jen potvrdit, že je to tam úplně jiné než v Evropě. V Rusku panuje takový ten raný kapitalismus, už sice ne životu nebezpečný, avšak stále je tam s nadsázkou řečeno zhasnuto. Já vstoupil do vedení v době, kdy trh stabilně rostl o více než 30 procent ročně. Počítal jsem, že letos se podaří v počtu prodaných vozů překonat Německo a že se staneme největším trhem v Evropě. A pak se to zaseklo. V srpnu a září nastal ohromný zvrat. Člověk se najednou stane krizovým manažerem, to je zajímavá zkušenost.

EURO: U nás krize nastoupila poněkud pomaleji. V čem spočívá rozdíl mezi Českem a Ruskem? JAHN: V tom, že se u nás neprojevila finanční krize. Bankovní sektor v Česku byl naštěstí zdravý a bez větší expozice k toxickým aktivům, takže to k nám přišlo se zpožděním, jako krize poptávky po našem exportu. Tady bych zmínil, že pokles našeho průmyslu je určitě katalyzovaný prudkým kurzem koruny loni v létě. Analytici a politici si mysleli, že přes posílení měny export běží výborně, jenže si neuvědomili, že problémy přicházejí se zpožděním. Takže jestli máme dnes 16procentní propad výroby, tak můj soukromý odhad je, že deset procent jde za krizí, ale za šest procent může loňské posílení kurzu. V Rusku se stejně jako u nás dlouho zdálo, že se krize tolik neprojeví. Začalo to až konfliktem v Gruzii. Investoři znejistěli a na tomto základě zmizelo z Ruska během dvou týdnů 20 miliard dolarů. Pak došlo k velkému propadu burzy a výrazně poklesla tržní kapitalizace velkých firem. Oligarchové ztratili 50 až 60 procent svého jmění. Do toho se přidala ropa. Ruský rozpočet byl přitom velmi konzervativně a rozumně nastaven na 60 dolarů za barel, jenže propad se zastavil až na 40 dolarech, což dalo ruské ekonomice další ránu. A během října a listopadu odplulo dalších 50 miliard dolarů vlivem stahování kapitálu mezinárodními firmami. Následně vznikla silná nedůvěra v bankovním sektoru. Mezibankovní sazba je na úrovni 28 procent, přitom krátkodobá sazba centrální banky je třináct procent. To je tak neuvěřitelný rozdíl, že na jeho základě se nedá dělat byznys ani v Rusku. Trh je zmražený, došlo k velké devalvaci, kterou centrální banka dělá vědomě, aby vyrovnala ztráty z ceny ropy. Toto opatření má však velmi neblahý dopad na import.

EURO: Jak na takovou situaci budete reagovat? JAHN: Budeme se snažit přizpůsobovat se trhu. Musíme si určit, jestli je pro nás důležitější tržní podíl nebo alespoň minimální zisk. Musíme snižovat náklady. Dnes plánujeme z týdne na týden či z měsíce na měsíc. Je tam bohužel moc neznámých. Lidé, kteří v koncernu pracují už desítky let, říkají, že si nepamatují, kdy by vypadly všechny segmenty naráz. Dřív se výpadek třeba velkých vozů řešil vyšším prodejem menších a obráceně – to ale dnes nefunguje.

EURO: Souhlasíte s myšlenkou, že automobilový průmysl, jenž se do krize dostal po bankách jako první, z ní vystoupí jako poslední? JAHN: Já zase slyšel, že první vstoupil a první vystoupí. Jsem trochu optimista. Nákup nových vozů se nedá odkládat do nekonečna, zejména ne u firem. Ta krize je do velké míry pořád jenom krizí důvěry. Když se důvěra obnoví, světová ekonomika se vzpamatuje, protože má relativně slušné základy. Vrátíme se možná o tři nebo čtyři roky nazpátek. Není ale důvod k nějaké drastické recesi. Podařilo se zabránit „runům“ na banky, světový systém funguje lépe, je lepší komunikace mezi velkými zeměmi. Snažím se věřit, že se důvěra vrátí. Pak i ten autoprůmysl může jít relativně rychle nahoru.

EURO: Dáte teď za pravdu těm, kteří kritizovali příliš jednostranné zaměření české ekonomiky na automobilový průmysl? JAHN: Nakonec to stejně dopadlo na všechny. Software, služby, Island nebo Irsko. Je jedno, jaké odvětví nebo jaký stát. Ted musíme přečkat období, kdy se automobilovému průmyslu daří méně, ale to se změní.

EURO: Troufnete si odhadnout, kdy k tomu obratu dojde? JAHN: Očekávám konec propadu v polovině roku. Návrat na úroveň před krizí může trvat poměrně dlouho, protože předtím tu byl velmi silný růst a krize sama o sobě je do určité míry výsledkem toho, že růst byl umělý, vytvořený zejména žitím na dluh. Amerika si žila nad poměry a já nevidím žádný důvod k tomu, aby, řekněme, za tři roky byla tamní ekonomika tam, kde před krizí. Dolů to všechno padalo měsíce, návrat zpět bude trvat minimálně roky. Možná si budeme muset zvyknout, že nula leží jinde. Dnes všude panuje panika, která vyplývá z našeho návyku na růst. Uvědomme si ale, že ani po propadu na tom nejsme úplně špatně ve srovnání se zbytkem světa. Jen je třeba si zvyknout, že standard je někde jinde, a sžít se s tím. Pak se vrátí i důvěra.

EURO: Zmínil jste, že standard bude jinde než před krizí. Očekáváte tedy výraznější revaluaci aktiv? JAHN: V první řadě si, doufám, začneme vážit práce. Před krizí jsme byli na úrovni přirozené nezaměstnanosti a v přístupu lidí k práci se to projevovalo. Určitě byly vysoko i standardy bydlení. Rostla orientace na spotřebu a zadlužování. Jenže život na úvěr, tak jak byl v Americe nastavený, nebyl zdravý. Ukazuje se, že dlouhodobě je zcela neudržitelný. My v Česku jsme tradičně spořiví a ne tolik zadlužení jako ostatní, což je také jeden z důvodů, proč nás krize nedusí tolik jako jiné. Výsledkem krize u nás může být třeba posílení hodnot v oblasti životního prostředí díky větší orientaci na obnovitelné zdroje.

MM25_AI

EURO: Západní svět řeší krizi záchranami firem téměř za každou cenu a bezuzdnou fiskální politikou, financovanou především dluhopisy. Nebojíte se příchodu další, tentokrát dluhopisové bubliny? JAHN: Kde je míra toho, koho nechat padnout… Kdo svým pádem nepodtrhne celý systém? Principiálně máte pravdu, ale já neumím vybrat toho, kdo je pro přežití světových financí klíčový, a kdo ne. Navíc ne vše, co se počítá do balíčků na podporu, jsou skutečné peníze, může jít třeba o garance úvěrů a podobně. Samozřejmě že problém s množstvím dluhopisů sleduji. Cena jejich emisí enormně roste, a to nejde do nekonečna. Spolu s jejich množstvím také nabývá na významu poptávka po nich – bude je vůbec ještě někdo chtít? Určitě tím poroste cena dluhové služby pro vlády. Dopady fiskální expanze jsou další důležitý úkol, který musí politici vyřešit. Zatímco běžné občany zajímá hlavně faktický obsah balíčků podpory, tak pro vládu je stejně tak důležité soustředit se na jejich cenu a dostatečnou poptávku po nich.

BOX
Martin Jahn (38) Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze a chicagskou DePaul University. V letech 1994 až 2004 působil v agentuře CzechInvest – od roku 1996 jako ředitel jejího zastoupení v USA a od roku 1999 jako generální ředitel. V srpnu 2004 byl jmenován místopředsedou vlády ČR pro ekonomiku (do konce 2005); od února 2006 do dubna 2008 působil ve společnosti Škoda Auto jako člen představenstva pro oblast řízení lidských zdrojů. V dubnu 2007 byl zvolen viceprezidentem Svazu průmyslu a dopravy ČR a v prosinci 2007 se stal prezidentem Sdružení automobilového průmyslu. Od dubna 2008 je generálním ředitelem společnosti Volkswagen Group v Rusku a členem dozorčí rady Škody Auto.

  • Našli jste v článku chybu?