Zkušenost nicméně velí k jistým pochybnostem. Třeba i proto, že vrcholné autority islámu se k islámskému terorismu staví značně selektivně. Na představitele Islámského státu sice vydali fatwu, ale až poté, co džihádisté podřezali zajaté jordánské piloty, tedy muslimy.
Dlouho poté, co bez jakéhokoli ohlasu vraždili v přímém přenosu Američany, Brity, Japonce a další. Obecně vraždění jinověrců nechává imámy veskrze chladné. A muslimskou veřejnost rovněž. A to v těch lepších případech.
Masové oslavy po všech koutech muslimského světa po útocích z 11. září i vlna násilností po zveřejnění karikatur proroka Mohameda pak naznačuje, že v islámském světě těch fanoušků kalašnikovů a bomb nemusí být jen těch sedm procent, jak tvrdí některé reprezentativní průzkumy.
Evropské obyvatelstvo tak má k jisté paušální nedůvěře k muslimům oprávněný důvod a obviňovat takové lidi z xenofobie a dokonce fašismu (antisemitismus je mimochodem v muslimech hluboce zakořeněný) je nejen absurdní, ale také mimořádně hloupé.
Sarkozy: Vyhostit džihádisty, salafisty a jejich imámy
Francouzský exprezident a opětovný prezidentský kandidát Nicolas Sarkózy v minulých dnech vyzval k vyhoštění ze země kromě podezřelých džihádistů také všech salafistů a jejich imámů. Salafismus je přitom fakticky státní doktrínou Saudské Arábie a hlásí se k němu miliony lidí po celém muslimském světě.
Na Blízkém východě sice stojí proti Islámskému státu a bojují s ním o moc a vliv, ale názory na nevěřící křižáky a na to, jak s nimi naložit jsou prakticky identické. Jaký je jejich podíl mezi muslimy v Evropě netušíme, ale v některých německých městech se pokoušejí provozovat hlídky dohlížející na dodržování šarii a běžně se dostávají do konfliktů s nemuslimským obyvatelstvem. Z jejich řad se rekrutují teroristé velmi často.
Pojmenování salafistického nebezpečí francouzským politikem je prolomením politické korektnosti, což je podmínkou pro nalezení řešení. Nicméně dlouho po dvanácté, protože této hrozby je Evropa plná a chybná politika bude stát ještě mnoho lidských životů.
Čtěte další komentáře Pavla Párala:
