Těsnější propojení Telecomu a Eurotelu neprospěje privatizaci
Že by za šéfa Eurotelu Terence Valeskiho bylo opravdu zpoždění v zavádění nové datové služby, sotva někdo uvěří. Vedení Českého Telecomu rázně ovládlo management své stoprocentní dcery a z tohoto hlediska není co řešit, byť je Valeski jistě vynikající manažer a výsledky jím řízené firmy jsou famózní. Zhruba dvaadvacetiprocentní růst zisku v prvním čtvrtletí hovoří sám za sebe. Mateřský Telecom na takové hospodářské výsledky může už jen nostalgicky vzpomínat. Lze rovněž pochybovat, že by personální změny Eurotelu nějak pomohly. Pravdou bude spíše opak. Je však nesporné, že majitel by měl mít nad svým majetkem dostatečnou kontrolu, a to patrně tak úplně nefungovalo.
Ve hře kolem Českého Telecomu a Eurotelu jsou však jak Valeski, tak Gabriel Berdár jen malí páni. Masakr na dozorčí radě byl vnějším příznakem o trochu větší srážky (více str. 52). Privatizace Českého Telecomu se blíží a je důležité, kdo bude tím, za nímž musí každý investor zajít a pohovořit. Střet mezi ministrem informatiky Vladimírem Mlynářem a ministrem vnitra Stanislavem Grossem dopadl podle očekávání. Skoro by se dalo říci, že mladý unionista trochu přecenil své síly. Jako by se Japonsko pokoušelo hrát s Ruskem hokej o Kurilské ostrovy.
Je však možné, že dosavadní drtivá prohra v boji o vliv na privatizaci se nakonec trochu zmírní. Unionisté už nyní stojí v koutě a očekávaný výprask v eurovolbách by je mohl dostat do situace, kdy vzpourou mohou ztratit jenom své okovy. Nakonec pokud by vláda padla, mohl by se u privatizace Telecomu smát někdo třetí.
Každopádně to, co se minulý týden odehrálo, není pro investory zrovna dobrou zprávou. Jednak Mlynář chce nechat rýpat v telekomunikačním gigantu Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, a především Gabriel Berdár dává najevo, že chce těsněji provázat podnikání Českého Telecomu a Eurotelu. Je přitom jasné, že neexistuje investor, který by si nejen chtěl, ale i zároveň mohl ponechat obě dvě firmy. Obecně se čeká, že vítězství v tendru bude dopřáno konsorciu firem, kde jeden bude kupovat pevné linky a druhý mobilní aktivity. Čím více budou obě firmy propojeny, tím bude potom obtížnější oddělení. A ve vedení Telecomu už se diskutovalo například o společné distribuční síti, koordinaci marketingu a podobných záležitostech. Berdár by samozřejmě jako každý manažer byl rád, kdyby mohl šéfovat této firmě co nejdéle. To však není zjevně přáním politiků a Gross i Mlynář se přinejmenším v tomto shodnou. Nakonec tentokrát se přání politiků shodují i s výhodností pro daňové poplatníky. Český Telecom je třeba prodat rychle, protože obzvláště v případě pevných linek jde o rychle se kazící zboží a ani Eurotelu nerostou stromy do nebe.
