Suma, kterou sběratelé na aukcích výtvarného umění a starožitností v květnu utratili, přesáhla 70 milionů korun, což je o dobrých 12 milionů víc než ve stejném měsíci loni. Je to další z řady rekordů, na něž je letošní rok zatím tak bohatý, že už je to skoro zbytečné psát. Následující aukční příběh však opomenout nelze.
Nejdražším dílem květnových aukcí se stal obraz Městské opevnění u vody dražený aukční síní Meissner & Neumann jako dílo předního holandského krajináře Jana van Goyena. Na aukci konané poslední květnovou sobotu se prodal za necelé dva miliony korun a stal se jedním z nejdražších děl starého umění v historii českých aukcí. Napomohla tomu jistě i dobrá provenience obrazu. Mimo jiné byl loni, jak praví katalog, prezentován na výstavě Holandská krajinomalba 17. století v Moravské galerii v Brně.
Co však aukční síň dražitelům již nesdělila, je, že na zmíněné výstavě byl „prezentován“ nikoliv jako dílo van Goyena, ale jako práce jednoho z jeho následovníků van der Hulsta. Nelze říci, že by se ze strany aukční síně jednalo vysloveně o podvod. V katalogu se korektně uvádí, že obraz není signován, a van Goyena jako autora identifikuje i přípis na zadní straně desky, na které je namalován. Obraz je navíc natolik kvalitní, že i kdyby byl dražen jako práce van der Hulsta (ani tuto atribuci beztak nelze považovat za stoprocentně průkaznou), za chvíli by se někde v zahraničí jistě znovu objevil jako dílo van Goyena.
Podobné pochybnosti kolem autorství nejsou u starého umění ničím výjimečným a každý sběratel, který se na tento typ děl specializuje, s nimi počítá. Celá kauza nicméně názorně ilustruje, jak funguje muzejní svět a jak trh. Zatímco historici umění dnes oceňují a studují i takzvané menší mistry, umělce pracující ve stínu svých slavnějších kolegů, pro obchodníky jsou nadále zajímavá jen velká jména. Van der Hulst, kterého zná maximálně pár specialistů na holandskou malbu 17. století, by se totiž za 2 milion nikdy neprodal.
