K o m i s e p r o c e n n é p a p í r y
Komise pro cenné papíry se rozhodla, že otočí kolo dějin nazpátek a pokusí se přeměnit všechny holdingy na investiční fondy. Právníci jí však mnoho šancí nedávají a nikdo neví, co by se dělo například s majetkem přeměněných harvardských fondů.
Komise totiž rozeslala na všechny soudy žádost, aby posoudily oprávněnost zápisů přeměn do obchodního rejstříku. „Pokud k zápisu došlo z rozhodnutí valné hromady, měly by jej soudy vymazat, uvedla její tisková mluvčí Šárka Samková. Komise se na své křižácké tažení vydává pod dojmem rozhodnutí Nejvyššího soudu v Brně v kauze Komenius Holding.
Zneužití prostředků
Nejvyšší soud totiž letos 22. července zrušil rozhodnutí Krajského a poté Vrchního soudu v Praze, které zamítly žalobu na valné hromady Investičního fondu Bohemia Dopravy - Komenius, z něhož vznikl po sloučení s dalšími fondy Komenius Holding.
V obsáhlém zdůvodnění svého rozhodnutí vrchní soud především zdůrazňuje:
- investiční fond shromažďuje peněžní prostředky za účelem kolektivního investování a nemůže je použít na jiné účely
- jde o subjekt pod zvláštním dozorem, který má poskytnout akcionářům vyšší ochranu
- zákon upravující činnost fondů automaticky omezuje svobodu podnikání
Nejvyšší soud došel z těchto a dalších důvodů k závěru, že změna předmětu podnikání investičního fondu, a tedy ani jeho přeměna na jiný podnikatelský subjekt, nebyla před novelizací zákona z roku 1996 možná. „Jestliže investiční fond shromáždil od veřejnosti prostředky tím, že deklaroval, že budou využity výlučně za účelem kolektivního investování, je usnesení valné hromady investičního fondu, které plnění tohoto účelu znemožňuje, protiústavní , praví se v materiálu Nejvyššího soudu.
Postavení mimo hru
Právníci však komisi příliš šancí nedávají. Podle jejich názoru nemá komise právo vůbec do ničeho zasahovat. Investiční holdingy už patří do její působnosti jen v takovém rozsahu jako každý jiný emitent cenných papírů. Přeměny fondů schválily zápisem do obchodních rejstříků soudy a jen soudy mohou tato rozhodnutí zrušit. Dopisy rozesílané komisí by je přitom k ničemu takovému motivovat neměly a neměly by si jich všímat, shodují se právníci. „Každý bývalý fond by musel někdo jednotlivě zažalovat, jen tak si to dovedu představit, říká například Marie Ježková z ministerstva financí. Navíc by žalující strany asi musely svou pozornost upřít na něco jiného než neplatnost valné hromady, která rozhodla o transformaci, protože její rozhodnutí je možné napadnout jen do tří měsíců od konání. A to už je dávno pryč.
I kdyby v kauze Komenius, kde byla žaloba do tří měsíců podána, nakonec soud rozhodl o neplatnosti rozhodnutí valné hromady, šlo by jen o rozsudek konkrétní kauzy a nikoliv závazný judikát pro všechny, tvrdí právníci.
Uzavřené kolečko
Kromě toho je naprosto nejasné, co by se po zrušení přeměn s fondy dělo dál. Nikdo nedokáže odpovědět na otázku, zda by se jim proti jejich vůli mohla nutit licence, o kterou se jinak musí žádat. Fondy by navíc v drtivé většině případů okamžikem svého znovuzrození porušily téměř všechna kritéria pro obezřetné investování. Neměly by zřejmě například ani depozitáře nebo splněné maximální 20procentní majetkové limity v podnicích. Komise pro cenné papíry by jim musela uložit opatření k nápravě, nebo by v nich musela zavést nucenou správu. Případně by jim mohla odebrat povolení, a vrátit tak věci do původního stavu. Jediným čistým řešením by asi byla likvidace.
Co s tím? Nad tím si lámou hlavu jak na komisi, tak na ministerstvu financí. „Vracet zpátky to asi nejde. Možností je říci, že od určité chvíle se stanou holdingy opět fondy a budou patřit pod kuratelu státního dozoru, domnívá se jeden z jeho bývalých členů, který si však nepřál být jmenován.
Zhruba stovka holdingů
Fondů transformovaných na holdingy je podle komise okolo stovky. K transformacím došlo především proto, aby se tyto subjekty vzniklé z kuponové privatizace vyhnuly omezením pro investice. Mnohdy šlo také o to, aby se vymanily z kontroly státního dozoru, a mohly tak lépe sloužit přáním svých rozhodujících akcionářů na úkor těch ostatních. Přeměny fondů na holdingy měly většinou za následek prudký propad jejich akcií, protože zahraniční investoři v ně ztratily důvěru. Zastánci holdingů tehdy většinou argumentovali: Změnu předmětu činnosti umožňuje obchodní zákoník, a pokud akcionáři změnu chtějí, není možné jim v tom bránit.
V řadě holdingů však dnes již není téměř žádný majetek a komise pro cenné papíry proti nim nemůže nijak zasáhnout. Z některých dalších se staly úspěšné podnikatelské subjekty, jejichž akcie však nemají vyšší cenu než v době, kdy byly fondy. Mezi nejznámější případy přeměn fondů na holdingy patří harvardské fondy, Bankovní holding, holding PPF či YSE.
Chyběly noty
Otázkou, zda je transformace fondů na holdingy legální, se zabývali odborníci již v době, kdy vlna přeměn začala. Jejich stanoviska však nebyla jednoznačná, neboť zákon tuto záležitost neupravoval. Nakonec soudy začaly i pod vlivem politické vůle nezasahování státu do práv akcionářů přeměny zapisovat do rejstříků a dozor nad kapitálovým trhem už do ničeho mluvit nemohl. Bývalé fondy totiž už nebyly pod jeho dozorem.
