Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se, říkával baron Pierre de Coubertin o olympijských hrách. Vezmou si jeho heslo za své při olympiádě v Aténách i teroristé?
Spatří čtyři miliardy plánovaných televizních diváků místo výbuchů nadšení výbuchy bomb? To se teprve uvidí. Už teď je ale jasné, že letní hry v Aténách budou nejstřeženější olympiádou dějin.
Obavy přiživily i nedávné tři exploze v centru Atén - přišly přesně sto dnů před zapálením olympijského ohně. Po 11. září je těžké si představit, že by teroristé alespoň neuvažovali, že o sobě dají vědět na největší show, jakou svět organizuje a sleduje.
A tak není divu, že na hry se chystá také letectvo NATO, americké námořnictvo, spolupracují i čeští chemici a v každém případě sedmdesátitisícová armáda vojáků, policistů a strážců.
Bezpečnost her bude stát přes miliardu eur, což je například rozpočet české armády na půl roku. Srovnání s armádou není opravdu od věci: už teď se vše plánuje a cvičí jako klasická vojenská operace. Tahle svým rozsahem a důležitostí ovšem připomíná vylodění spojenců v Normandii.
Experti sice tvrdí, že o žádné konkrétní hrozbě nevědí, ale pak ztiší hlas a šeptem přiznají, že by se divili, kdyby si na Atény nikdo nebrousil zuby. „Po útocích v Madridu už musíme velmi silně počítat s tím, že al-Kajda nebo na ni napojené skupiny se o něco pokusí,“ řekl časopisu Time izraelský expert na terorismus Ely Karmon. A nejmenovaný činitel jedné západní vlády k tomu dodal: „Není pochyb o tom, že někde k úderu dojde.“
Když ti lidé zaútočí
Olympijské hry, nevinná, ušlechtilá a nadstranická idea, už přežily několikerý pokus o znásilnění. Nejdříve se staly obětí obou světových válek, kdy byly přerušeny, a později velmocenské politiky, kdy byly bojkotovány. A už mají i dvojí zkušenost s terorismem.
První a nejhorší zážitek přinesl Mnichov 1972. Osm arabských teroristů ze skupiny Černé září vtrhlo do ubytoven izraelské výpravy, na místě zabilo dva sportovce a devět jich uneslo. Vyjednávání (teroristé chtěli propuštění palestinských vězňů v Izraeli) skončilo po několika dnech přestřelkou, při níž všichni sportovci zahynuli. Zemřel také jeden německý policista a zabito bylo pět teroristů.
Podruhé udeřil teror až o generaci později, v Atlantě roku 1996. Exploze výbušniny v koši na odpadky měla na svědomí dva lidské životy - jedna žena byla zabita přímo a turecký kameraman zemřel na infarkt - a více než sto raněných.
Od té doby byl klid. Že by ticho před bouří?
Zvládne to i teroristický učeň
Důvod k obavám je zcela logický. Bylo 11. září, za něž Američané provedli odvetné údery v Afghánistánu a Iráku. Lze počítat s tím, že al-Kajda hledá čas a cíl pro protiúder. Musí o sobě dát vědět, aby neztratila věrohodnost. Vybere si zrovna Atény? Každopádně tam budou novináři a kamery, byl by to vysoce viditelný zásah. Událost takového rozměru je pro teroristy příliš lákavá, než aby ji ignorovali.
A pak, Atény se zdají být snadným cílem.
První olympiáda po 11. září 2001, v Salt Lake City, byla proti Aténám relativně malá. Zimní hry bývají o dvě třetiny menší než letní a tentokrát se konaly v relativní izolaci uprostřed pouště a hor Utahu, přímo v srdci Ameriky. Jenže Atény leží na dosah ruky Blízkému východu, kolem Řecka jsou muslimské státy. A letní hry, to znamená desítky potenciálních cílů.
Řecko je zranitelné už geograficky. Má členité území se spoustou ostrovů, ostrůvků, zálivů a pustých poloostrovů. Kdo se tudy někdy plavil, ví, že mohl na pevninu vstoupit stejně nepozorovaně jako Robinson na pustý ostrov.
Na pozemních hranicích není situace lepší. Řecko sousedí se dvěma muslimskými zeměmi, Albánií a Tureckem. V Albánii je spousta zbraní, v Turecku už islámští radikálové také nalezli zálibu v bombách po vzoru al-Kajdy. Rovněž v Makedonii žije muslimská komunita. Balkánské hranice, to znamená nepřístupné hory a „balkánské rokliny“, jak o nich psal už Karel May. Lze tudy dobře pašovat zbraně i lidi.
A možná i něco většího.
Pak vyvstává ještě jeden problém. Říká se, že Řekové, od přírody pohostinný a laxní národ, jsou s ochranou země trochu na štíru. Atény byly dlouho v 70. a 80. letech ideální přestupní stanicí blízkovýchodních teroristů a před nedávnem prý Američané dokonce uvažovali, že zakážou svým letounům létat do Atén, protože bezpečnostní opatření nebyla na výši doby.
Teď se práce na olympijských sportovištích opožďují, a tak zbude málo času na vyzkoušení a sladění bezpečnostních opatření. Pověst Atén jako „průchozího domu“ je dokonce tak špatná, že si ji zahraniční novináři chtěli vyzkoušet sami.
Možná to tak špatné ale zase není: už byli chyceni Britové z listu The Times a také německý televizní štáb. Všichni chtěli proniknout na staveniště stadionů, kde budou v srpnu soutěžit olympionici. Nepodařilo se jim to.
Někdy to ovšem dopadne hůř. Při jednom z mnoha protiteroristických cvičení se jedné figurantce podařilo předstírat, že je těhotná - v bříšku místo miminka však měla výbušninu, s níž se dostala na stadion. Jindy zase její kolega dostal na trajekt tolik výbušnin, že by ho mohl potopit rychleji než ledovec Titanic.
77 možných útoků
Co všechno se může při olympiádě stát? Organizátoři nacvičují obranu proti všem myslitelným katastrofickým scénářům od útoku jedovatými plyny po únos lodi. „Vše, co děláme, je, že myslíme na nemyslitelné,“ řekl německému listu Die Welt jeden z Řeků, kteří mají bezpečnost her na starost.
Lze si představit cokoliv. Únos letadla, z něhož se stane živá raketa dle vzoru 11. září. Obsazení nebo potopení některého z velkých pasažérských parníků včetně luxusní Queen Mary II, na nichž bude bydlet třináct tisíc čestných hostů a dalších významných lidí. Únos sportovců jako v Mnichově v roce 1972. Několik koordinovaných explozí, činů sebevražedných atentátníků, v hledištích olympijských sportovišť. Útok na jachtaře, kteří budou na moři relativně snadným cílem. Anebo bombový, chemický či biologický útok v ulicích Atén, jehož terčem budou náhodní chodci, hotely či obchodní domy.
Existuje prý scénář 77 rizikových situací, který počítá i s možností atentátu na některé z vysoce postavených osobností - na hry přijede například otec amerického prezidenta George Bush starší či britský premiér Tony Blair. Ve scénáři je ale i pokus o otrávení šéfky organizačního výboru.
Olympijská Maginotova linie
Pierre de Coubertin téměř jistě nepočítal s tím, že jednu z olympiád, při nichž má utichnout třeskot zbraní, bude střežit nejsilnější vojenská aliance světových dějin.
Přesně to se totiž stane v Aténách.
A tak bude první letní olympiáda „teroristického věku“ plná krutých paradoxů: vzdušný prostor nad olympijským Řeckem, do něhož vzlétnou při zahajovacím ceremoniálu tisíce holubů jako symboly míru a nevinnosti, budou střežit letouny AWACS, jež jsou nezbytné při vedení válečných operací. Olympijské soutěže na moři budou hlídat řecké válečné lodě a samozřejmě americká 6. flotila, která brázdí Středozemní moře. Organizátoři už o tom jednali s jejím velitelem, admirálem Ulrichem. A sportovci, kteří přijeli, aby - jak se kdysi říkalo - propagovali mírové měření sil, budou na každém kroku doprovázeni ochrankami a bezpečnostními službami.
Bude to podnik neuvěřitelných rozměrů. Nad bezpečností olympioniků, hostů a turistů bude dnem i nocí dbát na sedmdesát tisíc lidí, z toho sedm tisíc vojáků. To je oficiální číslo. Kolik bude těch, o nichž nevíme?
Hodně se totiž děje samozřejmě za kulisami. Důležitější než tréninkové plány a objemy navzpíraných tun jsou pro olympiádu najednou setkání protiteroristických expertů z celého světa. Řekům pomáhá poradní skupina, kde je zastoupeno sedm zemí, jež mají největší zkušenosti s terorismem - kromě Američanů, Britů, Francouzů, Němců a Italů jsou tam i Izraelci, kteří se specializují na sebevražedné atentátníky. Rusové zase radí, jak čelit atentátům čečenského stylu, jako bylo před časem obsazení moskevského divadla.
Aténské hry mají být nejlépe bráněné hry. Bude je hlídat víc lidí, než kolik pečovalo o bezpečnost olympiád v Atlantě, Sydney a Salt Lake City dohromady.
Řekové: To chce klid
Někdy to vypadá, že letos na olympiádu přijedou jen protiteroristické jednotky a žádní sportovci. Teroristický mrak, který údajně visí nad Aténami, zatím nikdo vůbec neviděl, ale už stačil vyvolat paniku. Doposud žádná teroristická skupina nepohrozila útokem, nebyly zachyceny stopy žádných příprav, ale sportovci už nahlas prohlašují, že tuto olympiádu raději vynechají.
Slavný plavec Mark Spitz prohlásil jakoby za Američany, že USA možná účast zruší. O něčem takovém občas nahlas mudrují Britové, Australané a další země.
Některé výpravy ale zvolily kompromis: budou mít vlastní ochranky. Australané zašli ještě dál, budou mít připravena letadla, která v případě nebezpečí zajistí bleskovou evakuaci australské výpravy.
Zdá se, že jediní, kdo zachovali klid, jsou Řekové. Za léta, kdy jejich vlastní podzemní organizace nechávají občas vybuchovat své malé bomby, jejichž cílem je víc být slyšet než zabíjet lidi, si už zvykli. V roce 2003 jich zažili třiaosmdesát. Letos jsou ale teroristé zřejmě vlastenečtější, neboť jich zatím bylo jen třináct.
Přesto Řekové berou zpochybňování bezpečnosti své olympiády trpce jako křivdu. Když nedávno vybuchla bomba v turecké Ankaře, jeden řecký list k tomu sarkasticky napsal: „Je divné, že žádné noviny ve světě nenapsaly, že to bylo jen dvě hodiny letu od Atén.“
Předseda Mezinárodního olympijského výboru Jacques Rogge ovšem uznává, že „nikdo nemůže zaručit stoprocentní bezpečnost“.
A tak Atény podle Neila Ferguse, majitele známé australské bezpečnostní firmy, která nyní působí v Řecku, prožívají „největší vojenskou operaci od chvíle, kdy Alexander Veliký vstoupil do Persie“.
Otázka ale zůstává: bude to stačit?
