Opatrně vyrazila ČNB ve stopách svých světových kolegyň a minulý čtvrtek zvedla základní sazby o čtvrt procentního bodu na 2,25 procenta. O rizicích v české ekonomice to však vypovídá jen málo. Výsledek hlasování byl jen velmi těsný. Poměr čtyři ku třem naznačuje, že centrální bankéři přes všechna rizika i světové trendy moc strachu z inflace nemají.
Naznačuje však také, že část bankovní rady již odepsala rok 2010 jako termín pro zavedení eura, protože jinak by museli zatlačit na sazby podstatně více. Nesmírně přísné a ekonomicky nezdůvodnitelné inflační maastrichtské pravidlo by totiž mělo vést ČNB k razantnějšímu přitvrzení měnové politiky. Inflace míří i přes nové sazby k horní hranici cílového pásma inflace, tedy ke čtyřem procentům v polovině příštího roku.
Vysoký hospodářský růst znamená rychlou konvergenci cenové hladiny k eurozóně. To dosud probíhalo především prostřednictvím masivně zpevňujícího kurzu koruny, což už nějaký ten týden neplatí a nevypadá to, že by se situace, i vzhledem k politickému vývoji, měla změnit. Inflace tedy poroste stejně jako tlak Evropské centrální banky na její snížení.
Jenže politika nedává žádnou naději na to, že si rychle někdo sedne ke kormidlu a povede zemi tam, kam by bylo třeba. Vládní konvergenční program plněn není a evidentně ani v nejbližších dvou letech nebude. Paroubek se Sobotkou totiž v předvolebním sociálním nadšení rozštípali svůj eurototem a zatopili s ním na chanovském sídlišti. Deficit veřejných financí bude kolem pěti procent, tak co se trápit s nějakým půl procentem inflace navíc.
Jo, kdyby tohle hospodaření mělo pokračovat dál, tak to je už něco jiného. To by už nespravilo pětadvacet basic points, ale nejspíš ani sto. Takže holubičky v bankovní radě, třeste se.
