Kdyby každé ze 128 utkání ligového podzimu bylo vyprodané, zhlédlo by zápasy nejvyšší fotbalové soutěže více než jeden milion 273 tisíc diváků. Tedy přibližně každý osmý obyvatel Česka. Jenže tuto kapacitu stadionů národ využil jen ze 48 procent, zmíněných 128 střetnutí zhlédlo na 605 tisíc lidí.
Použiv slůvka „jen“, nemám ovšem zcela čisté svědomí. Jistě, v porovnání s návštěvností fotbalových zapasů v „báječných“ letech bez volných sobot, chat, chalup či videí zasluhuje 605 tisíc návštěvníků 128 ligových utkání označení „jen“. Porovnáváme-li však tento zájem diváků s dobou nedávno minulou, je patrné, že ve fotbalové sezoně 2003/2004 se zřejmě podaří zastavit soustavný pokles návštěvnosti. Připomeňme si, že utkání patnácti ligových kol podzimu 2002 zhlédlo na stadionech 424 700 diváků, což představuje průměr na utkání 4084 lidí. Letos srovnatelných patnáct kol vidělo 572 800 fanoušků, na každé utkání jich přišlo v průměru přibližně o 700 více než před rokem.
Až tak velký důvod k jásání to ale není. Plně se tu projevuje zrádnost průměru a průměrování vůbec, jak na ni velice zasvěceně upozorňoval již Felix Holzmann blahé paměti, tvrdě, že když snědl k obědu kuře, jste i vy syt, protože v průměru na vás připadá půlka onoho kuřete. Zatímco průměr činil 4771 diváků na utkání, na dvanácti zápasech pořadatelé zaznamenali v ochozech méně než tisíc diváků. Ve čtyřech případech se jich sešlo dokonce méně než 300 a historické minimum přinesla ostudná návštěva 51 nejvěrnějších platících diváků 18. října 2003 v Příbrami na utkání Blšany - Jablonec. Pro srovnání: nejnižší návštěva na podzim 2002 byla 1233 diváků.
Všechny návštěvy pod tisíc diváků jsou přímým důsledkem aktivit fotbalového svazu. Týkají se Viktorie Žižkov, které svaz necitlivě zrušil možnost hrát v neděli dopoledne, kdy byli Pražané zvyklí na Viktorku chodit. Dále Synotu Staré Město, jenž vzhledem k projektu Stadiony 2003 musel hrát prvních pět domácích utkání v exilu. A především Blšan. Ty kvůli nesplnění některých podmínek projektu nesměly hrát doma vůbec. Představitelé klubu sice tvrdí, že měli objektivní (a především finanční) důvody, svaz je však považuje za subjektivní a svým postojem Blšanům suše sdělil: když na ligu nemáte peníze, tak ji nehrajte. Chmelařský klub přes zimu ustoupil, přinesl finanční oběť a kvůli požadovanému volnému čtyřmetrovému pásu podél postranní čáry zboural jednu budovu na svém hřišti.
Vraťme se však ke kuřatům Felixe Holzmanna. Kdo je snědl za Blšany, Synot, Žižkov, ale i dalších sedm klubů, jejichž domácí návštěvy jsou pod ligovým průměrem? Nacpala se především ligu suverénně vedoucí Ostrava. Na osm utkání, která se na podzim hrála na Bazalech, přišlo více než 107 tisíc lidí, takže průměr přesahuje 13 400 diváků. Při utkání s Opavou stadion dokonce vyprodala a k tomuto snu ligových pokladníků nebyla daleko ani při zápasech s Olomoucí a Příbramí. Průměrná návštěva na Bazalech se přitom na podzim 2002 pohybovala jen kolem 5800 diváků. To ovšem Ostrava byla v tabulce pátá a na vedoucí Spartu ztrácela dvanáct bodů. Nyní je se sedmibodovým náskokem v čele.
Příklad Ostravy, ale i po podzimu druhé Sparty (průměr na domácí utkání přes 9000 diváků) a třetí Olomouce (přes 6000 diváků), ukazuje, co především táhne fanoušky do ochozů stadionů. Nejsou to ani jednotné začátky utkání (mimochodem tato aktivita svazu se rozplynula jako novoroční předsevzetí), ani plastové sedačky s třiceticentimetrovými opěrkami, na nichž si svaz tolik zakládá, ani volný prostor pro rozcvičování podél postranní čáry a další zásady projektu Stadiony 2003. V Česku lákají diváka na fotbal především úspěchy jejich mužstva. A troufám si tvrdit, že úspěch je v žebříčku hodnot českého fanouška vysoko nad kvalitní hrou, o čemž svědčí například i stále vysoký počet diváků na pražské Letné. I proto průměrné návštěvy domácích utkání většiny klubů odpovídají jejich postavení v ligové tabulce. Výjimkou je Slavie s průměrem 3000 diváků na utkání, která na strahovskou větrnou hůrku nikdy nepřitáhne počet diváků odpovídající tradičnímu postavení klubu nejhůře v první čtvrtině tabulky.
Pokud se ale Ostravě přestane zázračně dařit, zbude na vysoké návštěvy zase jenom Sparta a naše kuře v Holzmannově žaludku se znovu připomene.
