Dvě nové knihy dvou bezesporu poučených autorů si kladou podobné otázky o budoucnosti lidstva. Vlažní a váhaví brněnské socioložky Hany Librové a Slamění psi oxfordského filozofa Johna Graye se zajímavým způsobem doplňují a představují přitom dva extrémně odlišné pohledy a názory na člověka a svět. I když se oba autoři shodnou v kritickém tónu vůči lidské společnosti a také v mnoha příčinách současného tristního stavu, v jejich interpretacích a v úvahách o dalším vývoji jsou každý z jiné planety.
Stručně řečeno, Librová je optimistka, nadšená ekologickými nadšenci a hlásící se ke křesťanskému řádu; zatímco Gray je pesimista, který křesťanství nesnáší a ekologičtí aktivisté dle něj jen „obnovují iluzi, že ze světa lze udělat nástroj pro potřeby lidí“. (strana 27) Skuteční milovníci Země podle něj nesní o chvíli, kdy se lidé stanou moudrými správci planety, ale o době, kdy na lidech přestane záležet. Gray je přesvědčen, že lidstvo se nadmíru rozmnožilo a že je morem planety. O člověku píše jako o homo rapiens – člověku násilnickém. Librová proti tomu stále věří, že v konzumeristickém západním světě jsou ostrůvky pozitivně deviovaných - „pestří a zelení“ praktikující dobrovolnou skromnost a ohleduplný vztah k přírodě – a dále elitní vrstva „vlažných a váhavých“, která se k ekologické a antikonzumní avantgardě může přidat a svět zachránit.
Druhým podstatným rozdílem je styl argumentace. Librová pochybuje, ukazuje na slabá místa i svého přesvědčení, naproti tomu Gray se tváří jako majitel pravdy a realistického vidění a jeho jinak zajímavá kniha je nevábně špikovaná absolutistickými poznámkami jako „tato diagnóza je nevyvratitelná, musíme se tomu podvolit“.
„Lidskou populaci blížící se osmi miliardám lze udržet naživu jedině tak, že se zpustoší Země. Jestliže všechna volná příroda podlehne lidské kultivaci a osídlení, jestliže se tropické deštné lesy přemění v pouště, jestliže se za využití genetického inženýrství budou vytloukat stále vyšší výnosy ze slábnoucí půdy, pak si lidstvo pro sebe vytvoří nové geologické období – eremozoické neboli Období samoty.“ Je to odpudivá představa, ale dle Graye jen noční můra. (strana 20) Pravděpodobně to prý dopadne lépe: „Homo rapiens je jen jedním z mnoha živočišných druhů a není nezbytně hoden zachování; dříve či později bude vyhuben. Až zmizí, Země se zotaví.“ (strana 160)
V podobném tónu se nesou celí Slamění psi, kniha sestavená z několika desítek úvah a poznámek, z nichž některé zabírají jen několik řádků, jiné pár stran. Gray argumentuje proti monoteistickým náboženstvím, proti křesťanství zvlášť a proti morálce, svědomí a humanismu vůbec. Lidé jsou podle něj pouze jedním ze zvířecích druhů. Svobodná vůle a identita jsou pouhou fikcí. „Myšlenka, že jsme původci vlastních skutků, je potřebná kvůli ,morálce‘. (…) Pro odmítnutí pojmu svobodné vůle je mnoho důvodů. (…) V práci Benjamina Libeta na téma ‚půlvteřinové zpoždění‘ je dokázáno, že elektrický impuls, který zahájí nějaký náš čin, se vyskytne půl vteřiny před naším vědomým rozhodnutím jednat. (…) Jako aktivní organismus zpracováváme nějakých 14 milionů bitů informací za sekundu a šíře pásma vědomí je kolem osmnácti bitů. To znamená, že máme vědomý přístup asi k miliontině informací, které běžně používáme, abychom se udrželi naživu. (…) Svobodná vůle je jenom trik perspektivy.“ (strana 78-79)
Gray je malthusiánec, který je přesvědčen, že nedostatek zdrojů na Zemi vzhledem k dramaticky rostoucí lidské populaci a její spotřebě musí být a bude vyřešen válkami, genocidami a nemocemi. Librová věří optimistickému scénáři: „Populace snižují svou reprodukci většinou změnami etologické povahy – změnou chování jedinců, nikoli zabíjením svých příslušníků.“ (strana 259)
Brněnská socioložka se proslavila výzkumem lidí, kteří se rozhodli pro skromnější a odpovědnější život, v užším kontaktu s přírodou. Za skupinou „Pestrých a zelených“, jak zněl i název její knihy z roku 1994, se vydala po deseti letech, aby zmapovala změny, ke kterým u nich došlo.
Základní tezí její navazující knihy Vlažní a váhaví je: „Hledáme-li v ekologické tísni hybatele změn životního způsobu, mohli bychom vsadit právě na luxus.“ (strana 48-49) Luxus podle ní může být brzdou hrubého konzumu, může pomoci zmenšovat naši „ekologickou stopu“ a mít větší cit pro „temporálie“ – časovost věcí a činností. Cituje biology, aby ukázala význam luxusu i v rámci evoluce.
Ve výčtu negativních způsobů života západního světa uvádí řadu překvapivých a ne bezvýznamných detailů. Například negativní ekologické dopady z obyčejného trička, transport řezaných květin z Kolumbie do Evropy, zrychlení světelného rytmu simulujícího den a noc ve slepičárnách nebo morální opotřebení počítačů a mobilů – každý rok je zahozeno 15 milionů mobilních telefonů.
Situace je i podle Librové zoufalá, ale nikoli bezvýchodná. Na podporu své naděje, že i malé skupiny „pestrých a zelených“ a „vlažných a váhavých“ mohou změnit konzumně orientovanou a k planetě lhostejnou většinu, uvádí mimo jiné názor nositele Nobelovy ceny za chemii I. Prigorina. Dle něj mohou ve vysoce složitých systémech i malé fluktuace nečekaně změnit celou strukturu, „a tak může jednotlivec svými malými silami posunout svět na lepší cestu“. (strana 260)
V jednom momentu se optimistka Librová s pesimistou Grayem naprosto shodne. A to v kritice lidské práce a významu, který se jí přikládá. „Nic není přítomné době cizejší, než nečinnost. Jestliže někdy uvažujeme o odpočinku od naší dřiny, je to jen proto, abychom se k ní opět mohli vrátit. V tom, že máme o práci tak vysoké mínění, jsme až nenormální: jen málokterá jiná kultura zastávala takový názor – pracovat platilo téměř po celou historii a pravěk za nedůstojné.“ (Gray, strana 205) Librová zmiňuje fyzika Alfreda Schützeho, který vztáhl na lidskou činnost druhý termodynamický zákon, podle kterého podléhá naše planeta spolu s celým vesmírem entropickým procesům. Lidská práce přepracovává přírodu na výrobky a tím entropický proces urychluje, vedle jiných odpadů za námi zůstává degradovaná energie ve formě tepla. Schütze to shrnul do titulu své knihy: „Základní zákon zániku: práce ničí svět“.
Librová, H.: Vlažní a váhaví (Kapitoly o ekologickém luxusu). Doplněk, Brno 2003.
Gray, J.: Slamění psi (O lidech a jiných zvířatech). Dokořán, Praha 2004.
Hana Librová (61) vystudovala biologii a sociologii a dlouhodobě se věnuje otázkám ekologicky příznivého životního způsobu. Je profesorkou sociologie na Masarykově univerzitě v Brně.
John Gray přes dvacet let přednášel filozofii na univerzitě v Oxfordu, nyní je profesorem moderního evropského myšlení na London School of Economics.
