Hon na 21. století

23. 5. 2005

Ekonomické změny prospívají růstu, skutečná demokracie však bude muset počkat

Po většinu své téměř čtvrtstoleté vlády odolával egyptský prezident Husní Mubarak volání po radikální restrukturalizaci skomírající ekonomiky země. V létě loňského roku, pobídnut svým synem Gamalem, bývalým bankéřem, a dalšími poradci, Mubarak konečně usoudil, že nedělat nic je mnohem horší než podat silný lék. Jmenoval nového dynamického předsedu vlády Ahmeda Nazífa, který z ekonomů a byznysmenů sestavil hvězdný kabinet.
K vytvoření nilského tygra má Nazíf sice daleko, výsledky však už nyní předčily očekávání. Se svými lidmi spustil bouřlivou kampaň za snížení daní, oživení privatizace a přilákání světových investic. Trh miluje viditelná fakta. Inflace klesla ze čtrnácti na sedm procent, obchodování na káhirské a alexandrijské burze v tomto roce vzrostlo o 51 procent a egyptská libra, dlouho jedna z nejslabších světových měn, stoupá vůči dolaru i euru. „Jsou ve svých krocích mnohem agresivnější, než jsme zvyklí,“ podotýká Hani Genena, ekonom káhirské investiční banky EFG-Hermes, která předpovídá nárůst HDP o 4,8 procenta proti třem procentům v roce předcházejícím nástupu Ahmeda Nazífa do úřadu.
Start tedy vyšel. Pokud má ale Nazíf dotáhnout tažení do vítězného konce, bude muset zvládnout ještě daleko složitější problém, než jakým je ekonomická reforma. Nemluví o tom zcela otevřeně, ale Nazíf a ostatní členové egyptské elity se zasazují o postupnou likvidaci Mubarakova režimu a doufají, že se jim podaří nastolit politický systém, který bude lépe ladit se současným světem. Mnozí Egypťané věří, že Mubarak bude posledním z řady vojenských vůdců, kteří vládnou od doby, kdy Gamal Abdel Nasser vedl v roce 1952 puč proti Británií podporované monarchii.

Další generál?

Potíž je v tom, že Mubarak možná nebude spolupracovat. Ve svých sedmasedmdesáti letech, po 24 letech u moci, by bývalý generál letectva měl být připraven odejít do důchodu. Všechno ale nasvědčuje tomu, že se chce v zářijových volbách ucházet o získání již pátého šestiletého funkčního období. Dokud se stárnoucí prezident bude držet u moci, bude za Nazífovým úsilím o modernizaci pravděpodobně stále vyvstávat otázka prezidentova nástupce. Sejdete-li se v Káhiře s předními obchodníky, řeknou vám, že mají strach, aby nepřišel další vojenský velitel, který by vládl, a přitom se musel učit spoustě věcí z řízení hospodářství. Bojí se, aby armáda dále netrvala na svém vlastním člověku.
Mubarak, který je Bushovou administrativou nucen k liberalizaci, učinil letos jeden velký ústupek. V únoru vyzval k ústavním změnám, které by v zářijové prezidentské kampani poprvé umožnily účast více než jednoho kandidáta. Doposud to byl vždy egyptský parlament, v němž Mubarakova Národní demokratická strana zaujímá 90 procent křesel, který se dohodl na prezidentovi. Národní referendum pak tuto volbu potvrdilo. Kritici však tvrdí, že Mubarakova reforma nejde dostatečně daleko. Staví například do cesty překážky nezávislým kandidátům, třeba členům Muslimského bratrstva, islámské skupiny, považované za nejmocnější opoziční sílu.
Politická sezóna by přesto v letošním roce mohla být dost žhavá. Skupina nazývaná Kefaya, neboli „Již dost“, pořádá demonstrace proti Mubarakově vládě. Soudci dohlížející nad volbami hrozí bojkotem, nebudou-li moci hlasování svobodně řídit. V této chvíli se zdá, že Mubarakovým nejvážnějším vyzyvatelem bude Ajmán Núr, vedoucí představitel Strany zítřka, který byl počátkem roku propuštěn z vězení, kam byl uvržen na základě obvinění, že pro registraci své strany použil násilím vynucené podpisy. Většina analytiků však při volbě z většího počtu kandidátů očekává vítězství Mubaraka, neboť je mnohem známější než jeho oponenti a má za sebou váhu státního aparátu a sdělovací prostředky.
Nazíf se pokouší naděje na výsledky nadcházejícího politického zápolení, do něhož spadají i listopadové parlamentní volby, tlumit. Domnívá se, že ani jedna z tuctu opozičních stran není dost zralá na to, aby Mubarakovi byla věrohodným soupeřem. Systém vlády jednoho muže také usnadňuje prosazení radikálních ekonomických reforem. Nazíf je přesvědčen, že na skutečnou politickou změnu si Egypt bude muset počkat do dalších prezidentských voleb v roce 2011. „Úkolem je dát dohromady strany a kandidáty reprezentující skutečně to, co země žádá,“ uvedl ministerský předseda v rozhovoru pro časopis BusinessWeek v New Yorku, „A to chce svůj čas.“ Také prezidentova vlastní strana potřebuje pro svůj vývoj čas. Před pár lety byla Národně demokratická strana v troskách, ale Gamal Mubarak z ní dokázal udělat mocné uskupení, do jehož řad dnes vstupují přední obchodníci a vzdělanci. Účastníci konferencí a zasedání stranických výborů doufají, že až Mubarak konečně odstoupí, bude mít strana dostatek energie na to, aby přesvědčila armádu, že další kurz země by měl být zvolen ve svobodných volbách.
Nejdiskutovanějším potenciálním kandidátem voleb roku 2011 je sám Gamal Mubarak, který se letos do volebního boje pouštět nehodlá. Někteří Egypťané se pozastavují nad myšlenkou, že by syn měl nastoupit po svém otci, jiní však říkají, že Gamal by byl tou nejlepší volbou, protože by zajistil pokračování silné hospodářské politiky. Nazíf se ježí, když na toto kontroverzní téma přijde řeč. „Chcete, aby řekl, že se o to nikdy nepokusí? To bychom Gamalovi měli udělat? Já si to nemyslím,“ uvedl pro BusinessWeek. Pokud se ekonomika bude dále zlepšovat, i Gamalovy šance porostou. Zaměstnanost je nejdůležitější Ministerský předseda Ahmed Nazíf se 17. května sešel s šéfredaktorem Stephenem J. Adlerem a dalšími redaktory v sídle časopisu BusinessWeek. Nabízíme vám upravené výňatky jejich rozhovoru.

Čeho chcete reformami dosáhnout? Když jsme loni v červnu začali, měli jsme jeden důležitý cíl – reformovat egyptské obchodní prostředí, obnovit důvěru v ekonomiku a nastartovat vyšší tempo jejího růstu, který se pohyboval někde mezi třemi a čtyřmi procenty. Toto číslo bychom chtěli v příštích letech zdvojnásobit na zhruba šest procent. Každým rokem potřebujeme vytvořit asi 650 tisíc nových pracovních míst… Investorům jsme vzkázali, že Egypt transformuje svůj ekonomický prostor.

Jaké jsou dosavadní výsledky? Inflace klesá rychleji, než jsme očekávali. Měna se stabilizovala a zahraniční rezervy stouply. Začínají se vyskytovat dokonce pracovní nabídky. Nezaměstnanost se však nevyřeší za pár dní.

Kde očekáváte největší investice? Například v turistice jsou příležitosti pro investory nezměrné. Naším cílem je zisky v této oblasti v příštích pěti letech zdvojnásobit. Dalším sektorem je ropa a zemní plyn. Egypt objevil bohatá naleziště plynu, a ty budou znamenat rovněž investiční příležitosti. V průmyslu jsme obnovili dočasně pozastavenou privatizaci.

Setkávají se reformy s odporem? Na nechuť provádět změny narazíte vždy. Z nezaměstnanosti vedla jednoduchá cesta – najmout pracovníky pro vládní projekty. V Egyptě je spousta lidí, kteří nemají dobrou práci. Na ty žádná opatření platit nebudou. Pro obyčejného člověka stojí na prvním místě práce, na druhém ceny a koupěschopnost, na třetím vládní služby. Maloobchod jasně naznačuje, že se věci vyvíjejí k lepšímu. Drobní obchodníci zvýšili prodej, ceny šly dolů. Takže lidé změnu pociťovat začali.

Je pravda, že skutečnou politickou změnu neočekáváte dřív než v roce 2011? To je můj osobní názor. Opoziční strany budou mít šanci postavit letos své kandidáty do volebního boje. Otázka je, zda to budou důvěryhodní kandidáti. Takže z pragmatického hlediska, pokud se prezident Husní Mubarak rozhodne kandidovat, bude zřejmě velmi obtížné nad ním zvítězit.

Ovlivňuje současný Egypt konflikt mezi Izraelem a Palestinou? Konflikt sám o sobě nás nijak neovlivňuje, úbytek možností je ale enormní. Představte si, jaké by to bylo, kdyby byl mír, kdyby Palestina a Izrael byly pro Egypt prostě dvěma dobrými sousedy v oblasti. Možnosti jsou nedozírné. Všichni doufáme, že se něco podobného podaří.

(Rozšířenou verzi rozhovoru najdete na internetové adrese BW Online, 5/17/05, „A Talk with Egypt's Prime Minister“.) Rukověť egyptské ekonomické reformy DAŇOVÁ REFORMA
Nový zákon sníží daně z příjmu právnických osob z 42 na dvacet procent, daně fyzických osob z 32 na dvacet procent a vyloučí daňové úlevy.

PRIVATIZACE
Vláda během devíti měsíců oživila program 22 obchodními transakcemi přesahujícími celkově částku 500 milionů dolarů a otevírá všechny oblasti prodeje majetku.

OBCHOD
Se Spojenými státy byla podepsána dohoda o bezcelní výrobě produktů, jejichž část vznikla v Izraeli, na půdě Egypta. Byla vyjednána smlouva o volném obchodě s USA a snížena průměrná celní sazba z 14,6 na 9,1 procenta.
Pramen: Egyptská vláda, BusinessWeek