Honba za diamantem

Ztracených půl miliardy se velmi pravděpodobně vrátí do ČKA

Peníze, které odešly do švýcarské banky z účtů společnosti Galileo Real kontrolované ČKA, se mají velmi brzy začít vracet zpět do České republiky. Finančník Miloš Skořepa, který s penězi již více než rok hospodaří, se podle zdrojů týdeníku EURO dohodl s Českou konsolidační agenturou na platebním kalendáři a první zhruba padesátimilionová splátka by měla přijít v nejbližších dnech. Skořepa potvrdil, že splátkový kalendář je připraven, ale s odkazem na dohodu s ČKA odmítl podat přesnější informace. Přesto je na celé transakci ještě mnoho nejasného a policie má stále co vyšetřovat. Týdeník EURO je však toho názoru, že toho zatím moc nevyšetřila, a lidé, kteří měli s případem něco společného, většinou tvrdí, že se na ně policie za celé dva týdny od podání trestního oznámení vůbec neobrátila. Nevyslechla ani Jana Šika, dnes už bývalého ředitele společnosti IMOB, který peníze neoprávněně převedl do Švýcarska. Ten je dokonce ukryt před možným nebezpečím na neznámém místě mimo Prahu a je chráněn nikoli policií, ale bezpečnostní agenturou ČKA.

Záhadná oprávnění.

Klíčovou osobou v celé kauze však ani tolik není třicetiletý Šik, jako česko-švýcarský podnikatel Miloš Skořepa. Ten v uplynulém týdnu intenzivně jednal s ČKA. Nejprve uznal notářským zápisem svůj dluh jako fyzická osoba a zároveň jako jednatel holdingu Quentor. V pátek se potom dohodl na splátkách.
Jak se Skořepa doopravdy dostal k státním penězům, je dosud nevyjasněné. Ví se, že z účtu Galilea Real u Komerční banky odešly na účet Galilea Real v jedné z nejprestižnějších švýcarských bank UBS. Jak byl však založen účet ve Švýcarsku, nikdo neumí vysvětlit. Jan Šik disponoval plnou mocí k nakládání s účtem v Komerční bance (KB), který mu spolupodepsal dřívější předseda představenstva IMOB a současný náměstek ministryně informatiky Vladimír Hořejší. Ten minulý týden rezignoval. Galileo Real je totiž komanditní společností, která je řízena prostřednictvím komplementáře Chancery Nominees B. V. Ředitelem komplementáře je potom společnost IMOB. Tato struktura vznikla v době, když tuto a další komanditní společnosti zakládala IPB za účelem vyvádění špatných aktiv z banky.
Plná moc, kterou Šik disponoval, ale nestačila k jiným právním úkonům než k podpisu platebního příkazu. Nebylo na jejím základě možné uzavírat jakékoli smlouvy včetně smlouvy o založení účtu. Tak to alespoň tvrdí zdroje blízké ČKA. Jak by ale potom mohla tak renomovaná banka, jakou je UBS, založit účet osobě, která k tomu není oprávněna? Navíc sám Šik vypověděl před vedoucími manažery ČKA, že neměl ani výpisy z tohoto účtu a že s ním fakticky disponoval Miloš Skořepa.
Otázkou také je, jak by mohlo dojít k takovému pomýlení hned dvakrát a u dvou bank. Šik totiž takto nevyvedl peníze poprvé. Již v roce 2004 deponoval na tři měsíce nižší částku ve švýcarské pobočce Société Générale. Peníze se tehdy vrátily v pořádku zpět i se zhodnocením, byť údajně nijak zvlášť vysokým.
Pokud by nyní UBS skutečně založila účet neoprávněné osobě, dalo by se očekávat, že bude úzce spolupracovat s ČKA a případnou ztrátu uhradí, aby si nepoškodila kredit. Navíc půl miliardy korun je pro jednu z největších evropských bank nepříliš podstatná částka.

Brusič Skořepa.

Každopádně nyní peníze na švýcarském účtu nejsou. Byly investovány do aktivit Miloše Skořepy. Ten říká, že peníze investoval do akcií a dalších cenných papírů. Nově zvolení zástupci Galilea Real dosud neměli šanci ani přesvědčit se, kam půl miliardy z jejich vlastního účtu odešlo. Po výměně statutárních orgánů totiž musí dojít k zápisu do rejstříku, ověření výpisů a plných mocí na švýcarském konzulátu, a proto příslušní pracovníci budou moci odjet do Švýcarska teprve tento týden.
Kde asi peníze jsou, by bylo možné usuzovat z toho, co se o Miloši Skořepovi říká v pražských obchodních kruzích. Několik zdrojů tvrdí, že Skořepa je vlastníkem brusírny diamantů a dolu v Guineji-Bissau a k obchodu s drahými kovy má i potřebné certifikáty. Sám Skořepa na dotaz týdeníku EURO s úsměvem odpověděl, že na těchto informacích něco pravdy bude. Tento druh obchodování ale vyžaduje poměrně značný provozní kapitál, a proto není vyloučeno, že se česká půlmiliarda otáčí právě kdesi v afrických diamantech.

Náhodná známost.

Výnos, který měl z těchto obchodů připadnout Galileu Real, byl minimálně 2,1 procenta ročně. Zda se měl na vyšších výnosech nějak přiživit i Jan Šik, nebylo dosud nijak prokázáno. Šika se Skořepou seznámil jiný pražský podnikatel, František Savov. Dnes říká pouze „byl jsem ve špatnou chvíli na špatném místě“. Se Skořepou dělal již dříve nějaké obchody a tvrdí, že své peníze vždy dostal zpět. Když se ho jeho dobrý známý Šik ptal, zda neví o nějaké lepší šanci na zhodnocení peněz, kontaktoval jej se Skořepou. Jinak o celé transakci údajně neví vůbec nic, nijak na ní neparticipuje a publicita kolem kauzy poškozuje jeho podnikatelské aktivity.

Komanditní past.

Velmi diskutovanou otázkou je, zda se neoprávněnému nakládání se státními penězi dalo ze strany managementu ČKA zabránit. Ukazuje se, že nejspíše nikoli. Odčerpat hotovost z Galilea Real je legálně možné pouze snížením základního jmění. Jenže až do konce loňského roku byl skutečný podíl ČKA na komplementáři komanditní společnosti jen minoritní, byť agentura měla firmu prostřednictvím jejího ředitele IMOB pod kontrolou. V případě snížení kapitálu by se proto musela dělit s ostatními podílníky. V okamžiku, kdy ČKA získala stoprocentní kontrolu, o snížení kapitálu rozhodla, ale peníze už byly pryč. Šik je odeslal do Švýcarska v březnu minulého roku s tím, že se vrátí zpět i se zhodnocením k 30. červnu 2006.
Svěřit peníze do správy ČKA také nebylo možné, protože tomu brání zákon o ČKA. Podle něho může agentura spravovat aktiva pouze svých dlužníků, a to jen do výše dluhu. Galileo Real přitom žádný dluh u ČKA neměl.
Lepší kontrola účtů by pak nic nepřinesla. Ve výkazech byly všechny peníze vedeny jako na běžném účtu a všechny doklady seděly, protože byly zfalšovány.