Výběrem partnerů problémy neskončí
Zemanova vláda letos prodala zahraničním investorům České radiokomunikace a výhradní právo na provoz pražské vodárenské sítě. Celý rok připravovala privatizaci klíčových odvětví - elektroenergetiky, plynárenství a petrochemie. Který z mezinárodních hráčů získá elektrárenskou společnost ČEZ a dodávky elektřiny, kdo ovládne dovoz a distribuci plynu a kdo bude vlastníkem petrochemického holdingu Unipetrol, by mělo být jasné v posledních prosincových dnech.
I když se prostředky z prodeje tohoto majetku objeví v bilanci státních financí až v příštím roce, půjde o sumy, které česká privatizace nepamatuje. Jednorázový příjem z těchto operací se může dohromady přiblížit dvěma stům miliard korun, ale může být i vyšší.
Privatizace české elektronergetiky, plynárenství a Unipetrolu má mimořádný rozměr i v mezinárodním měřítku. Prodej ČEZ a rozvodných společností nemá momentálně co do rozsahu a významu v Evropě konkurenci. V elektroenergetice se v posledním kole výběru potkaly francouzská Electricité de France s italsko-španělským konsorciem Enel/Iberdrola a s britsko-americkou skupinou International Power/NRG Energy. O plyn bojovaly přední německé energetické firmy E.ON a RWE, evropské konsorcium Ruhrgas/Gaz de France/Snam a český GasInvest zatupující zájem ruského Gazpromu.
Významní zahraniční hráči se objevili i v boji o Unipetrol, kde však zůstala situace značně nepřehledná až do posledních okamžiků před odevzdáním definitivních nabídek (EURO 50/2001). Vedle silného konsorcia Agip/Conoco/Shell, které si již předkupním právem pojistilo nejzajímavější rafinerie Unipetrolu, se objevila britská rodinná firma Rotch a také konsorcium, které vzniklo několik dní před odevzdáním nabídek, kdy rakouská OMV opustila český Agrofert a přestoupila do skupiny MOL/TVK.
Termíny do učebnic.
Původní privatizační scénáře předpokládaly, že výběr strategických partnerů bude probíhat devět měsíců. Proces však neustále nabíral zpoždění a tak se lhůta zúžila na několik týdnů. Poradci byli vybráni až v srpnu a další týdny uběhly, než podepsali smlouvy. Ministr Miroslav Grégr, který si už na začátku roku ve vládě prosadil výhradní dohled nad privatizací, přesto nadále trval na plánovaném dokončení výběru strategických partnerů do konce tohoto roku. Na podání nabídek, hloubkovou kontrolu a předjednání kupní smlouvy zbylo zhruba jedenáct týdnů.
Tím česká specifika bezprecedentních termínů nekončí. Kabinet má o budoucích majitelích rozhodnout 17. prosince. Pokud je vláda tohoto dne vybere, měli její členové na prostudování podkladů jen několik hodin. Do ruky sice dostali doporučení vládních výběrových komisí, ani ty však neměly na posouzení nabídek mnoho času. Zájemci o Unipetrol je měli odevzdat do pátku 14. prosince, účastníci soutěží o energetiku do 16. prosince.
Několikahodinový prostor mezi odevzdáním nabídek a rozhodnutím se možná dostane do učebnic. Bohužel zřejmě jako špatný příklad. Uspěchané rozhodnutí o novém majiteli energetiky může mít fatální důsledky pro celou ekonomiku, protože tento vlastník bude mít pod palcem budoucí ceny elektřiny a plynu. V případě elektroenergetiky získá dominantního výrobce, společnost ČEZ, a k ní monopol dodávek elektřiny na většině území. Vítěz plynárenského tendru dokonce ovládne nejen monopolního dovozce plynu, firmu Transgas, ale s ním i veškerou distribuci.
Alibismus ceny.
Dirigent klíčových privatizací Grégr tvrdí, že nový majitel nebude moci zneužívat své monopolní postavení. Česká republika je pro velké energetické hráče malý píseček. Monopolní praktiky na něm nebudou mít místo, protože je omezí evropská konkurence. Oponenti nicméně stále připomínají, že bez konkurence jednotlivých hráčů na domácím trhu budou čeští zákazníci vystaveni nebezpečí zbytečného růstu cen.
Pro rozhodnutí o vítězi přesto může vládě i výběrové komisi stačit pár minut. Ministr Grégr i premiér Miloš Zeman se v posledních týdnech dali slyšet, že rozhodne nabízená cena. Do role notáře, který pouze potvrdí, kdo v pořádku předal nejvyšší nabídku, se tím dostala i výběrová komise.
Vláda se netají tím, že privatizace musí vyspravit děravé státní finance. Nejvyšší cenu bez ohledu na dopady pro zákazníky, kteří si nemohou u dodávek s přirozeným monopolem vybrat jiného dodavatele, již schválila v případě prodeje Pražských vodovodů a kanalizací (PVK). Nejvýznamnější vodárenský podnik v zemi přiklepla letos na jaře francouzské firmě Vivendi, která nabídla dvakrát více než její soupeři. Nabízená suma přesáhla šest miliard korun a zcela přebila argumenty, že se u podniku s ryze monopolním postavením musí odrazit ve zbytečném zdražování vody pro Pražany. PVK na příští rok ohlásily zdražení téměř o osm procent. Soupeři Vivendi přitom slibovali zvýšení cen maximálně o inflaci předchozího roku. Dosavadní vývoj a odhady ukazují, že ta letos nedosáhne ani pěti procent.
Finální zrychlení.
Zemanova vláda se po nástupu k moci do privatizace monopolních odvětví příliš nehrnula, k jejímu ukončení se zavázala pod tlakem opoziční smlouvy s ODS. Kabinet několik měsíců oddaloval termíny rozhodnutí o tom, co všechno bude privatizovat a jak. O Unipetrolu, elektroenergetice a plynárenství rozhodl až vloni na podzim. Zásadní obrat nastal teprve letos na jaře, kdy Grégr po velkých bojích prosadil svou vizi privatizace. ČEZ a Transgas se na jejím základě prodávají s rozvodnými společnostmi, Unipetrol v jednom balíčku s problematickými podniky Paramo, AliaChem a Spolana.
Spojení firem ČEZ a Transgas s distribucí si Grégr vydupal proti ministerstvu financí a jeho tehdejšímu šéfovi, Pavlu Mertlíkovi. Protiargumenty nenašly v kabinetu podporu a Mertlíka spory s Grégrem nakonec připravily o křeslo. Grégr pak již bez problémů prosadil další kontroverzní kroky: zrušení soutěže na výběr poradců (EURO 19/2001) a zařazení páteřní přenosové soustavy do privatizačního balíku elektroenergetiky (EURO 44/2001).
Proti všem.
Zrušenou soutěží a přímý výběrem poradců si Česká republika vysloužila kritiku hlavně zvenčí. Zahraniční média začala upozorňovat na neprůhledný postup prodeje státního majetku. „Změna přístupu české vlády k výběru poradců učiní tento proces méně transparentním a otevírá možnosti korupce“, napsal 18. června britský deník Financial Times. O neprůhlednosti později mluvil i jeden ze zájemců o ČEZ, belgická firma Electrabel, když ze soutěže odstoupila (EURO 43/2001).
Antimonopolní úřad byl dlouho ke Grégrovu scénáři loajální. Na jaře sice opatrně upozornil, že společný prodej bude v případě elektroenergetiky a plynárenství zřejmě v rozporu s pravidly na ochranu hospodářské soutěže, o měsíc později však pomohl Grégrovi zrušit soutěž na výběr poradců (EURO 24/2001).
V posledních týdnech se postoj úřadu zásadně změnil. Předseda Josef Bednář minulý měsíc důrazně upozornil, že úřad nebude moci schválit společnou privatizaci ČEZ, distribuce a páteřní přenosové soustavy. Ve stanovisku pro jednání vlády navíc zdůraznil, že českým i evropským pravidlům hospodářské soutěže odporuje i společný prodej Transgasu a plynárenské distribuce.
