Centrální banky a jejich politika levných peněz způsobily pokles výnosů státních dluhopisů a nízké sazby u vkladů v bankách. Investoři včetně českých proto hledají jiné způsoby, kde by bezpečně uložili peníze. Jednou z možností pro investory je sázka na alternativní investice, kam patří vzácná vína, automobiloví veteráni, umělecká díla, ale rovněž půda. V Česku už ostatně vznikají takto zaměřené fondy.
Výhodou těchto investic je obvykle vyšší výnos, ale na druhé straně musí být investoři připraveni investovat na několik let a vyšší sumy peněz. „Alternativní investice většinou poskytují určitou stabilitu v čase, kdy jsou finanční trhy rozkolísány.Daní za poskytnutí této stability v rozbouřené době je zpravidla horší zpeněžitelnost, než jaká je vlastní akciím či dluhopisům,“ říká hlavní ekonom skupiny Roklen Lukáš Kovanda. „Alternativní investice by proto měly být vždy spíše určitým doplňkem investičního portfolia, nikoli jeho hlavní složkou,“ dodává.
K hlavním favoritům tuzemských boháčů patří mezi všemi typy investic (včetně akcií či dluhopisů) zemědělská půda. Tři milionáři z deseti považovali v průzkumu J&T Banky nákup půdy za investici, u níž očekávají nejvyšší výnos.
Stále ještě levná půda
Už v současnosti je zájem o půdu veliký. „Je obrovská poptávka od zemědělců a čím dál vyšší poptávka od investorů,“ říká Petr Vomastek, člen dozorčí rady Českého půdního fondu.
Cena půdy sice za poslední dekádu dramaticky vzrostla, ale stále je výrazně nižší než v okolních zemích. Průměrná cena půdy se pohybuje okolo 14,5 koruny za metr čtvereční a v nejatraktivnějších oblastech, jako je bavorské pohraničí nebo Haná, lze získat metr za 20 až 25 korun. „V Polsku se obchoduje za 1,5- až dvojnásobek českých cen, v Rakousku a západním Německu za čtyřnásobek,“ uvádí Vomastek s tím, že výrazně nižší cena české půdy nemá racionální opodstatnění, protože výše dotací na českou zemědělskou výrobu již dosáhla maximální úrovně.
Cena půdy v Česku se tak bude přibližovat těm v okolních zemích, což z půdy dělá atraktivní investici. „V následujících letech očekávám zhodnocení české zemědělské půdy zhruba patnáctiprocentním tempem za rok,“ dodává Vomastek.
Obrazy a veteráni
Kromě půdy přitahuje investory na celém světě umění. To loni přineslo podle průzkumu The Wealth Report 2014 společnosti Knight Frank zhodnocení vložených prostředků ve výši pěti procent a za posledních deset let 226 procent (viz Jak se daří alternativám). Mezi sběratele umění patří celá plejáda tuzemských miliardářů, jako je vládce skupiny PPF Petr Kellner, šéf Vítkovic Jan Světlík nebo spolumajitel obchodníka s energiemi Ezpada Richard Kučík.
Nákupy obrazů, grafických listů nebo například kreseb mohou být výnosnou investicí. „Příkladem skvělého zhodnocení je obraz jednoho z nejoblíbenějších českých autorů klasické moderny Emila Filly Zátiší se sokolem z roku 1930, který se před deseti lety prodal v aukci za 2,9 milionu korun. Letos byl vydražen za cenu devět milionů,“ uvádí Marina Votrubová, senior art consultant UniCredit Bank.
Problémem může být i nepřehlednost trhu s uměním, existence falz, nedostatek dobrých znalců, módní vlny a mnohé další vlivy
Zajímavou investicí by podle Votrubové mohly být ovšem spíše opomíjené položky na českém trhu, jako jsou kresby, grafické listy, kresby starých mistrů nebo například české ateliérové sklo. „Ať už ale sbíráte sklo, papír, nebo třeba orientální koberce, doporučuji zaměřit se na kvalitu a autenticitu díla. To je základem veškerého úspěšného sběratelství a investování,“ radí Votrubová.
Výhodou nákupu uměleckého díla může být kromě investice rovněž jeho estetická hodnota. Možná proto experti dodávají, že by se dílo mělo jeho majiteli rovněž líbit. Investice do umění má však také svá úskalí.
„Problémem může být i nepřehlednost trhu s uměním, existence falz, nedostatek dobrých znalců, módní vlny a mnohé další vlivy,“ upozorňuje Votrubová.
Ani umění ale nedosahuje takových výnosů jako nákup automobilových veteránů, které jsou v čele alternativních investic. Jen za uplynulých dvanáct měsíců se takováto investice zhodnotila o pětadvacet procent.
„Klasické historické vozy jsou velmi cennou komoditou,“ uvádí Zdeněk Lepka, který je jedním ze zakladatelů fondu Engine Classic Cars – Automobile Fund. „Investice do nich láká extrémně bohaté klienty, které už nebaví jen trh s akciemi a nemovitostmi. Chtějí se vyhnout chaosu na světových finančních trzích a zhodnotit své finance bezpečněji,“ dodává Lepka.
Investice do aut je však velmi nákladná. Kdo chce investovat přes fondy, musí si připravit miliony korun. Při rekordních aukcích se raritní kusy prodávají za desítky milionů. Pochopitelně v dolarech. Nejdražším vydraženým autem v historii je Ferrari 250 GTO 1962, které se letos prodalo za 38,115 milionu dolarů, což v korunách představuje závratnou sumu zhruba 800 milionů.
Komu nevoní benzin a olej, může sáhnout po láhvi vzácného vína. „Jediná cesta pro člověka, který chce investovat do vína, je trh en primeur v Bordeaux,“ uvádí dovozce vín Zlatko Míčka, který je rovněž ředitelem fondu Wine Investment Partners pro investice do vín. Při nákupu en primeur nakupují investoři víno, které ještě zraje v sudech, což následně umožňuje jeho vyšší zhodnocení. „Cenový prostor je za to, že někdo je ochotný zaplatit vinaři dva roky dopředu,“ uvádí Míčka. Investiční zhodnocení u vín je podle něj standardně pět až šest procent ročně.
Kromě vín z Bordeaux patří mezi investiční vína rovněž špičková burgundská vína, italská Barola či vína z Toskánska nebo z amerického vinařství Opus One. „Z ostatních zemí jsou to spíše takové miniostrůvky a perličky,“ dodává Míčka.
Čtěte také:
Automobilové veterány zažily skvělý rok, Ferrari překonalo rekordy
V únoru startuje investiční fond zaměřený na historická auta
Ferrari za třičtvrtě miliardy. V kalifornské aukci veteránů padl rekord
