„Nenecháme Trumpa, aby tě poslat zpátky do Salvadoru. Uvidíš v úterý při hlasování, že my Američané jsme lepší, než se kvůli němu zdá,“ loučí se po nedělní bohoslužbě v luteránském kostele s Lidixe Montoyovou jeden z účastníků mše a odchází do sněhové plískanice. Podobné podpory se této jedenačtyřicetileté ženě, která je v Eau Claire ve svatostánku plném potomků blonďatých osadníků z Německa a Skandinávie jedinou snědou osobou, dostává dva dny před kongresovými volbami i od dalších lidí.
Migrace z Latinské Ameriky se i v těchto amerických volbách stala hlavním tématem i na dalekém severu poblíž kanadských hranic, kde je přítomnost Hispánců minimální.
Montoyová sice v zemi pobývá legálně na studentské vízum, přesto se obává Trampových slovních výpadů na adresu příchozích z jihu. „U něj nikdy nevíš, co může udělat,“ říká s poukazem na prezidentův nápad zrušit ústavní dodatek z roku 1868, který každému dítěti narozenému na území USA zaručuje americké občanství. „Tak proč by ho jednou nenapadlo zrušit studentská víza,“ sýčkuje. Mimochodem, nabídku rozhovoru ve španělštině odmítne a dá přednost angličtině.
Jak zahrát na emoce
„U demokratů byl v této kampani cítit entuziasmus. Díky němu se jim povedlo nebývale zvednout voličskou účast, protože se snažili z voleb dělat referendum o Trumpovi,“ říká Craig Gilbert, reportér největšího wisconsinského deníku Milwaukee Journal Sentinel. „Republikáni se zprvu pokoušeli upozorňovat na výborné hospodářské výsledky a nízkou nezaměstnanost, ale to nefungovalo, chyběly tomu emoce. Tak nasadili stejně jako před dvěma lety migraci,“ dodává zkušený žurnalista. B Jako dar z nebes spadla Trumpovi do klína sedmitisícová karavana honduraských uprchlíků, která z guatemalsko -mexického pomezí hlásila, že prorazí až do Spojených států. Prezident, který v posledních týdnech intenzivně objížděl republikánské mítinky, z nich obratem udělal bezprostřední bezpečnostní hrozbu pro Ameriku (byť jsou ještě stovky mil daleko). Poslal na hranici armádu s tím, že vojáci budou moci střílet, pokud proti nim nelegálové zvednou kameny.
Pak ostré prohlášení zmírnil na zatýkání. „Je to rétorika, která motivovala k účasti hlavně lidi s nižším vzděláním. Ti se sice na republikány mnohdy dívají podezíravě a obyčejně nechodí volit, ale mají rádi Trumpa a jeho osobní nasazení je k hlasování přesvědčilo, “ komentuje novinář.
V důležitých bitevních státech (tedy takových, kde se republikáni a demokraté většinou těsně přetahují o vítězství) jako Ohio nebo Florida trumpovská rétorika zabrala a republikánští guvernéři s ní těsně vyhráli. Ve Wisconsinu se po osmi letech ve funkci naopak musel dosavadní vládce Scott Walker poroučet. Porážku (o jedenáct procent) utrpěla i kandidátka do Senátu Leah Vukmirová, která svědomitě opakovala prezidentova slova 0 nutnosti postavit na hranici s Mexikem zeď. Tohle téma jednoduše nebylo ve Wisconsinu tak chytlavé.
Úspěchy zaznamenali demokraté 1 v blízkém Michiganu a v Pensylvánii. Je to důležitý signál pro příští prezidentské volby, v nichž vítězství nezajišťuje celkový rozdíl mezi odevzdanými hlasy od občanů, ale počet takzvaných volitelů, který se rozděluje podle populace jednotlivých částí federace. V tomto systému tak překvapivá ztráta států kolem Velkých jezer znamenala před dvěma lety celkovou porážku Hillary Clintonové. Demokratka si byla například Wisconsinem, kde republikánský kandidát vyhrál naposledy v dávném roce 1984, až příliš jistá, takže se tu ani neobtěžovala osobně dělat kampaň.
A zle se jí to vymstilo. Znamenají tedy současné výsledky, že odpor proti migraci ztratil na síle a že se jezerní státy vracejí zpět do náruče demokratů? „Vprezidentských volbách tu Trump vyhrál o 23 tisíc hlasů, nyní zase republikánský guvernér prohrál o zhruba 32 tisíc hlasů. Je to velmi těsné. Pár tisíc lidí změní svůj názor a my z toho hned děláme dalekosáhlé závěry. Buďme radši opatrní v závěrech,“ nabádá Gilbert.
Idioti ze sousedství
Šedesátnice Sue Kingová z Medfordu v centrální části Wisconsinu je však prohrou guvernéra, kterému jako bývalá učitelka (kromě podpory Trumpovy přistěhovalecké politiky) nemůže odpustit ani seškrtání rozpočtu na školství, nadšena. Je to pro ni potvrzení, že Amerika se obrací správným - tedy tím jejím - směrem.
Pod poštovní schránkou, která stojí na cestě odbočující k jejich domu, mají zapíchnuté transparenty podporující demokratické kandidáty. Jsou široko daleko jediní. Tady mezi hustými lesy a pastvinami wisconsinských rovin jsou jinak vidět výhradně plakáty s republikánskou personální nabídkou. Projevuje se to i na výsledcích, kdy venkov ve velkém hlasoval pro prezidentovu stranu - zvrátila to až velká města Milwaukee a Madison.
„Jsme docela odvážní, že si transparenty na zápraží dáme,“říká zcela vážně Kingová. „Se sousedy už si na rozdíl od minulosti nepovídáme. Není o čem. Oni na nás hledí jako na idioty a my zase vidíme idioty v nich,“dokládá, jak je Amerika od Aljašky až po Floridu nepřekonatelně politicky rozpolcená.
„Dlouho jsem nechápala, jak v zemi, do které všichni naši předci přišli odjinud, může být taková nenávist vůči jiným migrantům. Ale je to zcela prosté, lidem bohužel vadí, že dnešní přistěhovalci jsou snědší než my. Za odporem proti nelegální migraci se maskuje obyčejný rasismus,“ říká vnučka norských přistěhovalců.
„Demokraté mají tendenci každého, kdo s nimi není zajedno, označovat za rasistu,“ reaguje na podobné argumenty šedesátník John McAdams. „ aby se mi tak říkalo jen proto, že nesouhlasím s tím, že se v USA bez povolení chce usadit kdokoliv, komu se to zlíbí,“ pokračuje politolog z Marquettovy univerzity v Milwaukee, který je se svým konzervativním přesvědčením na dnešních humanitně zaměřených fakultách vzácným jevem.
„Trump před dvěma lety vycítil spravedlivé rozhořčení nad nekontrolovanou migrací a uměl to využít, ale pravděpodobně by neuspěl, kdyby proti němu demokraté nevybrali kandidátku, která nejvíce ze všech představuje establishments vzpomíná na volby před dvěma roky. „Navíc mu pomohli novináři, kteří do něj tak dlouho šili, až z něj udělali hvězdu,“dodává s tím, že to americkým médiím dosud nedošlo.
Odhaduje, že výše zmíněné zrušení 14. ústavního dodatku o vzniku nároku na americké občanství narozením na území USA Trump ani nemyslí vážně. „Hraje tím jen na migrační notu, která mu umí přilákat voliče,“ říká. „I když by bylo zajímavé sledovat debatu u Nejvyššího soudu, jestli není - ne proti slovům, ale proti duchu zákona - to, že sem lidé za účelem zisku občanství jezdí narychlo porodit dítě, i když tu jinak nežijí“ poznamenává.
Že se na celoamerické úrovni demokratům nepovedlo vyvolat „modrou vlnu“, kterou plánovali vypláchnout z Kongresu červené republikány, ho nepřekvapuje. „Prezident je podle průzkumů veřejného mínění sice hodně neoblíbený, ale demokraté zapomínají, že to k úspěchu nestačí. Mnozí republikánští voliči mají Trumpových metod vládnutí a jeho výroků taky plné zuby, ale ještě více se jim í příčí hodit hlas demokratům vysvětluje remízu u volebních uren, kdy opozice převzala kontrolu nad Sněmovnou reprezentantů, zatímco vládní strana posílila v Senátu.
Americký systém je podle něj dobře nastaven a Trumpovo excentrické působení je jen horečka, kterou snadno zvládne, aniž by prezident na „organismu“ zanechal nějaké výrazné stopy.
„Otcové zakladatelé, kteří psali ústavu, věděli, co dělají. Znemožnili příliš jednostranné vládnutí, věci se nedají měnit snadno.
Podívejte, to bylo mezi demokraty strachu, že se z Trumpa stane diktátor. A on sotva prosadil změnu daňových zákonů. Ani Obamou zavedenou zdravotnickou reformu se mu nepovedlo zrušit a už vůbec nemůže prosadit slibovanou zeď,“ říká McAdams s tím, že zásadní zákony (jako například přistěhovalecká reforma) je v USA potřeba prosadit po dohodě alespoň hlavních křídel stran. Jenže ta o to nyní nejeví nejmenší zájem.
Migranti v kravíně vítáni
Aby se ve Washingtonu věci vrátily k normálu, by uvítal i Jon Pesko, který v Phillipsu na severu Wisconsinu spoluvlastní kravín. Vyhrocená politika kolem migrantů mu leze na nervy. „Chybí nám v politice snaha dohodnout se. Za časů našich rodičů si republikánští a demokratičtí kongresmani společně po práci zašli na večeři a tam upekli nějaký kompromis. Proč něco takového nejde teď?“ povzdechne si.
„Chápu svého bratra, který žije v Arizoně, že chce na hranicích zeď. V jeho blízkosti zrovna zkrachovala nemocnice, protože tamní doktoři musejí ošetřovat nemocné ilegály, za které pak nikdo nezaplatí útratu,“ říká osmačtyřicetiletý muž, který je Američan třetí generace a má český původ.
„Jenže zavírat hranice je nesmysl. Podívejte se, jak nízká je tu nezaměstnanost. I když nabízím slušné platy, pracovníci se na farmu shání čím dál hůř. Jestli to takto půjde dál, nezbyde mi než najet na robotizaci dojení. I když na tom prodělám.
Člověk pořád nasadí na vemeno dojicí stroj sedmkrát rychleji než robot,“ líčí živě Jon Pesko, který se prý při volbách rozhoduje podle osobnosti, nikoliv podle stranické příslušnosti.
Jako by člověk slyšel ozvěnu z českých průmyslových kruhů, když si Pesko postěžuje, že USA léta chybí rozumné migrační zákony, které by umožňovaly nábor přistěhovalců na pracovní místa, které nikdo s americkým občanstvím prostě nechce dělat. Pak s úsměvem dodává: „Vždycky když vidím zprávy o té děsivé karavaně migrantů, říkám k televizi: Tak mi jich sem pár pošlete. Já jim rád dám práci u sebe v kravíně.
47 % Američanů přišlo podle odhadů volit. Pro tzv. midterms neboli kongresové volby uprostřed prezidentova volebního období je to nejvíce od 70. let. „Za časů našich rodičů si republikánští a demokratičtí kongresmani společně po práci zašli na večeři a tam upekli nějaký kompromis. Proč něco takového nejde teď?“
Demokratická Sněmovna reprezentantů
Demokraté potřebovali k ovládnutí Sněmovny získat alespoň o 23 křesel víc, než dosud měli. Díky většině v dolní komoře Kongresu mohou bránit prezidentovi v prosazování jeho agendy.
Republikánský Senát
Republikáni udrželi, a dokonce posílili většinu v Senátu. Deset demokratických senátorů obhajovalo křesla v „červených“ státech, takže otázka spíše nezněla, jestli, ale kolik křesel demokraté ztratí. Výsledky z Floridy a Arizony nebyly v době uzávěrky potvrzeny, blíže k vítězství měli republikánští kandidáti.
O autorovi| Tomáš Nídr, spolupracovník redakce
