Odebírání otisků prstů cizincům začalo. Ministerstvo vnitra ale nestíhá
Když se počátkem letošního roku vyřizování povolení k pobytu přesunulo z cizinecké policie na úřadovny ministerstva vnitra, vypadalo to na první pohled jako elegantní řešení. Policie bude opět dělat jen to, co jí náleží, ubude úředničiny i nekonečných front a všichni budou spokojeni. Realita ale vypadá jinak. Od prvního máje se cizinci z nečlenských zemí EU budou muset do fronty postavit kvůli plastové kartičce velikosti kreditky hned třikrát, a navíc si za ni výrazně připlatí. A vzhledem k tomu, že ministerstvo vnitra nestíhá dodržovat vlastní, takřka stachanovský závazek, cizincům hrozí, že budou cestovat za vysněnou kartičkou desítky kilometrů daleko.
Novela cizineckého zákona totiž od 1. května počítá s tím, že povolení k dlouhodobému či trvalému pobytu budou muset obsahovat v souladu s požadavky EU biometrická data. Místo „cizinecké občanky“, která vypadá téměř stejně jako ta obyčejná, postupně až 400 tisíc lidí dostane průkaz se zataveným čipem, na němž bude v digitální formě uchován otisk obou ukazováčků a obličej rozložený do řečí jedniček a nul. Elegantní karta ale výrazně podraží – místo dosavadní tisícovky přijde na 2500 korun. Při ztrátě nebo poškození se pak budou účtovat rovnou čtyři tisíce. Oficiální průměrný náklad na jeden průkaz je přitom 1512 korun. Každý cizinec bude muset navíc do fronty hned třikrát – podat žádost, odevzdat otisky a nakonec si hotový průkaz vyzvednout.
Výlet přes půl republiky
Možná horší než administrativní komplikace je ale fakt, že ohledně biometrie panuje na vnitru chaos. Ještě loni před Vánocemi, když se projednávala zmiňovaná novela cizineckého zákona, ministerstvo počítalo s tím, že otisky budou podobně jako v případě cestovních pasů pořizovat úředníci v obcích s rozšířenou působností. Pak ale obrátilo a novým hardwarem a softwarem začalo narychlo vybavovat své vlastní úřadovny oddělení pobytu cizinců, kterých je v Česku jen 37. Na samotnou Prahu, kde žije asi 160 tisíc „neunijních“ cizinců a jejich rodinných příslušníků, připadá pouhých pět kanceláří. V průměru bude muset jedno pracoviště zvládnout denně 88 žadatelů. Proč nebylo možné využít navlas stejnou techniku na obecních úřadech, která bez problému funguje již dva roky? „Obce by tuto činnost realizovaly v rámci přenesené působnosti, což by znamenalo finančně je dotovat,“ argumentuje Petra Schneiderová z tiskového odboru ministerstva vnitra s tím, že povolení k pobytu obce beztak nemají ve své agendě. Cizinci je nakonec asi jedno, kam si pro nový průkaz půjde – kdyby ovšem vnitro dodržovalo vlastní lhůty. První květen se ukazuje jako naprosto nereálný. Podle informací týdeníku EURO z minulého týdne jsou fotokabinkami a snímači vybavena jen pracoviště v Praze, Brně a Ostravě. A vzhledem k tomu, že nedodržení lhůt ze strany cizince stát nezajímá, budou si muset někteří z nich udělat výlet přes půl republiky.
Zlatá policie
Právník Pavel Čižinský z Organizace pro pomoc uprchlíkům upozorňuje na to, že nová agenda může úřadovny vnitra zcela paralyzovat. „Od ledna se beztak povolení k dlouhodobému pobytu téměř nevydávají, vnitro jen prodlužuje řízení. Už dnes je situace mnohem horší, než když měla pobyty na starost cizinecká policie,“ argumentuje. Chaos kolem nových biometrických kartiček se zdaleka netýká jen vietnamských obchodníků nebo ukrajinských zedníků. Do stejné kategorie spadají třeba i američtí manažeři nadnárodních firem. A ti, na rozdíl od jiných cizinců, už dávají hlasitě najevo, že míra tolerantnosti překotného zavádění novinek má své meze. „Komplikace v imigračním procesu můžou vést k frustraci cizinců a ke snížení ochoty v Česku investovat. Máme signály, že některé firmy už zvažují i radikální řešení – odchod ze země,“ říká Jana Zelová, manažerka pražské pobočky PricewaterhouseCoopers. Ona i lidé pracující s migranty prozatím vidí jen jedno řešení – počkat si, jak celá, narychlo spíchnutá akce s biometrickými průkazy dopadne. Šance, že se stát chytí za nos a odpustí cizincům třeba jednu frontu, tu stále je.
