Hop nebo trop

Vlastimil Tlustý útočí na Topolánkův kurs ODS

Říká se, že národ, který se nepoučil ze svých dějin, je nucen prožít je znovu. Něco na tom je. V září 2003 se na pražském Žofíně konala konference o tehdy chystané vládní reformě veřejných financí, kde se zdrcující kritikou Špidlova konceptu vystoupil expremiér Miloš Zeman. Očekávaný palácový převrat v sociální demokracii se ale nekonal, spory dál jen doutnaly a balíček opatření s jistými změkčujícími změnami vláda nakonec s odřenýma ušima prosadila. Ve čtvrtek 3. května 2007 se bude historie kouzelně opakovat. Na Žofíně se opět uskuteční reformní dýchánek, tentokrát v režii občanských demokratů. Chystá se na něm vystoupit exministr financí Vlastimil Tlustý, který na kritice topolánkovsko-kalouskovsko-nečasovského batohu vystavěl svůj alternativní návrh daňové reformy. A i tentokrát politické kuloáry věští bezmála zemětřesení.
Ponechme stranou otázku, jestli vedení ODS vůbec nechá Tlustého vystoupit. Umlčením by skupince partajních vzbouřenců jen zbytečně darovalo gloriolu mučedníků, jimiž nejsou. Důležitější je, co Tlustý navrhuje. Zatím avizoval, že chce snížit rovnou daň pod patnáct procent při zachování dvojí sazby DPH, což je hodně odvážný krok. Rád by zrušil desítky daňových výjimek a zjednodušil tím zákon o dani z příjmu, a taky chce zrychlit tempo snižování daní pro firmy, aby posílil prorůstový efekt. V jedné z variant dokonce nabízí opustit vládní koncept superhrubé mzdy coby základu daně a připouští návrat k dnešní praxi - a to přesto, že právě trik se superhrubou mzdou byl jedním z nemnoha nápadů, které vláda přejala z Modré šance. Je jasné, že něčemu takovému běžný daňový poplatník nemůže nezatleskat.
Vypuzený Topolánkův první ministr financí se prostě hodně snažil, aby jeho náměty oslnily publikum promyšleností, respektem k již dohodnutým koaličním konstantám i pozitivním úsilím prosadit ve větší míře program ODS. Jak sám říká, mají být neodmítnutelné, realistické. Obsahují tolik vstřícnosti k výdobytkům lidovců a zelených, aby už ani prezident Václav Klaus nemohl na jeho adresu trousit poznámky, že bez kompromisu to nejde. S maskou blanického rytíře Tlustý přesvědčuje kolegy, že přijíždí na poslední chvíli zachránit pošlapanou čest ODS i stěžejní body jejího programu. Má větší ambice než před čtyřmi lety Zeman, který si spanilou jízdou z Vysočiny dojel na Žofín v zásadě jen pro potlesk, satisfakci a pro akademické rozptýlení, protože do vedení ČSSD se vrátit netoužil. Naopak Tlustý samozřejmě hází rukavici Mirku Topolánkovi, a to přímo do obličeje. Sólista opírající se o tým slovenských ekonomických expertů hraje vabank, nemá už co ztratit, jeho veškerý vliv se scvrkl do role hlavního spoluautora Modré šance a guru skupiny středočeských občanských demokratů. I kdyby ale na Žofíně sklidil větší aplaus než tvůrci reformy dohodnuté vládou, nemusí to mnoho znamenat. Prosadit radikální „přešití“ batohu je mimořádně obtížné, protože v sázce není jen ztráta Topolánkovy tváře, ale i samotná existence koalice. Dosažené křehké vládní dohodě dnes sice chybí podpora asi deseti poslanců (dva zelení, dva lidovci a zbytek z ODS), jakýkoli zásah však může rovnováhu vychýlit k ještě horšímu skóre.
Čím víc to ale v ODS vře, tím lépe pro Tlustého. Stoupá hodnota jeho akcií. Dosud zlé jazyky mezi občanskými demokraty šuškaly, že adekvátní cenou za Tlustého loajalitu je nanejvýš tak garance beztrestné minulosti. Jenže bez exministra a jeho věrných projde vládní batoh sněmovnou jen stěží, takže Mirek Topolánek nebo Petr Nečas asi budou muset aspoň vytvořit zdání ústupků, protože reálně ustupovat není moc kam. Je to vlastně past. Topolánek by byl sebevrah, kdyby třicetistránkový návrh zákona o dani z příjmu sepsaný jeho sokem přijal, jak leží a běží, ublíží mu ale i to, jestli předlohu šmahem shodí se stolu. Zřejmě proto už Nečas raději vzbouřenému poslanci nabídl členství v týmu pro přípravu důchodové reformy, k té ale v případě krachu daňové reformy vůbec nemusí dojít. Kardinální otázkou je, jestli Tlustý víc touží přeorat daňovou reformu nebo pokořit současné vedení strany. Vysmívat se Topolánkovi, že příliš ustoupil tlaku Miroslava Kalouska, je totiž laciné. Jdi a dohodni to líp, doporučil už předseda Tlustému, ten se ale schovává za to, že nemá mandát.
Pokud se neukojenému exministrovi financí podaří nezměněný vládní batoh torpédovat a potopit, nutně se v ODS rozproudí debata o politické odpovědnosti předsedy, v níž by se stal Tlustý významným exponentem. Úvahy o výměně Topolánka dnes bagatelizuje a odmítá, ale dobře ví, že do listopadového kongresu je doba krátká. A protože není pravděpodobné, že by karambol reformy vedl k vypsání nových parlamentních voleb, byla by ve hře asi i diskuse o rekonstrukci vládního uspořádání.
Stojí za zmínku, že první místopředseda ODS Pavel Bém je v této těžké hodině své partaje tisíce kilometrů daleko. Nemusí se kompromitovat průběžnými názory, a až se vrátí z Himálaje, okomentuje s úsměvem výsledek. Byli tací i v ČSSD, historie se skutečně opakuje.