Dlouho připravovaná a do poslední chvíle tajená reforma veřejných financí je konečně na světě. Heuréka, chtělo by se zvolat, ale burácení ani nadšení nikde nevidět. „Reforma se nebude líbit ani voličům ODS, ani voličům zelených, ani lidoveckým voličům,“ předeslal na začátku svého vysvětlovacího expozé premiér Mirek Topolánek.
Dlouho připravovaná a do poslední chvíle tajená reforma veřejných financí je konečně na světě. Heuréka, chtělo by se zvolat, ale burácení ani nadšení nikde nevidět. „Reforma se nebude líbit ani voličům ODS, ani voličům zelených, ani lidoveckým voličům,“ předeslal na začátku svého vysvětlovacího expozé premiér Mirek Topolánek.
Komu se má ale potom líbit? pomyslel si nejeden občan. Protože se nelíbí navíc ani levici, ani odborářům, ale světe div se, příliš z ní blahem neskákají ani podnikatelé, kteří současnou vládu vynesli na svých volebních lístcích do Strakovy akademie.
Premiér a jeho „jednička“, ministr financí Miroslav Kalousek, se tak jakýmsi deja` vu ocitli v pozicích tehdejšího premiéra Vladimíra Špidly a jeho „jedničky“ Bohuslava Sobotky. Ti si také mnuli ruce, jak je jejich reforma vyvážená, když se do ní buší zprava, zleva. Jak dopadla, víme sami.
Návrh současné reformy přinesl nepochybně mnohé pozitivní myšlenky a záměry. Především v snaze vlády co nejdříve přitáhnout opratě zdivočelému deficitu veřejných rozpočtů, tak abychom co nejdříve začali opět plnit konvergenční kritéria. Bohužel se nelze ubránit dojmu, že této bohulibé myšlence, která je ale pouze krátkodobým efektem připravovaných změn, podřídila vláda všechny ostatní aspekty reformních kroků. Sympatické naopak je, že se kabinet i přes svou poněkud vratkou pozici odhodlal vyrukovat s nepopulárním konceptem, který se logicky promítne i do ztráty voličských preferencí. Vzpomeňme na to, že před rokem dokázala ČSSD dělat jen populistická gesta.
Kulišárnou s rozšířením daňového základu na pojistné, což v podstatě znamená dvojí zdanění, bohužel vláda nedokázala zastřít, že kromě vysokopříjmových skupin a některých modelových případů rodin s dětmi, nevydělá na reformě prakticky žádná další příjmová a sociální skupina. A to nás ještě čeká zavedení ekologických daní, vůči nimž ale zatím není postaveno vládou slíbené adekvátní snížení odvodů na sociální pojištění tak, aby dopad byl fiskálně neutrální.
Okamžitý efekt daňových škatulat vynikne na pozadí toho, že se očekává v roce 2008 přínos do státní pokladny deset miliard korun. To tedy znamená, že každému občanu, Kubovi možná o trochu víc než Ančí, vytáhne erární Trautenberk z kapsy rovnou tisícovku. OSVČ hajnej se sice zbaví nevolnických okovů v podobě minimální daně, ale na novou flintu může zapomenout.
