Nezávislost na Anglii by Skoty vyšla dráž, než jsou stoupenci odtržení ochotni přiznat
Gordona Browna hned tak něco nevyvede z míry. Když o někdejším labouristickém ministerském předsedovi psal týdeník The Spectator před lety jako o „jednookém skotském idiotovi“, spolky slabozrakých a duševně postižených protestovaly, stejně jako skotští nacionalističtí politici; jediný, kdo se neozval, byl Brown sám. Minulý týden to celé přišlo na přetřes znovu, tentokrát v obráceném gardu. Brown, netypicky dojatý až téměř k slzám, mluvil v Glasgowě ke svým skotským krajanům a přesvědčoval je, seč mohl, aby ve čtvrtek 18. září hlasovali pro zachování přes 300 let staré unie s Angličany.
„Když jsem přišel o polovinu zraku, zachránil mne zdravotnický systém,“ říkal. „Myslíte, že bych jen tak přihlížel jeho zkáze?“ snažil se kontrovat jednomu z argumentů kampaně za odtržení Skotska od Británie.
Ona kampaň nabrala v první polovině září nečekané obrátky: jestliže před rokem by pro odtržení od Spojeného království hlasovalo jen 27 procent Skotů, týden před referendem to bylo už 51 procent (z těch, kteří byli již rozhodnuti). Bylo to poprvé, kdy záměr edinburské vlády Skotské národní strany pod vedením nacionalistického premiéra Alexe Salmonda získal většinovou podporu.
Salmond a spol. hrají v kampani před hlasováním podle očekávání především na emoce svých krajanů. Jak by však odtržení od Londýna vypadalo ve skutečnosti? Ekonomové (včetně těch skotských) se vesměs shodují, že by se Skotům přitížilo.
Argumenty pro rozdělení země jsou v ekonomické rovině zhruba tři. První z nich mluví o daňové přitažlivosti pro zahraniční firmy díky plánovanému nižšímu korporátnímu zdanění. Fakta však ukazují, že Británie jako celek je již dnes v tomto ohledu na samé špici konkurenceschopnosti.
Druhý argument se opírá o naleziště ropy a plynu v Severním moři, z nichž by značná část Edinburghu připadla, a Skotové by se tak nemuseli o ropné příjmy dělit s ostatními částmi Spojeného království.
Konečně třetí argument mluví o nevyhovující měnové politice britské centrální banky (BofE), která podle nacionalistů nebere v potaz potřeby Skotska. „Ne nadarmo se ta instituce jmenuje Bank of England,“ zní jeden z Salmondových oblíbených štiplavých bonmotů. Zdánlivé výhody I oba poslední argumenty však narážejí na řadu praktických obtíží. Stran ropy nikdo přesně neví, kolik jí v Severním moři vlastně zbývá. Zatímco Národní statistický úřad v Londýně mluví o zásobách v hodnotě 120 miliard liber, Salmond zmiňuje nejvyšší možný odhad v ceně 1,5 bilionu. Kdo je blíž skutečnosti, nevíme. I kdyby však platil optimističtější odhad, Skotsko by se přes noc stalo ekonomikou závislou ze zhruba 20 procent na ropných příjmech, jež jsou z definice kolísavé.
„Dvojí nejistota - ohledně objemu zásob i ceny - je pro potenciální investory varováním a pro případnou edinburskou vládu nepříjemným zádrhelem,“ píše o výhledech skotské ekonomiky do samostatné budoucnosti zpráva glasgowské poradenské společnosti Weir Group.
Podobně to vypadá s měnovým argumentem. Větší monetární svoboda je jen zdánlivou výhodou. „O žádné formě měnové unie neuvažujeme,“ řekl guvernér Bank of England Mark Carney v citaci deníku The Guardian.
To Skotům zavírá dveře k jedinému uspořádání, kdy by jim jejich nová svoboda v tomto ohledu alespoň neškodila (protože by zůstal de facto zachován status quo).
Ostatní možnosti narážejí: pokud by Edinburgh přijal britskou libru unilaterálně, přišel by i o svůj dnešní slabý vliv na politiku BofE. Totéž by platilo pro případ vytvoření nové měny a jejího zavěšení na sterling. Případné řešení pomocí eura není o nic lepší: Skotsko produkuje zhruba dvě procenta celkového HDP eurozóny; těžko si představit, že by jejich vliv na rozhodování Evropské centrální banky mohl být citelnější než jejich dnešní vliv na BofE.
Kromě toho není nijak jisté, že by EU a eurozóna o nového člena stály. Především vlády Itálie, Belgie a Španělska by se velmi zdráhaly povzbudit rychlým přijetím Skotska vlastní separatisty.
Hlavolam veřejných financí Pak je tady nevyřešená otázka dluhu veřejných financí. Zatímco Londýn považuje za samozřejmé, že by Edinburgh převzal nějakou část dnešního celkového dluhu britského, Alex Salmond vyhlásil, že nic platit nebude. „Co udělají? Invazi?“ citoval jeho posměšný výrok na adresu Londýna server heraldscotland. com.
Invaze by patrně nebylo třeba. Již v průběhu září oznámila řada firem v čele s pojišťovnou Standard Life, že přesouvají svá sídla do Anglie pro případ, že by se Skotové rozhodli pro samostatnost. Přičtěme k tomu fakt, že Skotové stárnou rychleji než zbytek britské populace, což komplikuje budoucnost důchodového zabezpečení, a skutečnost, že i symbolická monetární svoboda by byla draze vykoupena odlivem rozpočtových dotací z Londýna. Podle zprávy Weir Group by to prodražilo financování edinburské vlády o celý procentní bod; jestliže dnes platí Londýn průměrně 27 liber za tisíc liber vypůjčených, Edinburgh by podle jejího odhadu platil zhruba 37 liber. Jediný způsob, jak na to všechno mít, by byly daně. „Míra zdanění by patrně přesáhla zatížení z let 2010 až 2015,“ píše zpráva Weir Group.
Ze skotské nezávislosti na Británii by tak s trochou nadsázky profitovali pouze směnárníci - a Alex Salmond, coby nový Braveheart. l
70 % skotského vývozu (kromě ropy a plynu) a 74 % dovozu připadá na zbytek Británie
Čím by se platilo Edinburgh by měl na vybranou z pěti možností, jak naložit s měnou nově vzniklého státu: * nadále používat britskou libru po dohodě s Londýnem o měnové unii (Bank of England i londýnská vláda to již vyloučily), * používat libru i bez dohody s Londýnem, v režimu takzvané „sterlingizace“ ekonomiky, * vytvořit novou měnu (skotskou libru?) a zavěsit ji na libru britskou nebo euro, * přijmout euro (zejména v krátkém časovém horizontu velmi nepravděpodobné), * vytvořit novou měnu s plovoucím kurzem.
Zdroj: Weir Group
Kam to táhne firmy
Přitažlivost zemí pro korporace podle daňového zatížení, průzkum mezi 1600 vrcholnými manažery firem S&P 500. Čísla označují procentní počet respondentů, kteří odpověděli kladně na otázku, zda daňové zatížení v té které zemi je příznivé nebo velmi příznivé. 2007 2013 Británie 28 65 Lucembursko 56 63 Irsko 86 62 Švýcarsko 67 61 Nizozemsko 83 41 USA 11 3
Zdroj: KPMG
Křehká unie Název státu, Spojené království Velké Británie a Severního Irska (neformálně Británie), by se po odtržení Skotska patrně neměnil. Velkou Británii by nadále tvořily pouze Anglie a Wales; protože však tento název vešel v úzus právě po vytvoření unie se Skoty, mohl by vzniknout tlak na jeho úplné opuštění. Skotsko Británie Počet obyvatel (v mil.) 5,3 64,1 HDP na hlavu (v librách) 26 424 22 336 HDP na hlavu (bez ropy a plynu) 20 571 20 873 Mediánový plat 498 506 Nezaměstnanost (v %) 7,5 7,8 Rozpočtové výdaje na hlavu 11 000 12 300 Daňové výnosy z ropy (v %) 20* 1,5 * odhad Zdroj: IMF, BBC
O autorovi| Daniel Deyl * deyl@mf.cz
