Hořká výhra Kohlova děvčete

Kancléřka Angela Merkelová chce vytvořit pravicovou vládu s reformním mandátem

Dosáhla druhého nejhoršího volebního výsledku v historii své strany, přesto světová média píší o vítězství. Řeč je o německé kancléřce Angele Merkelové, jejíž konzervativní blok CDU/CSU si sice od posledních voleb pohoršil o téměř 1,5 procentního bodu (na 33,8), ale díky zářivému úspěchu liberální strany FDP dostane šanci vytvořit pravicovou vládu. Ta bude ve Spolkovém sněmu disponovat pohodlnou většinou 21 křesel, a tedy i mandátem k provedení nutných reforem. Německo je opravdu potřebuje. Největší ekonomika Evropy totiž čelí vážným obtížím: v příštím roce země počítá se zvýšením počtu nezaměstnaných o půl milionu a zároveň s přírůstkem vládního dluhu o zhruba 86 miliard eur, což představuje smutný historický rekord.

Ve výšce očí Merkelová, kterou čtyřikrát za sebou označil americký magazín Forbes za nejmocnější ženu planety, vnímá vážnost situace, a proto má naspěch. Chce se rychle zbavit svého dosavadního koaličního partnera, levicové SPD, a požaduje, aby nová německá vláda byla v úřadě nejpozději v den výročí pádu Berlínské zdi, tedy 9. listopadu. Sestavení koalice složené z CDU/CSU (černá) a FDP (žlutá) však nebude vůbec jednoduché, protože mezi oběma stranami existuje řada sporných bodů zejména v oblasti zdanění a změn na trhu práce (viz Koaliční rozpory). Koaliční námluvy ještě stíží skutečnost, že FDP, vedená obratným řečníkem Guidem Westerwellem, bude chtít zúročit svůj volební úspěch. Obdržených 14,6 procenta představuje absolutně nejvyšší volební zisk v historii strany od roku 1949. I proto se její zástupci nechali v německém tisku slyšet, že požadují jednání ve „stejné výši očí“.
„Angela Merkelová se pokouší vyvolat dojem, jako by chtěla jen vyměnit partnera a jinak pokračovat v dosavadním kurzu. To ale s námi nepůjde, kvůli tomu nás nevolili,“ řekl deníku Rheinische Post místopředseda FDP Andreas Pinkwart. Ve svých nárocích se přitom FDP těší silné podpoře podnikatelů, kteří od nové vlády očekávají opravdové reformy. „Nesmíme připustit nové daně, odvod a nárůst byrokracie. Naopak střednědobým cílem musí být znatelné odlehčení podnikům a zaměstnavatelům,“ napsal ve svém komentáři prezident Spolku německých zaměstnavatelských svazů Dieter Hund. „Novou vládu budeme hodnotit dle její reformní agendy. Hodně vysoko přitom musí stát úpravy podnikových a dědických daní,“ doplnil šéf Německé průmyslové a obchodní komory Hans Driftmann. Přesto spojení liberálů (FDP) a unie (CDU/CSU) vyvolává v podnikatelských kruzích silná očekávání na skutečnou změnu kurzu. „Merkelová a Westerwelle jsou párem snů německého středního stavu,“ nechal se slyšet prezident Spolkového svazu středního hospodářství Mario Ohoven.

Mnichovské zviditelnění Tvrdá vyjednáváním s FDP však nejsou jedinou výzvou, které musí Merkelová čelit. Komentáře světových deníků, jako jsou britský Guardian nebo americký The New York Times, varují kancléřku, jež kdysi dostala přezdívku „Kohlovo děvče“, před útokem z vlastních řad. První zaskřípaní se objevilo již v polovině minulého týdne, kdy se Merkelová snažila sladit strategii s předsedou CSU (blok CDU/CSU je složen ze dvou stran: CDU působící v celém Německu kromě Bavorska a CSU, která je aktivní pouze v Bavorsku – pozn. red.) Horstem Seehoferem. Ten se sice vyjádřil, že se s kancléřkou naprosto shodnul na dalším postupu, ale zároveň zdůraznil, že u vyjednávacího stolu nebudou sedět dva, ale tři rovnocenní partneři – tedy CDU, CSU a FDP. To bylo v příkrém rozporu s prohlášeními, jež ve stejném okamžiku vydávala Merkelová, když tvrdila, že jednání povedou jen dvě strany – unie a FDP. Snaha CSU o zviditelnění je logická, protože na svém domácím hřišti v Bavorsku stále více ztrácí půdu pod nohama. Jestliže ještě v roce 2005 ve spolkových volbách obdržela 49,2 procenta, tak nyní to bylo již jen 41 procent. To je dokonce ještě méně než v loňských zemských volbách, kdy CSU v Bavorsku ztratila absolutní většinu a po dlouhých 46 letech si musela hledat do zemské vlády koaličního partnera.

Role prostředníka Merkelová bude řešit ve vlastním táboře i další problémy. Nespokojenci se začali ozývat i přímo v její domovské CDU. „Jako lidová středová strana si musíme nárokovat volební výsledky nad 40 procent,“ prohlásil dolnosaský premiér a místopředseda CDU Christian Wulff, jehož list The New York Times označil za největšího soupeře stranické šéfky. Wulff totiž již dříve požadoval, aby došlo k oddělení funkce předsedy strany a pozice kancléře, protože takto se prý koncentruje příliš mnoho moci do rukou jedné osoby. Objevili se i další kritici. „Levicovým kurzem jsme se snažili oslovit pravicově orientované voliče SPD. Strategie ale nezabrala, a naopak řada našich kmenových příznivců odešla,“ řekl někdejší místopředseda CDU pro střední stav Josef Schlarmann. Jeho slova potvrzuje i analýza volebních výsledků zveřejněná agenturou DPA. Dle ní CDU/CSU sice od SPD získala asi 600 tisíc voličů, ale přes 1,1 milionu jich naopak ztratila ve prospěch FDP a další téměř milion se rozhodl nevolit vůbec. Další volební období ukáže, zda Merkelová dokáže přetáhnout tyto voliče zpět. K tomu by jí mohla dopomoci právě černo-žlutá koalice, jež usnadní unii lepší profilaci a naopak oslabí přitažlivost FDP. „Kancléřce s přírodovědným vzděláním je jasné, že FPD představuje ,volné radikály‘ i v chemickém slova smyslu: liberálové totiž mohou růst jen samostatně, ale ne v koalici. To zakládá jejich potřebu profilace stejně jako u CSU, a Merkelová se tak stane zprostředkovatelem mezi liberálním (FDP) a sociálním pólem (CSU),“ napsal ve svém komentáři rakouský list Die Presse. Taková situace logicky oslabí reformní potenciál nového kabinetu, přesto má ale tato rodačka z Hamburku, která vyrostla v někdejší NDR, své straně co nabídnout. Přece jen stále patří k nejpopulárnějším německým politikům, což potvrdily i výsledky z jejího vlastního volebního okruhu, kde obdržela 49,3 procenta hlasů, což je o osm procent více než před čtyřmi lety. Zopakuje tento úspěch i v dalších spolkových volbách na celoněmecké úrovni?

* BOX
Koaliční rozpory (CDU/CSU versus FDP)
1) daně
Obě strany šly do voleb s příslibem snížení daní, nicméně FDP slibovala výrazně vyšší pokles než CDU/CSU. Návrhy liberálů přitom unie kritizovala jako neseriózní, zástupci FDP však chtějí podepsat koaliční smlouvu jen v případě, bude-li obsahovat nový a spravedlivý daňový systém.
2) nezaměstnanost
FDP požaduje zrušení Spolkové pracovní agentury, CDU/CSU je pro její zachování. Dále liberálové požadují uvolnění podmínek pro propuštění zaměstnanců. Ochranu mají dle FDP požívat jen pracovníci firem s více než 20 zaměstnanci a teprve po dvou letech v podniku. Tento návrh unie odmítá.
3) armáda
Zatímco CDU/CSU hodlá i do budoucna zachovat brannou povinnost, FDP volá po jejím co nejrychlejším zrušení a přestavbě Bundeswehru na armádu dobrovolníků. Unie chce navíc vytvořit pravidla, podle nichž by Bundeswehr zasahoval v případě katastrof a teroristických útoků uvnitř Německa; liberálové jsou striktně proti.
4) ochrana dat
FDP požaduje zrušení sporné možnosti úřední on-line prohlídky soukromých počítačů, což naráží na odpor současného německého ministra vnitra Wolfganga Schäubleho (CDU).
5) zdraví
FDP požaduje zrušení zdravotního fondu určeného k financování zákonného zdravotního pojištění, který je kritizován jako příliš byrokratický. CDU/CSU je však ochotná jen k částečným změnám fungování této instituce.
Pramen: AFP, Die Welt BOX
Námluvy na levici Zatímco liberálové a unie slaví, německá sociální demokracie (SPD) se snaží vymanit z těžké povolební kocoviny. Tato strana totiž utrpěla historický debakl: obdržených 23 procent představuje nejhorší volební výsledek od konce druhé světové války a přibližně polovinu hlasů z roku 1998, kdy ji do voleb vedl Gerhard Schröder. Za dramatickou ztrátou preferencí stojí především vnitřní rozpory a ústup od vlastního volebního programu v rámci velké koalice s CDU/CSU. Následkem toho SPD přišla od minulých voleb o téměř šest milionů voličů, z toho přes 1,6 milionu odmítlo volit úplně a zbytek se víceméně rozprostřel mezi ostatní velké strany. Taková situace v SPD vyvolala personální zemětřesení – například dosavadní ministr financí Peer Steinbrück se stal pouhým řadovým poslancem a šéf parlamentní frakce SDP Peter Struck či bývalý ministr vnitra Otto Schily opustili německý zákonodárný sbor úplně. Zároveň předseda strany Franz Müntefering prohlásil, že na dalším sjezdu strany v půlce listopadu nebude svůj post obhajovat. Do čela SPD tak dle spekulací německých médií zamíří současný ministr pro životní prostředí Sigmar Gabriel. Kromě výměny šéfa navíc SPD čeká zřejmě i změna kurzu – druhá významná německá strana Levice (Die Linke), jež vznikla v roce 2007 spojením postkomunistické PDS a odpadlých sociálních demokratů, totiž naopak posílila své preference o třetinu na téměř dvanáct procent. Proto se v SPD nyní začíná mluvit o otevření se spolupráci s Levicí a někteří čelní představitelé sociálních demokratů nevyloučili ani možné budoucí spojení obou stran. *
GRAF
Černo-žlutá většina (rozdělení křesel ve Spolkovém sněmu)
239 CDU/CSU černá
93 FDP žlutá

146 SPD červená
68 Zelení zelená
76 Levice červená

GRAF
Výsledky voleb do Spolkového sněmu (v procentech)
CDU/CSU 33,8
SPD 23,0
FDP 14,6
Levice 11,9
Zelení 10,7
Pramen: http://www.bundeswahlleiter.de/