Křehká koalice se hroutí kvůli zákonu o dvojím občanství
Křehká koalice se hroutí kvůli zákonu dvojím občanství. Tři poslanci mohou shodit i vládu
Kdyby se na Slovensku v polovině února konaly volby, získala by opoziční strana Smer podle průzkumu agentury Focus více než 43 procent hlasů. Ve 150členném parlamentu by jí tak chyběly jenom tři mandáty k tomu, aby sama sestavila vládu. Spolu s nacionalistickou Slovenskou národní stranou, která by se také dostala do parlamentu a do loňska byla jejím koaličním partnerem, by partaj expremiéra Roberta Fica měla pohodlnou většinu. Strany dnešní vládní koalice by naopak už většinovou vládu nesestavily. Sběr dat se konal dříve, než vypukla zatím poslední trapná krize, která teprve přes půlrok starou vládu Ivety Radičové poslala na pokraj rozpadu nebo ke ztrátě parlamentní většiny. Tato hrozba byla skutečně akutní: v polovině minulého týdne se měli tři poslanci rozhodnout, jestli vystoupí z parlamentního klubu koaliční strany Sloboda a solidarita (SaS). Nakonec sice oznámili, že zůstanou, ale jenom do doby, než založí vlastní stranu. Koaliční strany už samy ze svých klubů dva poslance vyloučily. Byť všichni vyloučení nebo o odchodu uvažující poslanci tvrdí, že i nadále podporují program vlády, šlo by bez nich o menšinovou vládu. A premiérka Radičová již dříve prohlásila, že v čele menšinové vlády stát nebude.
Začalo to v Maďarsku
Bezprostřední příčinou nynější vládní krize je spor o slovenskou odpověď na maďarský zákon o dvojím občanství. Zákon platný od prvního ledna umožňuje snadné získání maďarského občanství i bez trvalého pobytu v Maďarsku a je zaměřen na asi 3,5 milionu etnických Maďarů v sousedních zemích. Vládní politici v Budapešti se netají tím, že by noví občané získali i volební právo v zemi, ve které nežijí a nikdy nežili. Právě nábor nových provládních voličů je hlavním motivem, proč se strana premiéra Viktora Orbána do celého dobrodružství pustila. Jeho Fidesz předpokládá, že by většina krajanů volila právě ji. Díky nim by se tak nadlouho zabetonovala u moci. I proto vede maďarská vláda nepřímo kampaň s cílem, aby si co nejvíce přeshraničních soukmenovců o občanství zažádalo. Sousední země rozšíření maďarského občanství znepokojuje, zvláště když Orbánova vláda neustále řeční o znovusjednocení maďarského národa (při zachování stávajících hranic, jak někdy dodává pro uklidnění) a odčinění historických křivd, tj. hlavně Trianonského míru z roku 1920, který zpečetil rozpad historického Uherska a miliony Maďarů „přidělil“ ostatním nástupnickým státům. Většina sousedů z různých důvodů spíše mlčí. Někteří Maďarsko potřebují na cestě do Evropské unie, jiní dělají to samé: například Rumunsko rozdává masově své občanství Moldavcům. Maďarský přístup není v rozporu s žádnými mezinárodními zákony či unijními pravidly – byť ty jednoznačně preferují občanství udělované na základě dlouhodobého pobytu nebo rodinných vazeb. Jiné případy doporučují řešit přinejmenším formou bilaterálních jednání.
Preventivní reakce
Slovensko je jedinou zemí, která proti Orbánovu zákonu podnikla konkrétní protiopatření. Půlmilionová maďarská menšina je zde v poměru k obyvatelstvu nejpočetnější, je nejvíce soustředěná v příhraniční oblasti, a tak zde může nejvíce uspět hrozba, že Budapešť usiluje o změnu hranic. Odkazy na tuto spíše vymyšlenou hrozbu byly také jedním z hlavních politických nástrojů Ficovy vlády. Ta na přijetí maďarského zákona okamžitě reagovala protizákonem, který automaticky odebral slovenské občanství každému, kdo na základě vlastní žádosti získal občanství jiného státu. Ficův zákon byl součástí série právně sporných a hysterických vládních kroků proti maďarské menšině na Slovensku. Zbavení občanství odporuje slovenské ústavě, a byť Evropská úmluva o občanství z roku 1997 podobný krok státům umožňuje, je otázkou, jestli by Slovensko ustálo mezinárodní žalobu lidí, kteří takto o občanství přišli. Maďarsko navíc oznámilo, že kvůli hrozící represi nebude Slovensko informovat o tom, komu občanství udělilo – zákon se tím stává v podstatě neproveditelným, i když těm, kteří sami slovenským orgánům získání jiného občanství nenahlásí, hrozí pokuta ve výši 3319 eur. Navíc, přestože Ficův zákon vznikl jenom kvůli Maďarům, slovenské občanství kvůli němu ztrácí i ti, co získali občanství jiných států. Podle oznámení z Bratislavy už o slovenské občanství na základě Ficova zákona přišlo 32 osob. Z nich jenom jedna si požádala o maďarské občanství. A pět například o české.
Marná snaha o dohodu
Není divu, že byl Ficův drastický zákon na seznamu věcí, které slibovala nová vláda co nejdříve změnit. Součástí koalice je i smíšená maďarsko slovenská strana Most-Híd, pro kterou to byla podmínka účasti v kabinetu Ivety Radičové. Rychle se však ukázalo, že to nebude tak snadné. Většina koaličních poslanců souhlasila s představou premiérky a jejího ministra zahraničí Mikuláše Dzurindy, že Slovensko jednostranně Ficův zákon zruší. Nahradí ho konstatováním, že maďarský zákon nemá na území Slovenska žádnou platnost. To je v podstatě jenom formalita, ale bude se snažit přimět Budapešť k tomu, aby podmínky maďarského občanství stanovila bilaterální slovensko-maďarská mezistátní smlouva. Návrh této smlouvy předala slovenská vláda Maďarům v úterý 15. února. Nemá však sama, bez pomoci EU, žádné páky na to, aby Orbánův kabinet přiměla dohodu podepsat. Zvláště ne, kdyby ten neumožnil volební právo krajanů v Maďarsku – pro Orbána a spol. by tím celé dvojí občanství ztratilo smysl. Nic jiného však v podstatě vláda Ivety Radičové nemůže dělat, nechce-li brutálně trestat vlastní občany, a to nejen maďarské národnosti.
Neřízené střely
Problém je v tom, že slovenská koalice je velice různorodá. Tvoří ji čtyři strany a dvě další samostatné skupinky uvnitř dvou stran. Proti návrhu vlády nejdříve vystoupilo Křesťanskodemokratické hnutí (KDH), které má svým národovectvím blíže ke stranám předchozí vlády. Žádalo, aby nový slovenský zákon alespoň zakazoval lidem s dvojím občanstvím zastávat funkce v armádě, policii a jinde, kde mohou přijít do styku se státním tajemstvím.
Tento spor se ještě povedlo vyřešit dohodou mezi KDH a Maďary ze strany Most-Híd. Minulý týden při hlasování v parlamentu však koaliční řešení úplně zkolabovalo na odporu jednoho poslance KDH a hlavně na odporu neřízené střely slovenské politiky, jurodivého milionáře Igora Matoviče.
Matovič se v rámci své čtyřčlenné skupiny Obyčejní lidé do parlamentu dostal z posledních míst kandidátky SaS díky preferenčním hlasům a je skoro neustále v konfliktu se zbytkem koalice. Přestože patřil k nejtvrdším kritikům předchozí vlády, sdílí její názor, že když si někdo ze slovenských Maďarů požádá o Orbánovo občanství, zradí tím Slovensko a musí o tamní občanství přijít. Když minulý týden vláda předložila parlamentu návrh na zrušení Ficova zákona, hlasoval uražený Matovič s opozicí.
Koalice byla nucena svůj návrh novely zákona stáhnout, takže stále platí Ficova verze.
Všichni proti všem
Další vývoj nelze odhadnout. Matovič, který byl okamžitě vyloučen z parlamentního klubu vládní SaS, trvá na tom, že koaliční návrh nikdy nepodpoří. S bývalým stranickým šéfem, předsedou parlamentu Richardem Sulíkem, se navzájem obviňují, že je ten druhý podvedl. Strana Most-Híd hrozí, že bez změny Ficova zákona v parlamentu nepodpoří další vládní návrhy. Nakonec se v koalici z nedodržování dohod, sprostého lhaní a kdovíčeho ještě začali obviňovat křížem krážem všichni. Jak to bylo doopravdy, už nikdo neví. Hluboká nedůvěra mezi koaličními partnery trvá už dlouho. Projevila se například neúspěšnou volbou nového generálního prokurátora v prosinci, kdy šest vládních poslanců hlasovalo pro opozičního kandidáta. Volba byla tajná, neví se, kdo to byl, od té doby se však koaliční politici vytrvale vzájemně obviňují ze zrady. Tři poslanci, kteří se minulý týden rozhodli ještě setrvat v klubu SaS, patří k Matovičově uskupení Obyčejných lidí. Díky nim má zatím vláda Ivety Radičové ve sněmovně většinu. Zůstává však velice křehká. Obyčejní lidé mohou odejít kdykoliv. Rozbít však vládu může i Most-Híd, když neprosadí změnu Ficova zákona, nebo KDH, kterou láká Fico do koalice s ním. Expremiér Robert Fico si mydlí ruce a těší se na brzký návrat. Strach z jeho návratu je však také to jediné, co může koaliční partnery přesvědčit, aby se konečně umravnili.
