B a n k o v n í r a d a Č N B
Trochu schizofrenní je rozhodnutí Václava Havla o nových členech bankovní rady. Výměna všech čtyř lidí, jimž vypršelo funkční období, naznačuje, že prezident byl s prací ČNB nespokojen. Na druhé straně budoucí členové rady, kterým se rozhodl předat 11. února jmenovací dekrety, rozhodně nebudou měnit zásadním způsobem kurs měnové politiky.
Personálními změnami v ČNB se tak Hrad vlastně přidal k Václavu Klausovi, který viní centrální banku a její restriktivní měnovou politiku z dnešních hospodářských potíží. Na druhou stranu prezident Klause značně rozlítil, neboť jmenoval do bankovní rady lidi z okruhu Josefa Tošovského.
Dědek a Tůma Consulting
Všeobecně se totiž za blízkého guvernérovi považuje především jeho poradce Oldřich Dědek. Je však velmi pravděpodobné, že úzké vztahy s prvním mužem ČNB ozdobí i nejnečekanějšího z budoucích členů bankovní rady Zdeňka Tůmu. Jeho jméno se objevilo mezi Havlovými favority naprosto nečekaně a zřejmě jen dokládá, že prezidentovi nakonec radil Tošovský více než kdo jiný. Tůma je totiž názorově velmi blízký Oldřichu Dědkovi. Vezmeme-li v úvahu, že Pavel Racocha bude v radě z titulu své funkce v bance, vznikají otázky, kde se vzala kandidatura bývalého Pilipova náměstka z ministerstva financí Pavla Štěpánka. I zde je odpověď poměrně signifikantní. Již v době jeho náměstkování ho lidé z vedení ČNB označovali za jediného muže na ministerstvu, který rozumí tomu, o čem s nimi banka diskutuje.
Guvernér tak získal maximum a předseda ODS Václav Klaus má plnou pravdu, když říká, že výběr je poněkud jednostranný. Jeho výrok ovšem dokladuje, že prezident Havel s ním své rozhodnutí zřejmě skutečně neprobíral.
Pro guvernéra má ovšem jeho vítězství určitou pachuť narušení dosud velmi těsných vztahů s prezidentem. Nečekalo se totiž, že Tošovskému nechá odejít všechny čtyři členy rady.
Uvolněné ruce
Samotné Havlovo rozhodnutí zveřejnit jména vyvolených s čtrnáctidenním předstihem je na druhou stranu poměrně prozíravé z politických i ekonomických důvodů. Podařilo se mu tak totiž snížit na minimum tlaky, které blížící se jmenování vyvolalo. Václav Klaus i Miloš Zeman dávali již delší dobu najevo, že chtějí prezidentovi do jeho pravomocí celkem hlasitě mluvit a každý další den diskusí by jen vyostřoval spory. Havel pomohl nyní i členům bankovní rady, kteří se při důležitém hlasování o inflační zprávě za loňský rok a o snižování úrokových sazeb minulý čtvrtek nemuseli ohlížet, zda jejich rozhodování náhodou neovlivní ještě na poslední chvíli šance na znovujmenování.
Budoucnost lidí odcházejících z bankovní rady je zatím nejasná. Měli by být ještě šest měsíců zaměstnanci ČNB, aby při přechodu do soukromého sektoru nedošlo ke střetu zájmů. Podle některých zdrojů však viceguvernér Pavel Kysilka míří do čela České spořitelny a tam by se mělo vedení měnit velmi brzy. O zkrácení zmíněné karanténní lhůty však zatím podle našich informací nepožádal. Vzhledem k současným praktikám při obsazování pozic ve státem kontrolovaných podnicích jsou však jeho šance stanout v čele spořitelny malé.
Kysilka rozhodně není Zemanův člověk. Jeho názory liberálního ekonoma jsou s vládní ideologií velmi na štíru. Václav Klaus, jehož slovo má také velkou váhu při loutkovém hlasování na valných hromadách, považuje Kysilku díky jeho dočasnému guvernérování jednoznačně za škůdce ekonomiky. Odbornost, neodbornost, budoucí šéf spořitelny se bez politické podpory neobejde.
Také ostatní patrně nezůstanou na pos-tech poradců natrvalo a budou si hledat místa buď v soukromém sektoru, nebo v mezinárodních institucích.
Neobvyklé tajnůstkářství
Jmenování čtyř nových členů bankovní rady je dozajista událostí velkého významu, a to nejen proto, že jsou voleni na šest let a prakticky neodvolatelní. Role centrálních bank roste a nejen díky tomu, že lidé se zde střídají výrazně méně než ve vládě, jsou jejich výroky sledovány s výrazně vyšším důrazem než názory politiků. I proto někteří analytici upozorňují na to, že není dobré měnit tolik členů rady naráz, že by bylo dobré volbu „rozfázovat .
Například Patria Finance upozorňuje i na to, že proces jmenování členů je netransparentní. „Bylo by dobré uvažovat o tom, zda u nás nezavést obdobu public hearing čili veřejných slyšení, jež jsou běžná u kandidátů na členství v americké centrální bance Fed, prohlásil Vladimír Kreidl z Patrie. V rámci těchto vystoupení zde kandidáti veřejně deklarují své názory na měnovou politiku a umožňují tím veřejnosti vytvořit si o nich názor. Naproti tomu u nás, pokud se o kandidátech hovoří, tak neveřejně, jejich jména se dostávají do médií různými cestami. Dokonce ani poté, co prezident Havel veřejně ohlásil jména nových členů, nechtěl nikdo z nich odpovědět na otázky časopisu EURO, které se týkaly hodnocení dosavadní měnové politiky ČNB a jejích plánů s letošní měnovou strategií.
Nevýhodou zmíněných veřejných slyšení by jistě byla nutnost určit instituci, před kterou by probíhala. Jde především o to, aby lidé nenabyli dojmu, že centrální banka je podřízena politickému vlivu, pokud by tato slyšení probíhala například ve sněmovně či Senátu. Podstatou této myšlenky je nicméně jednoduchý fakt, a sice zajistit, aby měnovou politiku v ČNB tvořili skutečně odborníci na měnovou politiku. Ne všichni potenciální kandidáti, o kterých média hovořila (EURO 3/99), totiž těmito odborníky byli.
Přitom nelze pokaždé spoléhat na to, že prezident vybere ty pravé jen proto, že nemá chuť naslouchat názorům a přáním premiéra a předsedy sněmovny, a tak vyslyší guvernéra centrální banky. Například ve Velké Británii je vysoká odbornost tvůrců měnové politiky zajištěna tím, že rozhodování o úrokové míře náleží výboru pro měnovou politiku (bankovní radu nemají), který je sestaven z odborníků uvnitř i vně centrální banky, a ta ji „pouze prostřednictvím repo sazby realizuje.
Zatím tajuplní
Analytici hodnotí pozitivně přechod centrální banky k cílování inflace, a tím k větší transparentnosti její politiky. Volají ovšem po dalších krocích tímto směrem. Například zápisy z jednání bankovní rady by měly být rozsáhlejší a měly by obsahovat i sadu ekonomických údajů, které měla rada v tu chvíli k dispozici, a na základě nichž se rozhodovala, tvrdí analytici. Tlak na průhlednost rozhodování centrálních bank je patrný i v Evropské unii. Například německý ministr financí Oskar Lafontaine ocenil otevřenost americké Fed a vyzval Evropskou centrální banku, aby přejala její styl.
Zrození naší nové bankovní rady je načasováno do období otazníků. Výsledky zahraničního obchodu za loňský prosinec přinesly překvapení, které varuje před dalším snižováním úrokového diferenciálu. A například Tůma v minulosti tvrdil, že reálné úrokové sazby u nás nejsou až tak vysoké. Stejně tak nebyl nikdy přítelem unáhlených reakcí na změny ve vývoji makroekonomických ukazatelů a právě teď by se od něj možná dala očekávat výzva k opatrnosti a vyčkávání na další vývoj.
Ačkoliv se Dědek odmítá zatím vyjadřovat jako budoucí člen bankovní rady k měnové politice, z jeho posledních článků v odborné literatuře plyne rovněž jasné varování především před takzvaným stop-go cyklem. Obhajuje politiku vyváženého a zdravého ekonomického růstu. Hovoří tak v podstatě stejnými slovy jako před časem guvernér Josef Tošovský, který apeloval na založení dlouhodobého rovnovážného ekonomického růstu a varoval před tím, aby růst ekonomiky byl tažen pouze spotřebou.
Trend zdravého růstu pak podle Dědka v měnové politice předpokládá držet se takových zásad, jako je uvolňování měnové politiky v návaznosti na trendový pokles inflace. Přitom je zapotřebí hlídat nabídkovou stranu ekonomiky, aby nezačala inflačně reagovat na růst agregátní poptávky. Dále je podle něho zapotřebí mít uzavřený konsenzus mezi ČNB a vládou o tom, že případné zdroje inflačního růstu je zapotřebí hasit předem. Za ohniska přitom Dědek považuje nejen nadměrný růst reálných mezd ve srovnání s produktivitou práce, ale i růst vnější nerovnováhy či schodku veřejných rozpočtů.
Tyto názory druhého a třetího muže ČNB mohou znamenat, že další trend snižování sazeb nebude bankovní rada prosazovat automaticky
Martina Martinovičová Pavel Páral Roman Pospíšil
Doc. Ing. Zdeněk Tůma, Csc. (narozen 19. října 1960)
V roce 1996 ukončil studia na Vysoké škole ekonomické (VŠE) v Praze a začal pracovat v Prognostickém ústavu ČSAV. Rovněž absolvoval postgraduální studium v Eko- nomickém ústavu ČAV (1992), postgraduální studium angličtiny na Pedagogické fakultě UK (1990) a studijní programy na univerzitách ve Velké Británii, Nizozemsku a v USA. Do povědomí odborné veřejnosti se dostal především jako hlavní ekonom společnosti Patria Finance, kde působil v letech 1995 až 1998. Vedle toho byl od roku 1990 zaměstnán osm let v Institutu ekonomických studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK) jako vedoucí katedry makroekonomie a v letech 1992 až 1995 pracoval jako poradce ministra průmyslu a obchodu. Krátce byl rovněž expertem na makroekonomické modelování a monetární ekonomii v ČNB. Působil i jako šéfredaktor časopisu Finance a úvěr. Je členem vědecké rady FSV UK, členem komisí pro doktorandské obhajoby na UK a VŠE, členem představenstva České společnosti ekonomické, členem výkonného výboru České ekonometrické společnosti a členem správní rady Nadace Economics. Je bezpartijní. K 1. červnu loňského roku nastoupil jako výkonný ředitel - člen představenstva zastupující ČR, Slovensko, Maďarsko a Chorvatsko v Evropské bance pro obnovu a rozvoj (EBRD).
Ing. Oldřich Dědek, CSc. (narozen 26. listopadu 1953)
Po ukončení studií na Vysoké škole ekonomické v Praze v roce 1978 nastoupil do Ekonomického ústavu ČSAV, kde setrval až do jeho zrušení v roce 1992, kdy byl zástupcem ředitele ústavu Jana Klacka. Spolu s ním odešel opět jako jeho zástupce do Institutu ekonomie ČNB, vytvořeného z velké části z pracovníků bývalého Ekonomického ústavu. Později působil také jako šéf sboru poradců Josefa Tošovského v době, kdy byl předsedou vlády. Nyní je v ČNB ve funkci náměstka ředitele Účelové organizační jednotky a od dubna 1996 rovněž poradce guvernéra ČNB. Mezi jeho další aktivity patří členství ve vědecké radě Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a ve výkonné radě časopisů Politická ekonomie a Prague economic papers. Oldřich Dědek absolvoval několik studijních pobytů a seminářů v zahraničí, zejména ve Velké Británii, USA a Japonsku. Hovoří anglicky, rusky a španělsky. Je bezpartijní. V letech 1978 až 1989 byl členem KSČ.
Ing. Pavel Štěpánek, Csc. (narozen 5. září 1956)
Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. Ekonomická veřejnost jej zná především jako bývalého náměstka bývalého ministra financí Ivana Pilipa, který se podílel na přípravě privatizace státních podílů v bankách. Na ministerstvu pracoval již od roku 1981. Postupně působil jako vedoucí oddělení veřejných financí ve Studijně-výzkumném centru, ředitel odboru finanční politiky a vrchní ředitel. V letech 1995 až 1996 zastával funkci konzultanta v ekonomickém oddělení OECD. V loňském roce působil jako asistent generálního ředitele České spořitelny. Od letošního roku je zaměstnán v ČNB, a sice jako náměstek ředitele sekce, což zřejmě souvisí se splněním podmínek jeho kandidatury do bankovní rady. V minulosti byl členem dozorčí rady Poštovní banky, prezidia Fondu národního majetku, vládního negociačního týmu pro jednání o vstupu do EU a účastníkem výzkumných projektů ACE Phare k daňové reformě v ČR. Přednáší finanční politiku na VŠE v Praze a je členem redakční rady časopisu Finance a úvěr. Byl od roku 1987 do roku 1989 členem KSČ.
Ing. Pavel Racocha (narozen 23. března 1962)
Vysokou školu ekonomickou ukončil v roce 1984. Začal pracovat jako samostatný odborný kontrolor Českého svazu bytových družstev, v letech 1988 až 1991 pak jako vedoucí kontrolor v Lidovém bytovém družstvu. Od roku 1998 je rovněž zaměstnancem ČNB, a sice ve funkci ředitele sekce bankovního dohledu. Jako konzultant technické pomoci v oblasti bankovního dohledu při Světové bance ve Washingtonu pracoval v roce 1997. Do bankovního sektoru nastoupil v roce 1991, kdy začal pracovat ve Státní bance československé nejprve jako specialista v bankovním dohledu. Postupně se vypracoval přes vedoucího metodického oddělení bankovního dohledu (1992) až na náměstka ředitele odboru bankovního dohledu (1993-96). Hovoří anglicky, německy, italsky a rusky. Je bezpartijní.
(čtk, rop)
