Kabinet už potkaly roztržky a budou další
Pestrobarevná vláda, jež je v Záhřebu u moci od lednových voleb roku 2000, si předsevzala, že zemi připraví na vstup do Evropské unie i do NATO. Nejdřív ale musí napravit notně pošramocenou pověst země. Ta se během zhruba posledních deseti let, kdy autoritářsky vládl prezident Franjo Tudjman (zemřel v prosinci roku 1999), dostala do situace velice se podobající mezinárodní izolaci. Přitom bývalý partyzánský velitel Tudjman, zvolený poprvé v roce 1990, byl dlouhou dobu mezi lidmi velmi populární. Obliba jeho Chorvatského demokratického společenství (HDZ) ale začala klesat. Způsob, jakým spravovalo zemi se 4,5 milionu obyvatel, mnohé rozčaroval. Nejnázorněji se to ukázalo během nepřehledné privatizace, kdy se „prodávalo na základě politických zásluh a oddanosti. Premiér Ivica Račan (za Titovy Jugoslávie komunista) převzal po předchozím kabinetu celkový veřejný dluh ve výši zhruba čtrnáct miliard dolarů. Když se započítají závazky státních podniků, šlo o sumu 21 miliard dolarů. To přibližně odpovídá ročnímu hrubému domácímu produktu. „Pro zemi je to velice závažný problém, neboť schodek veřejných financí dále roste, podotýká v rozhovoru pro týdeník EURO expert pro jihovýchodní Evropu Vladimir Gligorov z Vídeňského ústavu pro mezinárodní hospodářská srovnání. Konec izolace. Vláda může za více než půldruhého roku své činnosti předložit povzbudivé výsledky na mezinárodním poli. Její diplomaté pravidelně jezdí do Bruselu, ale samotný Záhřeb jako nejbližší možné datum vstupu do Evropské unie nejčastěji udává rok 2008. Chorvatsko se loňského listopadu stalo členem Světové obchodní organizace, získalo půjčku od Mezinárodního měnového fondu. Výrazně se zlepšily jeho vztahy se sousedním Slovinskem (bylo mimo jiné dohodnouto společné provozování jaderné elektrárny Krško). Vyjasnily se i vztahy s Bosnou a Hercegovinou, ale mezi Záhřebem a srbským Bělehradem je stále hluboce zataženo. Navíc se zdá, že Záhřeb jako by žárlil na pomoc, kterou Západ začíná Jugoslávii poskytovat. Cesta plná výmolů. Vláda v Záhřebu v rámci svého reformního programu, který má zemi mimo jiné více otevřít zahraničnímu kapitálu, vyhlásila boj korupci. Pod tímto praporem začala hned po volbách jít „po krku Tudjmanovým stoupencům ve státní správě i podnicích. Spěch a razance, jakou kabinet předvedl, poněkud překvapily i západní partnery. Následovalo rozhodnutí dolní komory parlamentu rozpustit komoru horní, ve které si nejvíce křesel zachovala HDZ. Krok, který demokracii nevzpruží, Západ přešel mlčením. Zato ocenil letošní významný počin Záhřebu: vydat Mezinárodnímu trestnímu tribunálu pro bývalou Jugoslávii dva generály podezřelé ze spáchání válečných zločinů. Na počátku letošního července kvůli tomu propukla první vážná roztržka uvnitř vlády. Proti vydání se postavilo „tvrdé jádro druhé nejsilnější koaliční strany – sociálně liberální. Opozice na čele s HDZ zorganizovala protestní demonstrace, na nichž požadovala, aby o vydávání chorvatských občanů do Haagu rozhodlo referendum. Udrží vláda otěže? Vláda, jež chce být v této záležitosti vůči Západu vstřícná, však vstupuje na tenký led, míní pozorovatelé. Mnoho Chorvatů totiž pokládá armádní důstojníky za hrdiny, kteří zemi zachránili před srbskými rebely. „Na domácí scéně prožíváme opravdu horké politické léto. Haag vnímáme jako palčivý problém. Není ale jediným zdrojem napětí, které může nabýt nebezpečných rozměrů, komentuje pro týdeník EURO záhřebský ekonom Holgar Stupar. Připomíná nyní probíhající propouštění ve státním sektoru, které postihlo i příslušníky ministerstva vnitra. „Stát se chce zbavit několika tisíc zaměstnanců. Až skončí období dovolených, umím si představit, že propuknou silné protesty, říká Stupar. Předpokládá, že Chorvaté se těžko smíří s poklesem životní úrovně, který bude nevyhnutelný, až začne vláda škrtat i další výdaje. Průměrná míra nezaměstnanosti, která se během uplynulých let neustále zvyšovala, už dosahuje téměř 22 procent. Tento palčivý problém částečně zmírňuje rozbujelý stínový sektor. Nedávná studie Raiffeisenbank uvádí, že jeho rozsah lze odhadnout na 40 procent hrubého domácího produktu. Turisté coby spasitelé. Achillovou patou chorvatské ekonomiky dlouhodobě je slabý vývoz, jehož hodnota se v posledních letech pohybuje v rozmezí 4,2 až 4,5 miliardy dolarů. Obchodní schodek zhruba čtyři miliardy dolarů musí srovnávat hlavně zahraniční cestovní ruch. Pokud jde o příjmy z tohoto sektoru na obyvatele (asi 600 dolarů), patří Chorvatsko k jihoevropské špičce. „Víme ale, že účtované ceny mnohde neodpovídají kvalitě služeb, podotýká Stupar. I záhřebské ministerstvo hospodářství na svých webových stránkách konstatuje, že „zvýšení kapacity v tomto sektoru a kvality služeb si vyžádá značné investice . Přinést by je měl zahraniční kapitál, který se zatím do země příliš nehrne. Kromě toho, jeho zájem se omezuje hlavně na telekomunikace a bankovnictví.
