V energetické politice státu panuje chaos a bezkoncepčnost.
Neustálé změny státní energetické politiky a nesrovnalosti v legislativě se negativně odrážejí i na podnikání subjektů v oblasti centrálního zásobování teplem.
Firma Lenoxa podniká v oblasti tepelné energie po několik let. Tepelnou energii a teplou užitkovou vodu dodávala mimo jiné i do bytových domů ve vlastnictví bytového družstva Květnice v Kuřimi. Na dodávky měla a stále má s uvedeným bytovým družstvem uzavřenu řádnou dodavatelskou smlouvu. V posledním období však začalo docházet na základě nového přístupu vedení družstva k postupnému odpojování jednotlivých bytových domů, a to v důsledku přechodu na vytápění a ohřev teplé užitkové vody samostatnými kotli v jednotlivých bytových domech.
„Tato skutečnost by sama o sobě nebyla ničím zásadním, pokud by však ze strany bytového družstva byly dodrženy všechny zákonné povinnosti, které s odpojením odběrných míst spojují příslušná ustanovení energetického zákona. Tato norma totiž kromě jiného stanoví povinnost odběratele energie uhradit náklady spojené s odpojením. Tyto náklady byly ze strany naší společnosti vůči bytovému družstvu vyčísleny, avšak jejich úhrada nebyla dosud provedena,“ vysvětluje problém šéf firmy Lenoxa Jan Podolský.
Kolik stojí odpojení?
Problém je v tom, že žádný právní předpis nestanovuje, co jsou náklady spojené s odpojením. Zda jsou to pouze technická opatření, tedy prosté zavření kohoutů, či zda mají zahrnovat i zmařenou investici. Teplárenství je cenově regulovaný obor podnikání, a tak případný zisk závisí daleko více na takových faktorech, jako je velikost kotelny a s tím spojený počet odběratelů. Pokud se počet odběratelů sníží, sníží se tím i návratnost investice.
Zpřesnit formulaci, co jsou náklady spojené s odpojením, měla novela energetického zákona, která se právě projednává ve sněmovně. Metodiku vypočítávání nákladů měla stanovit zvláštní vyhláška, ale protože šlo o „metodiku“ a ne prostý výpočet, v prvním čtení toto ustanovení poslanci zamítli s odůvodněním, že podzákonná právní norma nemůže žádnou metodiku stanovovat. Takže pokud subjekty nejsou schopny se na nákladech spojených s odpojením domluvit, musí rozhodnout soud. Soud bude muset rozhodnout zřejmě i v případě sporu Lenoxy s bytovým družstvem. Zatímco teplárenská firma vypočítala náhradu nákladů spojených s odpojením na třicet šest milionů, družstvo ji vypočítalo na tři tisíce.
Milion a půl z okna
Situace je dnes taková, že družstvo náklady odmítá zaplatit, ačkoli poměrně masivně prodává svůj majetek, neboť dochází k postupným převodům bytového fondu jednotlivým družstevníkům do jejich osobního vlastnictví. Na základě toho podala firma Lenoxa na vedení bytového družstva trestní oznámení pro poškozování věřitele. Celý případ je navíc kuriózní tím, že řada nájemníků nakonec musela navíc až půl roku platit teplo a teplou vodu dvakrát – jednou za teplo z domovní kotelny a podruhé firmě Lenoxa, protože až půl roku trvala výpovědní lhůta po odpojení z centrální výtopny. Za poslední období tak došlo ze strany bytového družstva k neodůvodněnému vynaložení finančních prostředků v celkové výši zhruba půldruhého milionu korun, které nakonec ve svém důsledku budou muset zaplatit jeho členové. I proto bylo firmou Lenoxa podáno trestní oznámení na předsedu družstva pro poškozování cizích práv.
„Bohužel byli nájemníci mylně informováni, takže i když dnes platí za odběr tepla a teplé vody méně, po započtení ceny za pořízení domovní kotelny a nákladů spojených s odpojením budou platit více,“ komentuje vzniklou situaci Podolský. Lenoxa se rovněž úspěšně domohla vydání předběžného opatření, které družstvu zakazuje nakládat se svým majetkem nad rámec běžného hospodaření. Předseda Stavebního družstva Květnice Stanislav Mrkos se k otázkám, na základě čeho vypočítávali cenu jako náhradu za odpojení a proč se odpojili od centrálního vytápění, odmítl vyjádřit s tím, že záležitost je v současné době předmětem soudního sporu, Dodal pouze, že celý případ zároveň řeší Česká energetická inspekce.
Kuřimský případ není jediný
Kuřimský případ je ovšem pouze vrcholem ledovce, jehož hlavní příčinou je neujasněnost v energetické politice státu. Základním faktorem, který ovlivňuje chování jednotlivých subjektů v teplárenství, je ekologická daň na zemní plyn. A zde se naráží na to, jakým způsobem toto médium pojímat. Z hlediska životního prostředí patří k ekologickým palivům, a proto by mělo být osvobozeno od daně. Jenže na druhé straně se jedná o neobnovitelný zdroj energie, takže je zatížen ekologickou daní.
Ne všechny typy vytápění jsou touto daní zatíženy. Zatímco centrální zásobování teplem zatíženo ekologickou daní je (pokud se nejedná o kogeneraci, tedy o souběžnou výrobu elektřiny a vytápění), domovní kotelny nikoliv. Zavádění zemního plynu jako ekologického paliva stálo hodně peněz. Investice do centrálního vytápění jsou nyní ohroženy právě proto, že existují pro vytápění zemním plynem dva různé daňové režimy a stát není schopen kvantifikovat náklady spojené s odpojením.
Bez ekologické daně totiž logicky vyjde pro spotřebitele finančně lépe domovní kotelna, a tak kuřimský případ není jediný. „Ty případy se množí a nepochybně ještě budou přibývat, alespoň podle informací našich členů. Když si připomeneme zavádění zemního plynu pro výrobu tepla jako ekologického paliva, je opravdu zarážející, že se povedlo zatížit toto palivo ekologickou daní stejně jako například uhlí. Přitom právě uhlí jako palivo bylo ekologickým zemním plynem z velké části nahrazeno,“ říká s ironií v hlase Podolský, který je zároveň předsedou teplárenského sdružení Ekoenergosvaz. Nové technologie se přitom podle jeho slov blíží teprve k polovině své životnosti a už jsou prakticky znehodnoceny.
Jak velká je domovní kotelna?
Aby to nebylo tak jednoduché, právě osvobození zemního plynu spalovaného v domovních kotelnách od daně zachránilo řadu plynofikovaných obcí od vracení přijatých dotací na plynofikaci. Pokud by se totiž kvůli vysoké ceně zemního plynu nepřipojilo k nově vybudovanému plynovému rozvodu v obci dostatečné množství odběratelů, nebyly by splněny podmínky pro poskytnutí dotací. „Nikdo se ale nepodivuje nad tím, že osvobození zemního plynu od ekologické daně se posunulo i do měst a míst s nově vybudovaným CZT (centrálním zdrojem tepla). Zde přitom vznikají domovní kotelny i pro více než 200 nebo 300 bytů,“ kritizuje současnou situaci Podolský. „Zákon totiž neomezuje počet vytápěných jednotek, které jsou ještě vedeny jako domovní kotelna. Vznikl tak jasný signál ze strany zákonodárců, že se dále budeme ubírat cestou rozbíjení pracně a za pomoci evropských peněz budovaného systému CZT s moderními plynovými zdroji tepla.“ Přitom podle údajů, které má Ekoenergosvaz k dispozici, je cena tepla z domovní kotelny snížená o ekologickou daň ze zemního plynu přibližně shodná s cenou tepla z CZT, kde jsou k dispozici technologie s vyšší účinností, delší životností a tím nižšími odpisy, a základní cena paliva bez ekologické daně je při větším odběru nižší než v domovní kotelně.
Podolský navrhuje dvě možnosti řešení. První by spočívalo v administrativním omezení domovních kotelen na určitý počet vytápěných jednotek. To se zdá ale Podolskému neprůchodné, protože by to znamenalo, že odběratelé, kteří už si domovní kotelny pořídili, by byli zpětně penalizováni zavedením ekologické daně na domovní kotelny s vyšším počtem odběrných míst. „Přijatelnější se mi jeví varianta, na jejímž základě by byla zrušena ekologická daň i na centrální zásobování teplem pro zemní plyn. Osvobození od ekologické daně zemního plynu užívaného na výrobu tepla by se tak rozšířilo na všechny domácnosti bez ohledu na to, jestli je jejich kotelna v suterénu paneláku nebo v samostatném objektu na sídlišti. „Bohužel v zatímních jednáních s poslanci jsme nepochodili a návrh nebyl akceptován ani v prvním čtení v Poslanecké sněmovně. Politici se zřejmě nechtějí zbavit již přijatých daní.“
Spláče i ekologie
Spor mezi centrálními a domovními výtopnami má i svůj aspekt z hlediska ochrany životního prostředí. Domovní kotelny nemusí na rozdíl od centrálních výtopen provozovat držitel licence se svými povinnostmi, není zde povinné měření emisí škodlivin do ovzduší. A kontrola jako nástroj řízení hospodaření s energiemi a palivy je najednou pryč, přestože se do ní investovalo tolik peněz. To ostatně potvrzuje i kuřimský případ. Krajský úřad v Brně totiž zamítl odvolání proti kuřimskému stavebnímu úřadu, v němž se firma Lenoxa domáhala toho, aby investor domovních kotelen, tedy stavební družstvo, s nímž vede spor o uhrazení nákladů za odpojení, dodal nějakou studii o nezávadnosti zařízení na čistotu ovzduší.
Krajský úřad se v odvolání ztotožnil se závěrem stavebního úřadu v Kuřimi, podle něhož se jedná o malý zdroj znečištění, a tak žádnou rozptylovou studii nevyžadoval. „Jenže pokud se sečtou všechny domovní kotelny, tak už se nejedná o malý zdroj znečištění a podle toho by měly celou věc správní orgány posuzovat,“ namítá Podolský.
Odpojování domovních kotelen z centrálního vytápění vadí i ministerstvu životního prostředí. „Bohužel však s tím nemůžeme v současné době nic dělat. Na vině je podle mého názoru i cenová politika některých subjektů, které podnikají v teplárenství,“ říká mluvčí ministerstva Jakub Kašpar. Nicméně připomněl, že se připravuje novela zákona o ovzduší, která bude požadovat předložení rozptylových studií i pro menší zdroje znečištění. Nicméně platnost příslušného zákona se předpokládá až od roku 2014. Podle Kašpara ministerstvo životního prostředí společně s rezortem financí pracují na variantě, podle níž by mělo být zdanění domovních kotelen a CZT stejné.
Šance na to, aby teplárenské firmy dosáhly odškodnění i za zmařenou investici, jsou v současnosti mizivé. Podle předsedy hospodářského výboru Poslanecké sněmovny Oldřicha Vojíře dnes platí, že v případě odpojení veškeré vyvolané jednorázové náklady uhradí ten, kdo změnu nebo odpojení od rozvodného tepelného zařízení požaduje. Do těchto jednorázových nákladů ale nelze započítat ušlý zisk teplárenské společnosti.
