Zapomenutá obec v česko-polském pohraničí má slastnou vidinu. V jejím lese se ukrývá křišťál za stovky milionů. Hořkosladký příběh Velké Kraše právě začíná.
Turistická značka už dávno odbočila, v dálce se ztrácí i vrčení motorových pil. V téhle části lesa za Velkou Kraší člověka často nepotkáte. Atmosféru místu, kterému se říká Bažantnice, dodávají podivně obnažené kořeny stromů a množství jam připomínajících krátery po granátech.
Po opuštění stezky se zřetelně začnou ozývat údery kovu do kamínků. To jak ostří malé motyčky zajíždí mezi křemenitý štěrk pod uschlým jehličím. „Jak jste to našli? Moc lidí tu nedojde,“ zvedá se ze země klečící žena. Představit se nechce, ale z Vidnavy sem prý na kole přijíždí několikrát do měsíce. Láká ji zdejší ložisko křemene a především průzračné kusy čistého křišťálu. „Něco mám pro sebe, něco prodávám,“ odepíná si z krku přívěsek na zlatém řetízku, který si nechala udělat z místních nálezů.
Desítky čerstvých i starších vydlabaných děr v zemi ukazují, že rozhodně není jediná. Lokalita Křemenčák láká mnoho amatérských kopáčů. Atraktivitu místu dodává i řada legend. Podle jedné tu prý našli křišťálovou tabuli velkou jako okno. Kouzlo utajeného naleziště ovšem zanedlouho zmizí. Nedávný průzkum potvrdil, že zdroje jsou stále bohaté a utáhnou i profesionální povrchovou těžbu.
Podívejte se na fotogalerii:
Iniciativy se chopila radnice ve Velké Kraši. V ruce už má to nejdůležitější - povolení od Českého báňského úřadu. Ale i když to možná bude znít podivně, v obci se 750 obyvateli na dohled od polských hranic, odkud je všude daleko a mladí se postupně vytrácejí, se nikdo příliš neraduje. Přestože v zemi leží stovky milionů korun, ve Velké Kraši zatím optimisty nenajdete.
Raději někoho z Olomoucka
Obecní úřad tady sídlí přímo naproti samoobsluze. Na úřední desce není o chystané těžbě ani zmínka, v obchodě se zase v průběhu dopoledne řeší, kdy dorazí zlevněná piva z Hanušovic. O křišťálu se nechce bavit ani starostka Vlasta Kočí. „Nic neřeknu,“ hlásí hned, když vystupuje ze svého auta před radnicí. Nakonec se ale několik minut zdrží. „Nevím, jestli se toho nemám bát, aby to obec ještě nepoložilo,“ zamýšlí se, zatímco jí vlasy cuchá chladný vítr ze severu. Z jejího vyprávění získá člověk během chvíle pocit, že Velká Kraš je vlastně nejspokojenější obcí v Česku, nic nepotřebuje a že obrovské sumy, které slibuje prodej křišťálu, spíš mohou tuhle pohádku zničit.
Zaostřeno na lithium: Vláda schválila politiku pro nerostné suroviny
„Na co peníze? Akvapark nepotřebujeme, máme retrokoupaliště, které nám každý závidí,“ vykládá starostka. Pro Velkou Kraš se sedmnáctimilionovým rozpočtem zatím těžba představuje nepřekonatelnou hradbu. Rozjet dobývání, natož najít kvalifikované odborníky sama nedokáže. A pokud se obec spojí s investorem, musí si zase pohlídat, aby ji nepřevezl.
V lokalitě zvané Křemenčák či U bílého kamene se čistý křemen pro slezské sklárny těžil od středověku, první zmínky pocházejí z roku 1509. K rozvoji dochází v 19. století, v roce 1877 začíná organizovaná těžba, křemen je na místě prán, drcen a odvážen polní koňskou dráhou. Až do začátku první světové války se tady měsíčně vytěžilo zhruba pět vagonů. Kvůli silnému přítoku vody a stále větší hloubce se dobývání zastavilo, příležitostně se pak zdejší křemen využíval jako štěrk nebo přísada pro výrobu cihel ve vidnavské šamotce. Průzkum pro novou těžbu v 50. letech skončil neúspěchem. Ložisko proslulo nálezy až 75 centimetrů velkých krystalů záhnědy a křišťálu. Zdroj: P. PAULIŠ
Jak opatrně potvrzuje Kočí, vyjednávání už se rozbíhá. V minulých týdnech sice s nadsázkou říkala, že by do tohohle výběžku Slezska mohla proniknout i věhlasná společnost Swarovski, spokojit se ale bude muset s méně známou firmou. Velkou Kraš prý kontaktoval jeden vážný zájemce z Olomoucka a postupně se ozývají další. Dá se čekat, že zájem bude sílit. Podle geoložky Taťany Schmidtové ze Správy CHKO Jeseníky nabízejí dvě zdejší křemenné žíly několikametrové mocnosti velmi kvalitní surovinu. Celkově by se tu mohlo vytěžit až 335 tun cenných kamenů, z jejichž prodeje by mohl těžař utržit zhruba tři čtvrtě miliardy korun. „Co ale nevíme, je to, kdo tam bude pracovat. Historicky se sice všude v okolí těžilo, ale ti starší už umírají a mladí odcházejí nebo sedí u televize,“ upozorňuje starostka Vlasta Kočí na další neznámou.
Zapálím to tady
Důvodem, proč se dosud o průmyslové těžbě ve Velké Kraši nemluví, jsou také obavy z dopadů na cestovní ruch. Oblast v podhůří Rychlebských hor ožívá především v létě, místní podnikatele drží nad vodou turisté. Panuje tady strach, aby těžba a následná doprava křemene a křišťálu prázdninovou atraktivitu „tichého“ regionu neporušila. Vytěžené tuny kamene totiž bude třeba roztřídit a potom převézt k následnému zpracování. A všechno tohle přináší velká rizika.
Nejasnosti kolem transportu materiálu tíží především majitele kempu v okolí Bažantnice. I když do Velké Kraše vede železnice, kámen z lesa budou muset ke kolejím přibližovat těžké náklaďáky. Dřív z lomu vedla polní koňská dráha. Teď se logicky nabízí asfaltka, která se k nalezišti vine kolem koupaliště a kempu Habina s třemi sty lůžky v chatách a hlavní budově. „Jestli to budou vozit tudy, tak to asi zapálím,“ zlobí se majitel tábořiště. „Měli by tam ty kameny nechat ležet, ať nás o ně ještě někdo neokrade,“ odmítá těžbu.
Nejkratší vzdálenost pro náklaďáky představuje překladiště na železniční trati mezi Vidnavou a Velkou Kraší. Ostatně dráze by se tím vrátil původní účel - dlouhá desetiletí po ní vlaky odvážely čerstvé cihly z místní šamotky, jejíž ruiny se na pomezí obou obcí rozpadají dodnes. Potíž ale je, že trať dlouho nefunguje. Osobní vlaky tu nejezdí od roku 2010, nákladní provoz ustal o dva roky později.
V současnosti železnice hledá kupce. A tak se může stát, že než Velká Kraš začne těžit, trať bude pryč. „V první veřejné soutěži se nabízela za cenu znaleckého posudku, konkrétně za 3,9 milionu korun. Žádný uchazeč neprojevil zájem. Aktuálně jsme vypsali druhou veřejnou soutěž s cenou 1,1 milionu,“ popisuje Kateřina Šubová, mluvčí Správy železniční dopravní cesty.
Jestliže se ale zájemce opět neobjeví a koleje nebudou chtít ani okolní obce, rozjede se řízení ke zrušení dráhy, tedy faktický konec lokálky. Zbyl by jen násep. A v takovém případě by náklaďáky nejspíš musely kámen z lesa vozit až mezi domy na nádraží do Velké Kraše nebo by se do vagonů vůbec nepřekládal.
Nejsem kompetentní
Tím, kdo má k těžbě po starostce nejblíže, je geolog Stanislav Staněk ze Zlatých Hor. Přestože jde ve věci křišťálu o jejího nejbližšího spojence, Vlasta Kočí nechce jeho jméno během rozhovoru vůbec zmiňovat. Nicméně připouští, že kdyby bylo jen na něm, dobývání kamene v Bažantnici by se rozjelo hned. To on je prý největším zastáncem vytěžení vzácného minerálu. Ostatně v tabulkách městského úřadu v Jeseníku Staněk figuruje jako žadatel o povolení hornické činnosti.
Týdeník Euro se jej pokoušel několikrát kontaktovat, nicméně na telefony nereagoval a odpověděl jen na e-mail: „Nejsem v této chvíli kompetentní zodpovídat jakékoli dotazy.“ Což je poměrně škoda. Právě Staněk pravděpodobně ví nejlíp, proč se obec na stomilionovou misi vydala právě nyní a co bylo spouštěčem. Velká Kraš každopádně stojí na prahu velkého dobrodružství. Zatím ale nikdo nedokáže odhadnout, jak se příběh vyvine. Tedy jestli zdejší obyvatele čeká sladká budoucnost, nebo jen hořké roky, kdy budou muset sledovat, jak poklad z jejich lesa mizí v cizích rukou. Stačí však jeden krátký výhled z ruin vidnavské šamotky, aby jim člověk přál první možnost.
| Jak se bude těžit: |
|---|
| · Dobývací prostor: méně než 1 hektar |
| · Plocha jámy: 0,3 hektaru |
| · Hloubka jámy: maximálně 15 metrů |
| · Doba těžby: 13 let |
| · Množství vytěženého materiálu: 67 000 tun |
| · Z toho cenných kamenů: 335 tun |
| · Roční těžba: 5000 tun nerostu/25 tun cenných kamenů |
| · Zisk z prodeje křišťálu: zhruba 50 milionů ročně |
| · Vstupní investice: přes 10 milionů korun |
| · Využití vytěženého křišťálu: v optice, šperkařství, zbytkový materiál poslouží k výrobě skla |
