Další z životních přemetů: bývalý novinář se náhle postavil do čela kritiků České televize
Byl to zvláštní a velice smutný pohled.
Martin Komárek seděl po prvním dnu sněmu hnutí ANO před necelými dvěma měsíci naproti baru v Babišově Centru pohybové medicíny. Sám. Seděl sklesle, skleněné unavené oči upřené do jediného neznámého bodu prozrazovaly, že mu zrovna končí náročný den. Nic nepil. Jen tak seděl.
Právě před pár hodinami ho delegáti sněmu nezvolili do nejužšího vedení hnutí, dostal se jen do předsednictva.
Kolem něj procházeli s úsměvem na rtech jeho úspěšnější kolegové. Nikdo z nich si ho ani nevšiml. Komárek působil, jako by přirozený úsměv už navždy ztratil. „Jste hodně smutný, že tu tak sedíte?“ ptám se ho. Znavený Komárek si prohlédne mou vstupní kartičku s nápisem „Press“ a náhle vyskočí z křesla jako do vojenského pozoru. „Ne, ne. Vše je pořádku. Sněm dopadl dobře. Zvolili jsme nejlepší kandidáty,“ říká tak nějak automatizovaně jako nějaký tiskový mluvčí. „Vážně?“ „Ale ano. V předsednictvu jsou zastoupeni manažeři z Agrofertu i my kluci z plakátu.“ Padající hvězda Člověk se v tu chvíli nemůže zbavit pocitu, že tento dlouholetý novinář bez významnější politické zkušenosti právě nepřesvědčivě předstírá, že se mu vlastně nic nestalo.
Kvůli své přirozenosti to ale nedokáže zahrát s pokerovou tváří tak jako ostatní. Ještě před dvěma lety patřil mezi nejdůležitější představitele hnutí, v bílé košili vyhlížel voliče na plakátech, byl lídrem v Libereckém kraji a jezdil s Babišem po českých i moravských kulturních domech vykládat o tom, jak zajistit, aby bylo líp.
Teď je však jen jeden z mnoha. Nedlouho po parlamentních volbách už se vedle Babiše objevoval jen velmi sporadicky. Na nějaký čas o něm dokonce nebylo ani slyšet. Volič dostal snadno pocit, že jeho hvězda po zvolení zapadla.
A nevzplála ani na nedávném sjezdu. Komárek tam během svých proslovů delegáty spíše bavil vtipy a postřehy, než že by je zaujal programem.
Komárkův životní příběh je neobyčejný.
Plný paradoxů, změn postojů, omylů, selhání… Další z pozoruhodných přemetů někdejšího široce respektovaného komentátora deníku Dnes, na jehož glosách se učila celá jedna generace novinářů, se odehrává právě teď. Opět se o něm začíná mluvit, je zván do televizních debat, zvedá jeden telefon za druhým. Našel si velké a nebezpečné téma. Jako předseda volebního výboru Poslanecké sněmovny, který například navrhuje členy do Rady České televize (ČT), se ne zcela odůvodněně do televize opřel kvůli jejímu „neprůhlednému hospodaření“.
Jako bývalý novinář se tak postavil proti svým někdejším kolegům. Mnozí z nich mu kvůli tomu nemohou přijít na jméno. Zaměstnanci televize, ale i řada poslanců to vnímá jako přímý politický útok na nezávislost veřejnoprávního média. Politik by podle jejich názoru měl při svých pochybnostech o řízení televize nejprve oslovit Radu ČT, která je tu ze zákona právě kvůli tomu, aby od sebe oddělovala politiky toužící televizi ovládnout a její zaměstnance. Ti totiž nesmějí těmto vlivům podléhat, ale musejí dělat svou práci v zájmu „veřejnoprávnosti“.
„Televize je nejméně kontrolovanou organizací v této zemi. Nevím, jak hospodaří, a to je špatně,“ vysvětluje mi Komárek hned na úvod ve své poslanecké kanceláři. To je poměrně odvážné tvrzení. Přestože zpráva obsahuje účetní závěrku se zprávou auditora a podrobné vyčíslení nákladů například na taxislužbu či videokazety, Komárek si stále stojí za tím, že se v hospodaření televize, financované především z peněz koncesionářů, nevyzná. Přitom se zpráva o něm nijak výrazně neliší například od finančních zpráv politických stran včetně zprávy hnutí ANO.
O financování politických stran toho také více nevíme, nezveřejňují své smlouvy, ačkoli jsou placeny především z příspěvků ze státního rozpočtu. Teď však nejde o financování stran. Teď jde o to, zda sněmovna schválí výroční zprávu televize o hospodaření za rok 2013. Neschválení zprávy by znamenalo pád rady a pravděpodobně i konec ředitele České televize Petra Dvořáka.
„Není pravda, že je hospodaření České televize nekontrolované a netransparentní. Kontrola hospodaření České televize je v kontextu ostatních institucí financovaných z veřejných zdrojů nadprůměrná. Opírá se v zásadě o tři pilíře: o Radu ČT a dozorčí komisi, o nezávislý audit i o veřejnost. Všechny materiály o hospodaření České televize jsou veřejně dostupné,“ brání Českou televizi její ředitel Petr Dvořák. Někteří poslanci hnutí ANO v čele s Komárkem přitom mají o kvalitě zprávy o hospodaření pochybnosti. Navzdory tomu, že ji volební výbor loni v říjnu doporučil schválit, aniž by předseda Komárek vyjádřil takto zásadní připomínky.
Svůj obrat dnes vysvětluje tím, že se změnila situace a od Rady České televize očekával, že zprávu o hospodaření upřesní. Nikomu však nic neřekl. Rada je podle Komárka příliš laxní, vystupuje spíše jako poradní sbor ředitele Dvořáka, nekriticky chválí poměry v neefektivní televizi místo toho, aby její řízení skutečně kontrolovala.
TELEvIzNí MOc „Televize platí desetimiliony a stamiliony soukromým produkcím a rozhoduje o tom jediný člověk. Rada ČT má omezenou možnost tyto investice kontrolovat a žádnou možnost o nich spolurozhodovat. To není dobře, zákon o České televizi je postaven špatně a měl by se změnit,“ tvrdí Komárek. Jak, to zatím přesně neví. Ale určitě v tom smyslu, aby rada jmenovaná politiky získala nad vedením televize větší moc.
Za úvahy o změně mediální legislativy Komárka chválí šéf poslaneckého klubu hnutí ANO Jaroslav Faltýnek a upřesňuje jeho kritiku. „Televize by měla zveřejňovat každou smlouvu, kterou podepíše,“ říká nejbližší politický spolupracovník Andreje Babiše. Politika v tom podle Faltýnka ani Komárka nehraje žádnou roli. Jejich výhrady prý směřují pouze k „netransparentnímu hospodaření“. „Pokud jsou lidé v České televizi inteligentní a sebevědomí, nemohou se cítit ohrožení. Pokud jsou to hysterky, tak ano,“ odmítá jakýkoli politický tlak Komárek.
Jeho kolega z volebního výboru, poslanec hnutí ANO a bývalý ředitel Českého rozhlasu v Pardubicích Martin Kolovratník s Komárkem nesouhlasí. „A není to poprvé. O nezávislost České televize v důsledku těchto veřejných výroků politiků mám mírné obavy. Především pak o sebevědomí té televize. Redaktoři by se mohli bát jít do kontroverznějších politických témat, mohli by se uchýlit k autocenzuře,“ varuje Kolovratník před tlakem přímo z lavic Poslanecké sněmovny. Nerozumí tomu, proč Komárek téma hospodaření televize vznesl právě nyní, když loni při projednávání ve výboru žádné námitky neuvedl.
„Já si o hospodaření televize ze zprávy obrázek dokážu udělat. A nemám pocit, že by televize nějak plýtvala nebo rozhazovala. Pokud má teď Martin Komárek nějaké výhrady, měl by si pozvat radní na výbor, pověřit je, aby zpracovali nějakou analýzu, a ne přímo kritizovat televizi. Mezi politiky a televizí by měl být odstup,“ míní Kolovratník.
Minulý týden volební výbor sněmovny zvolil 15 jmen do užšího výběru nových pěti radních televize. I tento výběr však boří hranice mezi politickými stranami a veřejnoprávním médiem, které nevlastní politici, ale de facto koncesionáři. Do výběru se dostal také Daniel Váňa, ještě loni mediální poradce Andreje Babiše a šéf mediální sekce hnutí. Váňa už se o funkci v radě ucházel před rokem, ale právě kvůli tomuto střetu zájmů z volby odstoupil. Nyní už v hnutí ANO nepracuje.
Komárek však tvrdí, že hnutí ANO nepřipouští nominaci politických kandidátů.
„ANO vzniklo právě kvůli tomu, aby, jak říká Andrej Babiš, ten matrix rozbilo. My nechceme, aby tam byli voleni předem dohodnutí kandidáti,“ ujišťuje poslanec.
REPORTÉŘI aGROFERTU Česká televize je v současnosti pod přímým tlakem nejen z Poslanecké sněmovny, ale také z Agrofertu. Práci investigativních reportérů televize o střetu zájmů Andreje Babiše před několika týdny napadl stížností místopředseda představenstva Agrofertu Josef Mráz. Ten přitom v minulosti působil jako člen dozorčí rady společnosti Key Investments, kde se ztratily stamiliony korun, na což v minulosti taktéž upozorňovali Reportéři ČT. Na začátku dubna navíc vyšla na titulní straně deníku Dnes vlastněného Andrejem Babišem zpráva s titulkem Aféra ČT. Praly se přes ni peníze. Nejedná se však o aféru České televize, v níž by médium bylo viníkem. Text upozornil na případ, v němž firmy zprostředkovávající sponzoring pro ČT údajně vystavovaly klientům faktury na vyšší částky, než kolik televizi platily. To znamená, že televize je spíše obětí.
Podle Komárka nemají tyto „shody náhod“ z poslední doby žádný vliv na jeho kritiku hospodaření televize. „S Agrofertem ani s deníkem Dnes nemám nic společného. Lidé z Agrofertu jsou jen mí političtí parťáci,“ říká. Kvůli své náhlé kritice veřejnoprávní televize se musí Komárek znovu vracet do nepříjemné historie. Je nucen odpovídat na dotazy novinářů o svém několik let starém komentáři z deníku Dnes, kde kritizoval roli svého pozdějšího šéfa Andreje Babiše při privatizaci Unipetrolu. „Tam jsem se mýlil. Tehdy o tom vysílal reportáže Janek Kroupa v televizi Nova a psali o tom mí respektování kolegové z deníku Dnes. Tak jsem vzal ty jejich informace a použil jsem je v tom komentáři. Nepotvrdilo se nikdy, že by Andrej Babiš měl nějaký obchod se státem ohledně Unipetrolu,“ tvrdí dnes Komárek.
Dotazy často zabrousí i do hlubší minulosti.
Třeba do roku 1986, kdy Komárek, člen KSČ stýkající se s disidenty, v tehdejší svazácké Mladé frontě napsal oslavný text o Klementu Gottwaldovi. „Byl jsem schizofrenní.
My všichni jsme si z té doby trochu té schizofrenie odnesli,“ vzpomíná a dodává, že ho následně kvůli protestu proti potlačovaní demonstrací při Palachově týdnu v lednu 1989 z redakce vyhodili.
Ptám se Martina Komárka, zda není možné, že se ve své současné kritice České televize opět mýlí tak, jako se mu to stalo v životě už několikrát. „Já věřím, že jsem se ze svých omylů poučil. Ale nikdo není neomylný.“
Já věřím, že jsem se ze svých omylu poučil. Ale nikdo není neomylný,“ říká Martin Komárek.
O autorovi| JAN NOVOTNÝ, novotnyj@mf.cz
