Ke standardu západní střední třídy máme daleko
Proti metaforickým „horním deseti tisícům postavme reálnou statistickou kategorii domácností s nejvyššími příjmy pojatou jako kvantil - dvacetiprocentní část - celkového souboru zaměstnaneckých do- mácností. Na opačném konci stojí spodní kvantil - pětina domácností s nejnižší příjmovou úrovní. V odboru statistiky zaměstnanosti, mezd a šetření domácností Českého statistického úřadu srovnali příjmy a výdaje na těchto pólech a ;ještě porovnali situaci na počátku novodobé české státnosti - v roce 1993 - a v roce 1998. Zjistili zajímavé věci.
V neprospěch mladých.
Předloni spadly do nejnižší kategorie domácnosti s čistým měsíčním příjmem na hlavu pod 4 781 korun, na nejvyšší kategorii bylo třeba mít alespoň 11 020 Kč. Uvážíme-li, že nejhůře placený kvantil má v průměru půldruhého e konomicky aktivního člena a dvě nezletilé děti, pohybuje se v nemalé míře v sociální záchranné síti. Ročně se zde sejde necelých sto devadesát tisíc korun, přičemž téměř pětinu představují sociální příjmy (viz tabulka). Oproti třiadevadesá tému roku ovšem jejich váha poměrně výrazně klesla. Ne snad proto, že by o tolik stouply příjmy pracovní, ale kvůli změnám v systému sociálních dávek, zejména zpřísnění kritérií pro přiznání přídavků na děti.
Nejchudší domácnosti přitom většinou netvoří žádné „sociální případy , ale lidé v nejlepších letech. Pouze z dvanácti procent jde o neúplné rodiny - většinu tvoří úplné rodiny s dětmi, kde jeden nebo oba rodiče pracují. Vysvětlení, ž e se často jedná o přechodnou situaci, způsobenou například odchodem manželky na mateřskou dovolenou, platí jen částečně. Ve více než dvou třetinách rodin je totiž v čele osoba ve věku třicet až devětatřicet let, v bezmála třiceti procente ch je to čtyřicet až devětačtyřicet let. A co je ještě zajímavější: Vůbec se zde nevyskytují domácnosti důchodců s věkem přednosty nad šedesát let!
Bez dětí.
Rodiny penzistů naopak tvoří dvanáct procent domácností v nejvyšším příjmovém pásmu a od roku 1993 se jejich podíl takřka zdvojnásobil. V převážné míře je nejvyšší příjmová kategorie tvořena dvěma bezdětnými manželi, kteří oba vy dělávají. Významnou část - třetinu - pak představují jednočlenné domácnosti. Přednosta je nejčastěji ve věku padesát až padesát devět let a má alespoň maturitu. Právě nižší kvalifikace je jedním z hlavních handicapů v dolní příjmové skupině, kde v čele domácnosti převládají vyučení dělníci. Vysokoškoláků je minimum a jejich podíl klesá.
Ačkoliv průměrný měsíční příjem dvanáct a půl tisíce čistého na hlavu je v našich poměrech dost, na horních dvacet procent to není nic zázračného. Analýza Českého statistického úřadu tak implicitně potvrzuje názor docenta Večerníka a dalších sociologů, že ani z příjmového hlediska se u nás nevytvořila početná střední třída, která dominuje ve vyspělých kapitalistických zemích, a zatím nic nenasvědčuje, že by tomu v dohledné budoucnosti mělo být jinak.
Reálný růst příjmů.
Má-li pravdu statistika, pak je údajný pokles daňové zátěže v uplynulých letech báchorka. Podle analýzy činil podíl daně z příjmu a odvodů zdravotního a sociálního pojištění na celkových hrubých příjmech předloni v dolní pětině domácností 14,9 a v horní pětině 20,3 procenta a oproti roku 1993 se zvýšil o devět, respektive sedm desetin procentního bodu.
Čisté příjmy nejbohatších domácností stouply za šest let o čtyřiadevadesát a chudých domácností o třiaosmdesát procent. Vzhledem k tomu, že dynamika příjmů v obou skupinách předstihla růst spotřebitelských cen, v reálném vy jádření na tom byly movité domácnosti o čtvrtinu a chudé rodiny o téměř sedmnáct procent lépe než v roce 1993. Rozdíly mezi oběma póly se tedy prohloubily - ve spodním kvantilu byla v roce 1998 necelá třetina příjmů nejvyšší skup iny. Reálný růst příjmů byl částečně použit - zejména v nižší příjmové skupině - na vyrovnání poklesu nákupů spotřebního zboží z počátku devadesátých let a na zvýšení standardu v dalších zbytných věcech, jako je kultura či rekreace. Význa mná část však šla i do úspor. Zatímco ve spodní příjmové skupině domácností v roce 1993 převyšovaly vklady vybrané úspory zhruba o pět set korun, v osmadevadesátém to bylo téměř dva a půl tisíce. V nejmovitějších domácnostech stoupl přírůstek vkladů z osmi na osmnáct tisíc. Jak je zřejmé, co do tempa růstu vedou domácnosti s nejniž šími příjmy, nicméně podle nominální výše dosáhl přírůstek jejich vkladů jen sedminy úrovně nejlépe zabezpečených rodin.
Lepší struktura vydání.
Ačkoliv ceny domácích zařízení, kam patří i elektronika, od roku 1993 poklesly, vydání obou skupin domácností v těchto položkách stoupla. To znamená, že lidé volné peněžní prostředky hodně umisťovali tímto směrem. U spodní příjmové kategorie byl růst tohoto typu vydání nesrovnatelně rychlejší než u bohatých rodin (130 ku 40 procentům). To však ale ještě nic neříká o kva litě spotřeby. Jednak deficit z hubených let byl u nejnižší příjmové skupiny nejvyšší, jednak existují řádové rozdíly ve vydaných sumách peněz.
Naopak vydání na značnou část zboží běžné spotřeby (výživa, oblečení, obuv, provoz domácností) rostla pomaleji než celková čistá peněžní vydání. Výjimkou jsou výdaje na bydlení, determinované cenovými deregulacemi. Jestliže ovšem v roce 1993 vy- dávaly domácnosti s nejnižšími příjmy na bydlení čtyři pětiny toho, co nejbohatší domácnosti, předloni to už byly jen tři pětiny. Analýza ČSÚ z toho vyvozuje větší možnosti movitějších rodin investovat do vlastního domu nebo bytu. Vydání na údr žbu nebo pořízení domu či bytu se v těchto domácnostech zvýšila více než čtyřikrát, což je i důsledek privatizace bytového fondu.
Právě ve prospěch nákladů na bydlení se snížil podíl vydání na druhou klíčovou položku - výživu. Spočítáme-li ale tyto dvě skupiny dohromady, dojdeme k závěru, že už tak vysoký podíl životně nezbytných položek ve vydání českých domácností ve druhé polovině devadesátých let dále stoupl: v rodinách s nejnižšími příjmy na osmačtyřicet, v nejmovitějších rodinách na dvaačtyřicet procent všech vydání. To nás v evropském měřítku řadí mezi země s nízkou životní úrovní.
Šetří na jídle.
Pokud jde o konkrétní strukturu spotřeby potravin, je zjevné, že domácnosti s nejnižšími příjmy se musejí uskrovňovat. Rychlejší růst spotřeby v těchto domácnostech byl do značné míry jen vyrovnáváním poklesu z předcho zího období. Podle statistických údajů například roční spotřeba masa klesla v letech 1989 až 1993 v průměrné zaměstnanecké domácnosti bezmála o sedm kilo- gramů, spotřeba sýra o půldruhého kila. Trvalým trendem je pokles spotřeby hovězího (od roku 1989 téměř o dvě třetiny) a nahrazování tohoto výpadku drů- beží a mírně i rybami.
I přes rychlejší tempo růstu však v rodinách s nejnižšími příjmy zůstala spotřeba jednotlivých druhů potravin v pře- počtu na hlavu výrazně nižší než v horním příjmovém kvantilu. Vysvětlení, že malé děti méně jedí a vaření pro více lidí je hospodárnější, není vyčerpávající. Sýrů spotřeboval člen chudé domácnosti v průměru o 48 a uzenin o 4 5 procent méně, přičemž na spotřebu těchto druhů potravin nemá velikost domácnosti výraz- nější vliv. Koneckonců i čokolády se v převážně bezdětných vysokopříjmových domácnostech sní v přepočtu na jednu osobu bezmála dvakrát tolik co v nejnižší příjmové skupině.
Vysokou lukrativnost výroby nealkoholic- kých nápojů potvrzuje ojedinělý růst jejich spotřeby v obou kategoriích rodin. Ve finančně nejslabších domácnostech vypili v předloňském roce namísto necelých pětadvaceti sedmdesát litrů nealka, v bohatých domácnostech potom spotřeba stoup la totálně: z 58 na 158 litrů.
Oblečení z tržiště.
Stejně jako nápojáři to mají s odbytem dobré i trhovci. Levné oděvy i prádlo vyhledávají obě příjmové skupiny. Množství nakoupeného oblečení se totiž sice za sledovaných šest let zvýšilo, ale dynamika průměrných ce n kupovaného zboží zaostala za indexem spotřebitelských cen textilu a oděvů. Až na vý- daje na konfekci v domácnostech s nejnižšími příjmy zaostalo za inflací i tempo růstu výdajů na ošacení. Totéž se týká bot, byť zde možnosti levného nákupu v second handech a tržištích nejsou tak široké.
V nominálním vyjádření se výdaje v jednotlivých příjmových skupinách pochopitelně dost liší. V nejlépe finančně za- jištěných domácnostech utratili předloni za konfekci v průměru tři a půl tisíce za osobu, zatímco v chudých rodinách jen tisíc korun, za boty to bylo devatenáct set, respektive jedenáct set. Průměrná cena jednoho kusu konfekčního oblečení byla v horní skupině 833, v dolní 526 Kč, u bot 573 a 384 korun.
Místo bydliště.
V celkově rychle se zdražujícím bydlení bije do očí enormní zvýšení výdajů na údržbu, výstavbu nebo koupi nového bytu a domu. V domácnostech s nejnižšími příjmy stouply 3,7krát a v domácnostech s nejvyššími p říjmy dokonce 4,5krát. Absolutní výše v těchto částech je ovšem velmi rozdílná. Rodiny s nejvyššími příjmy investovaly v roce 1998 do údržby a výstavby bytů průměrně přes patnáct tisíc na osobu, nejnižší příjmová skupina domácností jen o málo víc než d esetinu této sumy. Ačkoliv převážná část těchto výdajů jde opravdu do bytové údržby nebo výstavby, svůj význam podle statistického úřadu měl i převod družstevních bytů do osobního vlastnictví.
V letech 1993 až 1998 se značně prohloubil rozdíl ve vydáních na nájemné a komunální služby mezi oběma skupinami domácností. Zatímco v roce 1993 to bylo v přepočtu na domácnost jen asi 240 Kč, předloni už desetkrát víc. Analýza ČSÚ upozorňuje, že vedle vyššího standardu bydlení to ovlivňuje i velikost místa bydliště. Ve městech nad pade- sát tisíc obyvatel, kde ceny nájmů stouply nejvýrazněji, bydlí čtyřiapadesát procent domácností s nejvyššími příjmy, ale jen třicet procent nejchudších rodin.
Různá kvalita.
Jedinými položkami, kde výdaje nejnižších příjmových skupin domácností předčí nejmovitější, jsou mléko, vzdělání a jesle spolu s mateřskými školami. Můžou za to děti. Například u předškolních zařízení je index růstu vydání u nejchudších domácností astronomický: 1 420,8.
Vybavenost domácností kuchyňskými spotřebiči se co do množství výrazněji neliší a některých přístrojů (kuchyňský robot, mikrovlnka) mají domácnosti v nej- nižší příjmové skupině dokonce víc. Opět hlavně kvůli dětem. Nejvyšší příjmová skupina rodin ovšem vydala předloni na nákup zařízení pro domácnost téměř tři tisíce korun na hlavu, nejnižší skupina jen něco přes šest set. Jedním z důvodů je nižší poč et členů vysokopříjmových rodin, ale hlavně jde o rozdíly v kvalitě nakupovaného zboží. Totéž platí o spotřební elektronice, ale i o výdajích na rekre- aci. Domácnosti s nejnižšími příjmy vydaly v roce 1993 na cestování a ubytování 454 Kč na hlavu, předloni dvakrát více. V nejvyšší pří- jmové kategorii to ale bylo ještě pětkrát tolik. Ze čtyř pětin šly přitom tyto peníze na dovolenou v zahraničí, zatímco domácnosti s nižšími příjmy poznávaly krásy vlasti. Na zahraniční rekreaci vydaly v průměru necelých čtyři sta korun na hlavu, desetinu částky v nejvyšší příjmové kategorii.
Stejně aut.
Největší automobilovou nákupní horečku zažily obě skupiny domácností v roce 1997. Předloni nastal rychlý propad, nicméně oproti roku 1993 byly vý- daje na nákup auta výrazně vyšší - v přepočtu na domácnost stouply v nejbohatší skupině takřka dvojnásobně a v nej- nižší příjmové skupině dokonce pětkrát. I tak však částka, kterou v přepočtu na domácnost vydali ve spodní skupině na nákup automobilu - 1878 Kč - nedosáhla ani šestnácti procent sumy v nejvyšší skupině.
Vybavenost osobními automobily je přitom v obou typech domácností víceméně srovnatelná (v roce 1998 62,6 auta na sto domácností s nejnižšími příjmy a 68,6 automobilu v nejvyšší skupině), z čehož vyplývají podstatné rozdíly v pořizovací ceně. Předloni byla průměrná cena nově pořizovaného automobilu v nejnižší příjmové skupině 37 tisíc a v nejvyšší 131 tisíc korun.
Penzijní připojištění.
Auta nepřímo ovlivnila i růst vydání na pojištění, a sice prostřednictvím zvyšování cen takzvaného povinného ručení. Rozhodující vliv však měla postupná kultivace tuzemského pojistného trhu a rozšíření nabídky různýc h druhů pojištění, především pojištění osobního.
Pochopitelně se to opět nejvíce projevilo v nejvyšší příjmové skupině domácností. Český statistický úřad uvádí, že jen výdaje na penzijní připojištění předloni v těchto domácnostech činily více než 1700 korun na osobu, zatímco v roce 1993 stačila pětistovka na všechny druhy osobního pojištění dohromady.
