Banánová republika
LÁNY (rom) – Kontakt Hradu s negádžovskou menšinou sice navázala první dáma už na romských plesech, teprve po návštěvě prezidentského páru na mosteckém sídlišti Chanov se však dá mluvit o romsko-klausovské vzájemnosti.
Nabarvené fasády, zasklená okna, umyté žigulíky, davy Romů ve slavnostních teplákových soupravách – tak přivítal Chanov Václava Klause s chotí při jeho spanilé jízdě po severních Čechách. „Á, dětičky. Zamáváme jim,“ špitl dojatý Václav Klaus manželce Lívii cestou od limuzíny na improvizovanou tribunu u zazděného torza místní samoobsluhy. „Vybrali jste si krásné počasí. To tady máte pořád?“ naladil přítomné, a ti spontánně odpověděli: „Hej, keď nie je hmlisto.“ Dál už Romové prezidenta poslouchali se skelným pohledem upřeným pozorně do dálky. „Zahraniční novináři se mě stále ptají, kolik set tisíc nezaměstnaných budeme mít. Nechci, aby to znělo asociálně, aby to někdo zneužil proti mně, ale při měkkosti našeho reformního postupu vidím skoro větší problém mít konečně prvního nezaměstnaného, než že jich bude strašně moc. Vznikají falešné vize, že rychlá reforma povede k rychlé inflaci nebo nezaměstnanosti. Pravý opak je pravdou. Nereforma povede k inflaci a nezaměstnanosti. Koneckonců, můžete se sami přesvědčit, jak úspěšně jsem zreformoval hospodaření na lánském zámku,“ hodil Klaus mezi Romy efektní řečnickou figuru. Dav ožil. „No to je prezident! Nech žije!“ křičelo nadšeně celé prostranství mezi paneláky. „Moji Romové mi rozumějí,“ svěřil se cestou zpátky pohnutý prezident své ochrance.
Když týden nato před bránou zámku v Lánech zaparkovala kolona mercedesů a moskvičů, nevěděli hoši z Hradní stráže, co se děje. „Tak se teda ideme podívat na šéfa,“ ohlásil se u strážní budky muž snědé pleti. „To je strašlivé nedorozumění. Já přeci vždycky tvrdil, že černý trh jakéhokoli typu je jen fiskální ztrátou, že trh černý, šedý i bílý skvěle uspokojuje spotřebitelské potřeby, a že kritika černého trhu z tohoto hlediska není na místě,“ kroutil prezident hlavou ke své ženě, skryt za závěsem okna své rezidence v obavě, že Chanovští nepochopili přesně jeho projev. Lívia však projevila odvahu a duchapřítomnost: díky ní se stovky návštěvníků z Mostecka mohly přesvědčit, jak skvěle se táboří na louce u Amálie a jak chutná vysoká z lánecké obory.
Večer si Klaus získal srdce Romů podruhé, když u ohýnku vzpomínal na svou mladickou slabost pro krásné černovlasé dívky. „Tím darovaným meďákem se na vás určitě zase přijedu brzy podívat,“ ujistil hosty.
