Nezávislé obchodování s ropou má pod palcem supertajná síť. A jejím guru je Marc Rich.
Když loni jednoho svěžího podzimního dne opouštěl Benjamin R. Pollner, světoběžník a manažer v ropném průmyslu, svůj luxusní byt v předválečném domě na manhattanské Park Avenue, oslovili ho vyšetřovatelé kanceláře manhattanského okresního prokurátora Roberta M. Morgenthaua. Začali mu klást otázky o jeho domnělé účasti na skandálu souvisejícím s programem Organizace spojených národů Ropa za potraviny. Pollner, vysoký štíhlý šedesátník s tváří znuděnou životem, vždy oblečený do šatů evropského střihu, vypadal šokovaně, jak uvádějí vyšetřovatelé důvěrně obeznámení s událostí.
Odsekl jen, že spěchá, aby stihl let za oceán, a na otázky odmítl odpovědět. Než nasedl do auta, které ho dopravilo na Mezinárodní letiště Johna F. Kennedyho, vyštěkl na rozloučenou: „V New Yorku ani v USA jsem se ničeho nelegálního nedopustil.“ Pro Morgenthauovy vyšetřovatele to znamenalo jediné: Benjamin R. Pollner připustil, že se něčeho nezákonného dopustil mimo jejich jurisdikci. Pollner, jenž řídí společnost Taurus Petroleum převážně z kanceláří v Ženevě a Londýně, od té doby na americkou půdu nevstoupil, jak se domnívají vyšetřovatelé. A na telefonáty ani e-maily neodpovídá.
David Bay Chalmers jr., jedenapadesátiletý majitel soukromé společnosti Bayoil U.S.A., obchodující s ropou, vyšel 14. dubna ráno ze svého přísně střeženého sídla v elegantní houstonské čtvrti River Oaks se želízky na rukou a uslzenýma očima. Prokurátor jižního newyorského okresu ho právě obvinil ze spiknutí, podvodné machinace a obchodování se zemí, která podporuje terorismus, konkrétně s Irákem, a to v rámci zmíněného programu OSN. Chalmers všechna obvinění popřel.
Patricka Maugeina, který v další společnosti obchodující s ropou, londýnské SOCO International, působí jako prezident bez výkonné pravomoci, OSN podrobila důkladnému zkoumání vzhledem k úloze, kterou údajně sehrál ve složitém případu pašování ropy týkajícího se projektu Ropa za potraviny. Ten měl Iráku umožnit prodej ropy a zajištění humanitárních potřeb obyvatelstva v období přísných sankcí. Ačkoliv řada těchto obchodních transakcí byla zcela legitimní, Saddám Husajn občas požadoval nelegální přirážky, za něž nabízel nákup ropy za ceny nižší než ceny tržní. Přátelé Saddámova režimu podle vyšetřovatelů údajně obdrželi ty nejlukrativnější příděly ropy. Maugein porušení sankcí i placení protiprávních přirážek popírá.
El Matador vyučuje.
Co mají výše uvedení tři muži společného, kromě pochybných obchodních transakcí s Irákem? Patří k supertajné neformální síti obchodníků, kteří dominují globálnímu nezávislému obchodu s ropou. Nepostupují vždy ve shodě, ale často usilují o tytéž obchodní příležitosti. Říká se jim Richovi hoši. Všichni se totiž pohybují ve světě kdysi uprchlého miliardáře Marka Riche, nejhledanějšího zločince s bílým límečkem, jaký se kdy v americké historii vyskytl. To jemu prezident Bill Clinton posledního dne ve svém úřadu v roce 2001 udělil kontroverzní milost.
Prominentního postavení Rich dosáhl v sedmdesátých letech, kdy pracoval pro společnost Phillips Bros. (později Phibro), tehdejší největšího obchodníka. S partnerem Pincusem „Pinky“ Greenem, dalším veteránem v oboru, byli průkopníky takzvaného „combat tradingu“ – získávali práva na obchodování od zemí zmítaných nepokoji. Rich, jemuž se pro jeho zabijácký instinkt přezdívalo El Matador, uzavíral obchody. Pinky, zvaný Admirál, se staral o přepravu.
Ostatní obchodníci brzy zjistili, v čem spočívá umění Marka Riche - nezastavit se před ničím. Poté, co Rich s Greenem roku 1973 opustili Phibro a založili vlastní společnost, koupili dům na jihu Francie. „Nastěhovali si tam prostitutky z Paříže, létali tam za nimi hlavouni z ropného průmyslu, kteří tam trávili vždycky tak týden na Richův a Greenův účet,“ vzpomíná jeden z bývalých amerických manažerů, který se s Richem zná, „a tak získali ty ropné kontrakty, o které usilovali.“ Jeden z bývalých Richových partnerů to dosvědčuje. Vyjádření Greena, který roku 1992 po operaci srdce odešel do důchodu, se nepodařilo získat.
Rich nechvalně proslul tím, že obchodoval s Íránem během krize s rukojmími, s Jižní Afrikou v době apartheidu, s Kubou a Libyí během amerického obchodního embarga. Roku 1983 uprchl do Švýcarska poté, co byl obviněn z vyděračství, obchodování s nepřítelem (Írán), daňového úniku společnosti ve výši 48 milionů dolarů a dalších porušení zákona, za něž by mohl být odsouzen úhrnem až na 300 odnětí svobody. Richovy firmy s některými obviněními souhlasily a zaplatily zhruba 200 milionů dolarů na pokutách, penále a daních, avšak případ zůstal až do prezidentského omilostnění otevřený. „Rich věří, že pro něj žádné zákony neplatí,“ soudí Morris „Sandy“ Weinberg jr., bývalý americký prokurátor, který Riche v roce 1983 obvinil a stíhal.
V průběhu let si Rich vychoval řadu následovníků. Ačkoliv má podle odborníků z branže sedmdesátiletý Rich svůj profesní zenit za sebou, jeho žákům a chráněncům se daří výborně. „Klidně to můžete nazvat Univerzitou Marka Riche,“ poznamenává vyšetřovatel Senátu. Aljašská produkce ropy klesá stejně jako těžba v Severním moři a nové zásoby v čím dál větší míře pocházejí z těch nejzkorumpovanějších a politicky nejméně stabilních míst na světě, třeba Rovníkové Guiney nebo Súdánu. To jsou nové hranice, které se velké americké ropné společnosti bojí překročit kvůli sankcím, embargům a protikorupčním a protiteroristickým zákonům. Ale právě tady tito obchodníci, z nichž mnozí jako by vystoupili z bondovky Goldfinger, vydělávají nemalé částky, obzvláště pokud ropa stojí až 60 dolarů za barel.
Vlády a strážci zákona na Richovy hochy již dlouho hledí s podezřením. BusinessWeek po šestiměsíčním pátrání poprvé z útržků informací sestavil první komplexní obrázek jejich rozpínajících se aktivit a vědomě nepostižitelných operací.
* Rich zplodil nejmocnější neformální síť nezávislých obchodníků s komoditami na světě. Dosáhl toho prostřednictvím financí, které po několik desítek let věnoval na zakládání dceřiných společností a nových podniků po celém světě, a vyškolením mnoha obchodníků, kteří si po čase založili vlastní firmy. Ačkoliv Marc Rich již ve většině těchto společností žádný podíl nemá, pomohl vytvořit síť, která je v souhrnu mnohem impozantnější a hrozivější než jeho společnost v letech sedmdesátých a osmdesátých, kdy byla vedoucím světovým obchodníkem na trhu komodit.
* Nezřídka kontroverzní aktivity Richových hochů jsou na vzestupu. Kupují ropu v místech prolezlých rozsáhlou korupcí, jména některých z nich figurovala ve skandálech, k nimž došlo v Nigérii a Venezuele, a prodávají ji americkým rafineriím.
* Ačkoliv letos v březnu písemně vypověděl před sněmovním výborem, který vyšetřuje projekt OSN, že se žádným způsobem aktivně nepodílel na programu Ropa za potraviny, z řady dokumentů vyplývá, že v roce 2001 nakoupil iráckou ropu od rozličných nastrčených společností, které nyní BusinessWeek identifikoval. Odehrálo se to pouhý měsíc po milosti, kterou obdržel od prezidenta Clintona. Pokud je tomu skutečně tak, Rich podle všeho uvedl Kongres v omyl. CIA, Senát a další státní složky dospěly k závěru, že od září 2000 do září 2002 museli ti, kdo kupovali ropu v rámci programu Ropa za potraviny, platit nelegální přirážky, které Saddám zčásti použil na nákup zbraní. I když žádné dokumenty nedokazují, že tyto platby prováděl i Rich, někteří vyšetřovatelé jsou přesvědčeni, že tyto peníze nyní používají iráčtí rebelové.
* Jedna ze společností, od níž Rich během zmíněného období kupoval surovou ropu, byla nastrčeným podnikem ruských a ukrajinských extrémistických organizací. Všechny z nich byly prosaddámovské. Jedna z nich je horlivou stoupenkyní severokorejského diktátora Kim Čong Ila. Jiná byla úzce spojena s podnikem, který Saddámovi sloužil jako jedna z jeho největších praček špinavých peněz.
BusinessWeek ke svým závěrům dospěl na základě sledování důležitých spojení, která byla uvedena v řadě oficiálních dokumentů a záznamů z vyšetřování. Mezi nimi skutečně klíčové byly tabulky s údaji o přepravě v Middle East Economic Survey (MEES), který je nejvyšší středovýchodní autoritou, pokud jde o pohyb tankerů. V této zprávě jsou podrobně rozepsány přístavy, tankery, cíle plavby i kupci surové irácké ropy. Další informace pocházejí ze zprávy CIA o Iráku z roku 2004, z údajů švýcarského federálního obchodního rejstříku a řady dalších šetření zaměřených na průběh programu Ropa za potraviny. Tento program nyní vyšetřuje kromě ministerstva spravedlnosti i šest kongresových výborů a komise OSN, Morgenthauův úřad a řada dalších zemí a jejich orgánů včetně Švýcarska. Nesčetné rozhovory s mnoha společnostmi obchodujícími s ropou, se státními orgány činnými v trestním řízení, vyšetřovateli a energetiky ze zemí celého světa nám pomohly sestavit poměrně přesný obrázek fungování této sítě.
Marc Rich na bezpočet žádostí o interview nereagoval. Avšak Thomas Frutig, generální ředitel jeho největší holdingové společnosti, Marc Rich + Co. Holding, ve vyjádření pro BusinessWeek popřel zapojení do programu Ropa za potraviny. Frutig odmítl reagovat na další obvinění, a to bez ohledu na opakované telefonické a e-mailové žádosti. Clyde Meltzer, jeden z Richových obchodních partnerů z let sedmdesátých, s nímž Rich i nadále udržuje blízké vztahy, k tomu uvádí: „Marc je ten nejčestnější a nejpoctivější člověk, s jakým se vůbec můžete setkat. Tvrzení, že se dopustil nějaké nepoctivosti, se rozhodně nezakládá na pravdě.“
Richova obchodní činnost v roce 2001 staví do nového a po pravdě dosti ostrého světla jeho milost, která se vztahuje pouze na obvinění vznesené v roce 1983. Revokace by znamenala doplněk k ústavě. I tak je ovšem možné, že příslušné orgány proti Richovi, který podle odhadů v současné době vlastní osm miliard dolarů, vznesou další obvinění z trestné činnosti právě za skutky, jež nebyly předmětem prezidentské milosti. Jak se zdá, velká federální porota státu New York stále vyšetřuje, jestli byly peníze, které Rich a další obchodníci údajně zaplatili Saddámovi, použity k financování terorismu. Úřad nejvyššího státního zástupce věc odmítl komentovat. Roku 2001 stát New York Marka Riche zažaloval za daňový únik a požadoval od něj uhrazení dlužné částky ve výši 137 milionů dolarů. Marc Rich je ovšem velmi vlivný člověk. Známý filantrop a jeden z největších švýcarských daňových poplatníků má vynikající styky, a tak pravděpodobně i nadále povede pohodlný život v zahraničí.
Nekonformní prostředníci.
Stejně jako Marc Rich + Co. Holding sídlí většina Richových hochů v malém švýcarském kantonu Zug, který se pyšní roztodivnými atraktivními obchůdky, gotickou architekturou a nízkými daňovými sazbami. Tito nekonformní prostředníci většinou nevlastní ani neprovozují vrty nebo rafinerie ropy. Místo toho ropu kupují od producentů, seženou zájemce, kteří ropu rafinují, a najmou tanker, aby jim ji přepravili. Takové obchody bývají často velmi neprůhledné. Například vlastnické právo na ropu, kterou tanker veze, se může změnit více než desetkrát, než tanker dopluje do cílového přístavu.
Někteří z Richových hochů, jako Benjamin Pollner a David Chalmers, pro Riche nikdy nepracovali. Pouze s ním obchodovali nebo na něj byli napojeni prostřednictvím jiných obchodníků. Většinou to bylo tak, že Rich financoval či vlastnil podíly v obchodních společnostech, případně je prodal blízkým spolupracovníkům. Mezi nejmocnější z nich patří gigant na trhu komodit, společnost Glencore International sídlící na předměstí Zugu. Pyšní se ročním obratem 72 miliard dolarů a podle finančních údajů, které zveřejnila, patří mezi největší světové soukromé společnosti. Glencore vlastní bezpočet dalších komoditních společností od Španělska po Austrálii. Rich firmu roku 1994 prodal jejímu vedení a Glencore nyní uvádí, že už s ním není nikterak spojena. Vedou ji podle jejích webových stránek bývalí Richovi pobočníci Ivan Glasenberg a Willy Strothotte.
Společnosti vedené Richovými hochy obepínají celou planetu. Trafigura Group má sídlo v Nizozemsku a je jednou z vedoucích světových obchodních společností. Odborníci z oboru stejně jako vyšetřovatelé míní, že ji za Richovy peníze v roce 1993 založil jeden z jeho bývalých obchodníků. Analytici se shodují na tom, že Rich do společností jako Trafigura investoval s úmyslem rozšířit své impérium, ačkoliv většina z nich dodává, že v nich Rich nyní nemá žádný podíl. Bývalí Richovi obchodníci rovněž založili Masefield Group se sídlem v Zugu, v Moskvě působí od roku 1997 firma Milio International. Richův útěk do Švýcarska v roce 1983 mu nezabránil ve financování společností sídlících ve Spojených státech, mezi něž patří Novarco z White Plains ve státě New York, společnost založená v roce 1997 a zaměřená na obchodování s komoditami. V roce 2002 Rich své ropné kontrakty prodal firmě Dominion Resources sídlící ve virginském Richmondu.
Taktika, k níž se uchylují Richovi hoši, je možná hyperagresivní, ale je dokonale zákonná. Využívají příležitosti, které se nabízejí ve východoevropských zemích nebo zemích třetího světa, jimž chybějí finanční zdroje. Rich své učedníky, zvané německy lehrlings, naučil poskytovat půjčky společnostem, které trpí nedostatkem hotovosti, výměnou za právo nákupu jejich komodit, jak tvrdí odborníci. Loni společnost Glencore například poskytla půjčku ve výši 40 milionů dolarů druhé největší peruánské těžařské společnosti Volcan Compañia Minera, která se specializuje na těžbu zinku. Volcan přistoupil na to, že bude zinek a další minerály v letech 2004 až 2010 prodávat Glencoru.
Někteří z Richových hochů čas od času užívají nastrčených společností - neprůhledných holdingových subjektů - k zamaskování svých transakcí. Z dokumentů Senátu vyplývá, že takové společnosti založili pod názvy jako Rescor nebo Plasco Shipping v daňových rájích s vysokou ochranou bankovního tajemství, třeba v Panamě, Lichtenštejnsku nebo na Gibraltaru. Chovají se tam přesně jako světla na majáku: rozsvítí a zhasnou. Zdrží se pouze po dobu konkrétní obchodní transakce.
David Chalmers založil společnosti, které mu během sankcí uvalených na Irák posloužily pro obchodování se surovou ropou, jak během svých vyšetřování zjistily podvýbory Senátu. Obvinily ho z toho, že k obchodování s Irákem běžně využíval společnost působící pod jménem Italtech. Tento podnik, vyrábějící motory pro ponorky, založil koncem osmdesátých let italsko-chilský obchodník se zbraněmi Augusto Giangrandi, který zároveň vedl bermudskou filiálku Chalmersova podniku Bayoil. Italtech využil příležitosti a roku 1999 začal obchodovat s ropou. Chalmersův právník, Bart Dalton, prohlašuje, že Italtech „rozhodně nebyl žádnou zástěrkou“.
Strážci zákona jsou přesvědčeni o tom, že Ben Pollner stál za Fenar Petroleum a Alcon Petroleum, společnostmi založenými podle podnikového rejstříku roku 1999 v Lichtenštejnsku. Tyto firmy patřily mezi největší kupce ropy během programu Ropa za potraviny a podle zprávy Nezávislého vyšetřovacího výboru OSN, vedeného bývalým předsedou Fedu Paulem A. Volckerem, společně nakoupily surovou ropu v hodnotě 2,47 miliardy dolarů. Vyšetřovatelé je viní z toho, že na protiprávních příplatcích zaplatily desítky milionů dolarů. Ropu prodávaly výhradně Pollnerovu podniku Taurus, jak vyplývá z záznamů Middle East Economic Survey. „Vyslechli jsme více než desítku obchodníků, kteří potvrdili, že ačkoliv Pollner pracoval na vlastních transakcích, nezřídka vystupoval i jménem Riche,“ dodává státní zástupce, který vyšetřuje údajná porušování programu Ropa za potraviny.
Konfliktní bohatství.
Jedním z důvodů, proč mají Richovi hoši momentálně tolik práce, je, že svou prosperitu budují ve světě ovládaném vysokými cenami a omezenými zásobami ropy. Velké americké naftařské společnosti zoufale potřebují surovou ropu, ale přitom si nechtějí špinit ruce a nakupovat ropu z politicky konfliktních oblastí světa. Jeden z bývalých partnerů Marka Riche, který si kvůli svým četným obchodům s Big Oil přeje zůstat v anonymitě, se o situaci vyjadřuje následovně: „Velké společnosti se sice s ropou pocházející z těchto oblastí nechtějí dostat do přímého kontaktu, ale přesto ji hodlají nakupovat. Byl-li Pablo Escobar (bývalý kolumbijský drogový král - pozn. BW) vinen, neplatí snad totéž o lidech, kteří užívali kokain?“ Závěry Senátu uvádějí, že polovina surové ropy z programu Ropa za potraviny, za niž se platily nezákonné provize, nakonec skončila v rukou velkých amerických naftařských společností. Jak poznamenává Richard Perkins, bývalý ředitel pro celosvětový obchod s ropou ve společnosti Chevron: „Velké naftařské společnosti jsou chlebem a solí pro obchodníky s ropou, jako jsou Richovi hoši.“
Firmy ve Spojených státech nemají dovoleno dávat úplatky státním představitelům. Kdyby se přesto korumpování dopustily, mohly by si vážně uškodit. Americká Komise pro cenné papíry vede vyšetřování ve společnostech Marathon Oil, ExxonMobil, Amerada Hess, Chevron a v dalších, které údajně podplatily prezidenta Rovníkové Guineje Teodora Obianga Nguemu Mbasoga a jeho příbuzné, aby získaly práva na těžbu ropy. Tyto společnosti tvrdí, že s Komisí pro cenné papíry spolupracují a že nikdy nejednaly protizákonně.
Velké naftařské společnosti čelí tlaku, který je nutí vyhýbat se zemím, jež mezinárodní společenství zavrhuje. Existují například přísná omezení pro obchod s válkou rozpolceným Súdánem, který podporuje terorismus a podílí se na genocidě. Zprávy o mezinárodním obchodu nicméně uvádějí, že firmy, jež založili Richovi hoši včetně Trafigury a Glencore, patří k těm, které v Súdánu nakupují surovou ropu. Mezi zájemce o ropu ze Súdánu a jiných problematických oblastí se řadí například Čína. Hal C. Eren, vedoucí právní zástupce firmy Eren, sídlící ve Washingtonu, a bývalý úředník ministerstva financí Spojených států, uvádí, že přísnější kontrolní mechanismy „vyústily v prostředí, jež nepochybně prospívá nezávislým obchodníkům“.
Vzhledem k tomu, že Richovi hoši operují v přísném utajení, příležitost pochopit strukturu jejich fungování přichází pouze v situacích, kdy je proti nim zahájeno vyšetřování. Například Petrodel, firma provozovaná Michaelem Prestem, bývalým vysoce postaveným obchodníkem u Marka Riche, byl loni v Nigérii spolu s Glencore, Trafigurou a několika dalšími společnostmi obviněn tamním státním naftařským podnikem, že falšováním dokumentů značně vyšroubovaly dopravní náklady. Nigérie požadovala náhrady převyšující 100 milionů dolarů. Trafigura obvinění odmítá a prohlašuje, že všechny problémy z minulosti vyřešila. Tiskový mluvčí Glencore „se vší rozhodností těmto obviněním oponuje“. Vyjádření vedoucích pracovníků Petrodelu ani Michaela Presta se nepodařilo získat.
Někteří Richovi hoši mají své zájmy také v ropou oplývající Venezuele, jejíž levicový prezident Hugo Chávez není zadobře s vládou Goerge Bushe. Článek v časopisu The Wall Street Journal informoval, že Glencore a další dvě americké firmy obchodující s ropou údajně po stávce zaměstnanců naftařského průmyslu v roce 2004 zaplatily nezákonné provize, aby nepřišly o obchod s monopolním podnikem Petróleos de Venezuela (PDVSA). PDVSA přijetí úplatků popírá, Glencore odmítá tvrzení o jakýchkoli nezákonných platbách.
Saddámova spojka.
Některé z nejzávažnějších informací, které by podle očekávání měly při prošetřování programu Ropa za potraviny vyjít najevo, se osobně týkají Marka Riche. BusinessWeek získal informace naznačující, že i přes svá tvrzení Rich během existence programu kupoval surovou ropu od několika pochybných iráckých firem. Jeho jméno se objevuje v záznamech o přepravě ropy vedených agenturou Middle East Economic Survey. Ty potvrzují, že Rich nakupoval u čtyř různých společností. První byla v únoru roku 2001 Onako Oil, dceřiná společnost Alfa Group, jednoho z největších konglomerátů v Rusku. Poté přišla na řadu egyptská společnost International Company for Petroleum & Industrial Services (INCOME) a švýcarská firma Zerich, mající napojení na jisté extremistické skupiny. Čtvrtý dodavatel, EOTC, prozatím zůstává záhadou. Hesham Sheta, místopředseda představenstva společnosti International Group for Investments, která sídlí v Káhiře a je matkou INCOME, potvrdil, že „Marc Rich s INCOME spolupracoval jako obchodník od roku 1990“ a že „od roku 2001 nakupoval od INCOME surovou ropu z Iráku“. Firma Zerich mezitím šla do likvidace. Alfa Group popírá placení jakýchkoli provizí.
Verze Marka Riche je zcela jiná. V březnu potvrdil, že jeho firma byla Organizací spojených národů zařazena na seznam obchodníků majících povolení nakupovat surovou ropu. V písemných odpovědích na otázky výboru pro mezinárodní vztahy při Sněmovně reprezentantů Kongresu Spojených států však trval na tom, že jeho zařazení na seznam „nikdy k ničemu nevedlo“. Mluvčí výboru tehdy poznamenal: „Domníváme se, že Rich ví mnohem více, než je ochoten přiznat.“ Generální ředitel holdingu Marc Rich + Co. Thomas Frutig, pouze opakuje dřívější prohlášení pro tisk: „Marc Rich Holdings odmítají obvinění, která se vztahují k jejich účasti na programu Ropa za potraviny v Iráku.“
Ani nově získané informace nemusí úřadům pomoci v dokazování, že Rich jednal protiprávně. Saddám Husajn v té době nabídl ropu za snížené ceny svým přívržencům, kteří by ji poté mohli s velkým ziskem prodat na trhu. Podle CIA, Volckerova výboru a Senátu žádal diktátor během dvouletého období, které trvalo do září roku 2002, provize do výše padesáti centů za barel. Ty si pak ukládal na tajných bankovních účtech.
I když podnik Marka Riche nakupoval surovou ropu od společností jednajících jménem dalších firem vlastnících povolení od OSN neexistuje dokumentace, která by dokazovala, že Rich vyplácel nezákonné provize. V nedávné zprávě Senátu ostatně stojí, že firmy mající oprávnění k přídělům ropy své „náklady na provize“ obvykle nechávaly na druhých: „Kupci ropy byli informováni o požadované provizi a tu vypláceli sami nebo refundovali držitelům povolení OSN.“ Například Hesham Sheta se vehementně brání informaci, že by INCOME byla plátcem nezákonných provizí.
Saddám Husajn si na bankovních účtech uložil přibližně deset miliard dolarů pocházejících z provizí a z pašování ropy, prohlašuje americký Úřad pro odpovědnost vlády. Podle komentářů CIA si zpočátku díky těmto penězům mohl užívat života, nakupovat konvoje mercedesů a zásoby nejlepších vín. Se zvyšujícím se tlakem Bushovy vlády v roce 2001 však Husajn tyto finance začal ukládat do vojenské pokladnice, která „dnes pravděpodobně slouží iráckým vzbouřencům“, jak se domnívá John Fawcett, nezávislý vyšetřovatel zabývající se otázkou iráckých financí, jenž nedávno vypovídal před výborem Sněmovny reprezentantů pro záležitosti energie a obchodu.
Někteří obchodníci s ropou, označovaní jako Richovi hoši, z programu Ropa za potraviny dokázali vytěžit své. Například v únoru roku 2001 Bezpečnostní výbor Spojených národů oznámil, že společnost Glencore koupila milion barelů irácké ropy určené pro Spojené státy. Tato ropa se poté dostala do Chorvatska, kde byla prodána se ziskem tří milionů dolarů, uloženým na tajném bankovním kontě. Glencore byla odhalena inspektory OSN a později přistoupila na to, že částku Spojeným národům nahradí. Tisková mluvčí firmy se vyjádřila, že ropa byla do Chorvatska dopravena k uskladnění a poté měla být znovu převezena do Spojených států. CIA ve své zprávě naopak tvrdí, že Glencore ve formě nezákonných provizí zaplatila Iráku přes 3,2 milionu dolarů. Glencore tuto informaci popírá.
Početná šetření zkoumající okolnosti kolem programu Ropa za potraviny vykreslila složitý obraz metod, jichž Richovi hoši údajně využívali. V září roku 2001 úřady Spojených států a Organizace spojených národů dostaly informaci od řeckého námořního kapitána. Obával se, že jeho tanker pronajatý Trafigurou byl zatažen do akce, která je v rozporu s vyhlášenými sankcemi. Zpráva Spojených národů uvádí, že Trafigura, řízená bývalými Richovými obchodníky Claudem Dauphinem a Erikem de Turckheim, koupila iráckou ropu od společnosti Ibex Energy se sídlem na Bermudách. Ibex byl v rukou dalšího bývalého Richova spolupracovníka Jeana-Paula Cayrého. Patrick Maugein ze společnosti SOCO, jenž v minulosti patřil ke špičkám týmu Marka Riche, měl blízké vztahy s bývalým místopředsedou vlády Iráku Tárikem Azízem. CIA tvrdí, že Maugeinovi se podařilo získat příděly ropy, které následně prodával prostřednictvím Trafigury. Maugein nicméně popírá, že by vyplácel jakékoli nezákonné provize. Uznává pouze, že se zná s jedním ze zakladatelů Trafigury. Vyšetřovatelé se přesto domnívají, že Maugein měl s Trafigurou smlouvu, nebo ve firmě dokonce vlastnil podíl. Toto tvrzení odmítá Trafigura i Maugein stejně jako jakékoli obchodní vazby s Ibexem.
Extrémní obchody.
Marc Rich a jemu podobní mají tak výrazný úspěch, protože neodmítnou žádný obchod s kýmkoli na světě, pokud mají naději na velký výdělek. Podle záznamů agentury Middle East Economic Survey Rich i Pollnerova firma Taurus Petroleum v roce 2001 prostřednictvím zaniklé společnosti Zerich kupovali surovou ropu z Iráku. Zerich sloužil jako krycí organizace pro různé skupiny, jimž se podařilo příděly ropy povolené OSN získat do svých rukou, jak píše ve své zprávě CIA.
Jak zjistil BusinessWeek, některé tyto skupiny jsou extremistické, včetně ukrajinských a ruských organizací, poskytujících výraznou podporou Saddámu Husajnovi či severokorejskému vůdci Kim Čong Ilovi. Například ruská Strana za mír a jednotu loni v lednu v Moskvě uspořádala narozeninovou oslavu na počest Kim Čong Ila. Severokorejská tisková agentura tehdy informovala, že předsedkyně strany Saži Zajndinová Umalatovová na oslavě řekla: „V době, kdy imperialisté přestávají skrývat své militaristické cíle, je Kim všemocnou a drahocennou zbraní.“ Zerich mimo jiné spolupracoval s Komunistickou stranou i se Socialistickou stranou Ukrajiny. Podle informací, které má k dispozici Volckerův výbor, nakoupil Zerich ropu z Iráku celkové hodnotě 422 milionů dolarů.
Po zhroucení Sovětského svazu počátkem devadesátých let se Rich rychle stal nejvlivnějším obchodníkem s ropou v oblasti. „Představoval vzor a řekněme kmotra pro několik tamních oligarchů,“ popisuje úlohu Marka Riche profesor Vladimir L. Kvint působící na Kogod School of Business při Americké univerzitě ve Washingtonu D. C. V té době Benjamin Pollner pracoval v Bayoil pro Chalmerse. Všichni tito tři byznysmeni prodávali surovou ropu, kterou v Rusku získávali přes tamní oligarchy.
„Rich měl dlouhodobé vztahy s Michailem Fridmanem a jeho gigantickou skupinou Alfa Group,“ dodává Kvint. V roce 2001 Rich bezmála prodal svou firmu Crown Resources jedné z divizí Alfa Group sídlící v Zugu (dnes provozované pod jménem ERC Trading). Na základě informací Middle East Economic Survey kupovali Rich i Chalmers ropu v rámci programu Ropa za potraviny od členů Alfa Group – Rich od Onaka a Palmers od Tjumeň Oil. CIA ve svých zprávách tvrdí, že Alfa v té době vyplácela protizákonné provize Husajnovi. Alfa Group však prohlášení CIA rozhodně odmítá.
Legendy se vyprávějí o tom, jak si Rich předcházel lidi na vysokých místech. Kdykoli se bezodkladně potřeboval spojit s libovolným diplomatem, ministrem ropného průmyslu nebo diktátorem, stačilo zvednout telefon. Někteří v nadsázce hovoří o tom, že měl Rich sluchátko přišité k uchu. Mezi jeho kontakty na Středním východě patřili vlivní bratři Esfandjar a Bahman Bachtjarovi. Jejich otec podle přesvědčení vyšetřovatelů vedl tajnou policii íránského šáha, po šáhově svržení uprchli do Iráku. Vzhledem k rodinným vazbám se k nim Husajn choval jako k „adoptovaným synům“, říká Jules B. Kroll, zakladatel firmy Kroll, kterou si v roce 1991 najal Kuvajt, aby prošetřila Husajnovy finance.
Informace v Krollově zprávě naznačují, že si Rich s pomocí bratrů Bachtjarových dokázal vybudovat vztah s iráckým diktátorem. Kroll potvrzuje, že získal faxovou korespondenci mezi Richem a bratry Bachtjarovými, která obsahuje popis Richova záměru zahájit prostřednictvím Bachtjarových obchod se surovou ropou z Iráku. Po dvě desetiletí Rich údajně tyto obchody provozoval ve spojení s firmami Jaraco a Dynatrade (nyní ve vlastnictví IGI, mateřské společnosti firmy INCOME), které byly na bratry Bachtjarovy napojeny. Jaraco založili bratři Bachtjarovi v Ženevě v roce 1981. Americké ministerstvo financí loni zjistilo, že tato společnost sloužila jako hlavní kanál pro čištění Husajnových miliard. Hesham Sheta tvrdí, že „jeden z bratrů Bachtjarových ještě dnes působí jako poradce” pro IGI. Od INCOME pak Rich v rámci programu OSN nakupoval surovou ropu z Iráku.
„Rich spolu s Pollnerem a Chalmersem z Bayoilu požívali značné důvěry ze strany iráckého ministerstva ropného průmyslu,“ komentuje situaci Axel Busch, hlavní korespondent pro Energy Intelligence, informační bulletin zabývající se ropným průmyslem. „Jako protřelý, světaznalý člověk je Pollner považován za vynikajícího obchodníka,“ dodává Busch. Díky vztahům s malými rafineriemi, zejména ve Spojených státech, mohl velké objemy irácké ropy dělit na menší dodávky, jak popisují jeho metody odborníci na ropný průmysl. Podle jejich názoru začal Pollner obchodovat s Irákem již v době před válkou v Perském zálivu v roce 1991 a pokračoval i poté, co Spojené národy na obchod s Irákem vyhlásily embargo.
Znalci ropného průmyslu dále tvrdí, že počínaje rokem 1980 půjčoval David Chalmers Iráku peníze, které mu byly spláceny ve formě ropy. Jako potomek zámožné rodiny z Houstonu byl Chalmers, mlčenlivé tenisové eso se zálibou ve vybraných doutnících, využíván pro navazování přátelských styků s elitou. Nikdy však nepracoval pro Riche. Jeho právní zástupce Dalton naopak prohlašuje, že Chalmers byl vždy pro Riche „konkurentem“ a „nikdy se spolu s ním neúčastnil programu Ropa za potraviny“. Přesto odborné zprávy o ropném průmyslu i dokumenty CIA naznačují, že Rich a Chalmers často obchodovali na stejných místech se stejným lidmi. Chalmersovy bohaté finanční zdroje irácké ministerstvo ropného průmyslu očividně přitahovaly. Když Spojené státy v květnu roku 2003 zrušily embargo, ministerstvo se nechalo slyšet, že bude ropu prodávat jen největším rafineriím. Přesto i nadále umožňovalo dodávky dvěma firmám – Bayoilu a Taurusu.
Záhadná existence.
Dnes je Rich majitelem okázalých nemovitostí v několika zemích. Drží si výstavnou maurskou vilu v luxusním letovisku Costa del Sol ve Španělsku a lyžařskou horskou chatu ve švýcarském Svatém Mořici. Mezi jeho vlivné známé patří operní hvězda Placido Domingo a bývalý guru hedgeových fondů Michael Steinhardt, který v dopise, jímž podpořil udělení milosti, nazval Riche „přítelem, který už byl dostatečně potrestán“. Bývalí obchodní partneři říkají, že Rich tráví většinu času obklopený obrazy Picassa, van Gogha a Miróa ve svém komplexu Villa Rosa na zářícím jezeře u Luzernu.
Rich přitom nadále udržuje v chodu svou kancelář v Zugu. „Je to jako ve špionážním filmu,“ popisuje jeden vedoucí finanční pracovník, který kancelář nedávno navštívil, „výtahem vyjedete nahoru a vstoupíte do vestibulu, kde jste interkomem dotázán, zda máte domluvenou schůzku a s kým se máte setkat. Jestliže jste na seznamu, ochranka otevře dveře do dalšího pokoje. Tam se setkáte s recepční, jež si vás pozorně prohlédne. Potom vás doprovodí k dalšímu výtahu a ten vás odveze na jiné poschodí.“
Od udělení milosti Rich zmírnil tempo. V roce 2003 prodal Rich Investments, dále však provozuje Marc Rich + Co. Holding, který zahrnuje divize zabývající se obchodem a nemovitostmi. Americké úřady, obzvláště ministerstvo spravedlnosti, však v prošetřování Richova případu pokračují. A pokud jde o další Richovy hochy, je pravděpodobné, že OSN, nebo dokonce švýcarská vláda, která vede vlastní vyšetřování programu Ropa za potraviny, při prokázání nezákonných praktik podniknou další kroky.
Možná že Marc Rich ještě jednou svým pronásledovatelům unikne. Zatím se však rychle mění v mýtickou postavu. Proslýchá se, že jistá televize připravuje seriál založený na jeho životní dráze. A Richovi hoši – jeho následovníci – dále vládnou světu.
Členové sítě
Během uplynulých 40 let Marc Rich vybudoval rozsáhlou síť, kterou dnes tvoří největší světoví nezávislí obchodníci s ropou. Představujeme alespoň několik z nich.
- Glencore International se sídlem ve švýcarském Zugu zakládal Marc Rich a dnes ji vede Ivan Glasenberg. Tři členové představenstva, kromě Glasenberga ještě Willy Strothotte a David Issroff, jsou bývalí Richovi pohlaváři. Tito muži jsou rovněž členy představenstev společností, jako Xstrata se sídlem v Zugu, v níž má většinový podíl Glencore spolu s Credit Suisse First Boston.
- Trafigura Beheer je nizozemská firma, již roku 1993 založilo osm Richových obchodníků včetně Clauda Dauphina, prezidenta Trafigury, a Erica de Turckheim. V roce 2000 Trafigura jednala o fúzi s Marc Rich & Co.
- Patrick Maugein, bývalý přední Richův obchodník, je prezidentem SOCO International bez výkonných pravomocí. Vyšetřovatelé tvrdí, že je napojen na Trafiguru. Maugein jakýkoliv komerční zájem na firmě popírá.
- Několik bývalých Richových obchodníků, jako bývalý obchodní ředitel Michael Prest, pracovalo v dalších předních společnostech obchodujících s komoditami, například ve Vitolu se sídlem v Ženevě. Prest, který pochází z prominentní nigerijské rodiny, roku 2001 založil Petrodelin.
- Masefield Group je společnost se sídlem v Zugu, kterou v roce 1991 založili bývalí Richovi obchodníci, mezi nimiž figuruje i jméno Jamese Daleyho. Clyde Meltzer, Richův bývalý partner, který byl roku 1983 zapleten do případu manipulace s cenami ropy, působí nyní jako zástupce Masefieldu v USA.
Případ Ropa za potraviny Jak Marc Rich údajně nakupoval iráckou ropu v rámci programu OSN:
- V únoru roku 2001 a při několika následujících příležitostech Rich koupil ropu prostřednictvím firmy International Company for Petroleum & Industrial Services, známé též jako INCOME.
- INCOME tvoří součást egyptské společnosti International Group for Investments (IGI). Její majitel Mohamed Sheta je v dokumentu CIA uveden jako osoba, která v rámci programu OSN dostávala příděly ropy. Jeho syn Hesham Sheta placení protiprávních přirážek popírá.
- IGI, mateřská společnost INCOME, vlastní další společnost jménem Dynatrade.
- Společnost Dynatrade vznikla v roce 1990 a založili ji bratři Esfadiar a Bahman Bachtjarové. Vyšetřovatelé tvrdí, že jejich otec byl hlavou tajné iránské police za šáhova režimu. Roku 1979, kdy moc převzal ajatoláh Chomejní, uprchli do Iráku a začlenili se do kruhů blízkých Saddámovi.
- Roku 1981 bratři pomáhali zakládat Jaraco, společnost se sídlem v Ženevě, která již ukončila svou činnost v likvidaci. Ve zprávě z roku 2004 americké ministerstvo financí Jaraco identifikovalo jako hlavní pračku peněž, jíž prošly Saddámovy miliardy.
- Podle vyšetřovatele se společnosti Kroll udržuje Rich s bratry Bachtjarovými obchodní styky celých dvacet let, nejprve prostřednictvím Jaraca a od roku 1990 díky Dynatrade. Hesham Sheta ze společnosti INCOME BusinessWeeku sdělil, že jeden z bratrů Bachtjarových působí jako „poradce rodiny Shetových“, zatímco Rich je jejich obchodníkem s ropou.
Copyrighted 2005 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
Překlad: Jitka Kociánová, Šárka Rucká
