I přes výrazné cedule, informující o zákazu konzumace piva na chodníku, můžeme v pražské Charvátově ulici spatřit v létě hloučky více či méně rozjařených konzumentů. Uvnitř nevelké pivnice pak hrozen ortodoxních štamgastů, jako včelí roj nalepených okolo výčepu. Nikoho z nich nenapadne popojít pár kroků a usednout ke stolu. Srdce „Jelínkovny“ bije právě okolo výčepu.
U Jelínků Pražská pivnice U Jelínků je neokázalý podnik. O to překvapující je, jak silnou skupinou stálých příznivců disponuje. Dopolední „potlach“ se tu koná již desítky let a každodenně má své stálé aktéry. Tomu, že hospoda má něco, co nelze vidět ani nahmatat, ale co přesto do jejích nevelkých prostor táhne řady hostů, lze rozumět. Nevelký, na dva sály rozdělený prostor s jedním stolem pro stálé „přísedící“ vepředu, dalšími pak v zadním traktu restaurace. Tam je možno posedět v relativním klidu a pohodlí, v atmosféře jakoby mumifikované z dob, kdy česká pivnice profilovala svůj ráz, který v zásadě platí dosud. Ovšem, jak již řečeno, vše důležité se odehrává hned za vstupními dveřmi. Uzavřená společnost Jako hosté této pivnice musíte mít odvahu. Probít se totiž hlučícím davem, z jehož středu se vedle více či méně halasných glos ozývá v pravidelných intervalech ryčný třesk půllitrů, vyhlíží beznadějně. Ovšem jen potud, než seznáte, že dav, jakkoli hlučící možná až zlověstně, rád ustoupí, aby umožnil řízné plzeňské občerstvení i vám. Běda ovšem, když se v půli cesty zastavíte, chtějíce se stát součástí tohohle tajemného pivního mystéria. To už vám nedovolí. Bez jediného náznaku nepřívětivosti to prostě nějak – jak to nevím – zařídí, abyste se sami přesunuli kamkoliv jinam. Aureola jistého fluida, které se kol pípy vznáší, však přitahuje natolik, že většina nezasvěcených tvoří další mačkanici v druhém plánu u pultíků podél stěn pivnice. Chtějí vedle znamenitě ošetřeného ležáku nasát i něco z podmaňující atmosféry lokálu. Ano, ta hospoda má své kouzlo. Kouzlo, ze kterého těží i dnes, dávno po tom, kdy se z třeboňské pivnice stala chrámem piva plzeňského. Interiér, po léta stejný a dolaďovaný vedle dobových fotografií i po stěnách rozmístěnou výstavou uznání, dosažených v posledním čase, totiž vysoké dřevěné obložení, doširoka rozkročený výčepní pult, nepříliš silné osvětlení, jakoby uchoval všechen náboj minulosti. V matném lesku stěn a polic, vyleštěných tisíci rukávů opírajících se pivních labužníků, se zákoutím u pípy, vyhrazeným jen těm nejváženějším, na návštěvníka zplna dolehne to, čím pivnice vládne dokonale. Ryzí, nezkalená nálada, pro pivní výčepy tolik typická a žádoucí. Právě pro ten svérázný genius loci přežívá Jelínkova pivnice bez větších výkyvů všechny módní vlny i ataky nových, v pivní kultuře nastavovaných trendů současnosti. Lepší než televize Mezi třetí a čtvrtou rundou a zcela již v moci zdejší navýsost oblažující atmosféry postupně propadám scéně, jež se odehrává pod jednoduchým, ručně kovaným lustrem v předním lokále. Je milé stát v kruhu vyznavačů plzeňského moku a naslouchat, kterak se skupinka postupně mění z fotbalových trenérů v kritiky či vyznavače „blobu“, aby se po chvíli všichni stali ministry financí nebo dramaturgy televizních stanic. Věřte, že mnohdy tu jsou k mání nápady, po nichž by ti skuteční trenéři, politici či tvůrci programových schémat možná rádi sáhli. Jakoby se lokálem stále rozprostírala neviditelná síť nápadů a scén, které se zde kdysi odehrávaly v režii Jaroslava Haška, Franty Sauera. A když se sálkem na Štědrý den dopoledne rozlétnou tóny harmoniky, jakoby je v davu zpívajících bylo ještě dnes slyšet! Pivo, klima, obsluha a konečně i štamgasti, to všechno je U Jelínků jistě podmaňující, to bezesporu. Ale druhé místo mezi plzeňskými hospodami v zemi a nejlepší podnik v Praze? Zvolna se vykrádám ze stále veselejšího kroužku vyvolených, kam mne – snad díky dávné příslušnosti k tomuto prazvláštnímu pivnímu bratrstvu – dnes blahosklonně přijali. Chci si totiž někde v koutku ověřit, zda tuto maně zaslechnutou větu potvrdí průvodce po stovce českých hospod s prazdrojem na čepu, Pilsner Urquell Pub Guide 2008, informační novinka plzeňského pivovaru. A skutečně, je to zde černé na bílém. Zůstávám tedy i nadále stranou a srovnávám si dojmy své s těmi respondenty, a bylo jich úctyhodných 1507, jejichž hlasy podnik na „bednu“ vynesly. Kvalita piva – známka 4,8. Hodnocení znamená vítězství v této kategorii. Pokud uznám pivu U Jelínků tuto hodnotu, dle mého ji jistě má, potom bych ale bez rozpaků přidal nejméně třem dalším pivnicím hodnocení ještě o fous vyšší. Přestože se U Jelínků již evidentně vymotali z jakéhosi útlumu, který tu pár let vládl, lze v kvalitě piva, dle mého, ještě dost zlepšit. Především ve vyrovnanosti výčepních. Ač oba velmi zvučných jmen, je mezi jejich pivy jistá, nijak dramatická, přesto však patrná diference. Služby – známka 4,6, zde souhlas bez výhrad. Nejde o množství služeb, ale jejich provedení. Paní Marcela vzadu a oba výčepáci svým projevem jasně prodávají i kus radosti, kterou jim jejich práce evidentně činí. I prosté podání půllitru přes pult může mít – a zde má – jistý šarm a útěšlivost. Prostředí – známka 4,2. Zde jsem trochu na rozpacích. Ne snad kvůli hodnocení, to přijímám, možná bych i něco desetinek přidal. Pro mne je tahle hospoda fenoménem s úžasnými dějinami. A ty zde dýchají z každého rohu. Jiným se tu vůbec líbit nemusí. Jelínkovy si buď bez výhrad zamilujete, nebo znelíbíte. Ať tak či tak, roj pravověrných zde bude spokojeně hnízdit dále. Kuchyně – známka 4,2. Restaurace nemá plnohodnotnou kuchyni, nabízí jen nemnoho specialit k pivu. Jestliže nehodnotíme rozsah lístku, potom bych zejména za fenomenální taliány, přidal dvě desetinky. Vyžití** – známka 4,1. Pokud je pro ty, kteří za hospodu „položili“ své hlasy, jedno z nejkvalitnějších piv ve městě málo, jestliže jim čas ve štamgastské společnosti nedává víc, než je 4,1, divím se. Do pivnice se přece chodí na pivo, za náladutvornou atmosférou a všemi těmi vyprávěnkami. Toto vše je U Jelínků rozhodně výše.
Hospoda šířící nehledané charizma, nabízející pivo jako sen, „koupající“ bolavé duše v léčivé atmosféře, to je Plzeňská Jelínkova pivnice dnes. Z minulých bolístek se vylízala, vše je ve starých kolejích a lokál je připraven sloužit další desítky let. Vždy zde bude plno, míním v přední části, vždy dozadu ke stolům zabloudí dost žíznivých a hladových. Jistě sem zamíří i hodně z nich z pouhé zvědavosti. Proč ne. Přese všechny pochybovačné hlasy – a že jich bylo a je stále dost – lze s hodnocením souhlasit. Ovšem s přihlédnutím k výše řečenému, z kterého možná leccos plyne. Přinejmenším v hodnocení úrovně piva. Pokud já sám cítím jistou dizonanci, potom právě tam.
