Český antimonopolní úřad uděluje v poslední době za porušování pravidel hospodářské soutěže velké sankce. Výše jednotlivých pokut jdou do stamilionů. Položili jste si otázku, zda nehrozí i vám? Jak jim můžete předejít? A jak se zachovat, pokud jste „na druhé straně barikády“ – tedy když jste obětí zneužívání hospodářské soutěže? Můžete požadovat náhradu škody, nebo jste ponecháni bez pomoci? Odpovědět by měla tato příloha.
OBSAH
1. Proč je hospodářská soutěž důležitá
2. Zakázaná jednání
3. Zneužití dominantního postavení
4. Řízení o porušení pravidel
5. Náhrada škody aneb Braňte se vykořisťování
6. Praktické závěry, tipy pro firmy
1. Proč je hospodářská soutěž důležitá
Pravidla hospodářské soutěže se nevyplatí podceňovat, protože jednání v rozporu s nimi může mít dalekosáhlé negativní důsledky. Smlouvy nebo jejich části, které odporují pravidlům hospodářské soutěže, budou neplatné. Za takzvané protisoutěžní jednání hrozí účastníkům pokuty až do výše 10 procent jejich celoročního obratu. Dále mohou být žalováni na náhradu škody, kterou způsobili. A konečně přichází v úvahu i trestněprávní odpovědnost.
Navíc od 1. května 2004 nesou břemeno kontroly svých smluvních vztahů z hlediska souladu s pravidly hospodářské soutěže jejich účastníci, respektive jejich právní poradci. Pokud nebudou splňovat požadovaná kritéria, hrozí jim nastíněné důsledky. Na druhou stranu je po vstupu do Evropské unie posíleno postavení soutěžitelů – nyní mají účinnější nástroje jak se bránit zakázaným soutěžním praktikám konkurentů z České republiky i jiného členského státu Unie. České subjekty mohou přímo u tuzemského Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) podávat podněty na prošetření protisoutěžního chování konkurentů, ať již nastalo v kterémkoliv členském státě Evropské unie.
1. 1. Dvojí pohled
Jak se dá dovodit z úvodu, následující pojednání lze číst ze dvou úhlů pohledu: jednak jak předejít sankcím (preventivní pohled), jednal jak se bránit porušování (obranný pohled). Jde o úzce propojené nádoby, protože kde je porušení, tam by měla být i obrana. Čtenář nechť si tedy prosím zvolí svůj pohled, avšak neměl by zapomínat ani na druhou stranu mince.
1. 2. Vliv vstupu do Evropské unie
Vstupem do Evropské unie začal v České republice platit nový právní systém – systém práva Evropské unie, takzvaného komunitárního práva. Komunitární právo se stalo integrální součástí českého právního řádu a v případě rozporů má toto unijní právo přednost před českým.
Podstatnou součástí komunitárního práva je i oblast hospodářské soutěže. Základem jsou články 81 a 82 Dohody o Evropských společenstvích (dále jen „Dohoda“). Tyto články jsou pak podrobněji rozvedeny v Nařízení Komise EU č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 (dále jen „Nařízení“), které nabylo účinnosti 1. května 2004. Protože má formu nařízení, které je závazné a aplikovatelné na všechny subjekty v rámci Evropské unie, dotýká se tedy přímo i českých subjektů.
Článek 81 Dohody se týká takzvaných zakázaných ujednání. Článek 82 Dohody upravuje zákaz zneužití dominantního postavení. Nařízení pak stanoví podrobný postup při prosazování soutěžních pravidel zakotvených v těchto článcích Dohody.
Český právní řád tuto oblast upravuje již od roku 1991, a to zákonem o ochraně hospodářské soutěže. Původní zákon z roku 1991 byl nahrazen v současné době platným zákonem č. 143/2001 Sb. Zákon o ochraně hospodářské soutěže pak byl novelizován v roce 2004 v souvislosti se vstupem do Evropské unie. Po vstupu do Unie došlo k některým, nikoliv zanedbatelným, změnám a posunům. Zejména v tom smyslu, že mohou nastat situace, kdy se uplatní výhradně tuzemský zákon, a naopak situace, kdy se uplatní výhradně komunitární úprava hospodářské soutěže, zejména Nařízení.
1. 3. Kdy se uplatní komunitární právo?
Systém komunitárního práva se uplatní vždy, když jednání odporující článku 81 nebo 82 Dohody může mít vliv na obchod mezi členskými státy. Zda určité jednání může mít vliv na obchod mezi členskými státy, je třeba posuzovat poměrně široce.
Tak například jako situace s potencionálním vlivem (na zmíněný obchod) byla posouzena taková, kdy malá česká banka, která nepodnikala na jiném než domácím trhu, měla licenci opravňující ji k devizovým obchodům, tj. k činnosti, která by se mohla dotýkat zahraničí. I toto oprávnění, ačkoliv nebylo fakticky vykonáváno, postačilo k tomu, aby spustilo aplikaci práva Evropské unie.
Komunitární úprava byla aplikována také v případě německých lokálních výrobců a prodejců piva, a to i přestože v dané oblasti nebyla jiná než německá piva prodávána. Postačilo však, že zde existovala možnost dovozu piva z jiného členského státu a takové dovozy se do jiných regionů uskutečňovaly. Ke splnění kritéria „vlivu na obchod mezi členskými státy“ postačí, že je tu reálná možnost prodeje piva z jiného členského státu. Taková reálná možnost existuje, pokud se daná komodita dodává z jednoho členského státu do jiného.
Nejedná-li se o narušení pravidel hospodářské soutěže mající potenciální dopad na obchod mezi členskými státy, aplikují členské státy svoje vnitrostátní předpisy, v jejichž rámci mohou stanovit i přísnější pravidla, než jaká obsahují články 81 a 82 Dohody. Tato přísnější pravidla však nesmí být uplatňována na situace, kdy může být dotčen vnitřní trh Evropské unie. Zpravidla je však taková výlučná národní aplikace poměrně výjimečná, protože existuje již jen málo komodit, které by se neobchodovaly mezi členskými státy.
V této souvislosti je vhodné upozornit, že zásadně není ani rozhodující, kde mají soutěžitelé sídlo nebo jakým právním řádem se řídí jejich vnitřní poměry či dohody samotné. Podstatné totiž je, zda se účinky dohod projeví na jednotném trhu. Tak například pokud si dvě společnosti sídlící v USA rozdělí trhy v Evropské unii, pak za to mohou být na společném evropském trhu sankcionovány.
1. 4. Relevantní trh – základní a zásadní pojem
Pro pochopení a správnou aplikaci pravidel hospodářské soutěže je nezbytné osvětlit pojem „relevantní trh“ a způsob, jakým se stanovuje. Proč je to důležité? Na základě definovaného relevantního trhu se stanovuje tržní síla jednotlivého soutěžitele. Je-li tedy relevantní trh vymezen úzce, může mít na první pohled „nevýznamný“ soutěžitel díky úzké definici trhu vysokou tržní sílu; pokud se ukáže, že jde o dominanci, může se dostat do problémů. A obráceně: subjekt, který by se na trhu zdál dominantní, by mohl vyváznout ze značných sankcí, pokud by se podařilo relevantní trh vymezit široce.
Podle definice zavedené v praxi a převzaté zákonem o ochraně hospodářské soutěže je relevantní trh definován následovně: Trh zboží, které je z hlediska jeho charakteristiky, ceny a zamýšleného použití shodné, porovnatelné nebo vzájemně zastupitelné, a to na území, na němž jsou soutěžní podmínky dostatečně homogenní a zřetelně odlišitelné od sousedících území.
Pro vymezení relevantního trhu jsou tedy rozhodné především dva faktory:
1. zaměnitelnost (subsidiarita) zboží a
2. území na němž se realizuje.
V některých případech se zohledňuje i časové omezení – na základě tohoto kritéria může být například vymezen jako samostatný trh přepravy hromadnou dopravou ve špičce, na rozdíl od ostatních časových úseků.
K otázce zaměnitelnosti zboží: Jsou b
anány zaměnitelné s ostatním druhem ovoce? Komise v případu United Brands vymezila trh banánů jako samostatný relevantní trh, protože dospěla k závěru, že banány pro své specifické dietické vlastnosti nejsou zaměnitelné s jinými druhy ovoce. Jiným příkladem může být posouzení, zda v případě balené vody jde o jeden relevantní trh, nebo zda balená voda ochucená oxidem uhličitým (tj. balená voda s bublinkami) tvoří samostatný relevantní trh. Komise ve své rozhodovací praxi připustila, že se o samostatný trh jednat může.
Při posouzení zaměnitelnosti se často používá takzvaný SSNIP test. SSNIP je zkratkou pro anglický výraz „Small but Significant Non-transitory Increase in Price“ tedy „malé, ale významné zvýšení ceny nikoliv přechodného charakteru“. Jde o test spočívající v tom, že se simuluje chování trhu, a to tak, že se předpokládá nízké zvýšení ceny (v rozsahu 5-10 procent) u posuzovaného zboží X. Pak se zkoumá, zda takové zvýšení ceny přiměje zákazníky kupovat zboží Y, což povede k tomu, že se zvýšení ceny nevyplatí. Pokud je odpověď kladná, tj. pokud se takové zvýšení ceny nevyplatí, protože snížení poptávky povede i ke snížení zisku, pak zboží Y tvoří součást daného relevantního trhu.
Obdobně bude SSNIP test fungovat i v případě územního vymezení relevantního trhu. V takovém případě se při jeho aplikaci zkoumá, zda zvýšení ceny přiměje zákazníky kupovat stejné zboží, ale z jiného regionu. Pokud je odpověď kladná, tj. pokud se takové zvýšení ceny nevyplatí, protože snížení poptávky povede i ke snížení zisku, pak je daná oblast součástí relevantního trhu.
Zpravidla bývá relevantním trhem území členského státu. V Evropské unii není ani výjimkou, že relevantním trhem je území všech členských států. V některých případech je relevantní trh územně vymezen regionálně nebo jako rádius například o průměru 500 kilometrů kolem výrobního závodu. Tak postupovala Komise v případě výrobců skleněných obalů, když při zkoumání podmínek na trhu zjistila, že jedním z rozhodujících faktorů pro prodej skleněných obalů na potraviny (láhve na kečup, zeleninové směsi a podobně) jsou náklady na dopravu. Kvůli vysokým přepravním nákladům se nevyplatilo kupovat skleněné obaly subjektům, které se nalézaly dále než 500 kilometrů od výrobny. Proto byl relevantní trh vymezen jako region do 500 kilometrů od jednotlivých výrobních závodů.
SSNIP test respektuje ekonomická pravidla chování trhu, avšak má i svá úskalí. Je tomu tak zejména v případech, kdy výchozí cena není formována dostatečně konkurenčním prostředím. Proto se SSNIP test aplikuje velmi opatrně v případech, kdy se posuzuje zneužití dominantního postavení.
Ke správnému vymezení trhu však lze uvádět i argumenty, proč by měl být relevantní trh vymezen širší nebo užší, než jak by naznačovaly výsledky SSNIP testu. Mezi takové korigující argumenty například patří charakteristiky zboží, účel jeho použití, způsoby distribuce a podobně.
2. Zakázaná jednání
Pravidla hospodářské soutěže (Článek 81 Dohody, respektive ustanovení § 3 českého zákona o ochraně hospodářské soutěže) zakazují:
1. dohody,
2. rozhodnutí či
3. jednání ve shodě,
která vedou nebo mohou vést ke zkreslení nebo omezení volné soutěže na trhu.
Příkladem lze uvést dohody o cenách, o rozdělení trhů dodávek, uplatňování nerovných podmínek při srovnatelné výchozí situaci, podmiňování dodávek určitého zboží (služeb) odběrem dalšího zboží (služeb). Rozhodovací praxe k tomuto otevřenému výčtu dotváří další případy, které článek 81(1) Dohody výslovně nezmiňuje.
2. 1. Zakázané dohody
Prvním z výše uvedených zakázaných jednání jsou zakázané dohody. Jedná se o ujednání mezi účastníky trhu. Forma dohody však není rozhodná – nezáleží na tom, zda se jedná o písemnou nebo ústní dohodu. Není ani rozhodné, zda jde o výslovné ujednání nebo pouze o ujednání učiněné mlčky.
Mezi příklady zakázaných dohod lze uvést:
– dohody o přímém či nepřímém určení cen či jiných podmínek,
– dohody rozdělení trhů nebo nákupních zdrojů (tj. společnost A se s B dohodnou, že A bude prodávat pouze v Čechách a B jenom na Moravě a vzájemně si na těchto trzích nebudou konkurovat),
– obdobné dohody o rozdělení zákazníků,
– dohody o omezení výroby tak, aby byla vytvořena díky nedostatku zboží uměle zvýšená poptávka,
– vázání, tj. podmiňování dodávky zboží X odběrem jiného zboží Y, aniž by to bylo
odůvodněné jeho povahou,
– diskriminace, tedy uplatňování rozdílných podmínek ve shodných situacích,
– skupinový bojkot (za skupinový bojkot byly v České republice sankcionovány společnosti Eurotel a RadioMobil, když si vzájemně nastavily poplatky za propojení mezi svými sítěmi níže než v případě volání do jejich sítí ze sítě Oskar).
Zejména první čtyři uvedené typy dohod bývají označovány za takzvané „tvrdé kartely“, pro něž neexistují v zásadě žádné výjimky a budou postihovány vždy. Sankce uložené za tento typ kartelů jsou výrazně vyšší.
2. 2. Zakázaná rozhodnutí – koordinace v rámci sdružení
Postiženy mohou být také různé formy narušování hospodářské soutěže v rámci sdružení určitého okruhu soutěžitelů. Příkladem takových zakázaných praktik mohou být „cenová doporučení“ asociace. Pokud například asociace výrobců bílého zboží doporučí, aby se ledničky o obsahu 85 litrů prodávaly za určitou cenu, existuje zde reálné nebezpečí, že se všichni takového nezávazného doporučení budou držet a tím vyloučí cenovou konkurenci.
Také výměna informací mezi účastníky sdružení může být problematická z hlediska pravidel hospodářské soutěže. Zvláště pokud se jedná o pravidelnou a častou výměnu podrobných informací.
2. 3. Jednání ve shodě
Zakázané jsou i případy, kdy sice neexistuje přímo dohoda stran, avšak z jednání stran vyplývá, že zde dochází ke koordinaci jejich soutěžního chování. Například tím, že kopírují svoje ceny, aniž by se na tom výslovně dohodly.
V České republice to lze ilustrovat na případu prodejců pohonných hmot. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže dospěl k závěru, že se hlavní provozovatelé čerpacích stanic v regionu Prahy dopustili jednání ve shodě tím, že v podstatě v jeden okamžik měnili ceny benzinu Natural 95. Ceny se tak měly upravovat ve vzájemné shodě, kdy v podstatě v rozmezí několika hodin všechny hlavní čerpací stanice v Praze změnily ceny na stejnou úroveň. Ceny pak byly v celém regionu u těchto čerpacích stanic stejné a nedocházelo tak k cenové konkurenci. Navíc, jak z šetření ÚOHS vyplynulo, nebyly zde ekonomické důvody pro tak vysoké ceny.
2. 4. Kdy se zákaz neuplatní
Uvedené zákazy nejsou absolutní. Existují situace, kdy se neuplatní nebo kdy z nich existují výjimky.
2. 4. 1. Alespoň nepatrný dopad
Aby se jednalo o porušení pravidel, musí takové porušení mít alespoň nepatrný dopad na hospodářskou soutěž. Pokud dopad bude pod tímto prahem, nejedná se o zakázanou dohodu, a to ani kdyby šlo o takzvaný tvrdý kartel.
2. 4. 2. Dohody v rámci koncernu
Zákaz se také neuplatní na dohody v rámci koncernu, ani na pokyny osoby ovládající osobě ovládané.
2. 4. 3. Pravidlo „de minimis“
S výjimkou zmíněných takzvaných „tvrdých kartelů“ se zákaz nebude vztahovat ani na dohody splňující pravidlo „de minimis“. Jde o pravidlo, které stanoví, že pokud se bude jinak zakázaná dohoda dotýkat pouze zanedbatelné části trhu, pak její dopad není tak významný a není třeba ji zakazovat.
Hranice „de minimis“ je stanovena na 10 procent u horizontálních dohod a na 15 procent u vertikálních dohod. Horizontální dohody jsou dohody mezi soutěžiteli na stejné úrovni trhu (například mezi prodejci stejného typu zboží); vertikální dohody jsou dohody mezi soutěžiteli na různých úrovních (například mezi výrobci a velkoobchody). Pokud tedy účastníci určité dohody nemají na trhu podíl vyšší než 10 procent, respektive u vertikálních dohod 15 procent, nebudou se na ně zákazy vztahovat a nebudou tudíž ani sankcionováni.
Také nadále však budou zakázány takzvané „tvrdé kartely“, a to bez ohledu na to, zda podíl na trhu leží pod minimální hranicí 10 procent, respektive 15 procent. Tvrdými kartely jsou například dohody o cenách nebo rozdělení trhu.
2. 4. 4. Výjimky podle článku 81(3) Dohody nebo § 3 odst. 4
zákona o ochraně hospodářské soutěže
I když budou překročeny výše uvedené hranice, nemusí se zákaz uplatnit, pokud daná dohoda bude splňovat kumulativně čtyři podmínky – dvě pozitivní a dvě negativní:
1. dohoda přispěje ke zlepšení výroby nebo distribuce zboží nebo k podpoře technického či hospodářského rozvoje,
2. přiměřená část těchto výhod bude přenesena na spotřebitele,
3. z toho vyplývající omezení jsou nezbytná k dosažení účelu a
4. neumožní soutěžitelům vyloučit hospodářskou soutěž na podstatné části relevantního trhu.
Pokud jsou výše uvedené podmínky splněny, pak se výjimka uplatní automaticky, není třeba dalšího rozhodnutí. To samozřejmě přenáší velký díl odpovědnosti na jednotlivé subjekty, které musí nyní hodnotit své jednání z hlediska jeho souladu se soutěžními pravidly. Pokud tak neučiní nebo jednání posoudí chybně, vystavují se nebezpečí vysokých pokut, neplatnosti a odpovědnosti za náhradu škody – viz dále.
Posuzování mohou výrazně usnadnit takzvané blokové výjimky, které vydala Evropská komise. V nich stanovila podrobnější pravidla pro posuzování určitých druhů smluv, např. blokové výjimky v oblasti převodu technologií nebo distribuce vozidel. Jsou-li splněny podmínky stanovené v blokové výjimce, pak je chování subjektu v souladu s článkem 81 Dohody.
Důležitým hraničním ukazatelem pro aplikaci blokové výjimky je zpravidla hranice 30 procent podílu na relevantním trhu, pokud je tato hranice překročena, pak se bloková výjimka neuplatní. To však nevylučuje možnost, aby taková dohoda splňovala čtyři výše uvedené kumulativní požadavky, a tudíž nepodléhala zákazu.
Avšak Evropská komise nebo Úřad pro ochranu hospodářské soutěže může svým rozhodnutím pro určitou konkrétní dohodu výhodu blokové výjimky odejmout. Do doby takového pravomocného rozhodnutí však nebude moci být soutěžitel sankcionován.
2. 5. Důsledky porušení pravidel
Je-li určité jednání v rozporu se zákazem a nejsou-li splněny výjimky, může to mít dalekosáhlé důsledky. Podívejme se na ně podrobněji v následujících kapitolách.
2. 5. 1. Neplatnost
Pravidla soutěže jasně stanoví, že jakékoliv zakázané dohody, rozhodnutí či jednání ve shodě jsou neplatné a není k tomu třeba žádného dalšího rozhodnutí. Neplatnost nastává od okamžiku, kdy se dostaly do rozporu s pravidly hospodářské soutěže a postihuje pouze ty části dohody, které jsou v rozporu s pravidly hospodářské soutěže, ovšem za předpokladu, že jsou oddělitelné od ostatních částí. Soudy jsou při svém rozhodování povinny k této neplatnosti přihlédnout ze zákona.
Bude-li celá smlouva neplatná, pak jsou smluvní strany povinny vrátit si, co si podle ní plnily. V některých případech je to spojeno s úroky z prodlení nebo jinými negativními důsledky.
2. 5. 2. Sankční postihy
Dojde-li k porušení pravidel hospodářské soutěže, může být účastníkům zakázaného jednání uložena pokuta až do výše 10 procent celkového obratu za poslední účetní rok.
V této souvislosti je důležité vědět, že se Úřad pro ochranu hospodářské soutěže v posledních letech začíná soustředit na potírání zakázaných protisoutěžních jednání. To často proklamuje i ve svých tiskových prohlášeních a varuje, že pokuty se budou zvyšovat. Tato tendence je evidentní i z jeho rozhodovací praxe. Za rok 2004 uložil ÚOHS pokuty ve výši přibližně 1,5 miliardy korun.
Dalším sankčním postihům a jejich vymáhání se věnujeme níže (bod 3. 2).
2. 5. 3. Odpovědnost za škodu
Osoby porušující pravidla hospodářské soutěže jsou povinny nahradit škodu vzniklou ostatním subjektům v důsledku jejich protiprávního jednání. Výše škody může vysoko přesáhnout i sankce uložené v rámci správního řízení. K otázce náhrad škod viz podrobněji dále v bodě 4.
2. 5. 4. Trestněprávní odpovědnost
V některých členských státech Evropské unie mohou být osoby za protisoutěžní jednání stíhány i trestně. V České republice by takové jednání mělo být postižitelné podle ustanovení § 127 trestního zákona.
Trestněprávní odpovědnost postihuje pouze fyzické osoby, a proto by v případě porušení pravidel hospodářské soutěže ze strany právnické osoby byli odpovědní členové statutárních orgánů. Předpokladem samozřejmě je, že jim budou prokázány všechny znaky skutkové podstaty daného trestného činu. Trestní zákon hrozí peněžitým trestem, zákazem činnosti nebo trestem odnětí svobody až na dva roky. V případě způsobení vážné poruchy hrozí trest odnětí svobody ve výši od šesti měsíců až do pěti let.
3. Zneužití dominantního postavení
Podniky s dominantním (monopolním) postavením musí být obezřetné ve svých smluvních vztazích, protože jejich chování bude pečlivě zkoumáno. Samotné dominantní postavení zakázáno není, zakazuje a postihuje se pouze jeho zneužití. Právní úprava je v článku 82 Dohody, respektive v ustanovení § 10 zákona o ochraně hospodářské soutěže.
Zneužívání dominantního postavení je zakázáno úplně a nelze z něj udělovat výjimky.
3. 1. Kdo je v dominantním postavení?
Dominantním postavením se rozumí takový stav, který umožňuje danému soutěžiteli chovat se na relevantním trhu nezávisle na svých odběratelích. Zda se tak soutěžitel může chovat, se posuzuje podle komplexu různých ukazatelů, zejména podle:
– tržních podílů,
– hospodářské a finanční síly soutěžitelů,
– právních
nebo jiných překážek vstupu na trh pro další soutěžitele,
– stupně vertikální integrace soutěžitelů,
– struktury trhu,
– velikosti tržních podílů nejbližších konkurentů a podobně.
Pokud tyto ukazatele jasně nepotvrdí, že se subjekt může chovat nezávisle, pak se předpokládá, že dominantní postavení nezaujímá ten, kdo ve zkoumaném období nedosáhl na trhu 40 procent tržního podílu. Při vyšším než 40procentním podílu existuje zvýšené podezření na dominanci. Jsou však známy případy, kdy byl soutěžitel uznán za dominantního při 25-30 procentech podílu na relevantním trhu. Jde o zejména o případy, kdy je ostatní konkurence značně roztříštěná a jednotlivci mají jen nepatrné tržní podíly.
Je nasnadě, že klíčovou bude opět otázka vymezení relevantního trhu. Bude-li vymezen úžeji, zúží se i manévrovací prostor pro argumentaci, že se nejedná o dominantní postavení.
3. 2. Příklady zneužití dominantního postavení
Zneužití dominantního postavení může spočívat například v cenové diskriminaci některých zákazníků, kdy dominantní dodavatel prodává zboží různým odběratelům za různé ceny. Důležité při posouzení takového jednání ovšem je kritérium srovnatelnosti plnění. Jednalo by se o diskriminaci, pokud by stejné množství výrobku bylo nabízeno různým odběratelům za různé ceny, aniž by pro to existovaly jiné opodstatněné důvody. Na druhé straně však nepůjde o diskriminaci, pokud díky úsporám z rozsahu nabídne dominantní dodavatel slevu v případě odběru velkého množství. To znamená, že lze poskytovat odůvodněné množstevní slevy.
„Dominátor“ však nesmí poskytovat takzvané věrnostní rabaty, tedy například rabaty stanovené na bázi času – za odběry po dobu alespoň šesti měsíců rabat 10 procent, za dalších šest měsíců dalších 15 procent a podobně. Důvodem zákazu je to, že si tím dominantní soutěžitel zavazuje loajálnost odběratelů a tím reálně znesnadňuje vstup dalších konkurentů na trh.
Poměrně známou formou zneužití je tzv. vázání (označované anglickým výrazem „taying“). V poslední době je mediálně známá kauza Microsoft. Ten byl pokutován Komisí doposud nejvyšší pokutou téměř půl miliardy eur za to, že nabízel svůj operační systém Windows s aplikací Media Player. Laicky řečeno „svázal“ odběr svého operačního systému s přehrávačem a tím díky svojí téměř monopolní pozici na trhu operačních systémů PC počítačů fakticky vyloučil možnost, aby jiné společnosti nabízely přehrávače mediálních aplikací. Tento případ ještě není zcela uzavřen a bude mít dohru u soudů Evropské unie.
Jiným příkladem zakázaného zneužití je zavedení predátorských cen k vytlačení konkurence. Typicky jde o dlouhodobé snížení cen tak, aby byla finančně vyčerpána a zlikvidována konkurence z okolí. Po jejím bankrotu pak jdou ceny zase nahoru. Podmínkou však není, aby zboží bylo prodáváno pod nákupními cenami, i když to tak často bývá. Za predátorské jednání však nelze považovat krátkodobé marketingové akce, a to ani v případě, že je zboží nabízeno pod nákupními cenami.
Zakázané je, aby dominantní soutěžitel podmiňoval své dodávky odběrem nesouvisejícího zboží či služeb.
Dalším příkladem zneužití dominantního postavení může být neodůvodněné odmítnutí dodávek nebo omezování přístupu ostatních k určité infrastruktuře potřebné pro výrobu nebo distribuci. Zase lze posloužit českým příkladem z oblasti telekomunikací: ÚOHS udělil pokutu za bránění přístupu ke službám sítě Internet a přenosu dat užívající širokopásmové technologie xDSL (ADSL) veřejnými pevnými telekomunikačními sítěmi.
3. 3. Koncepce tzv. essential facilities
S posledně citovaným případem souvisí koncepce tzv. essential facilities neboli nezbytných zařízení. To jsou zařízení (zázemí) bez kterých určité výrobky nebo služby nemohou být poskytovány – typicky elektrická distribuční síť. Jde tedy o přirozené monopoly. Aby byla zajištěna volná hospodářská soutěž, jsou majitelé těchto zaří-
zení povinni poskytnout jiným soutěžitelům za přiměřenou úplatu přístup k těmto zařízením.
Nově se do tohoto konceptu zahrnuje i oblast duševního vlastnictví. Například majitel patentu, bez něhož není možné účinně zajistit konkurenci, bude muset poskytnout práva k tomuto patentu i jiným subjektům. To je významný zásah do práva svobodně se rozhodovat o svém majetku.
3. 4. Důsledky zneužití dominantního postavení
Stejně jako u dohod narušujících soutěž je zneužití dominantního postavení postihováno zejména:
– neplatností smluv,
– možností postihu vysokými pokutami (až 10 procent obratu),
– povinností nahradit škodu postiženým konkurentům
– a případně i trestněprávním postihem.
4. Řízení o porušení pravidel
Zjistí-li Úřad pro ochranu hospodářské soutěže porušení v oblasti zakázaných dohod (nebo zneužití dominantního postavení), zahájí s účastníky takové dohody (nebo zneužití dominance) řízení. Podnět k zahájení takového řízení může poskytnout kdokoliv. Dopěje-li ÚOHS k závěru, že pravidla hospodářské soutěže porušena byla, může učinit opatření nebo uložit sankce.
4. 1. Opatření
ÚOHS může nařídit soutěžiteli či sdružení soutěžitelů, aby zjištěné porušování ukončili.
Za účelem ochrany hospodářské soutěže může stanovit takzvané behaviorální nebo strukturální závazky v rozsahu přiměřeném danému porušení.
Behaviorálním závazkem je takový závazek, ve kterém je subjektu přikázáno, aby se určitým způsobem choval nebo od určitého chování upustil. Například aby přestal uzavírat exklusivní distribuční smlouvy.
Strukturální závazky zasahují samotnou podstatu subjektu, protože zpravidla
přikazují převést část jeho aktivit na konkurenční subjekt. Proto je kogentně (zá-
vazně) stanoveno, že strukturální závazky mohou být použity až v případě, pokud nelze zajistit fungující hospodářskou soutěž pomocí behaviorálních závazků nebo pokud by behaviorální závazek měl mít na daný podnik závažnější dopad než závazek strukturální.
V případě naléhavosti může ÚOHS vydat předběžné opatření, a to v rozsahu a po dobu, která bude nezbytně nutná.
4. 2. Pokuty a vymáhání sankcí
Zákon o ochraně hospodářské soutěže i Nařízení dávají celý repertoár sankcí za různé případy porušení jejich pravidel.
V případě, že dotčené subjekty neposkytnou ÚOHS podklady pro rozhodnutí nebo je neposkytnou ve stanovené lhůtě, popřípadě poskytnou neúplné, falešné či zkreslené informace, hrozí jim pokuta do výše 300 tisíc korun. Pokuta může být udělena i opakovaně. Půjde-li o případ posuzovaný podle evropských pravidel, může pokuta dosáhnout až do výše jednoho procenta z celkového obratu porušovatele za poslední účetní rok.
Dojde-li k porušení pravidel hospodářské soutěže nebo nerespektování nařízeného předběžného opatření či porušení povinností stanovených v rozhodnutí ÚOHS, může být soutěžiteli nebo sdružení soutěžitelů uložena pokuta až do výše 10 procent cel
kového obratu za poslední účetní rok.
Podle evropských pravidel se ÚOHS může rozhodnout i pro takzvané časové pokuty stanovené na základě průměrného denního obratu. Co to znamená? Na základě výsledků posledního účetního roku soutěžitele se stanoví jeho průměrný denní obrat a uloží se mu pokuta až do výše pěti procent tohoto denního obratu za každý den do doby, než ukončí protiprávní jednání. Totéž platí v případě porušování předběžného opatření, popřípadě rozhodnutí ve věci samé.
Půjde-li o jednání sdružení subjektů, které samo o sobě právní subjektivitu nemá, pak je sankce nejdříve vymáhána na sdružení jako celku. Pokud sdružení nezaplatí, může ÚOHS požadovat uhrazení sankcí nejprve od subjektů, jejichž řídící osoby byly současně osobami jednajícími za sdružení, a nedojde-li k úhradě sankcí ani v tomto případě, pak na jednotlivých členech sdružení přímo, avšak vždy jen do výše 10 procent celkového ročního obratu za poslední účetní období konkrétního subjektu.
4. 3. Důkazní břemeno
Zásadní význam má vymezení důkazního břemene, tj. povinnosti prokázat porušení pravidel hospodářské soutěže. Tuto povinnost má strana, která toto porušení namítá (tedy která si na něj stěžuje). Namítá-li tedy porušení ÚOHS, musí jej prokázat. Pokud se ovšem dotčený soutěžitel dovolává práva na vynětí ze zákazu, protože splňuje podmínky výjimek ze zákazu, je důkazní povinnost plně na něm.
Toto pravidlo platí i pro řízení před soudy, kdykoliv bude použito článků 81 nebo 82 Dohody.
4. 4. Zajišťování informací a důkazů
ÚOHS má poměrně širokou škálu instrumentů k zajištění informací pro své rozhodování. Je oprávněn vyzvat dotčené soutěžitele k předložení dokumentů a informací. Může nařídit i ohledání místa samotného, má právo nahlížet do knih.
Nově má právo na vstup do objektů, případně i dopravních prostředků, které patří fyzickým osobám, u nichž by se takové dokumenty mohly na základě důvodného podezření nacházet – například u ředitelů, manažerů, účetních apod. ÚOHS je samozřejmě povinen respektovat základní práva a svobody, zejména právo na ochranu obydlí a před takovým zásahem do obydlí musí postupovat podle právního řádu, tj. zejména si musí vyžádat soudní souhlas k takovému postupu. Soud však při přezkoumávání žádosti ÚOHS o zásah do obydlí nesmí přezkoumávat otázku nezbytnosti takového zásahu a nesmí ani požadovat nahlédnutí do spisu ÚOHS. V plném rozsahu může takové opatření přezkoumat pouze Evropský soudní dvůr.
4. 5. Možnost aktivního přístupu účastníků v rámci řízení
Dojde-li k závadnému chování na straně soutěžitele a ÚOHS zamýšlí vydat rozhodnutí, kterým takové závadné chování zakáže, může antimonopolní úřad v tomto rozhodnutí akceptovat návrhy soutěžitele, který takové narušení způsobil. Účastníci mohou navrhnout ÚOHS opatření, která by reagovala na výhrady, které má úřad k jejich jednání. Pokud by tato opatření byla pro ochranu hospodářské soutěže dostatečná, ÚOHS k nim přihlédne.
Důležité je, že účastníci tak mohou učinit maximálně do 15 dnů od sdělení ÚOHS, že má výhrady k jejich chování; k pozdějším návrhům už úřad nebude přihlížet. Tímto postupem je možné efektivně a rychle, za účasti samotných „rušitelů“ soutěže, dosáhnout nápravy situace na trhu. ÚOHS potom může řízení zastavit a věnovat své zdroje závažnějším případům narušení soutěže. Hlavní však je, že se soutěžitel může pokusit přizpůsobit požadované změny svým potřebám.
ÚOHS pak dohlíží nad dodržováním uložených závazků. A může již uzavřené řízení znovu obnovit, jestliže:
– došlo k podstatné změně okolností, za nichž bylo rozhodnutí vydáno,
– podnik jedná v rozporu s vlastními závazky, které přijal, nebo
– rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečných, chybných či zavádějících informací, které účastníci poskytli.
4. 6. Stanoviska
V případě, že existuje veřejný zájem, může Komise na základě vlastní iniciativy vydat takzvaný negativní atest, tj. rozhodnutí osvědčující, že určitá dohoda (jednání) není v rozporu s články 81 nebo 82 Dohody. Zdá se, že Komise již nebude vydávat tyto negativní atesty v takové míře jako doposud.
Komise také může vydat stanovisko k určitým typům jednání. Zpravidla to bude v případech rozšířených typů jednání, kdy je zde obecný zájem na tom, aby subjekty byly informovány o tom, jak se mají zachovat. Nelze proto očekávat, že by Komise vydala stanovisko k individuálnímu, specifickému případu.
Komise ukončila dosavadní praxi zaslání tzv. comfort letter. Šlo o neformální stanovisko vyjadřující názor Komise, že popsané chování podniku nebylo v rozporu s články 81 nebo 82 Dohody. V jeho neformálnosti byla však i jeho nevýhoda, antimonopolní úřady ani soudy členských států jím nebyly vázány; nepochybně ale mělo svou faktickou váhu.
4. 7. Leniency program
Leniency znamená shovívavost – tato shovívavost spočívá v tom, že ÚOHS dává šanci stranám zakázaných dohod, aby samy aktivně bojovaly proti zakázaným dohodám, i když jsou jejich účastníky. Odměnou za to mají šanci dosáhnout snížení pokuty, popřípadě úplného upuštění od finančních sankcí. Tento program však má přísná pravidla.
Jednou ze základních podmínek je to, že účastník poskytne ÚOHS relevantní informace, které byly úřadu doposud neznámé nebo které výraznou měrou napomohou k odhalení kartelu. Je tedy zřejmé, že pokud ÚOHS zahájí řízení na základě informací získaných dříve jinde, bude výhoda programu zpravidla ztracena. Za relevantní informaci se podle programu považuje taková, která přispívá spolehlivým způsobem při prokazování existence zakázané dohody narušující soutěž. Nebude proto postačovat pouhé poskytnutí informace o tom, že dohoda existuje.
Tento program nabízí šanci zejména subjektům, pro něž se stala daná dohoda svazující a chtěly by z ní „vystoupit“ při omezení dalších rizik s tím spojených.
4. 8. Vztah ÚOHS a Komise
To, co bylo řečeno o oprávněních ÚOHS, platí mutatis mutandis (obdobně, s příslušnými změnami) i pro řízení zahájená Komisí, která má shodná oprávnění.
Vzájemné vztahy Komise a antimonopolních úřadů jednotlivých členských států jsou zčásti upravena Nařízením. To ale nestanoví jasná pravidla, kdy má rozhodovat Komise a kdy úřad členského státu. Upravuje pouze jejich vzájemné postavení a z Nařízení vyplývá, že Komise bude mít výsadní pozici.
Bylo-li zahájeno řízení některým z úřadů členského státu nebo Komisí, není oprávněn žádný další úřad v dané věci zahajovat další řízení, popřípadě musí již zahájené řízení zastavit. Komise a jednotlivé úřady jsou povinny úzce spolupracovat. Úřady členských států musí neprodleně písemně informovat Komisi před zahájením řízení nebo bezprostředně po jeho zahájení a zpřístupnit jí veškeré informace. Komise má právo vstoupit do zahájeného řízení a pokračovat v něm. Komise již také deklarovala, že bude vstupovat do zahájených řízení v případech, kdy se závadné chování dotýká ale
spoň tří členských států. Nejpozději 30 dnů před rozhodnutím ve věci samé je národní úřad povinen informovat Komisi a dát jí k dispozici souhrn podstatných faktů daného případu.
Za účelem efektivního fungování těchto pravidel byl zřízen informační systém, který propojuje Komisi a jednotlivé úřady členských států Evropské unie.
4. 9. Princip jednotné aplikace
Z povahy Nařízení automaticky vyplývá povinnost členských států a jejich orgánů aplikovat tuto normu přímo a jednotně. Tato jednotná aplikace samozřejmě bude mít vliv i na přístup k případům, které budou projednávány výhradně podle zákonů členského státu, tedy například podle zákona o ochraně hospodářské soutěže.
Prvkem sjednocování postupu při aplikaci Nařízení je úprava spolupráce mezi Komisí, antimonopolními úřady členských států a soudy. Úřady jsou povinny informovat Komisi o zahájení soudních řízení před národními soudy týkajících se aplikace článků 81 a čl. 82 Dohody. Úřady a stejně i Komise mohou k případům projednávaným u soudů zaujímat stanoviska nebo se účastnit přímo soudních jednání a ústně se k nim vyjadřovat.
Nařízení stanoví také závažné povinnosti soudům členských států. Rozhodují-li o narušení hospodářské soutěže podle článků 81 nebo čl. 82 Dohody, nesmí vydat rozhodnutí, které by bylo v přímém rozporu s rozhodnutími přijatými Komisí; tím však nejsou národní soudy zbaveny práva obrátit se na Evropský soudní dvůr s předběžnou otázkou. Rovněž úřady nesmí rozhodovat v rozporu s rozhodnutími Komise.
Nová úprava také navázala na dosavadní zkušenosti s takzvaným poradním výborem. Poradní výbor se skládá ze zástupců antimonopolních úřadů členských států. V případě, že Komise činí rozhodnutí, musí konzultovat taková rozhodnutí s Poradním výborem, kterému Komise doručí předběžný písemný návrh rozhodnutí, a ten k němu zaujme stanovisko do doby stanovené Komisí, nikoli však kratší 14 dnů. Komise je pak při svém rozhodování povinna přihlédnout ke stanovisku poradního výboru, a to s co nejvyšší možnou mírou; o svém rozhodnutí a o míře převzetí jeho názoru Poradní výbor zpraví. Poradní výbor se může rovněž vyjadřovat k obecným otázkám hospodářské soutěže v rámci Evropské unie. Poradní výbor však není oprávněn přijímat stanoviska k případům, kterými se zabývají jednotlivé úřady členských států.
5. Náhrada škody aneb Braňte se vykořisťování
Jste skutečně ponecháni na pospas zneužívání hospodářské soutěže? Můžete v takovém případě požadovat náhradu škody? V této souvislosti si odběratelé výrobků a služeb pravděpodobně kladou otázku: můžeme se domáhat, aby nám subjekt porušující pravidla hospodářské soutěže vrátil část zisku, kterou si přivlastnil na náš úkor? Teoretická odpověď je kladná. Ale připravte se na to, že faktická cesta k vašim penězům může být trnitá.
V obecné rovině platí, že každý odpovídá za škodu způsobenou porušením zákona. A porušení pravidel hospodářské soutěže je takovým zákonným porušením. Toto obecné pravidlo tedy dává jednoznačnou odpověď – subjekt, který uzavřel zakázanou dohodu nebo zneužil dominantního postavení, je povinen nahradit škodu z toho vzniklou poškozeným. Když však má dojít na formulaci konkrétních nároků, vzniká řada otázek, které konečný výsledek komplikují. Zkusme si tedy nastínit některé z těchto otázek.
5. 1. Obchodně- nebo občanskoprávní nároky?
Jde o nároky občanskoprávní, nebo obchodněprávní? Problém spočívá v tom, že není zcela jasné, zda se odpovědnost za škodu způsobenou porušením pravidel hospodářské soutěže, řídí podle ustanovení § 420 občanského zákoníku (OZ) nebo § 757 obchodního zákoníku (ObchZ) (ve spojitosti s § 41 a § 373 ObchZ).
Na první pohled je to přehnaně teoretická otázka, ale má hned několik praktických dopadů například v oblasti zavinění, v délce promlčecí lhůty či v možnosti vyloučení odpovědnosti. V režimu obchodním nehraje zavinění roli, což výrazně usnadňuje pozici poškozeného v případném soudním řízení. Podle OZ je objektivní promlčecí lhůta zpravidla tříletá a počíná běžet ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla. Zatímco podle ObchZ je promlčecí doba minimálně čtyřletá a počítá se ode dne, kdy se poškozený dozvěděl nebo mohl dozvědět o škodě a o tom, kdo je povinen k její náhradě; končí však nejpozději uplynutím 10 let ode dne, kdy došlo k porušení povinnosti. Vezmeme-li v potaz, že se kartel podaří objevit až za několik desítek měsíců, je jasné, že čas (a tím i promlčení) výrazně ovlivňují šance poškozeného na úspěch. Režim ObchZ se zdá z pohledu poškozeného mnohem výhodnější. Zda se jím však tento druh náhrady škody řídí, budou muset české soudy teprve rozhodnout.
Podle mého názoru by se tyto nároky měly jednoznačně řídit obchodněprávní úpravou. Takový závěr by byl také v souladu s judikaturou Evropského soudního dvora, která jednoznačně ukládá národním soudům členských států, aby vykládaly právo tak, že právo domoci se svých nároků nebude neúnosně ztíženo, respektive znemožněno. Pokud by se měly nároky řídit občanskoprávní úpravou, nebyl by tento požadavek s největší pravděpodobností naplněn.
5. 2. Výše náhrady škody
Samostatnou (avšak podstatnou) kapitolou je otázka výše náhrady škody. V některých případech asi není mnoho pochybností, například u čistě cenového kartelu. V případě takového kartelu prodávali jeho účastníci své výrobky za vysoké ceny – škodou zde bude rozdíl mezi cenou zaplacenou a cenou, která by existovala, kdyby existovalo normální konkurenční prostředí nezdeformované cenovým kartelem. Takové žaloby již probíhají, například v sousedním Německu žalují odběratelé vitaminů výrobce vitaminů, kteří mezi sebou uzavřeli cenový kartel.
Ale i zde se nabízí oprávněná námitka v případě takzvaných mezizpracovatelů, kteří náklady na své vstupy promítnou do svých výrobků. Jaká škoda jim vzniká, když zvýšenou cenu vstupu přenesli na své odběratele?
Složitější situace nastávají v jiných typech porušování hospodářské soutěže. Jak například vyčíslit škodu, která vznikla, bránil-li dominantní subjekt v přístupu k technologii? Tady asi nabízí pomocnou ruku ustanovení § 381 ObchZ, který místo skutečně ušlého zisku (jako části škody) dává právo požadovat náhradu zisku dosahovaného zpravidla v poctivém obchodním styku za podmínek obdobných v daném oboru. Důležitou úlohu proto budou hrát především znalecké posudky a vhodně a přesvědčivě zvolená metoda vyčíslení škody.
6. Praktické závěry, tipy pro firmy
Je dobré vědět, že pravidla soutěžního práva jsou založena především na rozhodovací praxi, která se neustále vyvíjí. Za dobu svojí více jak čtyřicetileté existence v rámci komunitárního práva už vykrystalizovaly určité zásady, kterých se lze držet. Nicméně je nezbytné postupovat případ od případu. Určitě však jde vyvodit některé praktické závěry.
V řadě případů je klíčové vědět, jak si na trhu vlastně stojíte a jak je na tom konkurence. Zá
sadní je informace o tržním podíl na relevantním trhu. To samozřejmě předpokládá správné vymezení relevantního trhu. Pokud zjistíte, že se tržní podíl pohybuje na hranici 25 procent a více, doporučujeme provést důkladnou analýzu smluvních vztahů s odběrateli i s dodavateli. Měli byste se soustředit zejména na nejrůznější ujednání o exkluzivitě, o tom, že se vy nebo smluvní partner nesmíte nějak chovat na trhu apod.
6. 1. Co dělat, zjistíte-li, že porušujete pravidla?
Pokud zjistíte, že porušujete pravidla, měli byste svoje chování, smluvní ujednání a podobně uvést do souladu s právními předpisy. Taková náprava ale neznamená, že už nemůžete být postiženi sankcí ze strany ÚOHS. Proto je dobré zvážit, zda nevyužít leniency programu – viz bod 4.7 výše.
Pokud s vámi již bylo zahájeno řízení, můžete sami aktivně navrhnout ÚOHS, že své jednání a smluvní vztahy určitým způsobem uzpůsobíte. Tím se vám může podařit docílit toho, že antimonopolní úřad akceptuje způsob řešení, který vyhovuje i vám. A předejdete pak nepředvídatelným zákazům, které se mohou mnohem výrazněji dotknout fungování vašeho podniku. Důležité je, abyste dodrželi zákonem stanovenou patnáctidenní lhůtu pro navržení svých závazků. Obdobným způsobem například postupovala Coca-Cola ve vztahu ke Komisi a dosáhla výrazně lepších podmínek, než jaké by se daly očekávat.
Dále je třeba si uvědomit, že vám vedle pokut ze strany ÚOHS hrozí i nebezpečí žalob na náhradu škody. Takové nároky na náhradu škody mohou i několikanásobně přesáhnout uloženou pokutu. A ačkoliv je pravdou, že riziko náhrady škody je v České republice zatím jen teoretické a z výše nastíněných otázek a nejasností lze učinit i závěr, že existuje řada námitek, které by mohly pomoci odpovědnosti se vyhnout, je třeba s ním počítat. V USA jsou tyto žaloby naprosto běžné a v členských státech Evropské unie tyto žaloby začínají nabývat na významu.
Dále je vedle právní odpovědnosti s tímto typem chování spojená i negativní publicita – viz například případ Microsoftu a jeho snahy vázat svůj internetový prohlížeč Explorer k operačnímu systému Windows. Taková případná negativa lze však otočit ve svůj prospěch. Pokud bude subjekt „usvědčen“ z protisoutěžního chování, může nabídnout jako plošné odškodnění svým zákazníkům slevu nebo jinou výhodu (například volné minuty zdarma). Tím sníží riziko žalob na náhradu škody, popř. šance na jejich úspěch, a navíc z takového kroku lze učinit dobrou marketingovou kampaň.
6. 2. Co dělat, zjistíte-li, že jste obětí porušování pravidel?
Pokud jste se stali obětí zakázaného jednání, můžete využít veřejnoprávního i soukromo-
právního postupu jak se mu bránit.
V oblasti veřejnoprávní můžete podat podnět k ÚOHS, aby takové jednání prošetřil a zakázal, popřípadě sankcionoval. Navíc Nařízení dává českým subjektům možnost bránit se zakázaným soutěžním praktikám konkurentů z Evropské unie, protože je opravňuje k tomu, aby při splnění předpokladů daných Nařízením podaly stížnost na protisoutěžní chování v kterémkoliv členském státě, tedy i přímo u ÚOHS. Proto si u českého antimonopolního úřadu můžete stěžovat například na kartelovou dohodu v Německu.
Zatímco v rámci veřejnoprávního postupu platí, že nemáte nárok na to, aby ÚOHS řízení k vašemu podnětu zahájil, v rámci soukromoprávního postupu je vaše míra kontroly vyšší.
Můžete odmítnout plnit podle dohody, která je v rozporu s pravidly hospodářské soutěže, protože taková dohoda je neplatná. Dále můžete žalovat na náhradu škody, která vám vznikla. Proto například můžete žalovat zisk, který by vám jinak náležel, kdybyste nemuseli mít zvýšené náklady na nákup surovin, jejichž cena byla vyšší kvůli existujícímu kartelu mezi dodavateli. Jak bylo výše popsáno, je to pravděpodobně běh na delší trať, ale neměl by být zcela marný. Tendence v Evropské unii to jednoznačně potvrzují a už existují rozsudky Evropského soudního dvora, které jsou vstřícné k poškozeným subjektům. Navíc se teď v rámci evropského práva připravují reformy, které by měly postavení „obětí“ protisoutěžních praktik posílit.
6. 3. Lze o náhradu škody žádat jako účastník zakázané dohody?
Náhrady škody se dokonce mohou domáhat i účastníci zakázaných dohod. Ne všichni totiž mají stejné ekonomické postavení. Existuje řada případů, kdy jsou někteří účastníci vzhledem ke své soutěžní pozici „nuceni“ na takovou dohodu z existenčních důvodů přistoupit. Tito účastníci mají také možnost domáhat se náhrady škody na soutěžně (ekonomicky) silnějších stranách zakázané dohody. To jednoznačně potvrdil Evropský soudní dvůr v případu C-453/99, Courage v. Crehan publikovaném už v roce 2001.
6. 4. Co dělat, budete-li podrobeni kontrole ze strany ÚOHS?
Jak bylo výše popsáno, má ÚOHS širokou škálu instrumentů jak si opatřit informace o protisoutěžním jednání. Jedním z nich je prohlídka prostor. Zpravidla tak antimonopolní úřad učiní bez předchozího varování, jednoduše přijdou pracovníci ÚOHS a požádají, aby jim byly zpřístupněny všechny místnosti, skříně, šanony, počítače apod. Jak se v takovém případě zachovat?
Důležité je znát svá práva a zachovat chladnou hlavu. Především by ÚOHS měl uvést právní důvod a účel šetření. V případě prohlídky jiných než obchodních prostor (například bytů statutárních orgánů) musí předložit soudní rozhodnutí svolující k takové prohlídce.
Máte samozřejmě právo, aby prohlídce byl přítomen váš právní zástupce. Avšak je nezbytné, aby dorazil neprodleně. ÚOHS není povinen čekat. V praxi zpravidla vyčká jednu hodinu a poté začne s prohlídkou.
Je vhodnější při prohlídce spolupracovat, vyhnete se tak zbytečným podezřením.
Na druhé straně je však dobré vědět, že nemusíte zodpovědět všechny dotazy oka-
mžitě a fundovaně. Navíc máte možnost kdykoliv své vyjádření doplnit o další
informace.
ÚOHS nesmí vyžadovat a vy nejste povinni poskytnout korespondenci se svým advokátem. Dále nemusíte odpovídat, pokud byste sobě nebo osobám blízkým způsobili nebezpečí trestního stíhání.
O provedené prohlídce si nechte sepsat protokol, který pracovníci ÚOHS podepíší a zahrňte do něj seznam všech dokumentů, resp. jejich kopií, které si ÚOHS bere, abyste měli přehled o rozsahu materiálů. To výrazně ulehčí další postup.
Řadě subjektů se osvědčilo, když měly zpracována vnitřní pravidla (směrnice) pro takový případ. Je také pravidlem, že si interně formou „hraného přepadu“ občas vyzkouší své zaměstnance, zda tato pravidla ovládají a zda jsou schopni situaci zvládnout.
6. 5. Buďte opatrní ve vyjadřování
Buďte raději obezřetní ve svých výrocích. Zbytečně na sebe může upoutávat pozornost, pokud se ve vašich firemních podkladech objeví výroky typu: „dominovat trhu“, „zničit konkurenci“, „vyloučit“, „zablokovat“ a podobně. Je proto mnohem lepší a bezpečnější z hlediska pravidel hospodářské soutěže vyjadřovat se ve faktech. To znamená namísto prohlášení „Náš cíl je ovládnout trh.“ je korektnější for-
mulace „Náš cíl je získat na trhu po
díl x %.“. Nebo místo formulace: „Vymažeme konkurenci z trhu“ by bylo bezpečnější popsat konkrétní kroky, které máte v úmyslu podniknout.
Obecně se lze držet pravidla „titulní strany“. Tj., pokud by se daná formulace měla objevit na titulní straně novin, bude z ní jasné, že se snažíte konkurovat férovým způsobem? Pokud na tuto otázku nemůžete dát jasnou pozitivní odpověď, pak svou formulaci znovu uvažte.
Závěrem lze shrnout, že dobrá znalost pravidel hospodářské soutěže vám napomůže předejít nebezpečí vysokých sankcí a případně i rizik k náhradě škody. Současně se může stát mocným nástrojem v boji proti neférovým praktikám vašich konkurentů. Proto je dobré mít o této oblasti alespoň obecné povědomí a případné složitější aspekty konzultovat s odborníky.
