Konzervativcům se podařilo vzkřísit trh práce.
Španělé pracují, utrácejí a slaví jako nikdy předtím. Hospodářství zaznamenalo nárůst o bezmála čtyři procenta, úroky klesly rekordně nízko. Počet pracovních míst razantně stoupl: jen loni jich v zemi vzniklo 427 tisíc, což je více než dvě třetiny všech nových pracovních příležitostí vytvořených v zemích Evropské unie.
Rozlehlý stát na Pyrenejském poloostrově má sice stále primát v počtu lidí bez práce. Červencová data o 15,9 procenta nezaměstnaných, která uvádí statistika z Bruselu, jsou ovšem úspěchem v porovnání s téměř dvaceti procenty ve stejném období loňského roku. Pokud se naplní prognózy expertů, ustoupí míra nezaměstnanosti v příštím roce poprvé po dvou desetiletích pod patnáct procent. Jeden rekord už ostatně padl: na pracovních úřadech se v červenci přihlásilo nejméně žadatelů o příspěvek v nezaměstnanosti za posledních osmnáct let.
Doby, kdy Španělsko platilo za odkládací pracovní stůl pro vyspělé evropské země a bylo v lepším případě spojováno s vývozem oliv, jsou pryč. Uznání si vydobyli především mezinárodně úspěšní exportéři - designérský řetězec Zara nebo produ cent sladkostí Smint. Ten dnes rovnocenně soupeří s obry své branže, jako je třeba Wrigley s.
Zavaleni zakázkami.
Šanci, kterou přinesl ekonomický boom, dokázaly využít především mladé, agilní servisní firmy. Jednou z nich je i marketingová agentura „Equipo Singular Yolandy Torresové. „Ještě před dvěma lety jsme museli vysvětlovat, co je to Event-Marketing, dnes se hrne jedna zakázka za druhou, vzpomíná Torresová. Vstupní hala barcelonské centrály je přeplněna kartony s lahvemi sektu, v dlouhé chodbě leží hromady dárků pro hosty. Pro lidi není místo. „Potřebovali bychom se přestěhovat, uznává třiatřicetiletá podnikatelka, jejíž tým se z původních tří spolupracovníků rozrostl o dalších pětadvacet.
Ve skladiště se mění úřad pokaždé, když se blíží party pro zákazníka. Agentura Yolandy Torresové se totiž stará o spokojenost podnikatelů a firem, které chtějí při nejrůznějších show předvést světu své bohatství. A to je prakticky každý den jednou při Teenager-party pro MTV na Ibize, podruhé na módní přehlídce v Barceloně.
Na touhu Španělů pochlubit se vlastním blahobytem si určitě nestěžuje ani Mercedes. Jeho odbyt se tu v posledních pěti letech vyšplhal na čtyřnásobek.
Sociální smír především.
„Je vidět, co dokáže vnést na trh práce jasná liberalizační politika, prohlásil už několikrát v médiích na adresu Jihoevropanů prezident Německého průmyslového svazu Hans-Olaf Henkel. A Španělé skutečně dokázali něco, o čem jinde pouze debatují: hospodářský zázrak nastartoval úspěch dialogu mezi odbory a zaměstnavateli, který bezprostředně po volebním vítězství konzervativců zahájil premiér José María Aznar. Zejména na odboráře musel opatrně - varováním mu byl postoj, který předáci zaujali k opatřením jeho předchůdc e, socialisty Felipa Gonzálese. Ten sice prosadil privatizaci velkých státních podniků, snížil veřejné výdaje a změnil pracovní právo, avšak odbory odpověděly stávkami. Aznar proto zvolil cestu drobných ústupků - a nadělil zemi sociální klid. Z atímco v roce 1995 otřáslo Španělskem čtyřiašedesát stávek, předloni jich bylo deset a loni už jen tři. Půda byla připravena, další kroky mohly následovat.
Změnit bylo zapotřebí zejména absurdní poměry na trhu práce. Rigidní právo chránilo stálá místa, při výpovědích muselo být vypláceno odstupné až do výše 42 měsíčních výdělků (například v Německu jde zřídka o více než dvanáct platů). Aznar tudí ž zrušil výpovědní ochranu, čímž snížil překážky pro nová přijímání. Stát se zavázal, že odpustí podnikům část sociálního pojištění a bude vybraným cílovým skupinám dotovat sociální dávky, a po vzoru britského ministerského předsedy Tonyho Blai ra (obě země pojí dohoda o společných zájmech) vyhlásil větší zodpovědnost, deregulaci a nové povinnosti pro ty, kteří hledají uplatnění. Investoři a ekonomové Evropské unie se shodují v tom, že pro španělský boom byla rozhodující kom binace ekonomické konjunktury a reformní politiky. „Vztah k odborům je harmonický jako nikdy předtím, dal jim za pravdu v týdeníku Stern personální šéf španělské divize společnosti Siemens Antonio Manrique.
Stálost místo dočasnosti.
Povinnost vyplácet pracovníkům při odchodu extrémně vysoké odstupné způsobila, že zaměstnavatelé neměli zájem o vytváření trvalých míst. Devět z deseti nových pracovníků obdrželo pouze krátkodobou smlouvu - výjimkou nebyli ani vysoce kvalifikovaní kandidáti.
Například jednatřicetiletý José María Acebron mohl být přitom stěží lépe připraven k nástupu u dceřiné pobočky Siemense: od roku 1991 patřil do podnikem podporované skupiny vybraných studentů inženýrství, materiál pro svou diplomovou práci sbí ral osm měsíců v mnichovské centrále společnosti. Přesto po promoci v Barceloně neváhal ani vteřinu, když mu koncern loni v březnu nabídl jednoroční kontrakt. „Stále místo pro začátečníka by bylo absolutně neobvyklé, říká nynější manažer. „Pokud bych na to tlačil, bylo by to chápáno jako výraz nejistoty a ničeho bych nedosáhl, míní Acebron.
Konzervativci nicméně recept nabídli, a tak z krátkodobé smlouvy José Maríi Acebrona profitoval Siemens nakonec dvojnásob. Zaprvé snížil riziko chybného výběru, za druhé se dostal do státního podpůrného programu: za všechny zaměstnance, jejich ž časově omezená smlouva se změní v dlouhodobou, bude podnik po dva roky odvádět státu nižší dávky na sociální pojištění. Tato koncepce slavila úspěch už v rozběhu - téměř dva miliony termínovaných míst se zařadilo mezi stálá. Jen u Siemen se změnilo osobní oddělení sto padesát ze zhruba dvou tisícovek dohod.
Rozhodování ve třech.
Šéf mezinárodního oddělení mocné Všeobecné pracovní unie UGT José María Arche se přesto netají, že srdce mnohých stále bije pro socialisty. „Ale s touto vládou děláme obchody, přiznal v rozhovoru pro Stern.
Ty nejdůležitější se připravují v nenápadné betonové budově nedaleko madridského Prada. Stranou všeho dění, tiše a usilovně zde pracují zástupci vládní hospodářské a sociální rady, představitelé zaměstnavatelů a odborů, rovnoměrně ro zděleni na třetiny. Tito lidé by měli pouze vydávat oficiální doporučení a expertizy k návrhům zákonů, ve skutečnosti ale rozhodují, jakým směrem se bude vývoj ubírat.
Odborníci třeba zkoumají, jakou mobilitu bude možné v budoucnu žádat od nezaměstnaných. Od doby, co hospodářství nabralo dech, stěžují si podniky v bohatých oblastech na přemíru kvalifikovaných pracovních sil. Chudé regiony naopak vykazují tři cetiprocentní nezaměstnanost. Výsledky, které citoval španělský tisk, povzbudivé nejsou. Většina těch, kteří si hledají zaměstnání, v průzkumech odpověděla, že by dala přednost povolání v místě bydliště.
Křehká dohoda.
Tiché hledání konsenzu má výhody pro všechny zúčastněné. Tarifní partneři si upevňují vliv. Pokud se dohodnou, nemá politika šanci. Vláda zase může přenést některá rozhodnutí - odbory a zaměstnavatelé se o ně mohou podělit.
Jak dlouho zůstane toto příměří zachováno, nikdo neví. Až dosud se zúčastnění předváděli v líbivých barvách. O správné hospodářské linii se vedou i nadále spory: ekonomové tlačí na další reformy trhu práce, odbory požadují pětatřicetihodinový pracovní týden. Zaměstnavatelé jsou proti jakémukoli krácení pracovní doby.
Staré rozpory vytáhne zřejmě na světlo volební boj v příštím roce. Avšak na rozdíl od svých předchůdců se může Aznar před ideology a pesimisty ohánět čísly o počtu pracovních míst. „Všichni se už poučili, že se konsenzus vyplatí, doufá v zachovaní nastoupeného trendu šéfka vládní hospodářské rady Anna García Fermendiová.
