Představte si: Jste úspěšná a pracovně velmi zaneprázdněná žena, šťastně rozvedená a s novým elánem do života, novými přáteli, novými klienty, nově zařízenou kuchyní, nově získanou chutí trávit večery v zajímavé konverzaci se zajímavými lidmi, pro které občas ráda uvaříte, a s nově nastudovanými pravicovými recepty. Takových jako vy je už dávno plný Londýn a začínáte se hezky množit i v Praze. Hostit přátele a klienty doma namísto posedávání v restauracích se pro vás stává nejen novým společenským trendem (jak se dnes správně česky říká, je to „in“), nýbrž i jistým způsobem seberealizace, upevňování sebevědomí, pěstování nových lidských vztahů, přátelských i obchodních. A koneckonců i určitého tvůrčího vyžití v přípravě vlastního kulinárně uměleckého díla.
Děláte to z několika důvodů. Dává vám to pocit, že vlastníte svůj život a ovlivňujete životy druhých. Ceny pražských restaurací se pomalu blíží cenám londýnským a začínáte mít pocit, že vás občas mají za blba, když vám počítají tisíc korun za láhev francouzského vína, které, jak víte, ve Francii dostanete za pět eur. Patříte sice mezi ty, kdo si to mohou stále dovolit, ale začínáte mít jiné priority. Taky jste procestovala kousek světa a projedla se tamními restauracemi, po jejichž chutích se vám občas zasteskne a pokusíte se je doma sama vytvořit ze svých chuťových vzpomínek a nově objevených receptů, neboť žádná pražská restaurace je nedělá nebo je neumí tak dobře. Vytvořila jste si okruh známých, kterým to myslí podobně, a zvete takto jeden druhého.
A teď dejme tomu, že se vám dnes stalo toto:
„Co máme přinést?“ volá ke konci pracovního dne vaše přítelkyně, jejíž nový milenec zastupuje zahraniční firmu, s níž byste chtěla obchodovat.
„Jak přinést? Kam?“ ptáte se překvapeně.
„No, dnes na večeři,“ odpovídá přítelkyně.
A vás polije pot, že máte na dnešek pozváno na večeři pět lidí a úplně jste na to zapomněla.
„Nic nenoste, všechno zvládám,“ nedáváte na sobě do telefonu nic znát.
Položíte telefon a nastane panika. Z práce domů to máte třičtvrtě hodiny, hosté přijdou za hodinu a půl. To vám dává třičtvrtě hodiny na nákup a přípravu večeře, která vám nesmí udělat ostudu. V ledničce máte akorát něco zeleniny a pár sýrů. Děs.
Ale protože já jsem se v takové situaci ocitl už několikrát, třebaže ne s důležitými klienty, nabádám vás k okamžitému uklidnění a ze zkušenosti sděluji, že jediné, co potřebujete cestou koupit, je velký kus krůtích prsou. S těmi můžete za necelou půlhodinu konat kulinární zázraky. Prsa krájíte ostrým nožem na co nejtenčí plátky napříč vláknění. Čím tenčí, tím budou chutnější. A protože se vám takto možná nepodaří uříznout celý plátek na jeden velký steak, vzniknou vám menší medailonky, které budou chutnat ještě líp.
Zde několik anglických kulinárních památek, které zvládnete za dvacet minut.
„Turkey steak with sherry and stilton“. Sherry (poangličtěné jméno jihošpanělské vinařské oblasti Jerez) je silné nasládlé bílé víno, stilton je anglický modrý (plísňový) sýr, jeden z nejslavnějších a mezi labužníky nejuznávanějších, hned za roquefortem a před gorgonzolou. Stilton se v Česku těžko shání, tak si ho možná budete muset nahradit jakýmkoli modrým sýrem. Neseženete-li ani sherry, jakékoli sladké bílé víno dokáže totéž. To by byla ta nouzová verze bruntálská.
Kuchtíme takto: Krůtí medailonky na tenko vyklepeme, obalíme v hladké mouce, rychle osmažíme několik minut v rozpáleném oleji, aby se zavřely. Zalijeme vínem a přidáme pepř, sůl, muškát a nějaké vonné bylinky, z nichž pro tento účel nejlépe ladí estragon. Dobře mícháme na hustou omáčku a mírně dusíme necelých deset minut. Na medailonky naklademe plátky sýra a strčíme na pár minut pod gril, aby se rozpustil. A hotovo. Jako příloha nejlépe ladí v páře připravená cukína, zelené fazolky, nebo brokolice.
„Turkey steak with orange“ se dělá stejně až po to rychlé osmažení, aby se zavřel. Přidá se na plátky nakrájený česnek, který se mírně orestuje, s ním pepř a sůl. Zalije se pomerančovým džusem, promíchá na hustou omáčku a necelých deset minut dusí.
„Turkey steak with ginger and lemon“: steak nejprve štědře obsypeme mletým zázvorem a pak obalíme moukou a osmažíme, osolíme a opepříme. Na omáčku používáme šťávu z citronu.
Ale fantazírujme si dál.
Stejně si můžeme udělat krůtí steak (či medailonky) na hříbkách a na smetaně. K osmaženému steaku přidáme čerstvé nebo zmražené hřiby, pár minut osmahneme, zalijeme bílým vínem, podusíme a dokončíme vmícháním smetany.
Krůtí steak na olivách a rajčatech je recept původem portugalský, ale v Anglii už zdomácnělý. Odděleně na pánvi osmahneme podélně krájený česnek, po jeho mírném zhnědnutí přidáme konzervovaná rajčata, nadrobno nakrájené černé olivy, tymián a bílé víno. Dusíme několik minut za stálého míchání, přidáme už osmažené steaky a dusíme dalších deset minut.
