Otrokovická firma možná povede invazi na východ
Zástupci poradenských a auditorských společností mu v anketě týdeníku EURO o manažera roku za celou dobu její pětileté existence nedali ani jeden hlas. Předseda výkonného výboru firmy Barum Continental Pavel Pravec kvůli tomu horší spaní nemá. Jeho společnost od spojení s koncernem Continental mnohonásobně zvýšila svou hodnotu z 1,5 miliardy korun, ani v těžkých dobách nemusela propouštět a nyní ji mateřský koncern zřejmě svěří významný úkol v Rusku. Popularita Pravce nezajímá a rozhovory poskytuje médiím výjimečně. Týdeníku EURO přesto věnoval čtyři hodiny času před svými šedesátými narozeninami (viz strana 50).
Naléváním ke zlatým vejcím.
Barum se od převzetí Continentalem v roce 1993 stal jedním z nejlépe fungujících českých podniků. Silnou pozici získal také uvnitř německého koncernu, kde se v produktivitě a ziskovosti vyšplhal do první trojky a stal se největší evropskou továrnou na výrobu pneumatik pro osobní automobily. Loni jich vyrobil 16,3 milionu a počet by se měl po dostavbě druhé válcovny a high-tech výroby v příštím roce zvýšit zhruba na 22 milionů. Tržby firmy v minulém roce dosáhly 20,8 miliardy korun. Zisk Barum nezveřejňuje, ale zdroje týdeníku EURO hovoří o tom, že se pohyboval kolem čtyř miliard korun. S produkcí vysokorychlostních pneumatik, kterých budou ročně vznikat další tři miliony, přitom zisk nejspíš dále poroste kvůli jejich vyšší marži. Zavedením high-tech výroby Barum potvrzuje silné postavení v rámci koncernu. Pro Continental jsou totiž tyto pláště prestižní záležitostí a chlubí se, že jako jediná firma vyrábí pro běžné řidiče pneumatiky jako ContiSportContact 2 Vmax, na nichž se dá jezdit až do rychlosti 360 kilometrů za hodinu.
Jen za letošní rok německý koncern podpoří další rozvoj Barumu skoro třemi miliardami korun. „Investice jsou uzavřený kruh. Když vidím, že se mi rychle vracejí, tak proč bych je strkal někam do tramtárie s nejistou návratností. Dosavadní investice měly vynášet až ve třetím čtvrtletí loňského roku, ale původně plánovaný termín snášení zlatých vajec jsme zkrátili o rok. Předtím je pohlcovaly nové investice a nové odpisy. Současné investiční možnosti Continentalu odborníci odhadují na miliardu eur,“ říká Pravec.
Něco nahoru, něco dolů.
Neustálý tlak na náklady je tím, co Pravec pokládá za nejdůležitější. Nástroj k jejich snižování pro něj nepředstavuje propouštění zaměstnanců. Kde dříve pracovalo jedenáct lidí, jsou dnes tři a ostatní se přesunuli na jiné stroje. Do karet manažerovi hraje skutečnost, že za deset let výroba v otrokovické továrně vzrostla více než desetinásobně. V přepočtu na měrnou jednotku, což je ukazatel zohledňující různou velikost pneumatik, se před čtrnácti lety v Barumu vyrobilo 1,6 milionu plášťů ročně, zatímco loni zhruba 22 milionů. Po dokončení dvou rozestavěných továren se číslo zvýší přibližně na třicet milionů.
Co se týče platů, patří Barum s průměrnou mzdou 25 tisíc korun mezi nejštědřejší zaměstnavatele v českém průmyslu. Ve společnosti pracuje přes čtyři tisíce lidí, kteří vyrábějí pneumatiky značek Barum, Continental, Uniroyal, Semperit, Global, Mabor, Sportiva, Gislaved a mnoha dalších.
Bouře a vzdor.
Ne všichni ale pokračující rozmach Barumu sledují s nadšením. Rozběhnutí high-tech výroby může do budoucna znamenat, že se produkce plášťů s vysokou marží přesune celá do Otrokovic, což se nelíbí německým odborům. Již dnes ve střední a východní Evropě vzniká přibližně šedesát procent výrobků Continentalu. Dokud se zavíraly továrny v Newbridgi ve Velké Británii nebo rakouský Semperit, němečtí odboráři byli v relativním klidu. Ten ale nemusí vydržet dlouho.
Předseda výkonné rady Continentalu Manfred Wennemer 14. května v hannoverské centrále firmy reagoval na stále častěji se objevující výpady, že koncern není dostatečně patriotický a z Německa přesouvá pracovní místa do jiných zemí. „V tomto případě se zaměňuje příčina a následek. Vzpomeňte si, jak často jsme upozorňovali na potíže Německa, coby místa pro výrobu, a na potřebu reforem. Jako podnikatelé si nemůžeme dovolit dlouze čekat, až se slova stanou činy,“ prohlásil Wennemer na každoročním setkání s akcionáři. V Německu patří mzdy ke třetím nejvyšším v Evropě a pohybují se téměř devatenáct procent nad průměrem Evropské unie. A výrazně nižší náklady jsou pro akcionáře koncernu hlavním argumentem, jelikož jde zhruba ze 65 až 70 procent o investiční fondy ze Spojených států.
Specialista na Východ.
Německé odboráře rozhodně neuklidní, pokud se Barum začne angažovat ve výrobě a prodeji pneumatik v Rusku a ostatních státech bývalého Sovětského svazu. Závod i prodejní síť Barumu jsou totiž součástí koncernové divize osobních plášťů, jež nyní přebírá v těchto zemích řízení. Příslib Manfreda Wennemera, že koncern hodlá v německém Stöckenu do výroby investovat dvacet milionů eur, bude pro odboráře jen slabou náhražkou za výraznější expanzi na východě.
Předat ruskou výrobu a prodej otrokovické firmě vypadá jako logický krok. Barum v zemi převzal všechny koncernové aktivity a působil tam až do roku 1997. „Když jsme v Rusku přestali obchodovat, měli jsme přebytek asi dvaceti tisíc dolarů a na surovinách jsme ušetřili přes 2,2 milionu dolarů,“ tvrdí Pravec. „Tehdy nám v Otrokovicích chyběla kapacita, a tak jsme vymysleli vlastní cestu, jak produkci zvýšit. V Rusku jsme nakoupili monomer a nechali ho zpolymerovat, odtamtud šel přes Slovensko na Ukrajinu, kde se smíchal s ruskými sazemi a olejem a na kamionech jsme to vozili zpátky. Občas sice náklad ukradli, ale šlo o zboží v hodnotě pouze 66 tisíc dolarů,“ vzpomíná.
Potíže na trzích bývalého východního bloku Barum zvládá také v dalších zemích. „Pohybovat se v tomto regionu, odhadnout inflaci, stanovit konkurenceschopnou cenu a neprodělat, to naši lidé umějí. Vědí, jak prodat zboží do Bulharska, zaručit se v Bulharsku tureckými bankami, které se zase zaručují ve Švýcarsku, a švýcarské v Americe. Vypadá to jako pohádka o slepičce a kohoutkovi, ale je to nutné, jinak peníze zmizí v nenávratnu. A musím zaklepat, nám se to nestává,“ dodává Pravec.
Válka o tučné sousto.
Značka Barum vznikla v roce 1947 spojením názvů továren Baťa, Rubena a Mitas. Do rukou koncernu Continental se dostala po založení společného podniku 1. března 1993. Najít strategického partnera se ale snažilo vedení už dříve. „Bylo nám jasné, že jsme příliš mrňaví a bez silného partnera nepřežijeme,“ zdůrazňuje Pravec. Vzpomíná, jak se svým tehdejším kolegou Petrem Zítkem, s nímž před revolucí pracoval několik let v cizině, obcházeli velké hráče. Cestu měli ulehčenou tím, že se s většinou šéfů znali: také oni se totiž v sedmdesátých a osmdesátých letech angažovali za své firmy v pneumatikárnách rozvojových zemí. Zkušenosti a kontakty se hodily, protože začal boj o čas. Gumárenský průmysl, který měl poměrně dobrou úroveň a příliš nekulhal za světovým vývojem, byl lákavým soustem. A lidé ze skupiny kolem tehdejšího generálního ředitelství měli o jeho privatizaci jiné představy. Pravec má dodnes podezření, že jejich jediným cílem bylo ovládnout odvětví a vysát jeho majetek. Připomíná, že proti němu stála první liga . „Byli v tom náměstci ministrů, generální ředitelé, bývalí ministři. Měli peníze, kontakty a chtěli zabránit privatizaci. Jen z generálního ředitelství se v té době ztratilo asi šedesát milionů devizových peněz.“ Boj se postupně vyostřoval, hodilo se cokoliv. Například aféra s vadnými pneumatikami nebo stížnosti, že Barum nedbá na pravidla volné soutěže a pneumatiky dodává jen vybraným odběratelům. Stížnosti měly jasný zdroj, nové vedení se tehdy rozhodlo, že skoncuje s překupníky, kteří v Barumu nakupovali pneumatiky za velkoobchodní ceny, aby je pak rozprodali s velkým ziskem. „Ta síť prorůstala až do podniku a bylo jasné, že ji musíme rozprášit,“ tvrdí šéf Barumu. Z obchodního oddělení tehdy musela odejít většina lidí včetně obchodního ředitele. „Bylo to nutné, protože jejich kšeftování nás připravilo nejméně o 150 milionů korun,“ poznamenává Pravec. Stížnosti odmítnutých obchodníků nicméně putovaly až k antimonopolnímu úřadu, kde našly slyšení. Barum dostal jako jeden z prvních podniků milionovou pokutu. „Bělehrádkův antimonopolní úřad měl tehdy pět departmentů a z toho tři bojovaly proti nám,“ vzpomíná Pravec. Barum přesto nakonec pokutu nezaplatil, protože se odvolal a soud vyhrál.
Mediální smrt.
Příběh vadných pneumatik byl ostřejší. Pavel Pravec tehdy stál před velkým dilematem. Když Barum při reklamačním řízení zjistil, že se po jedné průtrži mračen smíchaly chladicí vody v linkách, a mohly tak snížit bezpečnostní parametry právě vyrobených pneumatik, váhal, zda má podezření zveřejnit. Nakonec po poradě s tehdejším šéfem rakouského Semperitu oznámil, že Barum musí stáhnout z trhu 35 tisíc pneumatik. Na kampaň, kterou tím rozpoutal, v životě nezapomene. Do Barumu se obouvala televize i tisk. V Zemědělských novinách se například objevila fotka, na níž muž valí pneumatiku k traktoru a pod ní popisek: Kutálí si svoji smrt. Závada přitom znamenala podstatně menší nebezpečí než při propíchnutí pneumatiky hřebíkem a u vrácených plášťů se ukázalo, že vadu neměla ani stovka z nich. „V tom období jsem si vážně připadal, jako bych byl ve válce,“ říká Pravec.
On ani Petr Zítek nečekali, až partnera pro Barum vybere ministerstvo nebo některá z poradenských firem. Verdikt jedné z nich tehdy zněl: je to zbytečné, nikoho nenajdete. Gumárenský průmysl procházel cyklickou krizí a v době hledání partnera byl na dně. Ze hry tak vypadl například italský Pirelli, který se vyčerpal cenovou válkou s Continentalem. Německý výrobce a japonský Bridgestone byli ostatně v branži jediní, kteří tehdy dosahovali zisku. Ani Continental však nebyl v průběhu jednání ochoten převzít veškerý gumárenský průmysl, tedy otrokovický Barum i pražský Mitas a náchodskou Rubenu. Chtěl jenom výrobu osobních pneumatik.
Tvrdě ke kapitalismu.
Založení společného podniku bylo závěrečnou částí projektu privatizace. Prvním krokem byla kuponová nabídka, do níž šel spolu s ostatními gumárenskými podniky Barum Holding (nyní ČGS). Německý koncern od něj na základě dohody odkoupil v následujících letech zbývající část otrokovické firmy. V samotném výrobním závodě má 85 procent, patnáct vlastní Michelin.
Otrokovický Barum (dříve Rudý říjen), který byl vždy v regionu tak trochu ve stínu úspěšnějšího Svitu nebo Závodů přesného strojírenství, během posledních deseti let rostl, zatímco oba větší zaměstnavatelé skomírali až totálnímu krachu Svitu a odkupu ZPS. Vstup zahraničního partnera vyřešil jen část problémů. Prodej v letech 1990 až 1992 klesal také Barumu. Jednak kvůli rozpadu trhů bývalé RVHP, jednak se v Česku přestávalo platit. Druhotná platební neschopnost postihla i Barum a v Česku skoro neprodával. Výrobu ale nezastavil a během jediného roku zvýšil vývoz do USA o třicet procent. I když to s cenami nebyla žádná velká sláva a do Ameriky se prodávalo v podstatě za náklady, nemusely se zastavit stroje. Naopak, vyrábělo se víc a víc. Lidi z produkce nákladních pneumatik byli převedeni na osobní, zavedl se čtyřsměnný provoz.
Mnozí tehdy Pravcovi vyčítali, že postupuje až příliš tvrdě. V podniku zavedl přísný režim, pokuty a nekompromisní vyhazovy při porušení kázně nebo pracovních předpisů. Šéf Barumu ovšem namítá, že disciplína není záležitostí demokracie. Vzpomíná, jak na počátku devadesátých let při cestě z práce potkával dělníky, kteří šli na směnu nebo z ní téměř namol. „Změnit přístup k práci a dovést lidi k důslednému dodržování předpisů a zodpovědnosti bylo vůbec nejtěžším úkolem,“ uvádí Pavel Pravec.
Vnuknutí za 600 milionů.
Pokud by někdo chtěl prověřit vztahy zaměstnanců a zaměstnavatele, nemohl by vymyslet lepší zkoušku než povodně. Otrokovice, které leží v údolí řeky Moravy, byly v létě roku 1997 jedním z nejvíce postižených měst. V údolí řeky se všechno potopilo, mnozí lidé přišli o domy, auta, o všechno. Barum svým zaměstnancům okamžitě poskytl padesát milionů. Polovinu jim dal a druhou bezúročně dlouhodobě zapůjčil. „Vyloudil jsem je z koncernu. Řekl jsem, je tu průšvih, nazvěme to investicí do lidí. Je dobré jim dát peníze, když je nejvíc potřebují,“ říká Pravec. Koncern pomoc schválil s podmínkou, že Barum vydělá do konce roku nad plán 150 milionů korun. Nakonec to bylo dvě stě milionů. Podnik totiž vyprodal sklady a povodňové škody mu zaplatila pojišťovna.
Voda v Barumu prověřila pevnost spojení české kreativity a německé důkladnosti. „Bylo to štábní cvičení, které se nedá naplánovat,“ míní Pravec. Za německý příspěvek považuje práci v týmech, v nichž fungovala přesnost, akorátnost a disciplína. Češi přispěli flexibilitou natrénovanou z dob komunismu. Velkou výhrou ovšem byla pojistka, na níž sotva stačil zaschnout inkoust. Barum ji přes protesty koncernových odborníků uzavřel tři měsíce před povodněmi v brněnské pobočce Allianz. Zněla na 600 milionů marek, což odpovídalo ocenění tehdejšího majetku otrokovického podniku. „Asi jsem tehdy měl dobré vnuknutí,“ komentuje manažer svůj tah desetiletí.
Kolíne, Kolíne...
Dříve z Otrokovic putovala třetina produkce do první výbavy automobilek, v současné době se podíl zvýšil téměř na polovinu. Nový vůz s plášti od Barumu si mohou koupit zákazníci Renaultu, Fordu nebo třeba Chrysleru. „Ve Škodě Auto se podnik podílí na první výbavě 22 procenty,“ odpověděl týdeníku EURO její šéf Vratislav Kulhánek, který si Pavla Pravce jako jednoho z předních českýh manažerů velmi váží. Ačkoliv firma na dodávkách výrobcům příliš nevydělává, a někdy dokonce tratí, nemůže si dovolit nebýt u nich zastoupena. Pokud je totiž zákazník s pneumatikami spokojen, při koupi nových plášťů sáhne většinou opět po „osvědčené“ značce. A pneumatiky jsou na vozech jednou z nejčastěji obměňovaných částí. Připočítá-li se k tomu stoupající popularita zimních pneumatik, nějaká mírná ztráta za zvyšování podílu na trhu s náhradními plášti stojí.
Automobilky se snaží ceny první výbavy tlačit dolů, na kvalitu však mají stále náročnější kritéria a důkladně pneumatiky zkoušejí. Tak je tomu i v případě plášťů pro nový model, který budou vyrábět v Kolíně Toyota s koncernem PSA Peugeot Citroën. V domovských zemích výrobců jsou na vozech testovány pneumatiky od Barumu a ostatních značek.
Tuzemský trh osobních a lehkých základních pneumatik tvoří asi 3,5 milionu kusů, odhaduje Veronika Motalíková z české pobočky Michelinu. Zhruba 1,6 milionu připadne na letní, 1,5 milionu na zimní pláště a zbytek je pro lehké užitkové a terénní vozy. Daniela Kalousová ze společnosti Goodyear předpokládá roční růst mezi dvěma a třemi procenty. Barum ve společném podniku s Continentalem vyrobí na přelomu června a července stomiliontou pneumatiku a devadesát procent jeho produkce jde na export, přičemž světový trh stoupá tempem asi dvou procent ročně.
Vypadá to, že do doby, než začnou automobily létat na gravitačním polštáři, bude mít otrokovická firma o práci postaráno. „Dokud budou potřeba kola a pneumatiky, tak to tady pojede furt,“ prohlašuje optimisticky Pavel Pravec a zatím není důvod mu nevěřit.
Kontinentální výspa Continental investoval do zemí bývalého východního bloku za uplynulých deset let téměř půl miliardy eur a zaměstnává v nich přes jedenáct tisíc lidí. Součástí koncernu je v Česku kromě Barumu Continental Teves Jičín, na Slovensku vyrábí pneumatiky pro nákladní automobily Continental Matador Púchov, Dolné Vestenice a Nováky, zastoupen je i v Maďarsku a Rumunsku, kde letos v létě spustí po Temešváru druhou továrnu ve městě Sibiu.
Země počet zaměstnanců
- Česká republika 5600
- Maďarsko 2500
- Slovensko 2100
- Rumunsko 920
Prudce Stoupající produkce… počty vyrobených pneumatik společností Barum Continental v letech 1993 až 2003, v milionech kusů
- 1990 1,7
- 1991 1,8
- 1992 2,3
- 1993 3,1
- 1994 3,6
- 1995 4,7
- 1996 5,2
- 1997 6,3
- 1998 8,2
- 1999 11,0
- 2000 13,2
- 2001 13,0
- 2002 14,5
- 2003 16,3
…při mírném zvyšování počtu pracovníků… vývoj počtu zaměstnanců v letech 1993 až 2003
- 1993 3500
- 1994 3800
- 1995 3800
- 1996 3750
- 1997 3750
- 1998 3700
- 1999 3800
- 2000 3900
- 2001 4000
- 2002 4100
- 2003 4400
…znamená výrazný nárůst produktivity (v počtu vyrobených tzv. měrných pneumatik na zaměstnance)
- 1993 1900
- 1994 2250
- 1995 2900
- 1996 3000
- 1997 3100
- 1998 4400
- 1999 5000
- 2000 5300
- 2001 5700
- 2002 6100
- 2003 6450
