ROMAN VACHO, NĚKOLIKANÁSOBNÝ DRŽITEL OCENĚNÍ HOTELIÉR ROKU:Malí a střední podnikatelé se zatím málo soustřeďují na oblast turistiky v regionech a podceňují tuzemské klienty. Průměrný Čech si přitom užívá dovolenou třikrát až čtyřikrát ročně a jen jednu v zahraničí. Nevyužitý potenciál je také v nabídce pro seniory.
ROMAN VACHO, NĚKOLIKANÁSOBNÝ DRŽITEL OCENĚNÍ HOTELIÉR ROKU: Malí a střední podnikatelé se zatím málo soustřeďují na oblast turistiky v regionech a podceňují tuzemské klienty. Průměrný Čech si přitom užívá dovolenou třikrát až čtyřikrát ročně a jen jednu v zahraničí. Nevyužitý potenciál je také v nabídce pro seniory.
Když se řekne hoteliér, pravděpodobně každý si okamžitě udělá nějakou představu o koho se jedná. Kdo je hoteliér podle vás?
Člověk, který musí být hlavně připraven sloužit. Hoteliérství je totiž právě z oblasti služeb. Ovšem ne každý je ochoten tuto filozofii přijmout. Pokud ji někdo nemá u srdce nebo pod kůží, tak jen velmi těžko připraví kvalitní produkt, kterým zaujme zákazníka. Čili: hoteliér je u mne sluha.
Je rozdíl mezi velkým a malým hoteliérem?
Ne, není. A to bych chtěl podtrhnout. Mě úplně jímá hrůza, když se někdo cítí být malým hoteliérem a snad i méněcenným. Tak to není. Je dobrý hoteliér a špatný hoteliér.
Jako ředitel „elitního“ Grandhotelu Pupp jste osobně vítal významné hosty. Nyní šéfujete hotelu zaměřenému na kongresovou turistiku. Odpadne vám tato povinnost?
Ne že bych v Karlových Varech vždy vítal osobně všechny hosty. A některé z těch kapacitně možných 2,5 tisíc budu vítat i v Clarion Congress Hotelu v pražských Vysočanech. Patří to k hoteliérské kultuře, k citu toho ředitele - jednou z jeho hlavních povinností je podílet se na vytváření image každého hotelu.
Každý hoteliér potřebuje přilákat hosty. Co říkáte na negativní reklamu? Říká se, že může oslovit i víc lidí než klasické metody.
My nejsme šoubyznys. Nemyslím si, že by negativní reklama (speciálně dobrému) hotelu pomohla. Je statisticky dokázáno, že o něčem dobrém si řekne 5 lidí. O tom špatném si to ale řekne 15 lidí. A to na dobrém jméně služby nebo hotelu nepřidá.
Nemyslím přímo cílenou negativní reklamu. Ale třeba zprávy o povodních v Česku do země následující sezonu přilákaly zástupy turistů.
Já si myslím, že jakoby ta špatná zpráva se nejlépe prodává. Mnohem lépe než ta zpráva dobrá. Přírodní katastrofa je něco, co nikdo z nás neovlivní. Je pravdou, že nám tehdy spíš novináři nepomohli. I když centrum Prahy bylo pod vodou, nikde nezaznělo, že Praha je schopna přijmout další hosty, další návštěvníky. Pamatuji se na to právě z té doby, kdy jsem byl prezidentem Národní federace hotelů a restaurací - hodně jsme bojovali, aby nám v tomto pomohla i naše zahraniční služba. A pracovníci konzulárních a vyslaneckých úřadů pak lidem odpovídali na dotazy: Ano, stalo se to - ale nemá to zásadní vliv na fakt, že byste do Prahy nemohli přijet.
PO STOPÁCH JAMESE BONDA A co taková propagace země tím, že se tu točí americké velkofilmy, jezdí sem filmové hvězdy. Přitáhne filmový průmysl skutečně i turisty? S tím mám osobní zkušenost. Za mého působení se v hotelu Pupp natáčely dva velké filmy v americké produkci. U filmu Poslední prázdniny (Last Holiday s Gerardem Depardieu) se nám dokonce přes odpor producentů podařilo prosadit, že hotel, kde se děj odehrává, se i ve filmu nakonec jmenuje Grandhotel Pupp. Mohu říct, že zhruba šest sedm měsíců po premiéře v Hollywoodu jsme měli denně velké množství e-mailů. Klienti se ptali, chtěli přijet, chtěli to vidět osobně. Takže ano, takové akce jsou imageové a mohou výrazně pomoci. Mluvil jste o dvou filmech. Ano - tím druhým je bondovka, Casino Royale. Tam už se nám jméno hotelu nepodařilo zachovat, ale marketingově se film používá. Například je pro hosty připraven speciální program „Po stopách 007“. Pokud se s tím dobře pracuje, dá se se všemi těmito věcmi úspěšně pracovat při umisťování produktu na trhu. Jak byste hodnotil podporu turismu obecně? Hodně se mluví o CzechInvestu, o CzechTradu a jakoby méně je slyšet o CzechTourismu… Tím, že jsem i mnoho let pracoval jako předseda krajské sekce Asociace hotelů a restaurací, mohu posoudit, že CzechTourism udělal v poslední době poměrně výrazný posun ve své činnosti. I když samozřejmě každý bude hodnotit činnost téhle agentury z pohledu, jestli propaguje jeho hotel, jeho město, jeho pamětihodnosti. Úkolem CzechTourismu je ale říkat v zahraničí, proč přijet do České republiky. Ne proč jet konkrétně do Telče, Karlových Varů a podobně. A v tom svoji práci zvládají. KONEC INVESTIČNÍHO BOOMU
Poslední statistiky ale naznačují, že zájem o Česko opadá. Ten počet turistů stále roste, pravda je, že jen mírně. Myslím, že množství přijíždějících už nebude stoupat v desítkách procent ročně. Bude dobré, pokud se udrží nárůst v rozpětí od jednoho do tří procent. Co z toho vyplývá pro podnikatele v oboru? Zpomalí se investiční boom do oboru v Česku. V posledních letech se vybudovalo množství ubytovacích kapacit, které se již dnes dostává do momentu „dostatečnosti“. Druhým pozitivním momentem je, že se všichni hoteliéři víc zaměří na růst kvality služeb. Ta je v některých momentech chápána jako věc, která sice stojí peníze, ale není už tolik vnímána jako dobrá investice do růstu možnosti výnosu či konečného profitu z této činnosti. Třetím momentem je, že hoteliéři (i ti v Praze) začnou přemýšlet o zvláštní kategorii klientů úplně jinak. A tou je český klient. Doposud všichni, když se řekne klient hotelu v Praze, představí si zahraničního hosta. Nemyslím, že to v následujících letech bude prioritou. Tedy zacílit na Čechy? Ale umějí si Češi užít doma dovolenou? Bez moře?
Už několik let přednáším a přináším osvětu o nových trendech dovolené u Čechů. Před deseti patnácti lety vám katalogy nabízely 10, 12 a 14denní pobyty. Dneska najdete v podstatě maximálně sedmidenní. Má to svůj důvod. Češi si dnes rozdělují dovolenou. Dříve to byla jedna dlouhá v létě a jedna krátká v zimě. Dnes si lidé rozdělují své volno na čtyři části, takže na mnohem kratší dobu.
Jak se takové dovolené liší?
Jedna je klasická rodinná. Lidé ji využívají na poznávací cesty, do zahraničí, relaxaci u moře a podobně. Bývá spojena s delší cestou, transportem na 2 až 4 hodiny letu. Ten zbytek si bude Čech čím dál víc užívat doma. Problém je, že v současné době jen málo malých a středních podnikatelů orientuje svůj produkt do budování infrastruktury cestovního ruchu právě pro českého klienta. Řekněme si, že máme potenciálně čtyři miliony domácích klientů, kterým nemáme v současné době v regionech co nabídnout.
CHYBÍ PENZIONY PRO SENIORY Co chybí nejvíc? Ubytování na úrovni dvou tří hvězdiček. Nemáme ani nabídku pro volný čas, outdoorové aktivity, není pořádná infrastruktura třeba na horách. Co je platné, že je k dispozici ubytování ve Špindlu, když na vlek čekáte hodinu a půl a za den si sjedete sjezdovku čtyřikrát? To si myslím, že je problém. Dnešní mladí lidé nebudou chtít jezdit na víkend do zahrádkářské kolonie jako jejich rodiče nebo prarodiče. Budou si chtít vyrazit na dva tři dny do malého hotýlku nebo prima penzionu. To vidím jako velkou možnost pro regionální rozvoj. Uživí se ale takové malé hotýlky i mimo sezonu? Zatím se u nás nevyvíjí podnikatelská aktivita v jednom speciálním segmentu služeb. A to v sociální péči o staré lidi, kterou nezvládá stát. My nejsme zvyklí, že by penzista bydlel v hotelu. Ale proč by nemohl? Víme, že domovy důchodců kapacitně nestačí a na místo se čeká i několik let. Proč se někdo z malých českých podnikatelů nezabývá vybudováním třeba i celorepublikové sítě ubytování pro staré lidi. Jak se říkalo: Penzion pro staré dámy. Může to být zajímavý byznys. A když bude na kvalitní úrovni, najde svoji klientelu. Narazil jste na ubytovací kapacity. Vy jste se stal šéfem zatím ještě rozestavěného hotelu. Po letošních červencových vedrech mi to nedá - je v Česku už klimatizace nových hotelů standardní? Bezesporu. Všechny hotely, které se podle jednotné klasifikace ubytovacích zařízení řadí do čtyř hvězdiček, dnes investují do komfortu pro klienta. Pětihvězdičkové hotely mají klimatizaci dokonce v povinnostech. Co naopak patří ke komfortu a domácí podnikatelé to přehlížejí? Například různá výška postele. Může se to zdát směšné. Ale cestuje stále více lidí středního a staršího věku. Mají na to čas i peníze. Pro tuto skupinu je často už důležité vědět, že po ránu pohodlně vstanou a když si na posteli sednou, mají nohy na zemi nebo se mohou při vstávání opřít. Těch povinností mají hoteliéři řadu. Některé se jim samozřejmě zajídají a bojují proto se zákonodárci. Třeba autorské poplatky. Cítíte se jako úspěšný lobbista?
Ano, samozřejmě. Vzpomeňte si - tři roky zpátky se nám podařilo prolobbovat novelu autorského zákona, kdy jsme hotelové pokoje vyřadili z povinnosti platit poplatky z televizních přijímačů. Já jsem byl tehdy prezidentem federace hotelů. Od té doby mne umělci nemají rádi. My se nebráníme tomu, že autoři mají právo na odměnu za hudbu, která se hraje ve veřejných prostorách - v kavárně, v baru, ve výtahu a podobně. Zde nám nedělá problém poplatky hradit a uznáváme je. Pokud si ale host zapne televizi v soukromí na pokoji, nejsme si jisti, že by měl hoteliér platit poplatky. K tomu dnes už čtyřem kolektivním správcům. A ti určují ceny na základě svého jednostranného rozhodnutí.
Vyhráno ale stále není.
Ne. Ministerstvo kultury předložilo znovu novelu, kdy to chce vrátit zpátky. Tam znovu lobbujeme. Jiný příklad: Velkým lobbingem pro nás bylo při vstupu do Evropské unie uchování snížené sazby přidané hodnoty pro ubytovací služby. Ta možnost tam je. A když jsme o to bojovali, tehdejší vláda na tento požadavek slyšet nechtěla. A také tehdy jsme říkali, že nemáme problém s placením základní sazby tam, kde to příslušná směrnice vyžaduje -tedy za stravovací služby. Ale chtěli jsme od státu jediné. Aby nám vytvořil dobré podmínky pro to, abychom mohli podnikat a svou službu poskytovat. Nikdy jsme nechtěli žádné dotace jako doprava nebo zemědělství. Velmi dobře to chápou země, jako je Kypr nebo Malta. Ta má ubytovací služby třeba úplně od DPH osvobozeny. A jsou to státy, které přitom z turismu žijí.
ZÁKAZ KOUŘENÍ NEMUSÍ SNÍŽIT ZISKY Aktualitou současnosti je snaha o omezení kouření. Budete teď bojovat za právo na cigaretu v hospodě?
Jsem kuřák, to říkám na rovinu. Ten názor na omezování je rozdělen zhruba půl na půl. A vymýšlení nějaké třetí cesty nemá smysl. Řekněme si, že to bude buď černé, nebo bílé. Ať si buď restauratér sám rozhodne „já chci nekuřáckou hospodu“ a zakáže tam kouřit. Nebo ať to zakáží legislativci. Já s tím problém nemám. Hodně cestuji a v Itálii si v restauraci nezapálím. V Norsku ani v hotelu. Prostě to tak je.
Skutečně to vidíte tak jednoduše? Někteří se obávají krachů.
Bude s tím trochu problém samozřejmě ve vesnických hospodách, kde se nevaří. Lidé tam jdou na pivo nebo na skleničku. Bude s tím problém, ale zase - zvykneme si na to. A krachů se nebojím. Nekuřáků je více a někteří z nich naopak dnes raději do vináren a podobně raději nejdou, protože je tam zakouřeno. Může se tak nakonec stát, že se tržby po zákazu kouření v restauracích ještě zvednou.
Když si podnikatelé stěžují na legislativu, nelze se nezmínit o zákoníku práce. Jak hoteliéry omezuje zákaz opakovaně zaměstnávat sezonní pracovníky - třeba číšníky na výpomoc a podobně?
To by bylo šílené téma na dlouhé povídání. Jsem liberál. Jakékoliv omezování na trhu práce, omezení pracovní síly, restrikce zaměstnavatelů i zaměstnanců jsou vždycky problémem. A spíš to uškodí zaměstnancům, podnikatel si vždycky nakonec poradí. Není důvod, proč aby někdo z pracovníků se mnou nemohl uzavřít smlouvu třeba šestkrát za rok, když to bude potřeba. Doufám, že se některé „zrůdnosti“ zákoníku práce podaří alespoň poopravit a dát je do souladu s růstem firem i celé ekonomiky. Nechápu, proč se na úspěch podnikatele, malého živnostníka díváme jako na něco, co je spíš ostuda. Někdy mi připadá, že levice by ráda zdanila každý úspěch a každého, co něco dělá. A pak to přerozdělila svým voličům.
ROMAN VACHO
Narodil se v roce 1958. Začínal od píky jako kuchař a číšník. Nakonec se vypracoval do čela snad nejznámějšího českého hotelu - karlovarského Grandhotelu Pupp. Vloni založil VMD Hotel & Restaurant Consulting a letos byl jmenován do čela nově budovaného kongresového hotelu Clarion Congress Hotel Prague. Praxi s kongresy nabíral deset let v Paláci kultury (dnes Kongresové centrum Praha) a poté byl pět let manažerem kongresů v tehdy největším kongresovém hotelu v České republice - pražském hotelu Atrium (dnes Hilton). Zde například organizoval návštěvu amerického prezidenta Billa Clintona nebo zasedání Evropské komise. Je držitelem mnoha ocenění v oboru hotelnictví; k několika titulům Hoteliér roku získal v loňském roce cenu Manažer ČR za rok 2005 v odvětví hotelových a gastronomických služeb. V minulých letech zastával funkci prezidenta Národní federace hotelů a restaurací ČR, byl členem poradního sboru ministra pro místní rozvoj a členem European Hotel Managers Association. Od loňského roku působí v Radě Asociace hotelů a restaurací České republiky.
