Spory o strojírenskou firmu dospěly před soud
Společnost Trustfin-Vanguard (T-V), kterou kontroluje světový výrobce pletacích strojů Monarch, podá tento týden žalobu na svého padesátiprocentního akcionáře Trustfin. Trustfin ovládá Československá obchodní banka (ČSOB) prostřednictvím kajmanských struktur převzatých ze zkrachovalé Investiční a Poštovní banky (IPB). Týdeníku EURO to potvrdil výkonný ředitel TV Oldřich Dobrý. Soudní řízení je vyvrcholením téměř tři roky trvajícího konfliktu mezi ČSOB a Monarchem.
Záměr, který se zadrhl.
Podstatou sporu je rozdílný náhled obou stran na projekt středoprůměrového pletacího stroje Body Machine. Monarch totiž založil s Trustfinem - v době, kdy tuto společnost kontrolovala IPB - společný podnik, který měl vyrábět zcela nový produkt. Obě strany do něj vložily po 22,5 milionu korun. Trustfin do té doby vyráběl tkací stavy ve svém závodě ve Vsetíně a maloprůměrové pletací stroje na ponožky ve své dceřiné společnosti Uniplet. Stroj Body je určen pro pletení spodního prádla, plavek a podobných textilních výrobků. Trustfin-Vanguard zadal vývoj stroje do Unipletu a vše mělo být hotovo již v létě 2001. Potom se stroj měl vyrábět zčásti ve Vsetíně, zčásti v Unipletu. Na tento projekt získal T-V dokonce investiční pobídky. Po krachu IPB a příchodu ČSOB se však projekt zastavil. Uniplet vyrobil zhruba 20 kusů nulté série stroje, ale T-V tvrdí, že zakázka nebyla splněna a odmítá zaplatit. Naopak již zmíněnou žalobou se domáhá náhrady škody, kterou vyčíslil soudní znalec na přibližně 380 milionů korun. Pro případ, že by zkrachoval celý projekt výroby stoje Body, hovoří znalec dokonce o škodě 1,2 miliardy korun. Předseda představenstva Trustfinu Karel Březina v písemném stanovisku jednoznačně tvrdí, že vývoj stroje byl dávno dokončen a škoda vzniká naopak Unipletu tím, že T-V nechce stroje převzít a zaplatit jejich vývoj a výrobu. Týdeník EURO má informace, že Uniplet se z tohoto titulu domáhá 60 milionů korun. Tato pohledávka byla uplatněna na konci loňského roku.
Chybí dokumentace.
Jenže Trustfin-Vanguard odmítl zaplatit s tím, že stroj neumí to, co by na základě zadání umět měl, ale především, že předaná výrobní dokumentace je zcela neúplná. V rozporu s jednoznačným tvrzením Karla Březiny z 3. ledna letošního roku napsal generální ředitel Trustfinu Oto Maršálek dopis šéfovi T-V Oldřichu Dobrému, v němž sděluje, že společnost ověřuje současný stav plnění smlouvy a vynasnaží se odstranit v co nejkratší době zjištěné nedostatky. Dobrý tvrdí, že od té doby se už nikdo neozval. Dokumenty, které jsou k dispozici, přitom vypovídají poměrně jasně. Smlouva o zadání vývoje se odvolává na vnitřní normy Unipletu týkající se vývoje nového stroje. V nich je specifikována dokumentace, po jejímž dokončení lze považovat vývoj za dokončený. Tyto normy obsahují přesně vyjmenované položky konstrukční a technologické dokumentace. Uniplet však podle předávacího protokolu předal patrně pouze nekompletní konstrukční dokumentaci a technologické postupy nedodal vůbec. To je také podstatou soudní žaloby na Trustfin. Diskuse tak bude zřejmě více o výši škody než o skutečném splnění dodávky. Jenže Trustfin je v situaci, kdy není schopen nést ani mnohem menší náhradu škody, než požaduje T-V.
Možná i arbitráž.
Sodní spor, o němž je řeč, je přitom patrně jen počátkem. Společnost Monarch zvažovala mezinárodní arbitráž na ochranu své investice v České republice. Doposud ji nezahájila, protože se dohodla s vládou na tom, že získá celou skupinu Trustfin s výjimkou zbrojovky ZVI, která má být zestátněna. K tomu přijala vláda loni v prosinci příslušné usnesení. Karel Březina k hrozbám arbitráží v týdeníku Ekonom tvrdí: „Dali jsme si zpracovat právní rozbor, který jednoznačně říká, že všechny nároky Monarchu jsou neodůvodněné.“ Josef Valenta, jenž zastupuje zájmy Monarchu, má však zcela jiný názor. Uvádí, že Monarch měl s Trustfinem podepsanou akcionářskou dohodu, z níž vyplýval závazek české firmy zajistit projekt v celé skupině. Po příchodu ČSOB však zástupci banky odmítali spolupracovat, a dokonce nabídli jednotlivé součásti Trustfinu hlavním konkurentům Monarchu na světových trzích. Šlo zejména o italské firmy Lonati a Sangiacomo. Ty sice neprojevily zájem, ale využily toho v konkurenčním boji a šířily po trhu informaci, že Monarch nebude prodávat vyvíjený stroj Body, protože jeho české aktivity jsou na prodej. I dnes představitelé banky tvrdí, že výhodnější je prodat skupinu Trustfin po částech ve veřejné soutěži. To Monarch považuje za jednoznačné poškození své investice v České republice, protože představitelé ČSOB byli o závazcích Trustfinu týkajících se budoucí výroby stroje podrobně informováni.
Lepší už to nebude.
O tom, že by momentálně byl k dispozici nějaký jiný strategických partner než Monarch, se však zatím neví. Hovoří se spíše o finančních investorech, nebo dokonce o manažerské privatizaci. Zda by bylo možné prodat skupinu za lepších podmínek, než jaké byly na stole, je také obtížné diskutovat, protože ČSOB se společnosti Monarch nikdy nedotázala na nabízenou cenu. Josef Valenta tak nyní může v klidu tvrdit, že Monarch počítal v roce 2000 s tím, že zaplatí 25 milionů dolarů. To by odpovídalo tehdejší úrovni zadlužení celé skupiny. Ještě o rok později byl prý Monarch ochoten diskutovat o deseti milionech. Dnes je realistické utržit patrně jen zlomek z této částky, a to při jakémkoli způsobu prodeje.
Vládní cár papíru.
Stále přitom platí vládní usnesení, na jehož základě by měla ČSOB prodat státu z majetku kontrolované společnosti Tarpa 100 procent akcií Trustfinu České konsolidační agentuře za jednu korunu. Agentura má potom jednat s Monarchem o ceně za převzetí jak akcií, tak dluhu ve výši téměř jedné a půl miliardy. Ministerstvo financí se v únoru pokusilo toto usnesení revokovat. V důvodové zprávě se uvádí, že „napjaté vztahy ČSOB s Monarchem se staly příčinou průtahů s prodejem celé skupiny do ČKA“. To se stalo předmětem ostré diskuse na jednání vlády, protože v důvodové zprávě se také uvádí, že již schválený a nyní neuskutečnitelný „postup byl v přípravné fázi konzultován se všemi rozhodujícími stranami (ministerstvo průmyslu a obchodu, ministerstvo obrany, ČKA i ČSOB)“. Ministerstvo financí proto navrhovalo změnit usnesení pouze tak, že by z Tarpy byla vyvedena jen zbrojovka ZVI, dceřiná společnost Trustfinu, které hrozí konkurs. Ministři však návrh na revokaci původního vládního usnesení neschválili, někteří ostře kritizovali ČSOB, a výsledkem bylo rozhodnutí v nejbližší době se k revokaci ještě vrátit.
Boj o společný podnik.
Napjaté vztahy mezi bankou a mezinárodní firmou ještě vyostřuje spor o ovládnutí Trustfinu-Vanguard. ČSOB se soudně domáhá svolání valné hromady T-V, na níž by chtěla ovládnout statutární orgány. Představenstvo T-V však svolat valnou hromadu odmítá s tím, že záležitosti, které chce ČSOB řešit, jsou předmětem akcionářské dohody. Valnou hromadu dosud nenařídil ani soud, který akceptuje argumentaci T-V, že na základě vládního usnesení by měl Monarch získat celý Trustfin, tedy i jeho polovinu v T-V, z čehož vyvozuje, že počínání ČSOB nemá valný smysl. Pro banku však zjevně smysl má, protože ta potřebuje zabránit soudním sporům, které vůči jejím lidem v Trustfinu může T-V vést. Jenže pokud by se to podařilo, měl by Monarch další pěkný argument do arbitráže, neboť by mu postup českých orgánů znemožnil nakládat s jeho investicí a připustil by její další poškozování.
