SBĚR HUB JE NĚCO PODOBNÉHO JAKO SBĚR BYLINEK. NEJDE ANI TOLIK O DOTYČNOU POCHUTINU (MŮŽEME SI JE PŘECE KOUPIT), ALE O PROCHÁZKU PŘÍRODOU. I JEDINCI JINDY CELKEM LÍNÍ SE DOKÁŽOU VYPRAVIT DO LESA, KDYŽ MAJÍ JASNÝ CÍL - NASBÍRAT KOŠÍK HŘÍBKŮ.
Houby nás tedy mohou potěšit hned dvakrát. Poprvé naši duši, když se pod záminkou hledání hub procházíme podzimním provoněným lesem, a podruhé naše chuťové buňky. Přišli na to už naši dávní předkové - česká kuchyně obsahuje houby jako jednu z důležitých pochutin v podstatě od svého počátku.
HOUBY JEDLÉ JEN JEDNOU
Jíst houby je přitom jednoznačně zdravé. Jsou málo kalorické, ale zato obsahují vitaminy a minerály. Musíte ovšem vědět, kterou houbu zrovna jíte. Některé houby, jak praví známý bonmot, jsou jedlé jen jednou. Pravda ovšem je, že smrtelné otravy houbami nejsou příliš časté - většina z nás už dobře ví, že máme sbírat jen ty houby, které bezpečně poznáme. Všechny houby je potřeba důkladně tepelně upravit (ideální je 15-20 minut vaření). I jedlé houby jsou totiž v čerstvém stavu velmi těžce stravitelné. Houbová jídla i houby syrové můžeme jeden den uchovat v chladničce, ale rozhodně ne déle, a pokud máme podezření, že se jídlo chuťově změnilo, bez milosti ho vyhodíme. Bílkoviny v houbách se rozkládají velkou rychlostí a mohou způsobit zkažení celého pokrmu. Pokrmy připravené ze zmražených hub neohřívejte nikdy, tam je nebezpečí ještě větší.
SPECIALITY NAŠICH BABIČEK
Teď už k příjemnější stránce věci: houby jsou ideálním přídavkem do mnoha druhů pokrmů. Proslulé jsou houbové polévky, které vařívaly už naše prapraprababičky. Ačkoliv by nám mnoho středověkých pokrmů dnes už asi příliš nelahodilo, kulajda či bramboračka s houbami jsou vybranou pochoutkou i pro dnešního člověka. Gurmánsky skvělým, ale zdravotně bohužel velmi sporným požitkem jsou smažené pokrmy z hub. Všichni známe z restaurací oblíbené smažené žampiony - ale smažené hříbky jsou mnohem jemnější, jen se rozplývají na jazyku. A právě díky tomu vzniká báječný kontrast mezi křupavým těstíčkem a jemnou houbou. Tento zážitek si ale dopřejme jen jednou za sezonu, pokud je nám vlastní zdraví drahé. Stejně lahodný bramborák s houbami je sice stále ještě zdravější, než jeho kolega s nakrájeným točeným salámem, ale to je jen chabá útěcha.
VARIACE NA TRADIČNÍHO „KUBU“
O to více si můžeme dopřát jídel, do kterých se houby přidávají v podstatě jako koření (i když většinou ve velkém množství). I zarytí odpůrci staročeské kuchyně se jistě omluví za příliš rychlé soudy, když ochutnají tradičního „kubu“. Je to nejjednodušší spojení vařených krupek, podušených hub, soli a prolisovaného česneku. Můžete podle chuti přidat trochu majoránky či uzené maso. Směs zapečte v troubě a podávejte se zeleninovým salátem, který oživí trochu fádní vzhled pokrmu, ale nepřebije jeho vyváženou chuť. Variaci na kubu můžete samozřejmě připravit s rýží, těstovinami či kuskusem, chuť bude pokaždé jiná, a fantazii se meze nekladou.
HOUBY PO ITALSKU
Houby jsou také skvělým doplňkem pokrmů, které si tradičně spojujeme s jihoevropskou kuchyní - pizzy i jiných slaných koláčů a těstovinových jídel. Zvláště u nich se můžete více odvázat a chuť hub propojit i s vůní bylinek - bazalka, libeček, petrželka, česneková nať… Vynikající jsou houby nadívané a zapečené na plechu vymaštěném olivovým olejem - nejlépe se hodí velké žampiony či menší bedly. Směs, kterou plníme kloboučky, může být různá podle našich představ a chutí. Rozhodně nic nezkazíme, pokud do ní použijeme svůj oblíbený sýr, vejce, česnek, cibuli a některou ze zmíněných bylinek. Recepty na přípravu houbových jídel bývají velmi jednoduché. Jejich chuť je dostatečně lahodná a výrazná sama o sobě, proto už není třeba ji nijak komplikovat.
PĚT RAD PROFITU
1) Do lesa s košíkem. Možná se obáváte, že budete kolemjdoucím pro smích, když budete odcházet z lovu hub s košíkem „plným“ tří babek. Proto nás občas napadne vzít si na houby pro jistotu jen igelitovou tašku, která se dá v případě neúspěchu složit do kapsy bundy. Houby ovšem potřebují vzduch, zapařením se i z jedlých hub mohou stát jedovaté. Pokud tedy tašku, zvolte alespoň látkovou (ale i v ní se houby pomačkají).
2) Čistěte už na místě. Na houby choďte vždy s malým nožíkem, který použijete na očištění nožičky od mechu a jehličí. Pokud do košíku budete ukládat jen houby, nikoliv i část jejich přírodního okolí, budete mít doma o to méně práce, navíc se houby v košíku nepoškodí větvičkami a jehličkami.
3) Červivé jsou měkké. Hodně červivé houby poznáte už na místě - jsou velmi měkké. Takové ani nemá cenu sbírat. Pokud si nejste jisti, houbu už v lese podélně rozřízněte - pak se můžete rozhodnout, zda v tomto případě má vykrajování smysl.
4) Houby jsou těžko stravitelné. Kromě delšího tepelného zpracování pomáhá nakrájet houby na menší kousky (nebo tenčí plátky) a také vydatně solit (samozřejmě ne přespříliš). Při přípravě hub buďte také opatrní s dávkováním tuku, alespoň tímto „odlehčíte“ pokrmu.
5) Naložte si „ocťáčky“. Pokud nemáte zkušenosti, stačí zakoupit v drogerii směs na nakládání hub a zeleniny, postup se dočtete na obalu. Pro „houby s octem“ vybíráme jen velmi malé a pevné houbičky, jejich starší sestry totiž naložením měknou a stává se z nich nedobré blátíčko.
kresba: Adriena Binková
