Trh práce
Česká ekonomika se už bez zaměstnávání cizinců neobejde. Trh práce je ale přesto nutné regulovat. Zákony přitom musí fungovat tak, aby se dala co nejlépe eliminovat šedá ekonomika a cizinci měli stejná práva jako domácí pracovníci.
V Čechách a na Moravě ke konci loňského roku pracovalo v nejrůznějších, především dělnických, povoláních přes 220 tisíc cizinců - tedy alespoň podle statistiky, tolik totiž bylo vydáno platných pracovních povolení - z toho je Ukrajinců přes padesát tisíc. Letos, opět podle statistiky za první čtvrtletí, jejich počet klesl na čtyřiačtyřicet tisíc. Jenže co je psáno, není dáno. Odhady expertů z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí vypadají úplně jinak: načerno v zemi průb ěžně pracuje dalších asi sto tisíc lidí. Asi. Málokdo už se totiž obtěžuje s obstaráváním pracovního povolení. Jednodušší je získat živnostenský list, založit družstvo či veřejnou obchodní společnost - třeba se dvěma stovkami tichých společníků. I výzkumníci tedy jen tuší. „Nejblíže pravdě je, že oficiálně se cizinci na trhu práce podílejí čtyřmi procenty, dvě procenta pracují načerno, konstatuje náměstek Milan Horálek. Podle něj česká ekonomika zhruba šest procent dovezené pracovní síly ovše m potřebuje a potřebovat bude. Bez zaměstnávání cizinců, hlavně Ukrajinců (oficiálně 17 912 lidí), už například nemohou existovat ani menší, ani velké stavební firmy.
Paralelní ekonomika
Od roku 1993 ovšem dramaticky roste počet černých duší. „Některé komunity, hlavně Vietnamci, Číňani a Ukrajinci, si už vytvořily vlastní trh práce a svoji ekonomiku. V některém podnikání už nabyli majoritu a zcela zlikvidovali českou konkurenci, upozorňuje náměstek Horálek.
Malý příklad. Zatímco Vietnamci vládnou obchodem s oděvy, Rusové a Ukrajinci zase mají kontrolu nad stánky s rychlým občerstvením.
Podnikatelský boom, a trvá už pěknou řádku let, ovšem znamená jediné - do země přichází čím dál tím více nelegálních migrantů, daňové úniky rostou, zvyšuje se kriminalita.
Dokud se míra nezaměstnanosti pohybovala kolem čtyř procent, nevyváděli nelegálně zaměstnaní nikoho z klidu - profitovali na nich jak firmy, tak tuzemští pracovníci. Ti totiž obvykle vlastně povýšili - z kdekoho byl hned „mistr . Takže teprve rostoucí nezaměstnanost přiměla vládu, aby podnikla razantnější kroky.
Ministři vnitra a zahraničních věcí mají do konce září předložit návrh na zavedení vízového režimu s Ukrajinou. Po osmi státech bývalého Sovětského svazu, Rumunsku a Bulharsku tak bude dalším státem, pro který patrně bude platit vízová po vinnost. „Lépe by ovšem měla být zabezpečena i hranice, potřebný je nový pobytový zákon, přísněji musí postupovat živnostenské úřady, změnit by se měl Obchodní zákoník, pokud jde o zakládání družstev a obchodních společností a tak dál e. Celkově se musí zlepšit prevence, konstatuje vedoucí oddělení zahraniční zaměstnanosti ministerstva práce a sociálních věcí Miloš Tichý.
Na všechny tyto skutečnosti už ovšem experti upozorňovali před lety (první studie o problematice vznikla ve Výzkumném ústavu práce a sociálních věcí v roce 1992). A teď říkají: Víza situaci příliš nezmění. Ostatně jejich zavedení je téměř povinnost - doba, kdy Česká republika bude nucena dodržovat Schengenské dohody o ochraně vnějších hranic Evropské unie, je na dohled. K tomuto opatření jsme tedy spíše nuceni zvenku.
Potíže a komplikace
Vízová povinnost se moc nezamlouvá ani firmám, které cizince legálně zaměstnávají. Třeba ve stavebnictví je v sezonní špičce během čtrnácti dní rychle potřeba deset až patnáct lidí navíc. A víza mohou dosavadní pružnost „dovozu notně ztížit. Z a tak krátký čas nelze formality vyřídit. „Zavedení vízové povinnosti pro Ukrajince stavebním firmám částečně zkomplikuje život, na druhou stranu by trochu mohlo pomoci zaměstnanosti. V zásadě si však myslím, že se tím moc nevyřeší, domnívá se třeb a generální ředitel společnosti Vojenské stavby CZ Josef Mayer.
Náměstek Horálek potvrzuje, že trh práce určitou pružnost potřebuje. A Výzkumný ústav práce a sociálních věcí proto také ministerstvu navrhoval jiné řešení, osvědčené z Rakouska a Německa. Tyto státy mají své sociální nebo, řekněme, pracovní atašé - a ti v určitých zemích osobně dohlížejí na výběr importovaných pracovníků. V Česku nic takového neexistuje a podle ministra práce a sociálních věcí Vladimíra Špidly se o tom ani neuvažuje. Přitom právě Rakou sku a Německu se tak podařilo legální a hlavně nelegální dovoz pracovní síly hodně omezit. Vloni třeba v Německu mělo pracovní smlouvu na osmnáct měsíců jen 319 Čechů a na tři měsíce 2078 lidí. Ještě v roce 1994 to byl dvojnásobek.
Faktem ovšem také je, že v Německu vloni úřady práce vybraly na pokutách za černé duše 174 milionů marek. V tuzemsku pokuty existují také a úřady práce snahu mají. Praxe ale jde ztuha. O tom může vyprávět i ministr Špidla, má bo haté zkušenosti z doby, kdy řídil Úřad práce v Jindřichově Hradci. Nezřídka pokuty vymáhal až dva roky, velmi těžko se totiž shromažďují důkazy. A když už se to povedlo, dotčená firma prostě neexistovala. Změnila adresu, oficiálně zanikla. „Mohl jsem si vzít leda tak telefon, který zůstal na stole, vypráví ministr.
Pro a proti
Náměstek Horálek soudí, že pokud úřady práce, cizinecká policie a další zodpovědní nepřitvrdí, v okresech s vysokou nezaměstnaností bude rychle narůstat nevole proti cizincům. Například v Karviné, která k nim patří, dosahuje podí l oficiálně zaměstnaných cizinců na všech pracovních místech, která jsou k dispozici, přes tři a půl procenta. A v Ostravě je to téměř pět procent. Jaká je skutečnost si na tamních úřadech práce netroufli odhadnout. „To by ovšem byl p řesný opak toho, co potřebujeme. Mnohem víc za daný stav může benevolentnost zákonů a hlavně benevolentnost sociálního systému. Některým lidem se skutečně nevyplácí v nízkovýdělečných zaměstnáních pracovat, konstatuje náměstek. Podle něj exist uje zhruba 140 tisíc dobrovolně nezaměstnaných lidí. Jako příklad uvádí rodinu s dvěma nezletilými dětmi. Pokud jejich rodiče mají nízkou kvalifikaci a vydělávají dohromady něco kolem osmi tisíc korun měsíčně čistého, mohou klidně zůstat doma. Na sociálních dávkách jim totiž stát vyplatí dvanáct tisíc. „Nemyslím si, že se to hned tak změní. Takže i velké fabriky budou dál cizince potřebovat, dodává Horálek. Navíc v dobře regulované a řízené migraci vidí spásu také pro důchodový systém: „Budou to u nás usazení cizinci, kteří omladí populaci, rodí se čím dál tím méně dětí, a tím zákonitě ubývá i budoucích plátců sociálního pojištění. Takže buďme za migranty vděčni.
Léčba šokem
Ministerstvo práce a sociálních věcí k větší přísnosti nevykročilo právě šťastně. Do Parlamentu předložilo novelu zákona o zaměstnanosti, v níž upravuje pouhopouhý jeden paragraf. Podle něj by cizinci mohli v zemi získat pracovní povolení nejdéle na tři roky. Potom by si museli dát roční přestávku a teprve pak by mohli získat pracovní povolení znovu. Není to nic neobvyklého, podobná je třeba praxe ve Francii. Jenomže ministerstvo přehlédlo jistou drobnost. Paragraf by se vz tahoval i na šéfy velkých společností a další klíčové odborníky ze Spojených států, Japonska, Kanady či Austrálie. S těmito státy totiž nemá Česká republika uzavřeny dohody o zaměstnávání. Bouře nevole, která se zvedla, byla veliká, z děšení investoři bombardovali poslance i vládu. „Nebráním se změně pasáže, která do zákona byla vložena kvůli dělníkům z méně vyspělých zemí. Na takovou dohodu jsem ochoten kdykoliv přistoupit. Trvám ale na tom, že zákon o zaměstnanosti se zpřísnit musí, vysvětloval v Parlamentu Špidla.
Odborníci s ním souhlasí, přesto ale upozorňují, že je to jen částečná pomoc. Paragraf se nevztahuje na sezonní pracovníky a v tom je velká potíž. Jen firem, které dovážejí na práci Ukrajince, existuje na dvě stě padesát. „Není prostě možné, a by licenci dostal každý, kdo o ni požádá. A po jejich odebrání zatím není ani vidu, ani slechu, upozorňuje náměstek Horálek. Ministr Špidla namítá, že vše nelze udělat ze dne na den. Zatím se alespoň ministerstvo práce a sociálních věcí a ministerstvo průmyslu a obchodu dohodlo na společné pracovní skupině. Ta by měla vymyslet další rozumné restriktivní zásahy.
