Odvoláním náměstka Wagenknechta Andrej Babiš potvrdil, že tvrdě trestá neposlušnost
Už v dubnu po auditu monitorovacího systému evropských dotací si Lukáš Wagenknecht uklidil a navoněl kancelář. Pro jistotu. U nevyzpytatelného šéfa v Letenské ulici nikdo neví dne ani hodiny. Andrej Babiš (ANO) to prokázal nedávno, když překvapivě vyhodil náměstka Martina Prose. Toho mu ale dodala ČSSD. Odvolání své pravé ruky, jak Wagenknechta ještě před pár měsíci nazýval, přišlo až týden předtím, než začne platit služební zákon. Ten by pozici šéfa auditorů na ministerstvu upevnil. Těžko říci, jestli je to projev jistého sadismu, nebo Babiš přemýšlel, jak sejmutí svého protikorupčního vývěsního štítu zdůvodnit, a neztratit tvář.
Na Wagenknechtovi Babiš skeptikům předvedl, že se stát dá řídit jako firma. Nejprve spustil kouřovou clonu s nabídkou politického náměstka – o které najisto věděl, že ji Wagenknecht nemůže přijmout. „Chci, aby byl mým nejbližším spolupracovníkem,“ děl ministr financí a šéf ANO. V tom, že tvrdohlavému auditorovi nejde o vizitku a služební automobil, se nespletl. Jestli Babiše instinkt v něčem zklamal, tak v tom, že dokáže náměstka ukočírovat. Wagenknecht se zase spletl v tom, že ho Babiš nechá dělat bez politikaření.
Účelové spojení nespojitelného Babiš Wagenknechta oslovil hned po jeho vyhazovu z dopravního podniku, kde se podíval do střev stavby metra a shledal je značně prohnilými. Ředitel pavučinou politických a osobních vazeb omotané městské firmy jej za to předloni vyhodil bez udání důvodu poslední den zkušební lhůty.
Známý auditor zapadl Babišovi do jeho pečlivě pěstované image nepolitika, který přivede odborníky, odhalí nepravosti a zaškrtí nastavené penězovody. Když navíc zjistil, že Wagenknecht má konexe v branži a rychle dokáže vyhmátnout podstatu problému, vytáhl si jej z partičky politických amatérů k sobě na ministerstvo financí jako prvního náměstka. Wagenknecht měl pocit, že v Babišovi našel ochránce, který ho nechá „páchat dobro“. Narazil v okamžiku, kdy jej chtěl páchat i na Babišových lidech.
Funkce ve státní správě byla pro Wagenknechta především možností, jak prosadit zákon o vnitřním řízení a finanční kontrole. Ten by měl nastavit v Evropě obvyklý systém kontrol a emancipovat auditory od politických šéfů. Ať už při auditování regionálního středočeského operačního programu, severočeských nemocnic, nebo v pražské podzemce, pokaždé se přesvědčil, že model řízení a kontroly je záměrně či amatérsky nastaven tak špatně, aby nikdo nic neodhalil.
A když náhodou odhalí, vyslouží si pochvalu z Bruselu, od novinářů… A rychle skončí na dlažbě. Ostatně náš systém auditů označila komise v roce 2011 za nejhorší z Evropské unie, a za ministra financí Miroslava Kalouska (TOP 09) nám dokonce pozastavila čerpání dotací.
Když Kalousek předložil novelu zákona o finanční kontrole, která by nic nezlepšila, Wagenknecht ji z pozice neziskovky Good Governance torpédoval. Už ale nenašel nikoho, kdo by napsal a prosadil lepší. „Zjistil jsem, že zvenku se dá bořit, ale nikoli stavět,“ zdůvodnil Wagenknecht spojenectví s Babišem.
Rychlý start, tvrdé přistání Nástup vypadal slibně. Babiš jej za povolební audity ministerstev ANO vychválil do nebe. To ještě netušil, že si jejich prostřednictvím auditor patrně vytipoval, kam přesně obrátit další pozornost. Dokud mu Wagenknecht sháněl odborníky, dřel od „úsvitu do soumraku“ a on se mohl jeho prací vymezovat proti minulé garnituře či koaličním partnerům, byl Babiš nadmíru spokojen. Posílal jej do dozorčích rad, dával jej za příklad kolegům a za dobrou práci mu poslal půlmilionovou odměnu.
Jenomže účelová symbióza vydržela jen rok. Přesně do doby, než se Wagenknecht vzepřel a začal střílet do vlastních, přesněji Babišových řad. Když se Wagenknecht zakousl do poněkud rozkradeného projektu státní pokladny, která za čtyři miliardy uměla tak maximálně účtovat, a z ministerstva přišlo trestní oznámení na neznámého pachatele, Babiš mu tleskal. Cílem mohl být totiž nenáviděný arcilotr Kalousek. Když Wagenknecht vytočil ředitele nemocnic svým superauditem nákupu zdravotnické techniky, který si zadala Evropská komise, stál Babiš pevně za ním. Ostatně jednou z nemocnic, která podle auditu nakupovala přístroje přes prostředníky a až o čtvrtinu dráž, byla ta ostravská, kde v minulosti šéfoval současný ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček (ČSSD). Toho Babiš nesnáší a veřejně jej posílá do protialkoholní léčebny. Později se ale ukázalo, že Wagenknechtův zdravotnický audit neměl sloužit šéfovi jako munice proti Němečkovi. Evropská komise zprávu přijala, udělila korekci dotací a znovu uvolnila jejich čerpání. A další audit ukázal, že Wagenknechtovi jsou politické hrátky ukradené. Padni/komu padni. Kontrola monitorovacího systému evropských dotací MS2014+ skončila pro Babiše nemilým skandálem. Zatímco si užíval spanilou jízdu Amerikou, doma se mu veřejně hádali podřízení.
Neposlušná hvězdička Wagenknecht poslal silně kritické závěry auditu monitorovacího systému do Bruselu dřív, než se stihl jeho šéf vrátit. Kromě předchozích garnitur byli totiž se zakázkou částečně spojeni i Babišova eurokomisařka Věra Jourová, její nejbližší spolupracovník Daniel Braun (jeho bratr vedl Babišovu volební kampaň) či současný Babišův státní tajemník Jan Sixta. Ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová stihla svolat tiskovou konferenci, kde označila práci Wagenknechtových auditorů za neprofesionální a jejich závěry za spekulativní. Především ale poněkud hystericky prohlásila, že audit ohrozil čerpání 650 miliard korun v dotacích na příští programové období. A Babiš musel ve sněmovně z koaličních i opozičních lavic poslouchat rady, aby si udělal doma pořádek.
Třaskavý audit na ministerstvu pro místní rozvoj, kde na jeho základě proběhla policejní šťára, nebyl prvním Wagenknechtovým zásekem do Babišovy posedlosti mít všechno pod kontrolou. Rozzuřil ho už v únoru, když odmítl podepsat zakázku malého rozsahu bez soutěže na supervizi systému zavádění elektronických pokladen. Měla ji dostat společnost BDO IT. V této souvislosti se dokonce objevily „zaručené zprávy“, že Babiš neposlušnému náměstkovi uštědřil políček. „Kdo mě zná, tak ví, že bych se nenechal fackovat,“ reagoval Wagenknecht. Každopádně křik se z Wagenknechtovy kanceláře rozléhal po celé Letenské. Od té doby se to dělo čím dál častěji.
Babiš sebral Wagenknechtovi dohled nad IT a potichu jmenoval nového náměstka pro IT Miroslava Hejnu. A v médiích se začaly objevovat články, že Babiš přivedl na ministerstvo experta spojovaného s firmou BDO IT, za jejíž angažmá na ministerstvu zemědělství si vysloužil resort od finančního úřadu půlmiliardovou pokutu. Babišovým novým poradcem pro zavádění online pokladen pro živnostníky se stal jeho dávný známý Milan Rusnák, taktéž spojovaný s BDO IT. A z ministerstva začal Babiš vyhazovat lidi, které si přivedl Wagenknecht. Ale ani tato epizoda nebyla vlastně první, kdy Wagenknecht Babiše neposlechl.
Když z ministerstva pro místní rozvoj vyskočila před koncem loňského roku Věra Jourová do Bruselu, Babiš musel narychlo hledat ve své prázdné stáji jiného koně.
Wagenknecht jeho nabídku stát se ministrem několikrát odmítl. A to nemá Babiš rád. Wagenknecht musel alespoň za sebe najít náhradu – za kterou by si asi dnes nafackoval. Představil Babišovi Karlu Šlechtovou, se kterou se krátce potkali ve společnosti Deloitte, ale nijak blíž se neznali. Věděl o ní jen, že má velmi dobrou teoretickou znalost evropských fondů, je pracovitá a hlavně ambiciózní.
Právě Šlechtová se stala patrně posledním kamínkem do mozaiky Babišova poznání, že Wagenknechta prostě neuřídí. A to není v situaci, kdy si Brusel objednal dalších patnáct potenciálně výbušných auditů IT projektů – především ten na ministerstvu vnitra – právě komfortní. Dalšími kandidáty na vyhazov jsou tedy patrně Wagenknechtovi auditoři. Náměstkyně Simona Hornochová, o které se spekulovalo, že skončí s Wagenknechtem, nejspíš zůstane. Důvody jsou tajné Babišovi se ani nelze divit, že nechce u Wagenknechta na rozdíl od Prose uvádět důvody odvolání. Nesdělil je ostatně ani jemu. Patrně by musel říci, že Wagenknecht zkrátka nepatří ani do jedné ze skupin podřízených, kteří u něj mají dlouhodobější životnost. Není ani loajálním kariérním úředníkem typu náměstka Jana Gregora nebo tajemníka Jana Sixty, pro něž je slovo ministra svaté, ani slepě neadoruje svého guru, který má prostě pravdu – jako Jaroslav Faltýnek nebo Radmila Kleslová. Na druhé straně, Wagenknecht si musel být vědom časové omezenosti své mise. A část toho, co prosadit chtěl, se povedlo. Finance začaly centrálně nakupovat a zveřejňovat všechny smlouvy včetně faktur. Nakonec i ten Wagenknechtův zákon je na světě. A kdo by se chtěl dozvědět z útrob ministerstva víc, patrně bude moci zajít do knihkupectví.
„Teď si dám každopádně dovolenou, začnu psát knihu a pak se uvidí,“ říká po dalším nárazu na dlažbu Wagenknecht.
Lukáš Wagenknecht (36) V letech 1997 až 2002 studoval Fakultu ekonomicko-správní Univerzity Pardubice. Od roku 2003 do roku 2006 pracoval jako interní auditor ministerstva vnitra. V letech 2006 a 2007 působil jako interní auditor Foxconnu. Do roku 2009 se věnoval auditu ve společnosti Deloitte, odkud byl odejit po kritickém auditu nechvalně proslulého ROP Severozápad, který firma dělala pro ministerstvo financí. V květnu až říjnu roku 2013 pracoval jako interní auditor v Dopravním podniku hlavního města Prahy, odkud jej ředitel vyhodil po kritickém auditu dostavby metra A. V lednu 2014 si jej přivedl na ministerstvo financí Andrej Babiš jako svého prvního náměstka, odvolal jej k 26. červnu 2015 po kritickém auditu informačního systému MS2014+. Nyní Wagenknecht zvažuje pracovní nabídky a chystá se napsat knihu, která by měla mít tři díly: ROP Severozápad, pražský dopravní podnik a ministerstvo financí. Wagenknecht měl pocit, že v Babišovi našel ochránce, který ho nechá „páchat dobro“. Narazil v okamžiku, kdy jej chtěl páchat i na Babišových lidech.
O autorovi| Hana Boříková, borikova@mf.cz
