Prodej společnosti provázejí skandály a nejasnosti
Italský Telecom (Telecom Italia) je všechno jiné jen ne dobře fungující společnost. Alespoň z pohledu uživatele. Zatímco reklama uvádí „miliony spokojených uživatelů“, telefonování se v Itálii pomalu stává noční můrou i luxusem. Telecom Italia funguje podobně jako jeho bývalý český jmenovec. Je sice levnější, přesto patří v Evropě k těm dražším. Má však podobně jako bývalý český Telecom to podstatné: dráty. A tedy naději, že jeho monopol bude ještě nějakou dobu trvat. Dle posledního vývoje však ani to není jisté.
Vývoj společnosti.
Italský Telecom vznikl v roce 1994 sloučením společností SIP (Società italiana per l’esercizio telefonico), Italcable, Telespazio a dalších jako důsledek evropských telekomunikačních norem. V roce 1997 byl částečně zprivatizován prodejem 35,26 procenta v hodnotě tehdejších 26 bilionů lir (zhruba 22 miliard eur). Oněch necelých 36 procent bylo maximum, které stát mohl vlastnit, aby dokázal zabránit nekontrolovaným změnám vlastníků akcií. Zároveň s prodejem posledního podílu akcií se měl Telecom změnit na veřejnou společnost, ve které by žádný z účastníků neměl více než dvě procenta. Tehdejší italský premiér Massimo D’Alema však na poslední chvíli tuto podmínku změnil.
Vlastnická struktura.
Dnešní struktura vlastníků akcií je následující: Olimpia (17,99 procenta), pojišťovna Generali (4,06 procenta), Hopa (3,72 procenta) a Brandes Investment Partners (3,61 procenta). Zbytek tvoří menšinoví vlastníci pod dvě procenta, kteří nemají za povinnost akcie registrovat. Ředitelem společnosti je Marco Tronchetti Provera, představitel většinové Olimpie, respektive firmy Pirelli, která je osmdesátiprocentním vlastníkem Olimpie (zbývajících 20 procent vlastní Benetton). Odstoupivším ředitelem Telecomu byl Guido Rossi, který požíval důvěru bank a institucí a měl společnost konsolidovat nebo spíše zaštiťovat nepříliš důvěryhodnou postavu Tronchettiho Provery, manžela dcery podnikatele Pirelliho, jehož stejnojmenná společnost je ve hře.
Zájem América Móvil a AT&T.
V poslední době se stále častěji mluví o prodeji Telecomu nebo jeho částí. A překvapuje, že mezi nápadníky schází nejen Silvio Berlusconi, který má potřebný kapitál i technologie, a navíc by jeho vstup do oblasti internetové televize byl logický, ale i italští podnikatelé. Největší odezvu však asi vyvolala nabídka mexického América Móvil (dřívější TelMex) a severoamerického AT&T. Obě nabízejí odkup 33 procent akcií Olimpie, a tedy i příslušné části italského Telecomu - přibližně šest procent na jednu zaoceánskou společnost v celkové hodnotě 4,6 miliardy eur. América Móvil kontroluje jeden z nejbohatších mužů planety, sedmašedesátiletý mexický podnikatel Carlos Slim s nedobrou pověstí. AT&T je jedna z největších telekomunikačních společností na světě s dlouhou tradicí. Mexická América Móvil však s ohledem na své mizerné fungování určitě italský Telecom nezlepší a severoamerická AT&T údajně vystupuje spíše pod vedením Carlose Slima.
Vlna odporu.
Proti této transatlantické nabídce se zvedla vlna odporu veřejného mínění i některých politiků a odbory Telecomu vstoupily do stávkové pohotovosti. Prvním důvodem je italský či evropský nacionalismus: Italové by přece jen raději viděli evropského kupce. Ještě v únoru se totiž zdálo, že italský Telecom prodá část svých akcií španělské Telefónice působící i v Česku. Ta měla převzít asi 30 procent Olimpie a zaplatit za ně tři miliardy eur. Tato operace by jí umožnila převzít asi 5,6 procenta Telecomu. Zdá se však, že tato zpráva měla spíše otestovat reakci, již by případný prodej Telecomu vyvolal. Následně se uvažovalo o tom, že část Telecom Italia odkoupí skupina italských bank Mediobanca, Capitali, Intesa-San Paolo a Generali, která již vlastní zhruba tři procenta společnosti.
Další důvody.
Dalším důvodem je nejen předpokládané rozdělení Telecomu na lukrativní a méně lukrativní části a jejich následný rozprodej (oba zájemci to popírají), ale i to, že italská telefonní společnost vydává velké zdrojů na výzkum, a lze předpokládat, že nový vlastník bude chtít jako první ušetřit právě na nich. Dále pak to, že není dobře definována strategicky velmi důležitá záležitost, jakou je vlastnictví telekomunikačních sítí. Italský telekomunikační regulátor totiž nemá v současné době možnost, jak vnutit Telecomu pravidla pro správu sítě. Dnešní vyjádření politiků, jak případně zvýšit pravomoci regulátora, jsou sice rozhodná, ale o ničem nevypovídají.
Podivné operace.
Několik dnů po nabídce América Móvil a AT&T se opět do jednání vložily banky. Intesa San Paolo vydala prohlášení, že „probíhají jednání s více stranami zainteresovanými na různých aspektech případné operace“ a že „na základě současného stavu tohoto jednání nelze formulovat žádné vyjádření k dané věci a k případnému výsledku těchto rozhovorů“. Je však také možné, že hodnota italského Telecomu nespočívá ani tak ve službách, jež poskytuje veřejnosti, jako spíše v jiných, méně transparentních operacích - podivných obchodech s odposlechy.
Korupce na nejvyšší úrovni.
Krátce po své privatizaci v roce 1997 koupil italský Telecom srbského operátora Telecom Srbija. Až v roce 2001 však vyšly najevo podrobnosti tohoto nákupu. Italský Telecom spěchal pár dní před začátkem bombardování bývalé Jugoslávie s koupí podniku, o kterém se dalo předpokládat, že bude rozbombardován mezi prvními, pravděpodobně proto, že celou řadu italských vládních, církevních a dalších činitelů zkorumpovala vláda Slobodana Miloševiče. Mezi podezřelými byl například nejen dnešní a tehdejší italský ministerský předseda Romano Prodi, vedený pod přezdívkou Mortadella, ale i představitelé opozice. V průběhu vyšetřování tohoto skandálu se důkazy postupně záhadně ztrácely a náhle znovu objevovaly, případně již jako zfalšované, až nakonec celý případ skončil na mrtvém bodě. Podezření sice nebylo potvrzeno, ale ani s určitostí vyvráceno. V roce 2003 byl srbský podnik prodán se ztrátou několika set miliónů eur asi za 40 procent původní ceny.
Skandální odhalení.
Nejvážnější skandál, kterému čelí italský Telecom, se však týká jeho propojení s tajnými službami a ilegálními odposlechy. Na podzim minulého roku byl znovu zadržen bývalý vedoucí pracovník italské tajné služby SISMI (Servizio per le Informazioni e la Sicurezza Militare) Marco Mancini a obviněn z organizovaného zločinu. Se svými společníky Emanuelem Ciprianim a Giulianem Tavarolim totiž sestavoval na základě dokumentů Telecomu a SISMI zprávy o politicích a italských a zahraničních podnicích, které pak prodával zpět Telecomu a dalším společnostem. Zdá se, že vytvářeli a ve velké části Itálie vytvořili tajnou policejní síť, která měla údajně chránit zájmy Telecomu, respektive některých jejích funkcionářů a tajných služeb. Policisté za zvláštní měsíční odměnu tisíc eur a s prémií podle počtu hlášení předávali informace zajímající Bassottiho bandu, jak je označována soukromá detektivní kancelář složená z pracovníků SISMI a Telecomu. Tyto aktivity jsou dosud ve stadiu vyšetřování.
Nejasná skutečnost.
Nelze ovšem vůbec vyloučit, že se prodej nakonec opět neuskuteční. Sílícímu veřejnému mínění, které se staví proti prodeji, totiž pozvolna podléhají italští politici nejen z vládní koalice, ale i z opozice - představa, že by nekalé praktiky italského Telecomu mohli zneužít cizinci, Italy děsí. A je také možné, že oznámený prodej je jen další hra, která střídavě zvyšuje a snižuje cenu akcií, a smát se bude nakonec někdo úplně jiný.
Krátce před valnou hromadou akcionářů 16. dubna odvolala americká AT & T svou nabídku odkupu akcií, a Carlos Slim tak zůstal osamocen. Zároveň zesílily hlasy, které předpovídají, že do hry vstoupí Silvio Berlusconi. Tronchetti Provera se valné hromady nezúčastnil - omluvil se pro nemoc. A menšinoví akcionáři si vyslechli dvouhodinovou show italského komika Beppe Grilla, který je sice nemohl zastupovat formálně (podle zákona by musel vlastnit jisté procento akcií déle než šest měsíců), ale vyslovil aspoň to, co si většina uživatelů italské telekomunikační společnosti o ní skutečně myslí.
