Čeští politici se obávají, že fiskální reforma omezí celkovou poptávku v ekonomice a přiškrtí ekonomický růst. Mýlí se ze dvou důvodů. Za prvé, úspěšné fiskální reformy kompenzují pokles veřejné poptávky zvýšením soukromé poptávky. Za druhé, tyto reformy vedou k vytvoření zdravějšího makroekonomického prostředí a zrychlení růstu.
Co se učí v prvním ročníku.
Učebnice říkají, že dodatečné výdaje veřejných rozpočtů zvýší celkovou poptávku a hrubý domácí produkt (HDP) vzroste. Pokud ovšem v následujícím roce výdaje snížíme o stejnou částku, HDP poklesne na původní úroveň.
Co se stane, když vláda zvýší veřejné výdaje a současně o stejnou částku zvýší daně? Dodatečná poptávka vládních výdajů zvýší HDP. Tato poptávka je ale „stažena“ z ekonomiky prostřednictvím vyšších daní a celá operace nemá vliv na HDP ani v tomto ani v příštím roce. Jediným výsledkem je zvýšení veřejné poptávky na úkor poptávky soukromého sektoru.
A máme zde populární doporučení, kterému žádný politik nemůže odolat. Nelíbí-li se vám rozdělení HDP, změňte jej vyššími vládními výdaji při zachování nezměněného rozpočtového schodku — přerozdělování neovlivní růst HDP. Toto doporučení je sice lákavé, ale bohužel zcela mylné.
Léčba realitou.
Fiskální politika má zjevné růstové dopady. Zvyšování veřejných výdajů a daní zpomaluje reálný hospodářský růst a, naopak, „zmenšování státu“ růst zrychluje.
Provedli jsme analýzu změn fiskální politiky v horizontu šesti až osmi let (rozpočtového schodku, příjmů a výdajů) a porovnali to s tříletým průměrným tempem růstu reálného HDP na konci tohoto období.
Z porovnání vyplynulo, že tempo růstu reálného HDP se zpomalilo v zemích, které zvýšily rozpočtové schodky, čili tam, kde se poptávka vlády zvýšila. HDP rostl pomaleji v zemích, které zvýšily daně, i ve státech, jež zvýšily vládní výdaje. Nižší inflace byla spojena s vyšším růstem, i když tento vztah nebyl přímočarý.
Co je horší pro růst HDP: veřejný schodek vyšší o jedno procento HDP, nebo nezměněný schodek při souběžném zvýšení příjmů i výdajů o procento HDP? Odpověď se může zdát překvapivá — hůře by dopadla země v druhém případě: souběžný dopad vyšších příjmů i výdajů o procento HDP by zbrzdil dlouhodobé tempo růstu HDP o zhruba 0,2 procentního bodu (viz tabulka). Naproti tomu schodek větší o procento HDP by snížil tempo růstu „jen“ přibližně o 0,1 procentního bodu.
Výsledky naznačují, že přerozdělování snižuje tempo růstu HDP! Vyrovnaný rozpočet přerozdělující 60 procent HDP povede k podstatně nižšímu růstu HDP než vyrovnaný rozpočet přerozdělující 40 procent HDP. Připomeňme si Irsko, které v druhé polovině 80. let srazilo veřejné výdaje z 38 procent HDP na 30 a snížilo daně z 38 procent HDP na 35. Ve stejném období začala irská ekonomika růst průměrným tempem téměř deset procent ročně, tažena rozmachem soukromého sektoru.
Co je v učebnicích špatně.
Fiskální rozmařilost zpomaluje růst HDP prostřednictvím nižšího zisku soukromých firem a nižších investic, naopak fiskálně šetrný stát růst zrychluje. Transmisními kanály jsou trhy práce a financí, stejně jako nižší produktivita vládního sektoru v porovnání se sektorem soukromým.
Růst veřejných mezd zvyšuje náklady na pracovní sílu a snižuje zisk firem. Mzdový nárůst ve veřejném sektoru je následován vzestupem mezd v soukromém sektoru, takzvaným „mzdovým vzlínáním,“ a poklesem zisku a investic. Zvýšení veřejných mzdových výdajů o procento HDP snížilo zisk firem o 1,3 procenta HDP a celkové investice o více než 2,5 procenta HDP. Pro srovnání, za čtyři roky české vládní výdaje na mzdy a sociální dávky vzrostly téměř o dvě procenta HDP.
Vyšší daně omezí zisk a investice firem, neboť snižují motivaci pracovat a zvyšují náklady na pracovní sílu. Nejvýraznější dopad byl prokázán u daní z pracovního příjmu —zvýšení přímých daní o procento HDP snížilo investice o 0,7 procenta HDP.
Marnotratný stát platí vyšší dlouhodobé úrokové sazby. Trvalé zvýšení rozpočtového schodku zvýšilo reálné úrokové sazby desetiletých vládních obligací o jeden procentní bod. Trvalý pokles schodku vedl naopak k poklesu sazeb o téměř dva procentní body.
Nezapomeňme, že rozpočet pouze přerozděluje zdroje soukromého sektoru ve prospěch méně produktivních veřejných aktivit. Veřejné rozpočty sice poskytují veřejné statky, ale čím více aktivit je financováno státem, tím nižší bude produktivita dodatečných aktivit. Mezním případem neefektivnosti je situace, kdy veškeré příjmy vlády jsou přerozděleny ve formě transferů, čili „snědeny.“ K tomuto stavu Česká republika bohužel směřuje: jen mezi roky 1998 až 2001 reálné transfery domácnostem vzrostly téměř o deset procent.
Pět výzev pro českou rozpočtovou reformu.
1. Fiskální konsolidace je z hlediska růstu HDP stejně důležitá jako rozsah fiskálního přerozdělování.
2. Ponechat vysokou úroveň veřejných výdajů a snížit schodek zvýšením daní je nejhorším možným řešením.
3. Fiskální konsolidace cestou nižších veřejných výdajů zrychluje tempo růstu HDP.
4. Vyšší veřejné mzdy a vyšší daně z příjmů snižují investice a zpomalují růstu HDP.
5. Rozpočtové schodky zvyšují finanční náklady státu i soukromého sektoru.
