Moc americké FBI se střetla s mocí firmy Apple v boji o to, kdo bude držet lidské osudy v rukou pevněji
Vypůjčené černé SUV bylo rozstřílené jako příslovečné řešeto a devětadvacetiletá žena uvnitř na tom nebyla o nic lépe. Její o rok mladší manžel z auta vyběhl; stihl udělat tři kroky, než i jeho dostihly kulky jednotky SWAT. Ke střílení byl dobrý důvod: oba mrtví v ten den, 2. prosince 2015, pozabíjeli ve tři kilometry vzdáleném kongresovém středisku kalifornského San Bernardina čtrnáct lidí a dalších dvaadvacet zranili. Kdyby nebyli bohapustými amatéry a podařilo se jim odpálit doma vyrobenou bombu, byl by počet obětí mnohonásobně vyšší.
Mohl to být jasný případ – Syed Rizwan Farook a Tašfín Maliková se zhlédli v džihádu, naplánovali akci, nakoupili zbraně a vydali se za dvaasedmdesáti pannami islámského ráje. Co však čert – muslimové prominou – nechtěl, ačkoli oba manželé prozíravě zničili vlastní mobilní telefony, Farook si u sebe nechal služební přístroj, iPhone 5. Ten u něj také našli muži zákona; chtěli se podívat, co je uvnitř, ale nešlo jim to. Nevídaný právně-technologický cirkus mohl začít.
Nadvláda nad životy
Sanbernardinskou střílečku se jala coby teroristický čin logicky vyšetřovat FBI. Ačkoli kontury případu byly velmi záhy zjevné, federální vyšetřovatelé sledovali linii, která z tragédie učinila další díl boje o míru a podobu bezpečnosti, již si digitální společnost může dovolit. Toto zatím poslední prominentní dějství však přináší novinku: zatímco dosud proti sobě obvykle stály vzájemné konfliktní priority soukromí a bezpečnosti, nebo svobody a bezpečnosti, v případě sanbernardinského iPhonu se bezpečností ohánějí obě strany sporu, FBI i Apple Inc. coby výrobce inkriminovaného telefonu. Jde jen o to, kdo bude nad onou bezpečností – a tedy de facto nad životy těch lidí, o jejichž bezpečnost nominálně ve sporu jde – mít nadvládu.
Případ se zprvu vyvíjel rychle. Lidem z FBI trvalo týden, než zjistili, že se do Farookova iPhonu nedostanou. Přístroj je vybaven zvláštním systémem zaheslování (viz box), jenž to znemožňuje. Devátého prosince tedy federálové vyzvali firmu Apple, aby jim umožnila kódování telefonu prolomit nebo obejít. Dva měsíce vydržel Apple požadavek úřadu ignoroval. Šestnáctého února pak dostal šéf firmy Tim Cook na stůl příkaz od federálního soudu, aby FBI vyšel vstříc; a že má čas do 26. února na odpověď. Den po obdržení příkazu se Cook odhodlal k dosud nejkontroverznějšímu činu své kariéry — napsal otevřený dopis zákazníkům Applu, v němž mluví o „bezprecedentním, mrazivém požadavku federální vlády na porušování soukromí“. FBI to vzápětí označila – nikoli neprávem – za marketingový trik. Následující den, ve čtvrtek 18. února, Cook požádal soud, aby příkaz zrušil. Vymohl si tím přinejmenším odklad a soudní při, jejíž první stání má proběhnout 22. března. Může se však táhnout léta a skončit až před Nejvyšším soudem.
Apple podle všeho u soudu zvolí neobvyklou strategii obrany. Vychází z toho, že svým zákazníkům nabízí neprolomitelnou hráz jejich soukromí (rozuměj takovou, kterou může prolomit jen Apple). Tato záruka je obsažena v softwarovém kódu operačního systému iOS, jímž jsou novější typy iPhonů vybaveny. FBI ale nutí firmu, aby de facto napsala software nový, kde žádná taková záruka není; nutí ji tedy, aby svým kódem sdělovala něco, co sdělovat nechce. Apple proto argumentuje, že FBI porušuje její právo na svobodu projevu, zaručené prvním dodatkem ústavy.
Řeknete si možná, co je to za blbost. Firma přece není člověk, aby ji ústava takto chránila. Bizarní právnický svět však zařídil, že americké firmy status kvazilidské bytosti za jistých okolností mají. Například v případě klíčového zákona o financování volebních kampaní organizacemi (spolek Citizens United versus Federální volební komise z roku 2010) Nejvyšší soud rozhodl, že podle prvního dodatku ústavy nelze organizacím zakázat financování řekněme televizních spotů, v nichž si může každý říkat, co uzná za vhodné. Jinými slovy, peníze jsou projev. A když jsou projevem peníze, proč by jím nemohl být softwarový kód?
O tom, že Apple se touto cestou skutečně chce vydat, svědčí skutečnost, že si již pro nadcházející při najal právníka Teda Olsona. Ten si vysloužil ostruhy právě na zmiňovaném případu Citizens United.
Mezitím všichni, kdo se k tomu cítí povolaní, pocítili nutkavou potřebu se k případu vyjádřit. Lidé od IT, jako Mark Zuckerberg z Facebooku nebo šéf Googlu Sundar Pichai, se postavili za Apple (s pozoruhodnou výjimkou Billa Gatese, jenž napřed vyvolal dojem, že straní FBI, a poté se tentýž dojem snažil rozptýlit). Ministerstvo spravedlnosti a prezident Barack Obama naopak drželi, celkem logicky, s federálními vyšetřovateli. Ti mají těsně navrch i mezi obyčejnými Američany (viz graf ).
Nepřesvědčivá FBI
FBI tvrdí, že chce přístup pouze do konkrétního Farookova telefonu, zatímco Apple říká, že software k tomu vyvinutý by vyšetřovatelům umožnil špiclovat kdekoho a kdeco. Argumentace FBI zde však vypadá zranitelně, a sice z několika důvodů.
Zaprvé i šéf sanbernardinské policie přiznal listu Los Angeles Times, že je pravděpodobné, že Farook nic cenného ve služebním telefonu neměl (už proto, že vlastní telefon zničil). Případ je navíc po kriminální stránce vyřešený, takže argumentace FBI po linii „co pozůstalí?“ nezní přesvědčivě.
Zadruhé Apple umožňuje svým zákazníkům zálohovat značnou část dat z iPhonů virtuálně, na síti vzdálených serverů nazývané iCloud. Přístup k těmto datům vyžaduje zvláštní heslo. Vyšetřovatelům zde nahrála náhoda, že totiž heslo k Farookovu služebnímu telefonu má jeho zaměstnavatel, sanbernardinský úřad pro ochranu životního prostředí. Následující sled událostí je obtížně pochopitelný. Několik hodin po incidentu 2. prosince Farookův úřad heslo změnil (čímž se řada dat na iCloudu stala nedostupnými). Tak alespoň zněla původní verze FBI, jíž vyšetřovatelé odůvodňovali svůj zájem o data přímo z telefonu a následný tlak na Apple. Jak však vyšlo najevo, heslo zaměstnanec úřadu skutečně přenastavil, ovšem učinil tak nikoli z vlastní vůle, nýbrž na přímý pokyn FBI.
Těžko si to vykládat jinak, než že mezi federálními vyšetřovateli pracují lidé, kteří vůbec netuší, co činí. Jediný další možný výklad je, že FBI dělá vše pro to, aby Farookův případ použila jako záminku k vražení klínu do dosud nedobytného kódování Applu. Posuďte sami, která z verzí vám připadá pravděpodobnější.
Konečně zatřetí je tu John McAfee, autor stejnojmenného bezpečnostního softwaru. Nabídl se, že obranu Farookova telefonu prolomí i bez pomoci Applu a že to se svým týmem zvládne do měsíce. „FBI to nesvede, protože na to nemá ty správné lidi,“ neodpustil si McAfee rýpnutí, jež citoval server listu Christian Science Monitor. FBI na jeho nabídku ovšem nereagovala.
Stejně dopadla neoficiální nabídka Applu, o níž psal server TechCrunch.com. Apple nabídl, že kód prolomí, ovšem učiní tak sám, bez asistence FBI; data, která z telefonu získá, vyšetřovatelům předá, ale kód zůstane výhradním vlastnictvím Applu. Federálové podle všeho i tuto nabídku odmítli.
Iluzorní volby Proč je to důležité? „Digitální technologie mají jeden společný jmenovatel,“ píše respektovaný autor stran ICT Farhad Manjoo pro The New York Times, „jsou stále hladovější po soukromých informacích a my uživatelé jim vždycky vyhovíme. Dnešní smartphony obsahují mnohé z vašich soukromých údajů – vaši korespondenci, fotografie, místo, kde se nalézáte, i vaši důstojnost. Ale přístroje nastupující generace ‚internetu věcí‘, z nichž některé už v rudimentární podobě existují, budou obsahovat podstatně více.“
Kdo tedy potřebuje dnes mít smartphone a zítra ledničku s kamerou a vrata od garáže s mikrofonem, má před sebou iluzorní volbu: buď o něm budou všechno vědět jenom výrobci/poskytovatelé služeb, nebo i policisté. Ve skutečnosti však, pokud to technicky jde (a má-li McAfee pravdu, pak tomu právě tak je), se informace o takovém člověku stejně dostanou tam, kde o ně bude dostatečný zájem, ať už to bude komerční subjekt, nebo federální úřad.
Skutečnost, že na liberální straně sporu dnes stojí argument o svobodě projevu z korporátních úst Applu, tedy firmy, jejíž obchodní model zákazníkům přímo a nemilosrdně diktuje, jaké přístroje mohou používat a k čemu, je jen nečekaná ironie navíc.
Komu přejí Američané Jak odpovědělo 1002 dospělých respondentů na otázku: „Měla by firma Apple pomoci FBI rozšifrovat přístup k iPhonu vraha ze San Bernardina?“ Čísla pro jednotlivé skupiny uživatelů (v procentech). Kdo tedy potřebuje dnes mít smartphone a zítra ledničku s kamerou a vrata od garáže s mikrofonem, má před sebou iluzorní volbu: buď o něm budou všechno vědět jenom výrobci/poskytovatelé služeb, nebo i policisté.
Jak Apple chrání iPhony Za normálních okolností by FBI mohla automaticky zadávat miliony různých hesel, až by se jedním trefila. Apple však své iPhony před takovým e-vloupáním brání několika opatřeními. • iPhone umí veškerá svá data po deseti chybně zadaných heslech automaticky smazat (tato schopnost ovšem nemusí být aktivovaná). • Heslo je zabezpečeno tak, aby bylo nutno je zadávat ručně (a tedy pro účely prolomení ochrany zoufale pomalu). • Operační systém iPhonu, iOS, vkládá mezi jednotlivé pokusy o zadání nového hesla 80 milisekundovou pauzu. Znamená to, že uhodnutí hesla (sestaveného z číslic a malých písmen) by mohlo trvat až 5,5 roku.
Co chce FBI FBI žádá po firmě Apple, aby ji problému se zaheslováním zbavila, zjednodušeně řečeno, nahráním nového, „vykastrovaného“ operačního systému do vrahova telefonu. Měl by se od standardního iOS lišit v těchto bodech: • Zablokování funkce, jejímž působením by vrahův iPhone mohl zničit všechna v sobě uložená data. • Umožnit strojové zadávání hesla pomocí jiného přístroje (například přes Bluetooth nebo Wi-Fi). • Odstranění 80milisekundové prodlevy mezi jednotlivými pokusy o zadání hesla. Zdroj: Bloomberg
O autorovi| Daniel Deyl, deyl@mf.cz
