Finále je mimořádně ostré a špinavé
Prorokovalo se to před každými volbami, ale letos se obavy opravdu naplnily. Finále kampaně je mimořádně ostré a špinavé. Urážky, facka, nepodaná ruka, trestní oznámení, nová a nová kola dehonestujících billboardů. Došlo už dokonce na lehkomyslné ostřelování dobrých vztahů se Slovenskem i na předem tušené vytahování starých policejních odposlechů. Bude-li válka nervů v posledním týdnu před volbami eskalovat stejným tempem jako v minulých sedmi dnech, dočkáme se skutečných jatek. Což takhle přijít třeba s odhalením přípravy atentátu, po němž by mohlo následovat vyhlášení stanného práva? To tu přece na rozdíl od mobilizace ještě nebylo. Projevy loajality vůči republice by tekly proudem, volební účast by asi raketově vyletěla k absolutnu…
Že je to zbytečné strašení? Nezapomínejme, že žijeme v zemi, kde se ještě před sedmnácti lety nesmělo svobodně volit a kde zastrašování občanů bylo na denním pořádku. Puch té mělce pohřbené padesátileté totalitní éry znovu pronikl do ovzduší. Však se dívejme na vyceněné zuby současných mocichtivých politiků a na každodenní profesionální práci jejich dezinformátorů: listopadová přísaha „nejsme jako oni“ nám musí studem zamrzat v hrdlech.
Snad si naši volební lídři říkají, že dějiny píšou vítězové a že po volbách se nikdo nebude ptát, jakápak provokace zavdala příčinu pohlavku vyťatého občanským demokratem Mackem ministru zdravotnictví Rathovi. Že se zapomene, kdo svévolně tupil volební program soupeře a dráždil jej k souboji. Jde přece hlavně o zisk moci, dál už se uvidí. Jak snadno se slibují fotbalové stadiony! Jak snadno se hrozí podáním trestního oznámení! Jenže sliby vyvanou, oznámení se odloží, ale politickou nenávist jen tak zavřít zpátky do šuplíku nejde. Proto rozlišujme, jestli si politických poměrů na sousedním Slovensku všímá šéf opoziční strany Mirek Topolánek, nebo jestli se k tamním vnitřním záležitostem vyjadřuje premiér české vlády Jiří Paroubek. Jistěže i vládní ČSSD může průběh a výsledky slovenských reforem provedených tamním pravicovým kabinetem Mikuláše Dzurindy komentovat a hodnotit podle libosti, její představitelé ve státních funkcích by však měli být zdrženliví. Závidí-li sociální demokraté opozici jednu z mála jejích výhod - výhodu volných rukou, ať napřed přenechají břemeno vládnutí konkurenci.
Jak je letošní kampaň zdeformovaná, ukazuje i průsak Topolánkových odposlechů, pořízených loni policií kvůli aféře Kořistka. Nejde jen o to, že za únikem jsou buď státní policajti nebo státní zástupci. Nahrávku zveřejnil internetový server aktuálně.cz, který se stal jakýmsi neoficiálním mluvčím policie. Co je mužům zákona zakázáno říkat veřejně, objevuje se často právě zde. Zatím se zdá, že lídr ODS by indiskreci mohl ustát, protože důkaz, že by Kořistka měl být skutečně korumpován, v telefonátu Topolánka s jeho poradcem Markem Dalíkem chybí. Naopak spřízněnost obou mužů vyznívá přes jistou naivitu sympaticky. Jenže to je zřejmě jen začátek, třeba bude odposlechový seriál pokračovat dalšími, „hustšími“ díly.
Může být, že ČSSD si zatím v kampani počíná obratněji a pružněji. Však jí ještě před rokem teklo do bot tolika děrami, že hra vabank byla jedinou šancí na záchranu. ODS jako by proti sociálnědemokratickým slibům a varováním nenacházela věcnou obranu. Přehnaným vyzdvihováním svobody bez přívlastku si občanští demokraté v minulých letech nechali vzít jak téma pořádku ve státě, které je jinde pravici vlastní, tak téma tradičních hodnot evropské integrace. Zbyly poněkud prázdné pojmy „změna“, „budoucnost“ nebo „naděje“, které ODS takřka symbolicky prezentuje na bílé ploše. Nominální hodnota svobody jako předvolebního artiklu je jistě vysoká, ale reálná poptávka po ní obvykle nastává až v časech, kdy jde o nedostatkové zboží.
Existuje jedno komunisty zprofanované přísloví, které však současným kohoutům na politické scéně nezaškodí připomenout. Kdo seje vítr, sklidí bouři. Přehnaně špinavá kampaň lidi od voleb spíše odradí. Nevydělají na ní ani sebejistě pošťuchující paroubkovci, ani zapřisáhle hybernovaní topolánkovci, nýbrž klidní lidovci, usměvaví zelení nebo alternativní rudí. Jak podivná vláda by z toho vzešla, čert ví. Hloupé je, že furianti se pak mohou zpětně chytat za nos, ale onu bouři bychom si schytali všichni.
