Svůj poslední turnajový zápas odehrál v první půlce letošního března s černými kameny. Vzdal ve 33. tahu, potřásl rukou soupeři (bulharskému velmistru Veselinu Topalovovi) a odešel na tiskovou konferenci. Tam překvapeným reportérům oznámil, že končí. Garry Kasparov, největší šachista všech dob, jak sám o sobě tvrdí, prý potřebuje nové výzvy. Delší dobu se ví, jaké: původem poloviční arménský Žid, narozený v ázerbájdžánském Baku, hodlá politicky zachraňovat Rusko.
Pro znalce Kasparovův odchod do šachového důchodu zase tak velkým překvapením nebyl. Jedenačtyřicetiletý muž, jenž dominuje světovému šachu od svých dvaadvaceti let, kdy se stal nejmladším světovým šampionem, mluví o potížích s koncentrací již delší dobu. Jednak stárnu, řekl šachista nejednou, a pak mě rozptyluje politika. Letos Garry Kasparov spoluzaložil liberální uskupení Svobodná volba 2008, jež se má v příštích prezidentských volbách pokusit svrhnout „oligarchii nastolenou Vladimirem Putinem“. Kasparov tomuto prodemokratickému hnutí předsedá a očekává se, že se pokusí kandidovat.
Ruský Schwarzenegger.
To se ovšem lehko řekne. Může vůbec člověk, byť by byl geniálním šachovým stratégem, úspěšně proniknout do středu ruské politiky se vším, co k ní patří?
Zdá se, že Kasparovova případná kandidatura má mezi Putinovými liberálními odpůrci stále více příznivců. Jenže stejně tak se dá vypozorovat, že ani Garry Kasparov si není jistý svým budoucím politickým tahem. „Jsem vědec. Politický vědec, a nemůžu se stát politikem, protože nejsem flexibilní,“ řekl v jednom z rozhovorů pro Financial Times. V interview pro britský Guardian už byl ale přesnější. Obává se prý, že v roce 2008 nebudou žádné volby, v nichž by se do prezidentské funkce kandidovat dalo: „Lidé se mě ptají, jestli budu kandidovat. A já jim oplácím otázkou: kandidovat na co? Trend v Rusku je přece jasný. Putin ničí demokracii jako instituci.“
Podobně obecné názory má ale v Rusku mnoho lidí, s politickými ambicemi i bez nich. Co od nich Kasparova odlišuje? Zatím jméno, zhruba patnáctiletá historie veřejného zájmu o Rusko, a důvěra v jeho myšlení. On sám si zřejmě uvědomuje, že je to málo, a tak se i na Západě snaží své názory přiblížit: pokud by prý uvažoval na americké politické škále, jeho nejbližším sousedem by byl Arnold Schwarzenegger. „V ekonomických názorech jsem konzervativní, v sociální oblasti liberální, nenáboženský, podporuji svobodnou volbu antikoncepce i potratů. Rozhodně nejsem takzvaným novým republikánem, ale na druhé straně požaduji nízké daně a minimální verzi státu,“ prohlásil v rozhovoru se Stephenem Mossem v Guardianu.
Garry Kasparov pochopitelně ani v politických úvahách nezapře šachistu. „Když v šachách uděláte chybu v hodnocení celku (on s oblibou říká: the big picture), jste za to okamžitě smeten,“ svěřil se nedávno Simonu Kuperovi, jenž ho ve Financial Times sleduje řadu let, a vypil s ním desítky (šachistou oblíbených) čajů Earl Grey. A co podle Kasparova patří k nejdůležitějším prvkům současného celku? „Blízký východ, evropská ústava, Rusko. Afrika ne, Afrika do „big picture“ nepatří.“
Bez-mocný stratég.
Těžko zatím soudit, jak se Kasparovova politická síla projeví v praktických otázkách. Od té doby, co ohlásil konec aktivní kariéry, předhánějí se různí političtí analytici v předpovědích. Většinou jsou ale skeptičtí. Jejich názor se v podstatném neliší od Andreje Piontkowského z institutu Strategic Studies Centre: „Vezmeme-li v úvahu stav ruské opozice, její vůdce bude muset být velkým komunikátorem, jenž je schopen kompromisů.“ Garry Kasparov, hodnocený podle minulých kategorických postojů – a dost možná i podle odvážného, dravého stylu šachové hry – může podle pozorovatelů schopnosti kompromisu postrádat.
Další otázkou je, nakolik se svým způsobem bez-mocný šachový stratég může měřit s mocenskou mašinerií. Soudě podle Kasparovových veřejných vystoupení, nečiní si v tomto směru žádné iluze. Domnívá se, že je nepřetržitě odposloucháván, připouští, že bude zastrašován, vysmíván a veřejně kritizován. „Skoro si dovedu představit, co se bude říkat v televizi: jak může šachista rozumět politice?“
V každém případě jedním z terčů případného veřejného útoku může být ne zrovna uspořádaný šachistův osobní život. Garry Kasparov je dvakrát rozvedený. S první ženou Mášou má jedenáctiletou dceru, která na základě soudního rozhodnutí z New Jersey nesmí otce nikdy navštívit v Rusku, neboť se matka bojí, že by se už do Spojených států nevrátila. S druhou ženou Julií má syna, s obchodnicí Darjou Tarasovovou nyní žije.
Ne zcela úspěšnou kapitolou je rovněž Kasparovův byznys; zde je ovšem třeba říct, že šachista se stal jedním z těch, kteří prodělali na splasknutí odvětví, jemuž se říkalo „dot.com“. V této krizi ztratil Kasparov šachovou internetovou stránku. Zdá se však, že nyní se mu daří v beletrii. Nedávno se na londýnském knižním veletrhu setkal s vydavateli, kteří stojí o práva na knihu, již píše. Její pracovní název je Jak život imituje šachy.
Jen aby si ho lidé pamatovali.
Světová média poslala v roce 1991 reportéry nejen do Moskvy, ale i na Malibu, kde Garry Kasparov sledoval v televizi rozpad Sovětského svazu. Šachista v roce 1996 vyhlásil, že pokud prezidentské volby nevyhraje Boris Jelcin, ale komunista Gennadij Zjuganov, opustí Rusko. O devět let později přilákal reportéry na svůj sportovní konec: ačkoliv onen zápas s černými prohrál, celkové vítězství v prestižním turnaji ve španělském městě Linares mu neuniklo. Takže: jaký osud mu teď připraví politické Rusko?
Vždycky toužil po tom, aby si ho lidé pamatovali. Kasparovovy šachové prohry s počítačem Deep Blue se staly možná slavnějšími než mnoho jeho výher. Jenže politická prohra může mít pro šachistu – bohužel – mnohem osudovější následky.
