K oblíbeným způsobům golfových architektů, jak hráčům ztížit pobyt na hřišti, patří vhodné rozmístění pískových překážek neboli bankrů. Skončit v bankru je téměř vždy nepříjemné, ale lze se tomu i vyhnout. Pravidla říkají, že záleží jen na hráči, zda svůj míč prohlásí za nehratelný. Míč zahraný do bankru proto můžete prohlásit za nehratelný a ze stejného místa, ze kterého jste ránu předtím zahrávali, zahrát ránu další. Samozřejmě s trestnou ranou navíc. Nakolik je to sportovní přístup, záleží na hráči i konkrétní situaci. Bezpochyby vhodným kandidátem takového řešení je například greenový bankr na jamce číslo 4 na Líšnici. S jarem stojí za to si připomenout další, ne zcela známé pravidlo. Pokud zahrajete míč do bankru, ve kterém se po jarních deštích drží voda a míč v ní skončí, pak máte právo na beztrestný drop (viz E8, duben 2003) - samozřejmě opět jen do bankru, tedy na jeho suchou část.
Příhra z greenových bankrů
Když místo na greenu skončí míč po přístupové ráně v greenovém bankru, slušný výsledek na dané jamce pak zachrání jen správně provedená rána. Mezi nejčastější chyby patří malá agresivita rány a nedokončení prošvihu - hůl jakoby zůstane v písku. Při hře z bankru je důležité připomenout základní pravidlo: při hraní míčku z pískové překážky se hůl nesmí při přípravě úderu takzvaně zakládat, tedy položit těsně za míček.
(Názorné ilustrace viz tištěná verze magazínu E8.)
• Oproti klasickému postavení je postoj širší. Váha je rozložena rovnoměrně na obou nohách. Držení hole je kratší, míček umístěný zhruba ve středu postoje.
• Při míření směřuje osa ramen, kolen a špiček u nohou mírně vlevo od cíle (otevřený postoj, viz schéma). Pozice hlavy hole před úderem je mírně otevřená a její poloha je čtyři až pět centimetrů za míčkem.
• Při nápřahu je důležité pamatovat na otevření hlavy hole a hlavně na její dráhu, která je vedena zvenku-dovnitř, nikoliv rovně jako u běžného úderu. Hlava hole je vedena mírně od těla.
• Zápěstí je aktivní a váha se mírně přenáší na zadní nohu. Nápřah není úplný jako u dlouhých ran.
• Při prošvihnutí začíná pohyb v horní části těla. Kontakt s míčem se děje prostřednictvím písku, do něhož udeříme čtyři až pět centimetrů před míčem. Zápěstí se při prošvihu nepřetáčí jako u dlouhých ran.
• Úder musí být veden agresivně skrz míč a směřuje po ose zvenku-dovnitř, abychom míči udělili požadovanou rotaci. Úder nekončíme v písku, ale zakončujeme prošvihnutím.
• Boky nejsou tak aktivní jako u dlouhých ran.
chyby
• Kontakt přímo do míče - nehrajeme čtyři až pět centimetrů před míč a při úderu „nenabíráme“ písek.
• Úder končí v písku bez potřebného prošvihnutí.
• Při úderu přetočíme zápěstí.
• Hůl není při úderu dostatečně otevřená a neumožní míčku získat potřebnou rotaci a výšku.
• Spodní část těla je příliš aktivní.
