Na českém trhu už není kam růst, budoucnost je ve vývozu, říká ředitel nymburského pivovaru
Když vám v pivovaru vyrůstal, a navíc se o něm rozepsal, byl by neodpustitelný marketingový hřích jednoho z největších národních spisovatelů nevyužít. Nymburský pivovar z takové chyby opravdu nikdo obvinit nemůže. Tvář Bohumila Hrabala na vás útočí z každé druhé etikety.
A zjevně prodává. „Je to dobrá marketingová značka. Každý rok běží Postřižiny ve všech celoplošných televizích alespoň jednou,“ pochvaluje si ředitel pivovaru Pavel Benák, mimochodem Hrabalův známý. A je přitom jedno, že se o postřižinskou autenticitu hlásí třeba Dalešice, které se ve filmu skutečně objevily. Mistr, s. r. o.
Jenže Nymburk má štěstí v tom, že se k němu Hrabal vždycky hlásil. Například ještě za svého života souhlasil s tím, aby pivovar použil na etiketách jeho jméno a názvy z jeho díla. Namátkou – Postřižinské výčepní, Pepinova desítka, Bogan (Hrabalova přezdívka), Něžný barbar… Podnik se vymyká také používáním tradiční technologie a hlavně tím, že firma šla opačnou cestou než většina ostatních pivovarů v Česku – vymanila se z řetězce pivovarů a postavila se na vlastní nohy. A loni o sedm procent zvýšila tržby na 150 milionů korun.
K růstu tržeb pomohlo i jméno českého spisovatele, jeho popularita v zahraničí, konkrétně v Maďarsku. Hrabalovi tam vyšlo snad všechno, co kdy napsal, často v reedicích, a Maďaři ho považují skoro za vlastního. „Ani jsme netušili, jak to jméno bude skvěle fungovat.
Export do Maďarska se stále zvyšuje,“ popisuje ředitel nečekaný úspěch. Vloni pivovar šikovně prodal i Hrabalovu nedožitou stovku – v podobě hrabalovského pivního speciálu.
Ekonomika pivovaru je vůbec zajímavá.
Vzhledem ke své střední velikosti a tuzemskému majiteli situace firmy skvěle odráží stav na domácím pivním trhu. A není to lehký boj.
Pokud chtějí pivovary u nás pomýšlet na více než jen nejisté jednotky procent růstu, mají dvě možnosti. Buď se svézt na módní vlně ochucených ovocných piv, nebo exportovat do zahraničí. V Nymburce si vybrali druhou cestu. Jejich pivo se dá koupit – buď jako Gold Bohemia Beer, nebo s Hrabalem na etiketě – ve dvaceti zemích včetně Mexika, ale smysluplně perspektivní země jsou pro něj kromě Maďarska ještě Německo nebo Slovensko, kde odbyt také roste, byť se firma na trh odvážila vstoupit až poměrně pozdě. Teprve před třemi lety. Slovensko má z jejího pohledu tu výhodu, že tam regionální pivovary vesměs nepřežily a ty české mohou uspokojit chuť zákazníků po odlišnosti.
Důležitou součástí pivovarského byznysu jsou maloobchodní řetězce. Tam se pivo z Nymburka neprodává pod hrabalovskou tematikou, ale pod značkou Staročech. Jde o nepříliš silný a velmi levný nápoj. „Marže jsou sice haléřové, ale objem prodeje je velmi zajímavý, navíc řetězec je pro nás solventní partner. Můžeme také naplno využít naše technologie, které by buď nebyly stoprocentně využity, nebo nejely vůbec,“ popisuje marketingovou filozofii levného piva ředitel Benák.
Chod pivovaru zná lépe než kdokoli jiný.
Už po revoluci, kdy ještě podnik patřil do skupiny Pivovary Bohemia, odkoupil obchodní podíl a areál si pronajal. Později se stal majitelem. „Ředitelem a jednatelem jsem byl pět let. S odstupem jsem rád, že už jsme sami za sebe. Je lepší, když s majetkem můžete hospodařit, jak sám chcete, ale je to také větší zodpovědnost,“ popisuje.
Například jen špatné počasí v létě může srazit prodej piva o šest až sedm procent. Tolik alespoň vypovídají desítky let zkušeností Pavla Benáka. A další nevýhodou pro obor je, že Češi přestávají pít pivo. „Za poslední roky klesla spotřeba o dvacet litrů na osobu ročně.
Tuzemský trh je rozdělen a naplněn. Tady už není kam moc růst. Že se nám podařilo navýšit prodej sudového piva meziročně o sedm procent, považuji za obrovský výkon, na kterém jsme léta pracovali,“ popisuje ředitel Benák. Souhlasí s tím, že pivovaru mohl pomoci zvyšující se zájem konzumentů o regionální piva. „Máme blízko k zákazníkům, používáme tradiční postupy. Když vidím, jak rostou minipivovary, je zřejmé, že zájem o tenhle trend bude velký,“ míní ředitel.
Žádná rychlokvaška Ani sládek Bohumil Valenta není přítel velkých korporací. „V nadnárodní firmě by to nebylo pro mě. Krátce jsem si to vyzkoušel a vím, že nechci jen vyplňovat tabulky, jezdit na porady a skoro nebýt přítomen při výrobě piva,“ popisuje. Valenta vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou a sládkem se stal po nutném pracovním kolečku v roce 2009, kdy jeho předchůdce odešel do penze.
Může se pochlubit, že jeho pivo dosáhlo řady úspěchů, například pivních pečetí z přehlídky v Táboře, a i to souvisí s marketingem. „Hned se s vámi obchodní partneři jinak baví, když vidí, že má vaše pivo úspěch,“ popisuje ředitel.
V Nymburce mají několik zvláštností, které odlišují chuť jejich piva od uniformity velkopivovarů. Předně je to sladovna – velká větraná sklepní místnost, kde leží a klíčí sladový ječmen. Takových klasických humnových sladoven je na světě podle Valenty asi jedenáct. Kromě vlastního sladu používá pivovar i vodu ze svých vrtů, Žatecký chmel (zejména poloraný červeňák) a budějovické kvasinky.
Pivo v Nymburce zraje v otevřených kádích, které mají zhruba dvě stě hektolitrů. To také není obvyklé. Velké pivovary používají uzavřené kádě místo klasické spilky. „V oboru už bylo všechno vymyšleno a osvědčeno. Teď už se jen hledají způsoby, jak zlevnit a zrychlit výrobu,“ říká sládek. Právě v uzavřených kádích velkopivovary dokážou pivo urychlit. „To, co já mám týden ve spilce a dva měsíce ve sklepě, dokážou velké pivovary vyrobit za dva týdny,“ ukazuje na další oddělení plné ležáckých tanků. Desetistupňové pivo tam leží tři týdny, dvanáctka pět až šest týdnů, speciální piva až tři měsíce.
V místech, kudy pivo areál opouští, je na zdi pamětní deska Bohumila Hrabala. Visí jen pár centimetrů nad zemí. Mistrův citát na ní vysvětluje proč: „Já žádnou desku nechci, ale když, tak jen ve výšce, kam čurají psi.“ l
Hrabal je dobrá marketingová značka. Každý rok běží Postřižiny ve všech celoplošných televizích alespoň jednou.
150 mil. Kč dělaly loni tržby pivovaru v Nymburce 170 000 hl činil loňský výstav piva 2 měsíce trvá v průměru proces výroby piva v Nymburce 80 % odbytu jde na tuzemský trh; hlavně do supermarketů pod značkou Staročech
O autorovi| Petr Weikert • weikert@mf.cz
