Británie přišla o politika, Vodafone získal dravého ředitele
Výkonný ředitel britské telekomunikační společnosti Vodafone AirTouch Chris Gent (51) sice jako megaloman nevypadá, ale v praxi mu dravost není cizí. Má ovšem výbornou pověst, Vodafone vystavěl vlastně z ničeho: vstoupil do firmy v roce 198 5, kdy byla pouhou součástí společnosti Racal Electronics. Letos na jaře byl architektem propojení Vodafonu s AirTouch a rok ještě neskončil a Gent nachází odvahu k nabídce, která hýbe nejen Británií a Německem, ale celou Evropskou unií: hodlá propojit Vodafone s německým Mannesmannem. Chce získat jednu z největších a nejcennějších německých společností, a to nepřátelskou, tedy předem nedomluvenou a v Německu zatím nevyšlapanou cestou. Pouští se střemhlav do nákupu za 79 miliard liber s vidinou vytvořit ideální panevropskou telekomunikační síť (EURO 47/1999). Jeho nabídka je dosud nejtvrdší zkouškou německého odhodlání otevřít trhy.
Gent ovšem tvrdí, že to nepřátelská nabídka není, že je to přímá výzva akcionářům Mannesmannu a někteří jí mohou být nakloněni. Zvláště když je šéf Mannesmannu zřejmě otrávil nečekanou nabídkou na převzetí firmy Orange, kterou chtěl zvýšit cenu kon cernu, a vyzbrojit se tím proti možnému převzetí. „Je mi známo, že němečtí akcionáři všeobecně hodně drží s vedením firmy, ale akcionáři Mannesmannu mohou být popuzeni chováním ředitele své firmy Essera. Jen slepý by mohl nevidět, že kombinace Vodafonu a Mannesmannu bude sloučením vyššího řádu, prohlásil Gent.
Německý tisk považuje Genta za chamtivce, zvlášť když od posledního rozšiřování skupiny neuplynulo ani devět měsíců. Přitom za americkou mobilní telekomunikační skupinu AirTouch zaplatila společnost Vodafone částku 38 miliard liber. Britský odborný tisk však naznačuje, že Gent byl k nynější nabídce dohnán. Mohl prý mít obavy ze sloučení Mannesmannu s Or ange, i když pro Brity by prý bylo lepší počkat rok nebo dva a teprve pak přijít za Němci a na převzetí se domluvit. Avšak po zprávě o chystaném spojení Mannesmannu s Orange nemohl Gent zůstat sedět s rukama za zády.
„Hodně jsem o tom přemýšlel. Dostal jsem se do nejtěžší situace v životě, ale kdybychom nic neudělali, kdybychom jen přihlíželi, pak by se Orange začlenil do koncernu Mannesmann a my bychom je pak daleko hůře oddělovali. Po dlouhé debatě s vedením jsme se rozhodli do toho jít, dodává na vysvětlenou Gent.
Chris Gent je rodilý Londýňan, kariéru zahájil v britské bance NatWest v roce 1967, odtud však málem odešel do politiky. V roce 1977 byl totiž zvolen za vůdce Mladých konzervativců. Když ale slyšel skalní konzervativní političku Margaret Thatcherovou mluvit o obavách „bílých Britů z toho, že budou převálcováni přistěhovalci , dal přednost soukromé sféře. Názory Margaret Thatcherové byly na liberální myšlení Genta příliš silná káva. Opustil hnízdo budoucích konzervativců a angažoval se jen v byznysu. Možná by ho dnes Němci raději viděli v britské politice.
Z Natwestu Gent odešel k počítačové firmě Schroder Computer Services a později pracoval ve společnosti ICL, která se orientuje na informační technologie. Když přišel do Vodafonu, stala se tato firma pod jeho vedením největším světovým m obilním operátorem. Dokázal téměř nemožné - sesadil British Telecom z postu největší telekomunikační britské společnosti. Dnes Gent patří mezi nejlépe placené britské manažery, podle deníku Financial Times si loni vydělal 4,5 milionu liber. Ironií j e, že jeho protějšek v British Telecom má o milion ročně více.
Kariérní dráha Chrise Genta je poseta úspěchy. A podle jednoho poznávacího znamení je možné, že Gent je opět na dobré cestě. Když letos v lednu kupoval AirTouch, většinu jednání vedl ze Sydney při sledování sportovních utkání. Na počátku listopadu sledoval světové finále v ragby, zatímco jeho bankéři připravovali detaily návrhu na převzatí německé skupiny. Zdá se, že pokaždé, když se Gent účastní nějaké velké sportovní události, lze se připravit na investici v řádu několika desíte k miliard. Kdo ví, co se stane, jestli se Gent vydá příští rok na olympijské hry.
