Temelín
Říkat po patnácti letech výstavby, že vláda Miloše Zemana rozhodla o dostavbě Temelína, je nesmysl. Správný výrok zní: vláda se rozhodla nepřerušit stavbu jaderné elektrárny. Společnost ČEZ se totiž řídí usnesením valné hromady o pokračování st avby z ledna 1998 a minulý týden se vláda jen opět nevyslovila pro zastavení. Většina ministrů je zřejmě přesvědčena o tom, že než dojde ke spuštění elektrárny, dávno nebudou v čele svých resortů. Připravili tím pro budoucí vládu ješt ě těžší hlavolam, než jaký od předchozích vlád zdědili.
Zatím jediným tragickým výsledkem verdiktu kabinetu je, že ministr Grégr zůstal ve funkci. Možná by bylo lepší rozhodnout pro Temelín, ale pod podmínkou, že Grégr musí okamžitě odejít.
Vláda totiž především díky neschopnosti tohoto ministra jednala minulý týden bez toho, aniž by předtím projednávala a schválila smysluplné koncepční materiály, které s jadernou elektrárnou přímo souvisejí. Varující například je, že není schvál ená Energetická politika České republiky, že vláda nemá představu, jak bude privatizovat energetický sektor, či jakou bude mít průmyslovou politiku a jak bude postupovat při deregulaci cen elektřiny. Kabinet ví jen to, že Česká republika nejspíše bu de mít další atomovou elektrárnu a od této chvíle bude muset šít všechny své výše uvedené strategické koncepce na její míry.
Vláda v usnesení o provozování elektrárny vysloveně mluvit nebude. Jde ovšem o technický nesmysl, protože jakmile se palivo zaveze (o čemž vláda rozhodla), stane se celé zařízení aktivním, začne podléhat v plném rozsahu všem předpisů m jaderné bezpečnosti. Jestli toto někdo chtěl prosadit, jedná se o vrchol pokrytectví, protože zastavení by potom stálo daleko víc peněz, než kdyby se palivo nezavezlo.
Pozoruhodná je i skutečnost, že vláda zároveň zadala příslušným ministrům vypracovat koncepci privatizace energetického sektoru, po které volá opozice i prezident Havel. Není ale jasné, zda vláda najde kupce na ČEZ, pokud ten bude mít v p ortfoliu problematický a nespuštěný Temelín.
Otázkou otázek však je, kolik energie nakonec budeme potřebovat. Grégrovo ministerstvo nedávno striktně odmítlo tu část zadání temelínské komise, která měla posuzovat potřebnost Temelína z pohledu vývoje bilance elektrické energie v České repu blice. Důvodem je zřejmě oprávněná obava, že výsledkem by mohlo být potvrzení dlouhodobé nepotřebnosti Temelína pro krytí spotřeby elektřiny u nás.
Z analýzy je patrné, že energetická náročnost tvorby HDP je u nás katastrofální (poměrově je shodná s Polskem a horší než v Maďarsku). I nejméně vyspělé státy - Portugalsko nebo Řecko - mají poloviční spotřebu na obyvatele při t rojnásobné výši HDP na hlavu (jakkoliv tyto dvě země nemusejí být typické, neboť mají zřetelně nižší potřebu energie pro vytápění díky jižnější geografické poloze). Srovnatelné je zřejmě Dánsko, jehož spotřeba na obyvatele je podobná, jako u nás, ni cméně HDP na obyvatele je jedenáctkrát vyšší.
Česká ekonomika má velké vnitřní rezervy úspor energie, odstranitelné jak nutným růstem produktivity práce, tak zvyšováním energetické účinnosti výrobních procesů. Tento potenciál představuje asi 20 procent celkové nynější spotřeby. Lze tedy přepokládat , že i v případě eventuálního růstu HDP neporostou v příštím desetiletí nároky na nové kapacity elektráren a spotřeba elektřiny bude buď dále absolutně klesat, nebo stagnovat.
Provoz Temelína navíc vyžaduje mimořádný nárůst nepotřebného a drahého rezervního výkonu. Jediným řešením by proto bylo „oddělit Temelín a celou jeho produkci exportovat. Elektřina z Temelína sice bude levnější než n apříklad z uhelných nebo plynových zdrojů, které se u nás staví, ale úvahy, že pokud ji ČEZ neuplatní na domácím trhu, bude ji muset vyvézt, jdou i proti duchu energetického zákona. Ten hovoří o hospodárném využívání domácích zdrojů. Neboť v první řadě by měly být méně využívány zdroje, které jsou dražší. Což se pochopitelně nelíbí investorům, kteří do těchto nových zdrojů vložili své peníze.
Tu nejlevnější elektřinu bychom asi měli konzumovat doma. Pak ovšem půjde o porovnávání, zda bude cena elektřiny z dražších zdrojů, než je Temelín, venku vůbec konkurenceschop- ná. Ale to už je úloha, kterou mělo řešit ministerstvo průmyslu a obchodu, když bez koncepce vydávalo licence na budování nových zdrojů. Ty - počítáme-li elektrárnu Vřesová (400 MW), Kladno (300 MW), připravovaný Užín, (220 MW) - celkově vyrobí toli k elektřiny jako jeden temelínský blok.
Ekonomická efektivnost Temelína je stále kalkulována na základě deformovaných cen. Do nákladů nebyly údajně započteny některé rozpočtové položky, jejichž existence je prý prokazatelná (česká rozpočtová meto- dika tyto položky „neumí , nicméně to nic nemění na jejich existenci). Váha těchto položek v celkovém rozpočtu (při dnešních cenách a úrovni socialistických nákladů prostavěné části) představuje okolo patnácti procent nyní přiznávaného rozpočtu. Předpokládané ekonomické výsledky Temelína jsou tedy nejisté a realita, kter ou zatím veřejnost nezná, se může nepříjemně projevit především v budoucím hospodaření společnosti ČEZ.
Jak bude spouštění další české jaderné elektrárny přijímáno v době zřetelného evropského odklonu od jaderné energetiky? Bude mít rozhodnutí z minulého týdne důsledky pro členství České republiky v Evropské unii? Odpovědi na to se od vlády Miloše Zemana nedočkáme, i když všichni ministři tvrdí, že mezinárodně politické aspekty při rozhodování vnímali. S Temelínem se pravděpodobně bude muset porvat i politická garnitura, která po sociálnědemokratickém menšinovém experimentu nastoupí. Nedivme se proto, že jsou to právě oni, kdo proti dostavbě Temelína nejvíce křičeli.
