Gott vtáhl do hry veřejnost
Pamatujete, kdo to byl Gustáv Husák? Inu přece ten bezvýznamný prezident v éře Karla Gotta. Co tento třicet let starý futuristický vtip předvídal, splnilo se do puntíku. Jenže absurdita dějin došla dál: dnes už nastal čas podsunout potomkům pro jistotu otázku, kdože to byl počátkem jednadvacátého století Karel Gott. Mnoho nechybí a odpověď bude znít, že slabý prezident na sklonku éry Jaromíra Jágra a Václava Klause.
Jak je vůbec možné, že se při debatě o vhodném nástupci Václava Havla dospělo až k popové legendě? Napadlo snad svého času Američany vyslat do Bílého domu Franka Sinatru? Zatoužilo snad Rusko mít v Kremlu Allu Pugačevu? Ať je uvažovaná kandidatura božského Káji výplodem ďábelské taktiky ODS s cílem vystrašit zákonodárce a posílit šance Václava Klause, nebo jen upřímnou provokací několika hudebníků, rozjetý cirkus má přelomový význam.
Gottovo jméno poprvé vtáhlo do volby hlavy státu občany. Parlament vypadává ze hry. Za dveřmi náhle stojí podnikatelé, baviči i herci, kteří by u zákonodárců nikdy neměli šanci. Podobnou zkouškou z odpovědnosti už Češi prošli před šesti lety, když populární herečka Helena Růžičková za komunisty kandidovala do Senátu. A obstáli. Nejdřív poprask, zájem médií, varování politiků-profesionálů a nakonec žádná senzace. A tak by to – doufejme – dopadlo i při přímé volbě prezidenta.
Gottovský test si partaje svou impotencí dobrat se důstojně a včas Havlova nástupce doslova vykoledovaly. Dvakrát selhaly, dvakrát vládní koalice zařízla jedinečnou šanci dosadit na Hrad svého člověka. Vlastně dokonce třikrát, započítáme-li břídilský pokus předvybrat akademickou osobnost, skrečovaný jalovým nápadem nominovat superpolitika Pavla Rychetského. Rozumní správci země by se teď přestali ztrapňovat a nechali rozhodnout občany, notabene když většina stran propaguje přímou volbu. Jenže čeští politici jsou jako gambleři: zkoušejí štěstí, dokud to jde. Za chvilku naděje jsou ochotni riskovat pověst, včetně té zahraniční. I když toho neumějí využít, vědí, jakou příležitost mají v rukou, a čekají na zázrak.
Zázraky se ale nedějí. Dokud mezi třemi zaťatými mocenskými bloky (komunisticko-zemanovským, klausovským a špidlovsko-koaličním) nedojde k obyčejnému obchodu, prezident prostě nebude. S Havlovým dědictvím je to v podstatě stejné, jako když odejdou na věčnost rodiče a třem dětem s jejich rodinami zůstane na krku chalupa. Společně v ní žít nemohou, takže na výběr mají jen dva scénáře. Buď chalupu prodají a peníze si rozdělí, nebo jedna ratolest v domě zůstane a ostatní v dobrém vyplatí.
První variantu raději nezkoušejme, na druhé si politici vylamují zuby. Protřelí komunisté se sice při obou prezidentských volbách obchodně jaksepatří činili, nebylo jim to však nic platné. Neměli dobré byznyspartnery. Může to být tím, že dosud nebyly nabídnuty takové sumy, které by si nezbytní zákonodárci představovali. Ale pravda bude prostší: sociální demokracie se zatím zajímala jen o honění vlastního ocasu a občanští demokraté stále věří, že tak dlouho budou nabízet svého Klause, až tím protivníky přesvědčí, nebo unaví. Na této diplomacii á la Vatikán jistě něco je: přinejmenším už Klaus odrovnal Bureše, Pitharta, Zemana i Moserovou. Koho mu asi sociální demokracie, eventuálně celá vládní koalice naservíruje 28. února při třetí volbě?
Otakar Motejl by musel spoléhat jen na koaliční hlasy, které nemá. Zato Pavel Rychetský nebo odboráři Richard Falbr či Milan Štěch by se mohli stát levicovými kandidáty v zemanovském smyslu. To znamená, že jednoho z nich by zvolili tentokrát už všichni sociální demokraté spolu s komunisty, a to až ve třetím kole prostou většinou všech přítomných členů obou komor, protože obě strany mají jen čtrnáct senátorů. Co by mohlo být na druhé misce vah, se ví už z předchozích voleb: posty velvyslanců, členů Bankovní rady ČNB či ústavních soudců. Samozřejmě jen pár míst, ale s nimi konec izolace KSČM, příjmy, vliv a hlavně informace. A po březnovém sjezdu sociálních demokratů možná i vládní koalice.
Vyhlásit datum bitvy a neoznámit - vyjma Klause - jména frontmanů je kuriózní, po zkušenostech s amatérsky připravenými dvěma prezidentskými volbami si raději nic neslibujme ani od té třetí. Epizoda z minulého týdne už ale národu alespoň naznačila, do čeho jde. Vladimír Železný, Václav Klaus, včelka Mája – hergot, to bude výběr!
